ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Shakiro, vážně u mě...Glorie, jasně, že ses posunula, ale ženská je jenom člověk a nejde mávnout proutkem a uzdravit se najednou. I já bych se i po dvou letech k němu ještě klidně vrátila, ale nebolí mě to už.
Když jsi sem psala poprvé, tak jsi plakala a hroutila se na počkání, teď jsi sice pořád zamilovaná, ale reaguješ dobře na ostatní příspěvky a jsi mnohem klidnější.
Ještě trochu parády a vrátíš se zase do normálního života.
Hlavně vydrž a neskládej se, ona se ta bolest postupně otupí, uvidíš.
Kate, a jak to vypadá u tebe?

ahoj kočky,dlouho sem tu...ahoj Kate, my se tady máme všechny asi stále stejně, žádný happyend se nekonal, tak si tu stále stýskáme...
je dobře, že jsi na tom lépe... vidíš, myslela jsem, že už jste se viděli a jste zpět spolu, když jsi tu tak dlouho nebyla :-)

Shakiro, vážně u mě vidíš posun? To jsem ráda, protože já mám pocit, že se plácám stále na jednom místě... ten stesk po něm, je příšerný, nejraději bych běžela za ním a skočila mu do náruče..jenže on mě nechce...

ahoj kočky,dlouho sem tu nebyla.Ani sem vás nestihla zpětně přečíst.Al dam s do toho. U mě nového to,že sme už 3týden od sebe,komunikujme po sms a plánujeme setkání s vyřikáním si všeho. Jinak se u mě objevil "někdo" kdo mi tu bolest trochu ulehčuje. A je mi hned líp...
Snad i vám je líp...

Smutná - na tvém místě bych to setkání ještě aspoň jednou odložila, jakože máš něco velmi neodkladně příjemného.
A stejně příjemně bych mu to sdělila, nějak neurčitě a záhadně. Ať si láme hlavu, a ty získáš čas.
Suri, Glorii se chce fňukat a já nemám pocit, že by tu někdo fňukání podporoval, jen to chápeme. Jasně, že máš pravdu, že máš dobré názory, ale přestat nejde na povel. Však ona se vykřeše.
Já už teď vidím posun oproti té době, kdy začala Glorie psát.

No jsem v šoku ještě teď,...třeba si naivně myslí, že když s Tebou bude koketovat, odlehčí situaci, třeba čeká, že z vás budou kamarádi - oni to vážně nechápou...do hlavy mu nevidíš...
ale napsala jsi mu to dobře, teď to máš v rukách sama, můžeš se rozhodnout sama, kdy na tu schůzku půjdeš a nejsi odkázaná na to, až Ti laskavě napíše...takže se vybreč, aby Tě to nepřepadlo až budeš s ním, seber všechno sebevědomí a ukaž mu, o co přišel...
jinak nemáš zač, od toho jsme tady :-)

Glorie, klidně fňukej, Suri...Shakiro, já se sice zlobím, ale zlobím se na ní a nejvíc se zlobím na sebe, mám vztek na něj, že šel za jinou, že mi vzal iluze a naděje...ale je to vztek ze zoufalství a bolesti, nedokázala bych se na něj zlobit, jako se Samara zlobí na svého bývalého přítele... vzala bych ho hned zpět... protože jsem nikoho lepšího než je on, nikdy nepoznala...jinak to nakupování mi dříve taky zvedalo náladu, pomáhalo mi to, ale poslední dva měsíce jako by ze mě vyprchal život, nebaví mě vůbec nic...ulítávám taky na lacích na nehty a za tu dobu, co jsme od sebe jsem si jich koupila asi 50...a z každého jsem měla radost...ted ty pozitivní emoce vůbec necítím...
Surikato, Tvůj pohled na věc bych potřebovala,přála bych si mít takový postoj, ale já jsem právě ten opak, vyžírám si to a topím se v bahně, jsem člověk, co se nedokáže sebrat a jít dál, potřebuju na to hodně času...

protože nic nechápe,...No jsem v šoku ještě teď, myslela jsem si, že píše kámoška a jak se objevilo jeho jméno..úplně mě polilo horko..Přesně, jak píšeš, všechno se to znovu probudilo a teď na něj myslím od té doby, co to napsal..kdyby mi napsal jménem..ale on napsal jako třeba - ahoj miláčku (miláček to nebyl, tak jsme si neříkali, ale význam to mělo stejný!)Nevím, buď si to fakt neuvědomil nebo má potřebu hodit mě ještě víc na dno:-(..No udělala jsem ze sebe trochu Zagorku a napsala mu, že se mu ozvu..aby on nepískl a já hned přiběhla..Ale nějak z toho setkání dostávám strach..a přitom jsem tam tak strašně chtěla jít..ale půjdu, jen ještě musím promyslet kdy! Díky Glorie, že mě tak držíš nad vodou, vážím si toho, i když Tě neznám:-)

Prostě i když je to teď třeba nemyslitelný tak věřte, že bude líp a na přísloví "pro jedno kvítí slunce nesvítí" prostě něco je. Já momentálně žádný kvítí ve výhledu nemám, ale slunce přece svítí i pro mě, ne? Jen je potřeba si to připustit :-)

Proti "fňukání" nic nemám, někdy to člověk potřebuje, ale na druhou stranu to chce se v tom neutvrzovat a ostatní v tom neutvrzovat. To je to co jsem chtěla říct.. když budu glorii přikyvovat jaká je chudinka a jak jí přítel ublížil a tak, tak se bude propadat jen víc do deprese. Nemůžeme ovlivnit co se stalo, ale můžeme ovlivnit to jak se na celou věc díváme.

vím, že to fňukání je...Glorie, klidně fňukej, Suri má sice v mnohém pravdu, ale všechny nejsme stejné. Já jsem profňukala s jednou podobně postiženou virtuální kamarádkou mnoho a mnoho měsíců, vypsala jsem se z toho a postupně mi bylo líp a líp.
Jen narozdíl do tebe já se na toho svého proradného přítele nikdy nedokázala zlobit, pro mě byl on tak dokonalý, že ani vztek jsem na něj nemohla mít, viděla jsem chybu v sobě.
A jako dokonalého ho vidím dodnes.
Hodně mi ale dodnes pomáhá utrácení za hadry, proto mě zarazilo, že to tebe, Glorie, nebavilo. Ale ještě je asi příliš brzy.

Až teď dokáži ocenit...vím, že to fňukání je hrozný, normálně o tom už s nikým nemluvím, jen tady se vždycky vypíšu, protože bych to v sobě dusila a pomáhá mi to, protože tu jsou lidi, co to chápou... obdivuji tě za to, že jsi mu dokázala odpustit, já kdybych ho te´d měla vídat, tak mám pokaždé náběh na infarkt...
hledat neco pozitivního na svém životě? ano, jsem zdravá, úplně blbá taky nejsem, vzhledově to ujde,...ale žádnou radost z toho nemám...mám to jako Smutná, život bez lásky nám přijde prázdný...
a zvedání sebevědomí...já sama si ho zvednout neumím, jak psala Samara - podívat se do zrcadla a říct si, jak mi to sluší, usmát se na sebe - to mi prostě nejde :-) co mi ale sebevědomí nedávno zvedlo, byla silniční kontrola, místo pokuty jsem vyfasovala pozvání na rande... na to rande jsem šla, ale po hodině jsem toho měla dost, byl to nafrněný frajer, co měl doma dlouholetou přítelkyni a nudil se, tak hledal povyražení...

holky, vykašlete se na...tak právě s nějakou takovou hydrou je ten, kvůli kterému se trápím...a ta sebevědomí opravdu má, je hnusná jak noc, ale myslí si o sobě, že je to hvězda všech hvězd...a má všechno.... a já? když se porovnám s ní, neměla bych mít jediný mindrák..jenže si věřit neumím,...ráda bych to změnila, ale nevím jak, mám pocit, že jsem ve všem neschopná...zvlášť teď, když ten, kterého miluji, odešel za tou slepicí...

Až teď dokáži ocenit kamaráda, kterému jsem se vypovídávala a dokázal mi tyto cyklící se sebelítostivé samomluvy přerušit. Vždycky mi říkal.. kdyby s tebou chtěl být tak s tebou je, nebude teď klátit tu druhou. Bylo to tvrdý, ale je to pravda. Je jedno co ten druhý dělá, pravda je, že on má právo se zamilovat a opustit nás. Nemůžete po nikom lásku vyžadovat. Nemáte na ni nárok. To, že se nezachoval při rozchodu nijak citlivě/upřímně/atd., no to se nedá nic dělat. Všichni nemůžeme být psychologové a zvládat tyto situace na jedničku. Ovlivnit můžeme jen to, jak se k tomu celému sami postavíme. Jestli budeme ty ukřivděné nebo ty co si pobrečely a zanadávaly, ale pak vstaly a se vztyčenou hlavou šly dál.

Já doufám, že se mi to podařilo. Zůstala jsem s bývalým přítelem v kontaktu a cítím, že si mě za to váží. Ale fakt je, že já jeho taky. Ne za to co udělal. Ale přece když jsem s ním byla 7 let tak nemůže být špatný člověk. Prostě se jen nezachoval v jedné situaci správně. Ale každý chceme odpuštění tak proč ho i neposkytnout :-)

pro glorii, smutnou a ostatní

Holky, měly byste se trochu sebrat! Já vím, je to těžký, člověk se potřebuje vypovídat, ale poslední dobou mi přijde, že si v těch negativních emocích libujete a schválně si je vzpomínám přivoláváte. Ano, ono to na chvíli pomůže, ale už se v tom začínáte cyklit a to je špatné.

Chvíli si posmutnit a zanadávat můžete, ale ne moc dlouho, musíte se samy snažit najít i pozitivní věci na svém životě. Ty by časem měly začít převládat. Co se všude píše? Nemůžete očekávat, že vás někdo udělá šťastnými nebo vám zvedene sebevědomí. Musíte to udělat samy! Věčným pitváním proč, jak, co, jak se tvářil, jak mi ublížil.. Prostě rozchody se stávají. Potká to každého. Někdy i víckrát za život. Neupínejte se na to co bylo. Jinak se nikdy nepohnete a bude sem chodit i za 7 let a vést stejné řeči.

holky, vykašlete se na mindráky, utápět se v komplexech je to nejhorší, co můžete udělat... Já byla celé mládí totálně v prdeli - akné, křivé zuby,prsa minus 1, velký zadek, řídké vlasy, no prostě děs. Neumíte si představit, jak jsem se natrápila. Navíc jsem vyfasovala červenání při každé příležitosti, když jsem šla po ulici a viděla 50m před sebou kluka, radši jsem vykličkovala vedlejšími uličkami, abych ho nemusela potkat. A pak se to nějak zlomilo, cvičením, dokonalým zubařem, akné zmizlo, vlasy se taky nějak spravily - a kluci se mohli přetrhnout. Jenže ve mně ty komplexy pořád byly, nedokázala jsem s někým začít chodit,ztratia jsem mindrákama spoustu let. Zbytečně. Teď vidím, jak opravdu hnusné, tlusté, sobecké hydry mají krásné kluky - a proč, protože mají sebevědomí až na půdu. Je to všechno o tom VĚŘIT SI.

Glorie, před chvílí mi...protože nic nechápe, možná si nějakým hloupým způsobem myslí, že Tě tím potěší, jeho to nebolí, on neví, jaké je, cítit se tak mizerně... nebo Tě chce získat na svou stranu, aby z toho setkání vyšel v pohodě, aby Tě odzbrojil...jemu nedojde, jak Ti ubližuje... chlapi mizerný!
Všechno se to znovu probudilo, viď? Já jsem se pomalu hroutila, když jsem s ním pomalu po třech měsících mluvila a čekala na setkání, taky jsem brečela... vyplakej se, uleví se Ti a na to setkání s ním nasaď hrdou masku, jak jsme si psaly, udělej ze sebe kočku, buď nepřístupná ať na Tobě nepozná, jak Tě to trápí...já to nedokázala, neudržela jsem se a brečela ped ním, TY to určitě zvládneš, jsi silná holka a my všechny Ti tady budeme moc držet palce...kdy se máte vidět? Doufám, že to nebude zase zbytečně prodlužovat, čím dřív, tím líp pro Tebe...

Glorie, před chvílí mi napsal..začala jsem se klepat jak ratlík..Víš, jak mě oslovil? Tak jak mi říkal, když jsme byli ještě spolu, začala jsem brečet..nedala jsem to..Proč mě tak trápí??:-((

No vidíte, tak podle vás...vidíš, ani tady na diskuzi na sobě nedáváš znát, že bys byla nějak slabá nebo zlomená, nebo se hroutila...tu bolest snášíš s hrdostí a to většina z nás neumí... Buď ráda, že máš svou hrdost, i když říkáš, že nemáš velké sebevědomí...
já nemám sebevědomí, ani hrdost... všechno dávám za vinu sobě, i to, že mě opustil kvůli takové hydře... pořád jsem se bála toho, že pro něj nejsem dost dokonalá, tedy hlavně poté, co jsem zjistila, že je v kontaktu s ní a co jí píše... to bylo moje sebevědomí na nule, přišla jsem si najednou ošklivá, tlustá, hloupá a naprosto nepotřebná...i když se mužům líbím, jsem pro ně přitažlivá - já si tak nepřipadám...jako malá jsem byla ošklivá a tlustá a děti se mi ve škole smály, takže mi ten pocit vydržel do teď, i když podoba z dětství mi nezůstala vůbec...v pubertě jsem nosila volné věci, chodila jen ve tmavých barvách a sukni jsem neoblékla vůbec, protože jsem měla pocit, že v ni budu vypadat jako idiot...sebevědomí se mi trochu zvedlo, když jsem se začala líbit, to bylo kolem osmnáctého roku..ted se ráda oblékám do hezkých věcí, ráda se líčím, ráda se líbím, ale hezká si nepřijdu, jen průměrná...i když ted mě poslední dobou ani nebaví se o sebe nějak starat, je mi to všechno jedno..
Dnes jsme se bavili v práci o Vánocích...to bylo téma pro mě...tak jsem se zasnila a představovala si, jaké budeme trávit krásné Vánoce, jak nám bude hezky, přemýšlela jsem, co mu dám za dárky...pak jsem se probrala, dala si facku, nasadila svůj kyselý výraz, muj život odešel za ním a já se dala zase do práce...

No vidíte, tak podle vás jsem racionální a přesto o mě můj ex tvrdil, že jsem hysterka. To byla jeho odpověď na všechno...
Glorie, já taky nejsem nijak moc seběvědomá a taky mám každou chvilkou strach, že něco zvorám, ale není to na mně vidět (nebo aspoň myslím, že není). Prostě ta hrdost mi asi nedovolí ukázat, že jsem nejistá. Dokonce to funguje i se strachem. Na agresi reaguju agresí aniž bych se o to snažila. Třeba letos v létě jsem dělala na poště doručovatelku a byl tam takový incident s jednou romskou spoluobčankou. Na mojí kolegyni bylo vyloženě vidět, že má strach, já jsem naopak byla rozhodná a pustila jsem se do té ženské stejně jako ona do nás. A ve chvíli, kdy už jsem si myslela, že snad dostaname přes ústa, jsem řekla, že zavolám policajty. Ženská mi řekla "Tak si je zavolej", ale měly jste vidět, jak se lekla, když viděla, že doopravdy někam volám .))
A Glorie, víš co je taky dobré na sebevědomí? Chválit sama sebe. Já si čas od času stoupnu před zrcadlo a chválím se, jak mi to sluší a říkám si "jseš hezká, jseš chytrá a nepotřebuješ k životu žádnýho chlapa". Zní to směšně a občas to vůbec nepomáhá, ale někdy mi to trochu zvedne náladu a sebevědomí, takže z domu vycházim s pocitem, že dneska se určitě aspoň někomu líbím .)