ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

anonymce: bude mu brzy...Tak to už jste asi spolu hodně dlouho,tak to tě obdivuji,že až po tak dlouhé době jste šli od sebe,no každopádně je to velké plus,že jsi optimistka,pak si myslím,že to zvládneš snáz.Já říkám,jaké si to člověk udělá,takové to má.Problémy ty jsou úplně všude,ale jsou od toho,aby se řešily.Já mám třeba manžela pracovně dlouho pryč,voláme si denně přes skype,ale smutno mi je kolikrát také,jsem jako ta vdova,smích.No jo,každá mince má dvě strany.Tak na tebe budu zvědavá,jestli jsi vydržela,nebo budeš nakonec s ním.Tak dej zase vědět.Ještě mě napadlo a on ti nevolá,že by se chtěl vrátit? Hodně přemýšlej,jestli by měl návrat cenu,ale je to jenom na tobě,my ostatní do toho úplně nevidíme,jak moc ti ubližoval a tak celkově.

anonymce: bude mu brzy padesat, me neni jeste ctyricet :(. Jsem takova vecna optimistka. Mozna proto takove lidi k sobe pritahuji, protoze mi cerpaji energii, kterou potrebuji k budovani sveho lepsiho pocitu sebevedomi.

zdravím všechny lidičky...no já za sebe ti radím nevracet se v žádném případě.Píšeš,že tě psychicky týral,tak nevěřím tomu,že by se změnil,není nám 15,abysme věřili,že změníme dospělého člověka.Sice nepíšeš,kolik přítelovi je,ale já už bych mu nevěřila.Věř mi,všechno chce čas,ted je ti moc smutno,což je jasné,ale časem poznáš někoho,kdo ti za to bude stát.První důležitý krok jsi udělala,tak ted pouze vydržet.

zdravím všechny lidičky tady.
Mám stejný problém jako vy všichni tady s tím rozdílem, že jsem se rozešla já, protože jsem to už nevydržela. Můj přítel mě systematicky psychicky tyral a začal to delat i memu synovi. Byli jsme spolu 2 roky, před tím jsem ho znala dva roky jako kamarada. Ted o vikendu to opet vybublalo a ja ho poprosila, aby se odstehoval, coz okamzite provedl. Vetsinou se odstehovaval demonstrativne a cekal ze se ozvu. Jenze ted uz toho bylo na mne moc a je pryc. Je mi ted moc smutno a to dobre prebiji to spatne. Kdybych vam napsala, co mi provadel, tak si budete klepat na celo, ze vubec plytvam energii, ze pisi. Ale je tezke, kdyz nekoho milujete se ho dobrovolne vzdat, protoze vite, ze vam ublizuje. Nevim, co mam delat. Kdybych se snazila, mam ho zpet a teror zacne hned nebo za 14 dni az pomine ta dobra faze. Rozum mi rika, ze jsem udelala dobrou vec, ale srdci a citum si neporucim. Nejhorsi je, ze si namlouvam, ze se zmeni. Prakticky vim, ze tihle lide to maji v sobe a nikdy se toho nezbavi. Bud partneri neustale bojuji nebo odchazi. Ma nekdo takovou zkusenost? Dekuji. Preji vsem hodne trpelivosti se sebou samymi, protoze tohle lečení se neda bohuzel uspechat.

ženo, ještě jednou moc...Glorie, všechny věci mají svůj čas, až se tvoje nitro uzdraví, prostě se zvedneš a půjdeš dál, teď se zatím nepřemáhej a nenech se znervóznit vůbec ničím.
Tvůj kolega je trošku trotlík, možná to nemyslel zle, ale empatií opravdu neoplývá.
Ovšem žena je žena s velkým "Ž", napsala to všechno moc pěkně.¨
Mrzí mě, že tu s vámi nemůžu být častěji, ale práce je práce, sama se neudělá.
A zítra nám prý začíná zima...
:-(

Ano, vyznělo mi to útočně...ženo, ještě jednou moc děkuji, napsala jsi to moc hezky a trefně. Máš ve všem pravdu. Nadhled zatím nemám a stále hledám důvody proč, i když je vlastně vím a vinu házím na sebe.
Co se týče toho kolegy, jeho s nadhledem brát v některých situacích ani nelze..my se ho v práci snažíme tak nějak snášet, ale on dokáže vydeptat člověka, jako nikdo..a nebere si do pusy jen mne. Nejhorší je, že to všechno myslí naprosto vážně, bez humoru. A o sobě má mínění hodně vysoké. Myslí si, že je nějaký alfasamec a každá ženská, která ho vidí, po něm prostě musí házet rodidla (jeho výraz).
Jinak chápu, že to moje kňourání může někomu lézt už na nervy, mně samotné někdy vadí, že nejsem schopná se sebrat a jít dál.

Jsem ráda, že jsi reagovala...Ano, vyznělo mi to útočně a nepříjemně. Nemyslím tvou reakci na mě, ale tví slova o humoru. Můj názor je ten, že humor v situaci glorie chce nadhled, která zatím nemá a ani mít nemůže. Ten kolega je opravdu hulvát a aby se jeho snažením mohla Glorie jednou pobavit, bude muset uběhnout hodně vody.
No a k souhrnu faktů, či objektivní realitě se Glorie vyjádřila už sama v 17.13.
Sama si myslím, že u většiny lidí pocit zrady a opuštěnosti nezastíní smysl pro realitu. Samozřejmě hledají na svých sokyních vady (a kdo je tak dokonalý aby žádné neměl?), ale většinou víc chyb shledáváme na sobě. Musíme přece najít důvod Proč? I když často žádný vlastně není - trocha chemie, která stejně vyprchá, touha po změně, příležitost ...

Nerozumím ti. Glorie ti asi...Jsem ráda, že jsi reagovala a že bereš diskuzi. Pokud na tebe dělám dojem, že chci do někoho bodnout, je to dojem mylný. Ale chápu, že tak moje reakce na tvá slova mohla vyznít. To je ten problém internetu, kdy věci vyzní jinak než jsou myšleny. Upřímně, nemyslela jsem to vůbec zle,možná neobratně povzbuzivě, určitě ne výchovně. Jen jako pozastavení se, tak už to na Doktorce bývá, tady jsme všichni nějak pacienti.

Souhrn faktů asi myslíš něco jako vyjádření objektivní reality. To si myslím, že Gloriin názor nebude, stejně jako náš názor na ni, je i její názor na sokyni velmi subjektivní.

Tak především, vyjádřila...Nerozumím ti. Glorie ti asi nesedí a evidentně jí potřebuješ nějak "výchovně" usměrnit. Na svůj názor máš právo a řekla jsi ho. Nicméně ne každá preferuje humorný pohled na věc, dokud je vše čerstvé a bolavé. A černý humor je úplně jiná kategorie, vyžaduje stejné naladění zúčastněných a to v tomhle případě chybí.
A sebevědomí? Těžko ho asi bude mát člověk, kterému partner svým odchodem srazil hřebínek. A jinak - hodnocení Glorie a její sokyně může být pouhý souhrn faktů a nemusí mít s nadměrným sebevědomím nic společného.
Jinak si myslím, že i mladí a bezdětní lidé můžou být partnerem zasaženi silně a velmi bolestivě. Samozřejmě, jsou i jiné rány, ale odchod milovaného parnera nepatří mezi příjemné zážitky, zvlášť když je spojený s chováním, které nám ubližuje.
Glorie ti připadá sebestřední, bez humoru a zkušeností.
Z tebe mám zase pocit člověka, který si potřebuje bodnout do někoho, kdo je už tak dost dolámaný. Ale to je zas jen můj názor, můžu se samozřejmě mýlit.

ženo, samaro, děkuji za pochopení a za zastání se mě :-)

Smysl pro humor mám a dokáži si ze sebe legraci udělat. Kdyby to zaznělo z úst jiného kolegy, brala bych to s nadhledem a zasmála bych se, dost často si v práci děláme legraci z mých neúspěšných vztahů, ale od tohoto chlápka to prostě nejde...on si vždycky vytipuje člověka, na kterém jde vidět, že se trápí, nebo má starosti a strašně rád do něho rýpe a shazuje ho, nehledě na to, že je vulgární a sprostý, má oplzlé narážky - to, že mě nabízel bych brala, ale že mě nabízel takovým způsobem, když se toho dotyčného ptal, jestli by mě přefiknul ( a já to píši slušně), pak se ho ptá, jestli nezná někoho, kdo by mě vojel - to mi vtipné už opravdu nepřijde.
a to, že jsem atraktivní, jsem o sobě nikdy nenapsala, naopak jsem tu psala to, že si tak nepřijdu, i přes to, že o mě sem tam někdo projeví zájem, mám problém si věřit a hezká jsem si nepřišla nikdy.taky jsem tu řešila i to, že jsem díky svému malému sebevědomí, měla ve vztahu problémy....a ona ošklivá je, a navíc nemám důvod ji mít ráda, takže nevím, proč bych si něco takového nemohla myslet, zvláště, když je to pravda... už jednou mě jiný přítel opustil kvůli jiné a i přes to jsem o ní dokázala říct, že je hezká...tahle prostě není.

Aby se člověk dokázal...Tak především, vyjádřila jsem svůj názor a za tím si stojím . Glorie prostě nemá smysl pro humor. Na druhé straně nemít smysl pro humor, obzvlášť ten černý spojený s nadhledem nad svojí vlastní osobu, není žádná charakterová vada. Některé ženy jsou až příliš zahleděné do sebe a obzvlášť, když jsou samy, nemají dítě,starost.. chovají se poněkud sebestředně. Ale OK, je mladá a život jí ještě ukáže

Nemyslím si ovšem, že by měla málo sebevědomí. Hodnotí se jako atraktivní žena a svou sokyni jako nehezkou, nechytrou a neoblíbenou. To je trochu v rozporu s nečdostatkem sebevědomí, ne?

K minulosti se nejde obrátit...Moc hezky napsané.

„Pokud se chceme v životě...K minulosti se nejde obrátit úplně zády. právě minulost nás utváří a posouvá, díky ní jsme takoví jací jsme. Vyrovnat se s ní a přijmout jí, to by měla být naše snaha. A hlavně, právě ty věci, které vnímáme jako negativní, nás vlastně vnitřně tvarují nejvíc a dá se říci i nejlíp - pokud je naše jádro zdravé. Teprv člověk, který si prošel tím horším si dokáže náleřitě vychutnat to kladné, co ho pak potká a nebere to jako samozřejmost. Víc si váží klidu a pohody, než když prožívá život bez většéch problémů. Jak se říká - ty nejčernější mraky mívají nejzářivější okraje.

xxx: To sice může být pravda, ale ono prostě chvíli trvá než je člověk vůbec schopen minulost uzavřít a nevracet se k ní. A my sem chdíme právě proto, že v této fázi ještě nejsme a snažíme se k ní dojít.

Holka: Tohle není o smyslu pro humor. Takovéhle "dohazování" (pokud je míněno jako vtip) se dělá jen velmi dobrým kamarádům a jen za předpokladu, že se zrovna nepotácejí v depresích z těžkého rozchodu.
Je naprosto normální, že se Glorii kolegovo chování nelíbí. Já bych na jejím místě taky zuřila a kolega by si ode mě pravděpodobně vyslechl sprchu nadávek... Navíc tohle ani nevypadá, že to myslel ze srandy. Tohle vypadá, že její kolega je prostě normální debil.

tobě jednoduše chybí smysl...Aby se člověk dokázal smát sám sobě musí být v pohodě a s normálním sebevědomím. Glorie momentálně v pohodě není a sebevědomí jí bývalý partner srazil někam k nule. Možná se tomu i za čas zasměje, jak se jí hulvátský kolega pokoušel "udat", ale divit se, že se tím neumí pobavit teď, když je vše čerstvé, to může jen emocionální balvan.
Dalo by se říci, že tobě zas chybí empatie k druhým, když se Glorii podivuješ.
A pro Glorii - věř, že jednou se nad chováním kolegy a jeho snažením pousmát dokážeš. Právě ty nejhorší a nejtrapnější zážitky, jsou jednou vděčným tématem k vzpomínání (až na ty bolestivé, k tomu se nikdo nevrací rád). Ale chce to odstup a čas.

„Pokud se chceme v životě posunout, musíme minulost definitivně uzavřít, ohraničit ji a už se k ní více nevracet, jinak se dostaneme do začarovaného kruhu.

jsem vzteky bez...tobě jednoduše chybí smysl pro humor. Ty si neumíš udělat srandu sama ze sebe?

jsem vzteky bez...Precti si "50 odstinu sedi". Prijdes na jine myslenky :-D

jsem vzteky bez sebe...málokdy mě něco tak vytočí...ještě to mělo dohru...přišel k nám jeden kluk, co prodává nářadí, nejdřív mě ten kolega vnucoval jemu, když řekl, že by rád, ale má přítelkyni, tak u něj vyzvídal, jestli nemá nějakýho volnýho kamaráda, vnucoval mě jeho bratranci, a dokonce mě vnutil na nějakou zábavu, na kterou v listopadu jde...bylo mi tak trapně, nabízí mě tady jak laciný zboží...on nechápe, že já nikoho nechci, nikoho mít ani nemůžu, protože to bolí, hrozně moc... mám chuť se hytericky rozbrečet, mám hrozný vztek, že mě opustil a já musím snášet tohle ponižování,...jemu je hej, už pro něj neexistuji. Nechal mě v tom pořádně vykoupat, přijde mi to všechno jako zlý sen...

Samaro, Tvůj brácha to má dobrý, pokud jim takový vztah vyhovuje...někdo to tak mít může, třeba jednou přijde chvíle, kdy spolu budou chtít žít, ale mají času dost... taky jsem si myslela, že je muj bratr necita a nechápe mě, protože on si z rozchodů nic nedělá a holky střídá jak ponožky... je ale zase pravda, že on jim nic neslibuje a když se rozchází, tak to říká do očí a přímo, bez nějakých blbých nadějí...on je jeden z těch typů, po kterým holky letí, chová se k nim mile a když s nějakou je, tak jí na rukou nosí, i když jí nemiluje, nechová se jak hulvát, ale chce, aby se s ním ta dotyčná cítila dobře...ale je to děvkař..zase je ale s každou svou bývalou díky svému chování kamarád. Vždycky mi přišlo nespravedlivé, že on vyžral všechny dobré vlastnosti, které bych já chtěla mít...

na mě tohle počasí působí spíš jako uspávačka, jsem pořád unavená...jinak to nestíhám nějak sledovat, od rozchodu mi všechno splývá v jednu emočně náročnou šedivou motanici.