ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Tak jsem to nemyslela...jen jsi podle psaní chytrá ženská!!! A já nikdy nechápala, proč tohle na sobě ženský nechávají páchat...a chytrý...už vůbec ne.

Diana: ne, studuju dálkově religionistiku, to s psychologií nemá co dělat. Ok, radši už jdu odsud pryč. Bude to tak lepší, když se pokusím někomu svěřit, vždycky narazím. Nikoho nenutím, aby mi věřil, ale mrzí mě to.

Nejdriv byses mela soustredit a zapomenout na tuhle tragedii,az nastane novej vztah tak neverim ze natrefis 2x na chlapa co je vubec schopnej pouzit nadavky a nasili...

Smutni: moc si přeju, abych se z toho dostala co nejdřív. Ale myslím, že to u mě s tím hledáním nového partnera nebude zas tak horký. Mám totiž dost problém věřit někomu. A důvěra je nejspíš jeden ze základních kamenů vztahu. Když si někoho najdu, zase selžu, zase to pos*eru...

Londi, nejsi ty spíš nějakej student psychologie, co potřebuje téma na diplomku, tak zkouší na diskuzích, jak budou lidi reagovat na téma domácího násilí? Sorry, jestli ne, ale...tohle mi opravdu nepřijde normální.

Co kdyby za tebou s tím samým příběhem přišla tvoje nej kámoška? Řekla bys jí, ať s tím ksindlem zůstane a "dobrovolně nehroutí všechny svoje sny"?

Mimochodem...tohle jsou tvoje sny, jo? Hmmm...spíš noční můry, ne?

Londi: podle mého si taky udělala dobře, pokud je ve vztahu násilí a u vás je, tak si udělala tu nejlepší věc v životě. Určitě si najdeš někoho, kdo na tebe nebude hrubý a hlavně si budete vážit jeden druhého. Vztah a nasílá nejde dohromady a proto to určitě nemá budoucnost. Možná, že na to nepřijdeš hned, ale časem určitě nebudeš litovat svého rozhodnutí.

Zdá se, že ke všemu nám tady nějak blbne net. Nicméně - stavím se zítra. Mějte se všichni moc fajn.

Já - když to beru racionálně - samozřejmě dobře vím, že s tím člověkem nemám co dělat, že si jen děláme zle. Jenže city, tam je to jiný. Zažila jsem s ním spoustu věcí, který jsem předtím v životě nezažila (teď mluvím o těch pozitivních). Byl to první chlápek, se kterým jsem opravdu velice vážně začala uvažovat o založení rodiny. Víte, já jsem si vždycky před spaním představovala, jak jsme spokojená rodina. S dětma. A se psem. Vlastně jsem si sama dobrovolně zhroutila všechny svoje sny, tím že jsem se s ním rozešla...

Ano zmeni ale sem si jistej ze za par tydnu co budes sama a trochu se ti to rozlezi v hlave budes nakonec moc rada za to rozhodnuti protoze takhle nevypada fungujici vztah.

Sakra, teď poprvé od doby, co jsem mu řekla, že chci skončit, se mi chce brečet. Hrozně moc. Mám strach... Všechno se změní a já moc nemám ráda změny a nové věci a tak. Taky mám strach, že už si nikoho nenajdu, protože už nikdy nebudu nikoho chtít.

Londi: Vsichni sme tu za jedno...udelala si dobre a ikdyz si myslis ze si slaba tak to zvladnes bez nej..vazne! Ikdyby si mela byt ted dlouhou dobu sama tak je to snad lepsi nez toto!!!!

Londi, souhlasím s DI - utíkej!!!!

Aha...tak to jo...taky bych radši místo toho byla vypsychovanej uzlíček nervů, co se děsí, kdy přijde ta chvíle, kdy už mi ten krk nepustí...

NEMÁM SLOV!!!

Londi, právě nejsi slabá, opustila jsi ho a to chce naopak silnou povahu.. A jak říkám, udělala jsi pro sebe to nejlepší. Jednou byste se třeba zabili. Nebo jen zmrzačili, to za to nestojí.

Diana: To není tak jednoduché. V okamžiku, kdy se odstěhuje, budu žít úplně sama v domě 4+1 ve vesnici, kde znám akorát hospodského a od vidění lidi, kteří jezdí stejným vlakem do práce... Nebudu mít nic. Nakonec se ze mě stane zapšklá babka samotářka... :-)

Asi mi ten vlak ujede. To neva, stejně mě doma nic moc nečeká...

:o(((((((

Londi, zdrhej...a neotáčej se. Aspoň pud sebezáchovy neztrať.

Jenže ho i přes to všechno mám ráda. Nerozumím sama sobě.... Myslím, že normální člověk by ho po takových věcech přestal mít rád, ale já to nedokážu, nesvedu to. Jsem slabá asi...

Jo jakoze muj problem byl oproti tvemu kaficko,ani nevim, ze je neco takoveho mozne, co ste si delali..dobre ze si odesla!!!

Iri:Hustší? No, nevím... Málem mě uškrtil a já mu málem zlomila nohu. Když se to stalo poprvé, tak ne, to jsem se nebránila a dostala za modráky kytku. Podruhé jsem ale nedokázala krčit se v koutě... A jak se to už jednou rozjelo, je těžký to zastavovat. Chovali jsme se k sobě strašně.