chat nad 40 let

Hele ty ubohej anonyme ty oblejzáš všechny příspěvky a jenom slintáš. Tak už si konečně zašukej a nevotravuj. A nebo ti poradím , kup si nafukovací pannu s několika otvory, nebo ho strč do včelýho ulu a zabouchej, protože s takovým anonymním debilem normální ženská nepůjde. Jedině holky z E 55.'

A o čem je tady vštšinou řeč ? Tady jsou samý ženský ? Tak to budou asi většinou ženský problémy. Co ?'

.. chybu děláš, moc velkou chybu děláš...'

..vím co nechci, setkávat se s takovým volem, jako jsi ty!!!'

..víš ty vůbec co od života chceš???'

No, zřejmě čteš a zřejmě nenudí, když na něco odepisuješ. Ty jsi ale trdlo, viď?!'

Nudí mě na ty vaše bláboly reagovat. Už ani nečtu co píšete, je to nuda. Že vy se tím zabavíte je vaše věc.'

Taky jsem zaregistrovala jeho absenci, ale on to nevzdá, bude se shazovat dál, uvidíš. Ale už opravdu utíkám za marodama. Pa pa taky hezké odpoledne.'

Pa Evo, hezké odpoledne.'

Tak Evo nevím, ale mám pocit, že náš obdivovatel asi dostal silnou alergickou reakci po té pizze a otekly mu prstíky, protože nějak nemůže bušit do klávesnice.'

Lilli, pomalu budu končit, jdu pro ovoce a dělat ošetřovatelku, udělám jim vitamínovou bombu a budu je obskakovat a kdyby to dotyčná osoba zase chtěla nějak vysvětlit, tak proto, že je mám ráda a jsou celý můj život. Pa, asi sem juknu ještě během dne, tak zatím se loučím a pa.'

Evo, máš pravdu, život se má žít a ne přežívat. Radovat se máš z každé maličkosti a z té nejtitěrnější, protože toho, co za něco stojí toho je opravdu málo. Pak i ty problémy, které přijdou, jdou snáze řešit. Zrovna tak se máš zastavit s lidmi, kteří ti "překříží cestu", protože předají část sebe. Jo, je příjemné vědět, že se někdo v mé přítomnosti cítí dobře.'

Ne nadarmo se říká, "žiješ takový život, jaký jsi člověk" a protože jsem člověk veselý, žiju takový i život. A když si představím, co nás tenhle rok čeká, těším se snad na každý den. Ségry narozeniny a svatba, dcery 18ka, kulaté narozeniny v práci, dovolená, léto, grilování s přáteli, prodložení léta u moře.....to by bylo škoda nežít.'

Tvá kamarádka to pochopila správně i když za dost kruté zkušenosti. Život se má žít, nemá se pozastavovat nad malichernostmi. Jsme tu jen na skok. Fór je v tom, že zjistíš, že to byla malichernost, až když se za čas ohlédneš zpět.'

Pokud se jedná o samotu bez partnera, tak to se přiznávám, to si nedovedu představit, ale to bude tím, že svůj protějšek strašně miluju. Samozřejmě osud a život přináší i tak smutné situace, jako rozchod, nebo smrt, ale s rozchodem to není u nás aktuální a smrt, ta je součást života. Elán, optimismus a energie jí nedovolí vstoupit. Proto taky tak žiju. Kamarádce zemřel manžel před 2 roky, na dlouhou těžkou nemoc, musím před ní smeknout, zvládá to úplně super a hlavně žije a užívá života, má jiné žebříčky hodnot, přestala řešit nepodstatné maličkosti, protože zjistila, že život je o něčem jiném. Je to pozitivní člověk i když nikdy nezapomene. Tuhle situaci si u sebe nedokážu představit.'

Když se nad tím zamyslím, tak se samoty do budoucna nebojím. Proč bych měla. Záleží jen na mně, jak budu chtít trávit svůj čas. Bože, já vlastě ani nevím co je samota. Existuje přeci spousta čiností, věcí, způsobů...... Teď mě napadlo, jestli anonym nemyslel samotu, jako žít bez partnera. To pak může být pro někoho problém. No, asi záleží na to, jak kdo chápe samotu.'

12:03:01-nějak si neuvědomuji, že bys byl mnou, nebo někým jiným tázán.
Já to taky neřeším, jednou tady byl dotaz, myslím od Mony, jestli se bojím samoty, že ona ano. Já z toho strach nemám, nevím, co to samota je a s mým postojem k životu asi ani nepoznám, nejsem člověk, který by se nudil.'

A je to venku. Sama jako kůl v plotě:-)) pak je i kráva Eva dobrá. Lepší, než nikdo:-)))'

Tohle zatím neřeším, až daná situace nastane, najdu řešení. Ostatně jako vždycky. Život mě už naučil, že si své problémy musím řešit sama.'

Vyřeším to psem, ale zase to budu muset zvážit, jezdíme často na dovolené. V létě nejsme doma téměř vůbec, naši psa měli 14 let, byli jeho otrokem, nikam se nedostli a když už, tak honem museli pospíchat domu, aby tam nebyl sám. Chtěla jsem jim koupit v vánocům čtěně, ale mami mi upozornila, že ani náhodou. Je to závazek a na docela dlouho. Navíc jsme měli kokřici a bohužel v půl roce jsme jí museli dát utratit. Byla strašně krásná, byla ještě štěně, ale majitelé křížili sourozence a ona měla 3. stupeň degenerativního onemocnění kloubů, takže by nechodila, nikam nevyskočila, proto jsem se rozhodla pro utracení a zažít už bych to nikdy nechtěla.'