Agorafobie

Čauky, to je dobré :-), takže já - Pavel,Jihlava,29 roků,nepracuji,beru Zoloft a Neurol.........

Ahoj agorafobici/čky, uděláme si stručný a jasný přehled jak na tom jsme? Co Vy na to? Já začnu: Vendula,Prostějov,25 roků,nepracuji,beru Seropram a Neurol. Tak, prosím, kdo bude další . . . :-)

Ahoj Katuš já prozměnu beru Neurol SR ale jen po jednom ráno a večer a dotoho Coaxial taktéž tak.Mě celkem i pomáhá sezení u psychologa.Spojení psychiatra a psycholga není špatné ikdyž každému vyhovuje něco jiného.Jsem z nejhoršího venku,zvládám věcikteré pro zdravého člověka jsou úplně normální.Jsem schopná si sama vyřídit věci na úřadech,nákupy a vydržet venku i skoro 2 hodiny což pro zdravého je normál ale pro nás s Agorafobií úspěch.Držím palečky a hlavně se tomu moc nepoddávej pak se to ještě zhoršuje.

Kolik máš roků a kde bydlíš, Katko? A co jsi brala za antidepresiva? Pavla

Ahoj.Před čtyřmi lety jsem se začala léčit s agorafobií.Doktorka mi nasadila antidepresiva.Od té doby jsem vystřídala asi pět různých druhů.teď beru Apo-parox, deně jen 0-0-1.Ale pořád se toho nemůžu zbavit.Nevíte někdo prosím o nějakém dobrém doktorovi který by mi pomohl? Četla jsem o panu Praškovi,ale prý je těžké se k němu dostat?? Za každou radu moc děkuju.

Ahoj všem, kteří mají potíže s agorafobií, nemáte někdo nějakej vyzkoušenej fígl, kterej Vám zabírá, když je Vám špatně, samozřejmě kromě léků, břišního dýchání atd., díky všem M.

No než pujdete k psychiatrovi pro SSRI a nedejbože nerol či podobná...možná by jste si mohli trochu počíst o vlivu anaerobních vnitrobuněčných infekcí - jako jsou např. chlamydie pneumoniae na hladinu neurotransmiteru serotoninu a melatoninu v mozku.
blíže in: http://www.chlamydie.info/

Tak jsme z toho venku, udála se od té doby 4/05 spousta věcí. Posun - přestěhování, zaměstnání, cestování, žádné obavy v noci ... užívá lék, teď si nevzpomenu na název 0-0-1. Na počátku náhlých pozitivních změn bylo několik impulzů. Maja

Michale, pokud se vaše přítelkyně nebude léčit, bude se její stav pouze zhoršovat. Já si na začátku léčby zařídila záchvate´m příjezd lékařky domů a okamžitý převoz na psychiatii s pobytem téměř ročním. Učili mě v mých 32 letech znovu žít, chodit ven, najít vhodné léky a příčinu problémů. Je to už 13let, co se léčím, ale funguji. Jsem v invalidním důchodě, ale naštěstí mám muže, který se mnou denně chodí ven a plánuje program v blízkém okolí. Prvních pár let jsem mimo léků u sebe nosila ampulky Rivotrilu, který při vypití působí rychleji, než léky a mám v kabelce napsáno, jakou pomoc potřebuji, když jsem sama a přijde prudká ataka. Jsou to berličky a každý si musí najít tu, která mu pomůže i když pro ostatní vypadá opravdu jako blázen. A je důležité vykašlat se na okolí, protože to vám svazuje nohy. Znemožnilo se už tolik lidí, tak bude o jednoho více, když se to nepovede. No a? Vaše přítelkyně si musí uvědomit, že se svět nezboří. Kvalitního psychiatra a psychologa potřebuje okamžitě, jinak její život bude peklo nejen pro ni, ale i pro lidi, kteří ji mají rádi.
Marcela

Michale, velmi dobře znám její pocity. je to jen o tom, že se bojí, aby před tebou nedostala záchvat a tím se neznemožnila.

Ahoj, mám kamarádku a ta trpí agorafobii. Miluju jí a ona mě. Jenže náš vztah je jen trápení, protože nemá odvahu se se mnou sejít. Nevím čeho se přesně bojí, ale prostě to nedokáže. Rozhodně jí kvůli tomu nechci opustit. Stále jí řikám že jsem s ní, že s tim budeme bojovat spolu. Já osobně si myslím že když se sejdeme sami dva na klidném místě, tak už to bude v pořátku. Ale mi spolu nikdy nebyli venku a to od sebe bydlíme 5 min. Prosím pomozte mi. Nevím jak jí mám pomoci a zároven tím pomoci i sobě. Děkuji za odpovědět

Fevarin a Rivotril přia akutní depresi. Mám vyzkoušeno všechno a tato kombinace je ta správná, i když jsem na dávce 300mg denně.
Marcela

Mrknite se na www.uzkost.cz

ahoj,co je lepší na agorafobii?seropram nebo citalec,prosim na mejla monakalba"seznam.cz

Ahoj Libore, díky za přesné popsání mých fyzických stavů. Nic nepomohlo (zatím). Asi jsem taky měla smůlu na doktory. Nevíš o někom, kdo by pomohl??? Psychologové mně jenom donekonečna rozpitvávají a mně to děsně rozčiluje. Uvítala bych pomoc opravdového odborníka.

Majo,tento stav nezpůsobuje srdce,páteř..atd. Je to vlastně způsobeno celkovým psychickým vyčerpáním. Celou dobu se to v tobě hromadí po malých kouscích (nervování se z blbostí,stres atd.) až ti vlastní tělo řekne dost. Příznaky potom se můžou projevi i po fyzické stránce - bušení srdce,motání,vysoký tlak ap.)Je to chemická reakce mozku která je v danou chvíli narušena a je potřeba u většiny případů léčba léky. Ne každý lék ale sedne nebo zabere je potřeba po neúspěchu změnit léky na doporučení lékaře. Mě osobně zabraly asi až třetí léky. Důležité je nevzdávat se a neustupovat. Je to ale pro člověka který tím trpí strašně těžké,čítal jsem taky takto pozbudivé věty,ale vždy ve mě probouzely pocit typu lehce napíšeš ale hůře vykonáš.Vím co tvůj sny prožívá,ale on musí najít v sobě tu vnitřní sílu která ho z toho začne pomalu zase vracet zpět,nesmí se litovat a přestávat věřit,žr by se to mohlo kdy změnit.Musí začít sám od sebe a ne proto že musí,ale že chce!! Někdy jsem si říkal ale já chci ono to ale nejde. A to je ta potíž, slůvko ALE vždy se najde něco co by mne omluvilo,proč do toho nejdu a nechci to udělat. Já jsem si nakoupil přes internet knížky od Praška i jiných autorů a byl jsem v tom ponořený skoro pořád a to mi tak trochu pomohlo. Pasáže z knížek typu:jezdit metrem kdy cítím že je snad se mnou konec a po chvíli zjištuji,že strach opadává...ale ne na dlouho protože se ještě silnější vrací a takhle to jde dokola než se strach stáhne na únosnou hodnotu,představa že bych takhle jezdil metrem třeba 6 hodin mne vždycky dostala smíchem na kolena :-)Důležité je vystavovat se těm situacím,prtože jinak se člověk utvrzuje v tom,že mu opravdu něco hrozí a tělo se blokuje v bludném kruhu.Doktor mi říkal také že strach je potřeba zase dostat pod tu zdravou kontrolu,je to jako se znova učit jezdit na kole jsou u toho pády aty se vždy musíš zvednout a jet dál. Nesmíš nikdy nechat kolo ležet na zemi a utéci jinak se budeš motat v bludném kruhu.Libordržím mu palce

Ano, počkám asi jak bude probíhat léčba ve zdejší nemocnici. Pokud se bude vyvíjet vlažně, budu chtít pomoc přímo od něho (Dr.Praška). Nicméně jsem ho před nedávnem kontaktovala. Jedna z jeho lékařek, zřejmě pověřena těmito záležitostmi mi sdělila, že pokud není schopen k nim dojet, nemůžou nic dělat. Dr. Praško pracuje výhradně na své klinice a k pacientům (potencionálním) externě nevyjíždí.

Majo, chtělo by to intenzivní terapii co nejdřív, nejlíp u Praška. Nebraň se tomu. Oni by Ti mohli pomoci poradit i v tom, jak ho do léčebny dostat. Nedělej si marné naděje, sám se z toho nedostane a radius jeho pohybu se bude zmenšovat a cestake zdraví prodlužovat. Držím Ti pěsti, aby bylo líp...

.:Libore:.Přesně jak to popisuješ, to pravděpodobně prožívá i syn. S tím, že on ani s doprovodem nedokáže překonat tu svou hranici. Řekněme, že se mohl pohybovat v okruhu našeho města. Zdálo se, že čas je nápomocen a on se postupně sklidní natolik, že nebude musit tyhle věci řešit. Minulý týden se však jeho situace zhoršila - omezil se pouze na naše malé sídliště, do města již nedojede, nedojde nikam.Ke změně došlo v období, kdy mu bylo nabídnuto zaměstnání (konečně), které by se dalo i s tím jeho stavem zvládnout. Pozitivní fakt je ten, že byl ochoten navštívit psychologa a psychiatra. Dostal nějaké léky Aurorix. Pravděpodobně je užívá. Obávám se však, že pokud se jeho stav nezmění, nezvládnu to a budu potřebovat pomoc já sama. Fakt nevím, jak dál. MajaPS: Zaujalo mě, že tyhle problémy může způsobit páteř, tlak, srdce atd? Dalo by to asi velkou práci ho na taková vyšetření dostat. Ale možná za nějaký čas by se to podařilo..

Libore, výborný příspěvek! Díky, žes ho napsal...