Agorafobie

Míšo,prostuduj si Marii Trebens.

Hani1 moc ráda bych ti ten melír udělala aspon by jsme si v klidu pokecali o agoře chacha .To se všechno spraví třeba jsi až tak velkou chut na chlebánky neměla líná určitě nejsi když toho tak hodně zvládneš . Určitě máš skvělou dceru zkuste si spolu sednou a pokecat si o tom určitě Tě miluje a víc Ti porozumí

Jenom, že tak odbočuji, jakožto nenapravitelný pesimista jsme si nechala vyvěštit budoucnost a ptala jsem se také do budoucna na agorafobii. No vždycky mi všude tvrdili, že se můj stav bude lepšit a že za 10 let o nějaké agoře nebudu ani vedět. Nemáte s tímto nějaké zkušenosti, šli jste někdy k věštci? Pa. M.

MíšoB nejsi slaboch ani ostuda to v žádném případě.Tím jsme si prošli všichni nemysli si.A také dlouho trvalo než rodiny pochopili že nám opravdu něco je.Taky simysleli že jsme simulanti,líní a že se nám nic nechce.Měla jsem kliku že se mi podařilo je přesvědčit a i na skvělou kámošku která mě moc a moc podporovala a pomáhala.

Ahoj Hani1 pokud se mi bude dařit snižovat léky tak to bude super.Zatím se daří ale né denně,snad se ktomu jednou taky dostanu.Všem držím moc palečky a holky bojuj me,krásný večer všem a pěkný víkend ktomu.

Ahoj holky ,tak dnes jsem jezdila autem křížem krážem,tedy upřesním vozila se,vcelku vše šlo,ale nějak se mění tlak a já jsem takový barometr.Dcera zastavila na náměstí s tím,že si dojdu do Pizzerie pro chlebánky a najednou cosi,všude ščíleně lidí a já se zasekla,že už na ně nemám chut,že pojedem domů.Dcera 28 let,mě očastovala,že jsem líná zvednout zadek,cituji bohužel,agoru absolutně neuznává a já polykala slzy,aby to neviděla ,tak to jsou ty chvíle ,kdy bych nakopala sama sebe,ale jak?
Lenko+ škoda,že bydlíš tak daleko,já bych chodila na melíry.A vidíš jsi šikula,že to půjde ,já ti radím a pak nedojdu do Pizzerie a přitom včera jsem byla v ČÁSLAVI 110KM,na hřbitově v pohodě ,cestou jsem nakoupila hromady dýní,nasbírala různé podzimní plody a dnes tohle.
Míšo B..........ty se z toho dostaneš ,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
a Lenko N.ty uplně a já ti to moooooooooc přeju,chce to i dobré zázemí ,to je důležité,cestičku nezametat,ale zase nenadávat.No já mám to druhé určitě.
Tak zatím jdu udělat něco k večeři,ahoj

Moc vám všem děkuji za podporu, alespoň takhle po internetu, když tu čtu, jak s tím bojujete, tak si teď připadám mezi vámi jako ostuda a slaboch. Asi kdybych měla malé děti, snažila bych se kvůli nim fungovat lépe, ale tím, že jsem svobodná a žiju u maminky, tak jsem se dostala do takového stadia, že si připadám někdy jako to 10-ti leté děcko.:-// Já žádné léky na to neberu, neb mi po nich bylo psychicky hodně špatně a i fyzicky a také jsme zjistila, že je jedno, jestli nějaké léky beru nebo ne, neb to vyjde nastejno. Až do letošního jara jsme chodila nadopovaná různými léky a záchvaty jsme dostávala také, teď neberu nic a zdá se mi to bez léků prostě o něco lepší. Někdy je lépe, jindy hůř. Zdravím. Mějte se krásně. Pa. M

Zdravím Vás děvčata ono je to zvláštní že s tou nemoci trpíme většinou my ženy asi jsme citlivější . Momentalně se cítim líp. MíšoB jak se Ti něco povede nezapomen se pochvalit ale opravdu pochválit klidně si za to kup i nějakou maličkost . P pamatuj si že život není lehký a proto se radujme z maličkosti třeba i z toho že se ráno probudíme.

Ahojky všem.Hance1,Lence+ a Míše.Pro Míšu to co psala Hanča je pravda,taky jsem se tomu poddávala a bylo to jen horší.Musíš se naučit se tomu nepoddávat to je to nehlavnější ikdyž vím sama že to jednoduché vůbec není.Ale věř že časem se stím naučíš žít a bohužel za pomoci AD od psychiatra a sezeními u psychologa se to upraví.Naučíš se jak na tu potvoru vyzrát aby se stav nezhoršil.Tím čím procházíš i s Lenkou+ jsme si prošli všichni tu.Míšo je to jak jsem už psala a věřím že Hanka1 mi to potvrdí taky že je to běh na dlouhou trať.Musíš si najít důvod proč bojovat.Můj jsou mé dvě děti a pro ty žiju a chci i fungovat jak to jen nejlíp půjde.Jsou můj hnací motor ikdyž občas jsou dny kdy mi není zrovna do zpěvu.Já konkrétně po poradě s psychyatrem beru jen Frontin 0.5mg a sedí mi.Beru ho ráno a odpoledne a večer už nic.Jsou dny kdy si vemu oba celé a dny kdy se mi podaří dávku snížit o půlku.A večer už nic.Holky držte se opravdu začátky nejsou lehké ale stojí za to vydržet.V začátcích jsem reagovala Míšo stejně a říkala si,má smysl žít takový život?Má ale chce to čas a trpělivost.A nemysli si v začátcích jsem měla doma 2 až 3 výjezdy rychlé a dobu kdy jsem myslela i na to nejhorší ale mám dvě děti a pro ty stojí zato bojovat.Takže holky nevzdávat to nejte vtom samy.

Hani1 jsi moc šikovná jak všechno zvládaš moc Tě obdivují mám v Tobě vzor . taky jsem nechtěla duchod jsem kadeřnice svou práci milují chybí mě lidé kolem mě jsem štastná když ke mě někdo příjde třeba na melír . Zavidím těm 80ti letým babičkam když je vidím jak v pohodě cestují ,nakupují atd. My jsme ještě mladé a určitě to dokážem jako LenkaN

Ahoj MichaeloB uplně ti závidím co všechno mužeš.Já jsem byla ta co držela chod rodiny veškeré vyřizování atd. Mám 3 děti a nejsem schopná zajit sama do obchodu musím čekat až se mnou někdo zajde je to strašný život být odkazaná na druhé ale bojuji . Ze začátku jsem měla myšlenky jako ty ale když se mi po roce podařilo vyjít ven a ujít 100m sama tak věří v to že někdy budu zase jako dřív chce to jen bojovat a najít nějaký fígl . Hanka1 mě poradila vzít si sebou ven flašku s pitím je to super já si k tomu ještě zpívám vypadam jako cvok ale aspon sama vyzvednu dceru ze školky zkus taky něco určitě ti to pomuže držím palečky

Michaelo B-jediná šance,je se tomu nepodat,ale snažit se alespon ppomalu někam jezdit.chodit atd.Já měla obdobíí,kdy jsem učila na SŠ,JEZDILA VŠUDE A PAK SE TO SLOžilo,jako domek z karet,a zase jsem začínala znovu,ani nevíš co usilí mě stálo,znovu se naučit malé obchody atd,a stejně to není zdaleka jako dříve,ale bohužel jiná cesta než nácvikem není.Nemám řidičák,takže si připadám,jako závaží.No ,ale konec fnukání,dnes mě čeká zrovna různé cestování po Praze,sice autem,musím do lékérny atd.,tak věci,které jiný člověk dělá automaticky jsou pro mě trochu dřina,zdravím obě Lenky.

To Hanka 1 -
máš pravdu, oproti jiným případům, daleko horších a že jich tu je, je to jako kdybych neměla nic. Ale já předtím byla prostě zvyklá na jiný život, chodila jsem do práce, ven, teď jen hniju doma a bojím se vystrčit nos.

to ml - nu právě, ani nepochopíš. Oni včichni tzv. "normální" lidé to nedokážou pochopit. Nevím, jak bych Ti to vysvětlila.

Ahoj Lenky a Michaelo B.
MichaeloB...........vždyt ty můžeš tolik věcí,u tebe to chce dobrého psychoterapeunta a psychiatra.Já zvládat to co ty vůbec si nestěžuji.
Lenko N,,,,,,,,,,,ahoooojka,jsem ráda,že jet idobře
Lenko+ já dnes byla s dcerou v Čáslavi na hřbitově,pak plno práce doma,3hod.loupání ořechů.Jinak mně doktor řekl,že invalidní důchod na agoru by mi nikdy nedal,že by to bylo ještě horší.Tak nevím,sice jiná doktorka mi ho před 25 lety na agoru vnucovala.
Michaelo B.mám 3děti,s agorou trable,ale nikdy jsem ani na minutu nepřemýšlela,že bych to zabalila uplně.I když si také manžel a velká dcera myslí,že jsem líná apod...........neřeším,stíhám tisíc jiných věcí,co oni ne.
A tak holky nedáme se ,já se dala do EFT.No a snažím se někdy je líp,jindy hůř.Dobrou

Míšo,nechápu tuto "nemoc", co to je?Vždyť když se nebojíš tu psát,tak proč ne mezi lidi?Já jsem furt mezi lidmi,je fakt,že někdy mám vztek-je to cca 50-150 lidí denně.

Ahojky LenkoN. - já osobně mám agoru zhruba rok a třičtvrtě a opravdu mi to už začíná lézt na nervy. Moc ráda bych chtěla být jako dřív, prostě si jen tak vyjít ven a nebát se. Mě autobusy ani obchody nevadí, ale nedokážu prostě chodit větší vzdálenosti venku a když je hůř, tak ani ty kratší, to mě pak musí naložit do auta a odvézt.. Občas slyším narážky, že jsem prostě líná chodit, což samozřejmě není pravda! Celý život jsem chodila buď pěšky /a poměrně dlouhé vzdálenosti - odmalička/ nebo se přepravovala veřejnými dopravními prostředky, skoro vůbec jsem nejezdila autem. A teď mě potká tohle. Připadám si jak chromá, i lidi na vozíku se někam dostanou. Já se dost snažila to lámat, jenže když ty záchvaty se pořád vrací a vrací a prakticky se nic nelepší, i když dělám expozice, ztrácím postupem doby sílu a vůli..

Žílo, hnusný je obojí - mám jak agoru,tak křečové žíly, které dokážou taky potrápit, ale vím, že s nima půjdu pod kudlu a budu mít od nich pokoj, ale agora je o psychice a ta se vždycky léčí hůř.8-)

Agora je magora.Trochu vůle.

Ahojky MichaeloB četla jsem co jsi psala a věř mi nevzdávej ten boj z agorou.Já to taky nevzdávám a stojí to za to věř mi.Je to sice běh na dlouhou tať ale stojí za to vydžet a zatnout zuby a bojovat.Hlavně se sní i naučit bohužel žít.Já když mi začala tak jsem nedokázala nic.Vyjít z domu atd.Dotoho výjezdy rychlé kvůli záchvatům ale podotýkám to jsem ještě nevěděla co mi je.Čím to začalo se rozepisovat nebudu ale jedno je fakt že sotva jsem začala chodit jak k psychiatrovi i psychologovi začalo se to lepšit ale bohužel bez doprovodu jsem to nezvládala.Trvalo víc jak 2 roky kdy jsem se dostala do stavu kdy jsem zvládla vše i chdit do práce a ktomu i dojíždět.Já konkrétně částečný inval.důchod mám ale né kvůli agoře ikdyž v papírech na posudkové to uvedli ale skrz špatné plotýnky.A opravdu ten důchod není vysoký,nemít přídavky a výživné na děti tak nevím.Ale raději bych byla zdravá než ten důchod.Bojuj opravdu to stojí za to.Já dnes krom vlaku a autobusu zvládám vše.Ale nemysli si i slabé chvilky přijdou ale kupodivu po těch letech už vím jak na ně.Držím palečky a nevzdávej to.