Matka mě každý den otravuje

Mám problém s mámou,...Tohle sama nejspíš nevyřešíte, zkuste si s maminkou promluvit o hospodyni

to čtu a úplně všechno zase nevnímám,že třeba psala,že je na syna sama.Nechápu,proč máš tendenci stále na mé komentáře odpovídat.

a jaký vztah máš se sestrou,proč jsi se přestala s ní také stýkat? Jinak,já bych své mamce řekla,že je mi líto,že jedna dostala bydlení a ty nic,jak na to reagovala? Zvláštní,že se ještě chlubí,jak tvá sestra má krásný byt,že necítí výčitky,víš? Jako,musí ti být jasné,že obě nemůžete mít stejně,to nejde nikdy,vždycky má jeden víc.My jsme 3 a brácha vždycky lpěl na baráku,co rodiče stavěli,bylo nám se sestrou jasné,že bude jeho a kvůli dědictví jsme se nikdy nehádali.S bráchem jsme se domluvili,on každou z nás vyplatil a nebyly žádné výčitky.Podotýkám,že jen tak odhadem baráček hodnotu milion a půl a domluveni jsme byli,že každé z nás dá 100 tis.-bez problémů jsme se sestrou souhlasili,zase máme pochopení,že on sám bude potřebovat peníze,aby mu jednou barák nespadl na hlavu.Jestli mi rozumíš,nikdy nemůžou dát rodiče všem stejně.

možná proto,že ty všechno zvládáš,tak nemá potřebu ti pomáhat,nebo máš pocit,že bys byla nechtěná? Ono všude v rodině je něco.U mého manžela podobné,nedají dopustit na své dcery a na syna vždycky jako kašlali.Myslím,že jeho samotného to také mrzí,i když už se s tím vyrovnal a nevyhledává je.Berou to tak,že my nepřijedeme,tak oni už vůbec ne,že jako máme jezdit my.Já jsem je neměla nikdy ráda,problémy byly od samého začátku,ale byla i doba,kdy to bylo lepší.Já tuto povahu nepochopím,koho vlastně to dítě má,když už ne své rodiče? To je smutné.Ty sama to nemáš jednoduché a obdivuji tě,mít syna schizofrenika,no nevím,jestli bych to psych.dala.Ale to je většinou dědičné,žádné drogy by neměl užívat,pak se ta jeho nemoc může stupnovat.Manžela máš,oporu aspon v něm? Pokud ano,pak bud za to ráda,protože svojí mamku asi nezměníš.Jinak,titulování zdrobnělinami já třeba beru normálně,to je,když máš někoho moc ráda,to neměj mamce za zlé.Jen zvláštní,že o tebe zájem není.

ještě dodatek...ona už je v domově důchodců, myslím že tu sestru zbožňuje ve své patologii natolik, že jí ani nechce být ve stáří na krku....ona podle mě trpí nějakým bludem jak to měla moje sestra všechno těžší a že neměla takové štěstí jako já, protože jsem si všechno dokázala zařídit sama, ale to jenom proto že mě vždycky nechali na holičkách...tak měla utkvělou představu, že sestře se musí pomáhat...vždyť oni si říkají mamulinko a Peťulinko....to taky není normální...až se jí z toho rozvinul megablud, že sestra je ta vyvolená a proto musí mít všechno a já jsem ta černá ovce a proto nesmím mít nic....myslím že je fakt chorá...

Lenko, vykašli se na ní....To je pravda co říkáš...už jsem si ani nemyslela, že nějaká taková v podobě matky ještě někde je...jsem toho plná a nevím co s tím...asi to budu muset udělat jak říkáš, odříznout ji od sebe i se sestrou...kdybych neměla to nemocný děcko, tak bych to možná všechno daleko lépe zvládla a dokázala se nad tím povznést..pořád si myslím, že v takové strašné situaci jsem jenom já...

pokračování:
ačkoliv to není pravda, vždycky jsem jí pomáhala když něco potřebovala, zlom nastal až tehdy až jsem se dozvěděla že za mými zády nechala svůj byt napsat na moji sestru, která si nechala celý barák po prarodičích, a mě nikdo z toho nedal nic a ted ho prodala a koupila něco novýho a matka mi o tom básní jak má krásný nový bydlení....a že já nedostanu nic...je to šílený, ale nemohu se s tím vyrovnat, že ona nás má bezdůvodně rozdělenou na černou a bílou a bílá která nemá děcka dostane všechno a černá která má postižené dítě a je na něj úplně sama nedostane nic a ještě si chce na mě něco vzít...jsem přesvědčená že ona je duševně nemocná a trpí nějakými bludy, jenže ona to nepřizná a nepochopitelným způsobem takto týrá a nebo zbožˇˇnuje své nejbližší...nejvíc mě mrzí že docílila toho, že ani ta sestra se s náma nekontaktuje a ten můj nemocný syn vlastně nemá nikoho kromě mě....přijde mi to nespravedlivé a nejraději bych ji zabila, aby už nikomu nemohla ublžovat....

Moje matka je labilní tyran, rozeštvala celou rodinu, utýrala svého třetího manžela,my se sestrou se vůli ní nestýkáme...mám syna schizofrenika na kterého jsem úplně sama, protože obě se ode odtáhly a okradly mě o vše...matka byla vyděděna mým dědou a my dvě sestry jsme zdědily dům po prarodičích, matka mě vykousala i s mým malým synem a musela jsem si sama vybudovat bydlení v Brně, syn onemocněl schizofrenií a začal brát drogy, tak jsem řešila syna, kdy jsem ho vozila z různých koutů Evropy domů poté co jsem ho našla zbídačeného a trvalo asi 15 let než se situace se synem trovhu stabilizovala, ale věděla jsem že ho nesmím nechat umřít, protože on má jenom mě a já jenom jeho, nyní chodí do práce, léčí se,bydlí už na ubytovně, občas má ještě problémy s drogama...moje matka se se sestrou se nikdy nezajímaly jak se nám daří..nic...úplně se od nás odtáhly, občas se matka ozvala když po mě něco potřebovala, jako například abych jí sháněla podnájemníka do bytu o které se mi hádce kterou sama vyvolala prořekla, že byt už nechala napsat na moji sestru a že ona od ní dostane úplně všechno a já nic protože se k ní nechovám tak jako sestra,takže mě využívala abych řešila problémy s bytem o kterém jsem vůbec nevěděla že oni dvě se zase zpaktovaly za mými zády a byt už je zase mojí sestry...samozřejmě jsem to nezvládla a vyhodila ji...ona mi napsala, že mě nemá ráda, že jsem jí odcizila a že setra je jiná a dostane od ní všechno a že jí miluje nade vše...měla jsem zase z toho asi půl roku noční můry a až jsem se z toho dostala, tak zase zavolala a to už jsem se mockrát rozhodla že jí nebudu brát telefon, ale ona to nechá vždycky nějakou dobu vybublat a pak zase začne a zase ta stejná písnička s podnájemníkem...tak jsem jí zase k tomu řekla svoje a ona na mě vyjela že co já bych po nich ještě chtěla že jsem nikdy pro ni nic neudělala...ona tak extrémní sobec, že se nikdy nedokázala podívat na moji těžkou situaci se synem a ještě na mě útočí za to že já jsem pro ni nic neudělala...

Můžeš nějak blíže vysvětlit, jak "tlak okolí" určuje, kdo má mít děti a kdo ne?

Někdy i tlak okolí- jen aby...Protože vokolí je většinou hloupý.

Někdy i tlak okolí- jen aby už měla konečně děcko....

Dabi: kdo o tom rozhoduje, zda mají mít děti nebo ne?

Je zvláštní, že mají děti ti, kteří je ani mít nemají.

Synu: naučil si se...Mám tvoje roky a můžu tě ujistit, že jejich pohlazení mi chybět nebude, protože ani nevím co to je a nikdy jsem to nezažil. Psycholog mi řekl, že v části psychotestu zcela selhávám=vůbec nemám tušení co je obsahem pojmu matka, otec, doma. A to je jen ta jedna část, která je součástí mého profilu děcka z děcáku.
A trpkost vůbec není, protože bylo shledáno, že pro mě jsou to cizí lidé, které jsem nikdy nepovažoval za rodiče, protože se mnou zacházeli ještě hůř než ti cizí a nebylo před nimi kam utéct.

Synu: naučil si se samostatnosti, ale je v tobě velká trpkost vůči rodičům a pořád ti bude chybě t jejich pohlazení. Tys chybu neudělal. Je mi 50 a vždycky jsem dělal jen to, co chtěla matka, nikdy to nebylo dost dobré přesto ze mám vš, tři děti, jednu manželku, nekradu, nemám dluhy a nikdy jsem nic od rodičů nepotřeboval. Matka mě urážela a teď je stará, bohužel s citovým vydíráním nepřestala a ví že už má jen mě . Smutné.

No já nevím co tu řešíte. Já jsem vyrůstal v úplné rodině a když došlo na to, že mí tzv. rodiče potřebovali mou pomoc, tak jsem je odeslal za těmi, na které se ohlíželi a upředňostňovali celý život. Jo taky kňučeli a vydírali, tak jsem jim řekl, že proč bych se měl starat o cizí. Úředně mám papír, že mám po psychologickém vyšetření profil děcka z děcáku skutečně, ač jsem vyrostl v úplné rodině.
Jo, milí rodičové, celý život jste si mě nevšímali, nikdy jste mi nepomohli, vyrůstal jsem v kolektivních zařízeních a na ulici,cizí byli pro vás vždycky lepší a pak jste mi řekli, že jste mě nechtěli vůbec, jenom holku (tak proč jste si mě našukali?) a už jsem ve věku abych táhl z domu. Jo, ráno zadat práci, udělej si to jak chceš, nezajímá, že na to nestačíš nebo nevíš jak, ale až dojdeme domů, tak bude splněný, jinak obvyklá nakládačka a další systém propracovaných trestů.
A když se všichni na vás vysrali, tak si vzpomenete, že máte syna?
V dětství jsem poznal co je to nemohoucnost a bezradnost, kterou mi vyhrožujete.To mám za už sebou a vím co to obnáší, ale hlavně, i když bych vám chtěl pomoci, tak já nevím jak se to dělá, protože to jsem ve svém dětství nepoznal. Sami jste mi ze slovníku vyškrtali slova nemůžu, nestačím, pomozte mi a nahradili slovy musíš,udělej si to jak chceš, pomoz si sám, nezajímá.
A myslím, že něco takového by se tu nejen v dětství, ale až doteď v dospělosti dá nalézt u hodně diskutujících. Rodiče by si měli především měli sami zhodnotit, jestli napřed dávali, aby potom mohli dát, když dojdou nemoci a nemohoucnost.
Jsem sice zkurvený nevděčný hajzlovský parchant, ale rozhodně netrpím nějakými výčitkami a natož ještě do konce života.
Jedině za co jsem jim vděčný, že mě naučili totální samostatnosti, přežít v různých státních zařízeních a postarat se o sebe na ulici. To je jediné co mě svým nezájmem o mě naučili a s čím bych jim mohl pomoci.....tedy jestli na takový kurz přežití zbývá ještě čas......

Mám tchyni, kterou můžu poslat do prdele kolikrát chci, i na jiná a lepší místa. Baba se jen zařehtá a dál mele svou.

Je to už starý...Ano, byly to staré příspěvky a hm se velmi mýlí ve svém závěru. Stejnou polemiku jsem vedl s psycholožkou, u které jsem byl na radu, jak se vůči matce chovat a zda je šance změnit její chování.
Ona mi tvrdilo, jak si s ní mám všechno vyříkat a dokud žije urovnat, že mě to jinak bude po zbytek života pronásledovat. Jsem na víc jak 100% přesvědčen, že to tak nebude.

jinak jsem muž, ale jak jsem psal i jinde, mám matku jednak tyranku (citovou), k tomu narcise s manipulátorem dohromady.

Mám takovou jednu sousedku se stejným problémem jako zakladatelka. Nechápu, proč ji prostě slušně nepošle do prdele. Ano, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Je to už starý příspěvek, ale obnovím téma:
Matka je taky jen člověk a některé matky jsou skutečnými tyrany. Nezbyvá vám než se odstěhovat z dosahu, najít si partnera a matku navštěvovat jenou nejvýš dvakrát za rok. Problém je v tom, že tyranské matky mají závislé a labilní dcery....