Nevěra

Letos oslavím s manželem 30-ti leté výročí svatby.Začátky našeho manželství byli galeje,ale vždy bylo milión důvodů proč se s nim nerozvést.Do dnešní podoby se změnil až po 15 letech.Dnes je tím nejlepším a nejtolerantnějším mužem pod sluncem,jen lásku kterou ve mě zabil nedovedu obnovit už asi nikdy.Před tím byli pro něho důležité jen kamarádi,hospoda a i několika denní flámy,které mě po šesti letech dohnali do náručí jiného muže,díky kterému jsem neskončila na psychiatrii a chtělo se mi znovu žít.Svého milence mám dodnes.Ano...již 24 let!!! se scházíme a milujeme.I naše láska prošla nejednou krizí,ale vydržela.Manžela nemiluji ale žiji s nim,svého milence miluji a právě proto s nim žít nechci.Je to paradox,ale je to tak a jsem šťastná a naprosto vyrovnaná žena.

Julie, jsme v mensine... coz me samozrejme neodradi. Mej se moc fajn!

ja teda napriklad sveho mimomanzelskeho partnera nemiluji. mam ho rada, ale nemiluji ho. manzela miluji a "milence" mam jen na sex a psychicke vybureni. tak to je asi dost tvrdy, ale je to tak.

ahoj, moc se mi libily vase prispenky pro i proti. ja si teda beru taky jen ty hezky veci z mimomanzelskeho vztahu. kdyz jsem mela problemy s manzelem (alkohol), tak jsem se mela alespon kde ventilovat. srovnani se sebevrazdou je zajimavy, protoze ja sama jsem se o sebevrazdu pokusila. ale ted, myslim ze hledam neco co nemam, ale zase clovek to "neco" nemuze najit u jinych lidi, ale jen v sobe. tak nevim. jsem ale rada, ze jsou tady i lidi, kteri si mysli ze nevera je v poradku a pomaha jim to v zivote, protoze takhle je to i pro me. mozna nam to do hlavy dalo nabozenstvi, ze bychom meli mit jenom jednoho partnera. ale v nejakym nabozenstvich je prece vice partneru povoleno, takze mozna , kdyz se tady vetsina stavi proti nevere, tak mozna ma v tom vliv i krestanstvi. jeste bych chtela rict, ze kdyz ten druhy partner o nevere vi, tak to je opravdu hrozny, ale myslim ze je to v poradku, kdyz se nic nedozvi. jsem zvedava co na to reknete.

Lucie,mě je 39, také manžela miluju, ale už do manželství jsem šla se vztahem k ženatému muži. Spoustu let řeším ten problém, zda člověk má omezené množství lásky, nebo ne. Teď cítím, když jsem velmi vytížená péčí o děti (jedno chronicky nemocné) a potřebuju k tomu opravdu spoustu lásky a citu, abych to vůbec fyzicky a s úsměvem zvládla, že se skutečně dá mluvit o určité "únavě". Je to ale asi tak, že kvůli svému mimomanželskému vztahu se už nedokážu trápit, na to nemám "kapacitu", beru si z něj jen to hezké... Těžko se to vysvětluje, sama v tom mám zmatek, ale rozhodně si nemyslím, jak se všude možně píše, že nevěra automaticky znamená nějaký problém ve vztahu, nebo že tam něco chybí. Nechybí, jen jinde je něco jiného. Jiný vztah.

Gino - naprosto s Tebou souhlasím! Pablo - abych se neopakoval - jako chlap máš být pro ženu ochráncem, jistotou, "jasným postojem". Jestli s přítelkyní chceš zůstat jsi měl přemýšlet před tím, než jsi byl nevěrný, jestli Tě obě ženy milují, tak minimálně jedné ublížíš (to není moc gentlemanské, že?), ale pro Tebe osobně asi bude jednodušší udržet si "mužskou tvář" před novou přítelkyní, než u tvé původní zpátky získávat ztracené pozice. Nemysli si, že neznám muka pochybností, pocity nepochopení, nenaplněnosti a naopak sympatií k jiné ženě, ale nevěra je podle mě pro vztah stejné řešení, jako pro člověka pokus o sebevraždu s předpokladem, že mě někdo zachrání, že mé problémy vyřeší někdo třetí nebo, že samy vymizí, je to slabošský útěk od odpovědnosti za vlastní život. Bohužel z upáleného sebevraha si mnozí dělají legraci, nevěrného mnozí obdivují...

Pablo, dle mého názoru tvůj vztah s přítelkyní už fungovat nemůže. Mávnutím proutku se nikdo tak docela nezmění. A i kdyby se teď sebevíc snažila, tak dřív nebo později to bude zase ta stejná holka, co dřív. A pokud ne, tak se bude všemožně snažit a přetvařovat jen proto, aby si tě udržela. Bude tím trápit hlavně sama sebe, protože bude žít v neustálé nejistotě, jestli je taková, jakou jsi ji chtěl, jestli to dělá správně, jestli je pro tebe dostatečně sexuálně náruživá, ...Pořád bude mít strach, aby se nevrátila k tomu svému normálu a nezačala pro tebe být opět tou, nad kterou už jednou zvítězila mladší, snad chápavější a náruživější milenka. Myslím, že tyto všechny pochybnosti se nedají vymazat, všechno hodit za hlavu a žít zase v pohodě, jako by se nechumelilo. Zůstane to v ní (tedy pokud zná celou pravdu).Gina

Zdravím všechny lidičky,po dlouhé době jsem se podívala na tuto diskuzi a jsem ráda,že jsou i lidé,pro které nevěra není normální.Opravdu totiž normální není.Nevěra je buď útěk od problémů,nebo prohra člověka se sebou samotným.V každém případě nevěra problémy ve vztahu neřeší ani nijak vztahu neprospívá.Každá chvilka prožitá v mimomanželském vztahu(nebo mimo partnerském)je vykoupena velkou bolestí partnera a náročným srovnáváním se u podvádějícího.Lidé by měli raději otevřít svá srdce svým partnerům než se utápět ve svých slabostech.To je přece podstata partnerství-být na vše DVA a vzájemně se popírat i v těžkých chvílích.Nevěra,jako útěk od problému pouze zastře srdce člověka a brání mu prožít s partnerem plnohodnotný vztah(a to i v případě,že o tom podváděný neví).Lidé,kteří si tu a tam odskočí od partnera,nemohou nikdy prožít naplněný harmonický vztah a nemohou si vzájemně s partnerem patřit a doplňovat se.To je v kostce můj názor,který vychází ze zkušeností.Přeji vám všem mnoho lásky a vzájemného pochopení.Láskyplný vztah je velký dar.Kdo ho má ať si ho váží a pracuje na jeho neustálém vylepšování.Nevěrou můžete narušit hřejivý domov na celý život.Neuvážená skutečnost,která nelze vzít zpátky a smazat,bývá velmi bolestivá.JulieZdravím Skalu a přeji příjemné dny.

ahoj, me je 28 let, jsem ctyri roky vdana, manzela miluju nade vse, a rikala jsem si ze bych mu nikdy nebyla neverna. ale casem jsem potkala muze, se kterym jsem pozdeji zacala spat. takze jak to psal nekdo na zacatku tehle debaty, jsem verna emocionalne, ale ne fyzicky, coz je asi blbost, ze? myslim ale ze je mozne nekoho milovat a mit neveru s nekym jinym. clovek prece nema omezene mnozstvi lasky??? no , mozna je to take v tom ze manzel stale pracuje, je unaveny a sex neni tak casty, i kdyz kdyz sex je tak je to skvely, ale asi to potrebuji vic. no a s pritelem je to casty, ale zase ta kvalita je "prumerna". tak nevim, proc sem pisu, mozna nekdo budete mit na ten muj prispevek nazor.hezky den.

ANNĚ: rád se tu čas od času podělím o názory,bohužel momentálně můžu přispět jen krátce. Jestli se tvůj manžel nedokáže vzdát

Milý Antonio, na tvou radu jsem si ZNOVU přečetla všechny příspěvky a stále se nevzdávám názoru, že s jídlem nemusí růst chut, tak ¨jak se o tom denně ve svém spokojeném manželství přesvědčuji!Mám zřejmě štěstí, že můj manžel "se spokojí i s málem" a užívá si občasných radovánek spolu se svojí ženou...Doufám, že nikdy nenastane doba-dle tvých předpovědí, že po mě bude chtít sex v harému a jiné a jiné..Pak ti dám za pravdu a veřejně se omluvím!!!Zdraví Máša

Zdeňku, já si myslím, že ses jen narodil ve "špatné" zemi a kultuře. Narodit se trochu východněji a jižněji, naprosto by Tvé cítění odpovídalo společenským zvyklostem i zákonu. Ale věř, že tam se zase narodí lidé s opačnými touhami, kteří by rádi žili v úzkém manželském svazku jednoho muže a jedné ženy. Žiješ ale tady a teď, hodně tedy záleží na Tvé ženě, jakou ona má představu o soužití. Znám manželství, kde žije v úzkém vztahu více lidí a všem to vyhovuje. Drží svůj život v soukromí (protože se narodili ve střední Evropě) a nikdo by nehádal, že se nejedná o klasické manželství. Všechno se dá řešit, jen by si lidé neměli vzájemně ubližovat a jeden druhého trápit. Sonja.

Zdenku, rozumím co, chceš říct. Máš pravdu, ušili jsme si sami na sebe bič a teď se snažíme se mu všemožně vyhnout. Jenže na druhou stranu - na světě nikde nejsou stejné podmínky pro život právě proto, že každý musíme na sobě pracovat v jiných podmínkách. Možná proto ses narodil v ČR na ne třeba v nějaké muslimské zemi, kde bys měl k dispozici více žen dokonce oficiálně. Už to, že takhle přemýšlíš svědčí o tom, že je někde problém, ale ty se ho snažíš řešit. Myslím, že jdeš po dobré cestě. Jak už to tu někdo psal... jak se s nevěrou jednou začne, těžko to jde zastavit a i když přece, rozjede se to u toho druhého... je to prostě zákon zachování rovnováhy... Proč riskovat pěkný vztah nějakým románkem? Vždyť dlouhodobé a šťastné manželství je ten největší dar (snad kromě zdraví), který si můžeme sami nadělit...

Ahoj,zaujalo mě to, co píšeš, protože podobné věci také řeším. A myslím, že je řeší mnoho lidí, častěji ovšem muži. Jsem ženatý 3 roky a své ženě jsem zatím nevěrný nebyl, ale někdy o tom uvažuji. Ne, že by se z našeho vztahu něco vytrácelo (na to je doufám brzy), i sex je pěkný. Ale je tu jakási tíha - tedy pocit, že by člověk měl žít pravdivě a být sám sebou. Každý muž je sám sebou, když může dobývat ženy a milovat se s nimi. Mám pověst milovníka žen (i když nevím jak vznikla) a proto i přes mé manželství se mnou některé ženy koketují. Beru to zatím v klidu, ale zároveň mám pocit, že tím něco promarňuji a ztrácím, když se s nimi nemiluji. Nejde jen o sex, ale i o vzájemnou důvěru a hezké okamžiky. Nevím, téměř všechny ženy mi připadají velmi blízké a mám je rád. Ovšem, když moje žena někam odjede, já sám se necítím dobře při představě, že by s někým něco měla. To je paradoxní a i když se tak cítit nechci, moje emoce a naučené společenské návyky mě do toho pocitu dostávají. Čtu hodně OSHA, který tvrdí, že to je nějaké divné - žena může mít 10 orgasmů, muž jeden. Žena potřebuje dlouhou předehru, muž krátký sex. Četl jsem hodně i o tantře a když přijde chvíle jakého si uvědomění si obecných věcí, nepřipadá mi vůbec divné, že by moje žena spala s muži, které znám a mám je rád a já kdybych spal s ženami, které ona zná a má je ráda. Připadá mi to přirozené a ten systém jedna-jeden, ta společenská konvence mi připadá jako výmysl. Ale naučili jsme se tak žít - vytvořili jsme si to sami a teď (co svět světem je) nám to připadá divné a bojujeme s tím a se všemi problémy, které z toho vyplývají. Ahoj. Zdeněk

Ahoj Všem jsem tu dnes poprvé. Přečetla jsem t=měř všechny přispěvky, ale stejně si nevím rady, jak vyřešit svůj problém. Patřim t=ž mezi ty naivní celoživotně věrné manželky. Po 20 letém vztahu jsem objevila manželovu nevěru a nedokážu se sní vyrovnat. Obrázek je stejný jako v mnoha jiných příspěvcích. On mě pry má rád, nechce mě ztratit, tvrdí že všechny vztahy ukončil ( měl jich totiž více najednou), ale já vím, že lže. Ochutnal zakázané ovoce a nechce se ho vzdát. Co mám udělat pro sebe? Nedokázu s tímto vědomím klidně žít. Rozvádět se nechci. Prosím poraďte.

Vis staromodni,ja vim ze mas pravdu.Dneska me volal na ceste do prace,ze tam nebude a ja mam den na houby.Pokazde kdyz si na nej vzpomenu tak me picha u srdce,nechce se me jist(uz mam dole tri kila,potrebovala jsem to)a s tim,ze si lide vsimnou ze se chovame jinak,uz se me par lidi ptalo co se stalo,ze se snazim vyhybat sefovi.Ach joNekdy si myslim,ze kdyz se spolu vyspime uz se pak nebudeme chtit a bude konec.Ja si myslim,ze buh je pro neho ta nejvetsi prekazka,ne jeho manzelka.Snazi se tim nejak chranit.Musim jit neco delat.Staromodni diky K.

Holky díky! Jsem rád, že se i obyčejní a pro mě stále naprosto normální lidé dovedou ozvat. Tuto diskuzi mohou číst i lidé, kteří teprve přemýšlí o tom, jestli chtějí nebo nechtějí být nevěrní a v záplavě těch, co byli k "normální" nevěře "dotlačeni" (chtíčem, pudy, partnerem?! atp.) by opravdu mohli nabýt dojmu, že mít ke vztahu navíc milenku/milence je v pořádku. Což rozhodně NENÍ!

Souhlasím s Ditou a Ginou, jestli je někdo schopný podvádět svůj protějšek, a k tomu bude tvrdit jak ho nemiluje, jak se mu může podívat do očí?? A jak se může podívat sám na sebe? Jestli je někdo nevěrný, tak ve vztahu musí být problém. Pokud má někdo názor že vztah dvou lidí může být v pořádku i když si jeden "odskakuje", tak ať mě o tom přesvědčí. Pokud někoho milujeme, tak si ho zároveň vážíme. A neubližujeme.

Dito, cítím to stejně jako ty. Lidi jsou opravdu velcí sobci a spousta se řídí heslem "urvat si co jde" a nezabývají se nějakým svědomím a pocity druhých. Je to smutný, ale i lidi v mém okolí tak žijí. Na venek slušní taťkové, ale zálety jsou pro ně zřejmě běžným zpestřením života. A navíc to ještě řádně vylíčí společným známým a kamarádům mezi které pak bez ostychu přivedou svoji manželku nebo přítelkyni. Není to v pořádku a už vůbec ne normální, tedy alespoň z mého pohledu.Gina

Myslím,že existuje někdo, kdo chce být věrný. Nedovedu si představit, že bych svého přítele podváděla. Když někoho opravdu milujete, nedokážete ho podvést. A když podvádíte, tak nemilujete. Je to jen můj názor, píšu to tak, jak to cítím. Lidé jsou dnes moc sobečtí a chtějí si jen užívat a zásady a láska jim jsou cizí. Myslí lidi taky někdy na někoho jinýho, než na sebe?