Dá se odpustit nevěra?

Ty nazory zde panujici jsou fajn, ale v necem ponekud sporne. Pisete, dejte si volnost,ano, take jsem ji s prvnim manzelem mela, byla to uzasna tolerance bez zarleni, vysledek po letech- stejne z toho vypramenila nevera a rozvod...z me strany, znova uz jsem milovat nedokazala a tak spalila mosty.
Hlidat jako pes je mi take proti srsti, ale pokud je mezi lidmi vasen a chteji si ji udrzet co nejdele, nekdy to opravdu jde, tak trochu "ostriz" byt musite. Tech sipu vyslanych od "boha lasky" je dostatek, je treba je trochu nenasilne stitem odrazet.
Vy si davate volnost, ale garantuji jen do chvile, nez se to zvrtne u toho, komu duverujete. To je realita.
Take jsem mela nazor v takovem pripade nechat byt a jit si kazdy svou cestou. Velky omyl. Podivne predstavy vaseho EGA. Clovek se pak jenom divi, co s nim srdce vyvadi.
Velmi "cerstve" jsem ted poprve poznala co je to, kdyz vam partner je neverny. Docela dost to boli. Vim, ze to pro nej nebyla sexova zalezitost, ale vnitrni zoufalstvi pramenici z nasi vetsi krize. Kamaradce se muj chlap libil, tak proc si skrze nej nezvednout sebevedomi. Oba si ho zvedli. Nasledky moc neresili. Prasklo to nahodou, jedine co je omlouva, ze jim neslo jen o sex. A protoze jsem v tom vsem take vinik, snazim se odpustit. Partner je se mnou,chce znova zacit milovat stejnou silou. Problem je, ze se mi nechce verit, ze by toho byl clovek opravdu schopen. Ja miluji, ale take bojuji s tim, co je uvnitr zlomeneho.
Nejsem svatousek, proto je nesoudim, jen nechapu, proc neverovat zrovna mezi prateli. To je zle. Kudla do zad dvojnasob.
Tak se s tim ted nejak peru, pry je rukavice na me strane. Ale jak verit tem jeho citum,potom, co si pomalu planoval budoucnost s jinou, ted to pry definitivne v sobe uzavrel. Je vubec mozne zazit tresk, trvalo to u nich necely mesic a takhle rychle zapomenout..?
Miluji ho, proto se to snazim prezit...snad se na to da nekdy zapomenout,nevim?

Nicku, muzu se zeptat, co te k nevere vedlo? Jenom chut vyzkouset neco noveho?

Patricie, já jsem to ve...Vždyť já jsem si to myslela, že to až tak špatný nebylo, proto za tou smůlou smajlík ;-)

Znám i pořekadlo - všude dobře, doma manžel/ka :-)

Nicku, tak tomu se říká...Patricie, já jsem to ve svém příspěvku s tím puritánstvím trochu přehnal, zas tak špatný to nebylo :-) Ale jak se říká - všude dobře, doma nejlíp.

Patricie, já to myslel...Nicku, tak tomu se říká smůla ;-))

Ne, ale vážně, bohužel tuším, že máš pravdu. Podle toho co slýchám od svých kamarádek a známých.

Já "spáchala" milence jednoho a byla jsem spokojená.

Heled, Nick, nenapsal jsi nahodou tu knizku Muzi jsou z Marsu, zeny z Venuse? Super knizka! Pripada mi to, jakobys ji mel nastudovanou:-) A odkud ty jses, ze to jmeno? Muj manzel se jmenuje Nick (ale je to anglican)

Nicku, myslíš že v nevěře jde fakt jenom o ten sex? V tom případě nevím, oč tu běží??? je to jako každá jiná zájmová aktivita, Pepíček neumí hrát tenis, tak ho půjdu hrát s Honzíkem a s Pepou se pak uvidím u večeře?? O co tady vlastně jde??

Lenko, zajisté záleží na obou - já to určitě nechtěl "hodit" jen na ženskou. Jen si myslím, že pokud chlap není vyloženej buran, nemusela by se žena stydět mu říct, jak se jí to líbí, apod. I když je mi jasný, že my chlapi tohle ne moc rádi slyšíme - bereme to jako sdělení: "nejseš v posteli nic moc" :-)))

Patricie, já to myslel obecně.

Z osobní zkušenosti snad jen tolik, že moje 3 milenky, které jsem za svůj život "spáchal", byly snad ještě větší puritánky, než moje žena, takže jsem se s pocitem pokory (a se zavřenou hubou, samozřejmě) rád vrátil k manželce :-)

"Ženy se bojí...Nicku, buď rád, že nejsi žena, protože toho, co se nám honí v hlavě je daleko více ;-)

Jak jsi přišel na to, že jsem stydlivka a puritánka? Nebo to byl obecný poznatek? No, budu to brát obecně ;-)
Víš, někdy to je tak, že muži neumí dát ženám jistotu, že se můžou odvázat, že se nemusí stydět...

"Ženy se bojí...Ano máš pravdu ale také záleží na povaze partnera.
Já si teď nemohu stežovat...příteli mohu říct vše tak jak to cítím.
Ale měla jsem i partnera, kterému když jsem řekla, že jsem neměla orgasmus tak to obrátil tak, že je to vlastně má chyba, začla mě podezírat, že má někoho jiného a já se pak bála vůbec něco říct.
To samozřejmě je špatně ale problém byl v tom, že já opravdu věřila, že ty chyb jsou jen na mé straně.

"Ženy se bojí především toho, že muž je opustí, že ta "druhá" umí v sexu něco víc než ony a odvede jim ho. Taky, že budou probírány a pomlouvány v okolí."

Patricie, já nejsem žena, ale mám pocit, že se vám (ženám) toho honí v hlavě podstatně víc. Nejsou to moje osobní zkušenosti, ale stačí mi číst v diskusích tady, na Doktorce. Je pro mě nepochopitelný, že dnes, v této době, mnoho žen píše takové příspěvky, jakoby byly ne z 21., ne z 20., ale snad z 19. století...

"Stydím se před partnerem", "tohle bych mužovi nikdy neudělala", "nemám s ním orgasmus, ale nedokážu mu to říct"... atd...

Pak se nedivte, že když jste takový stydlivky a puritánky, tak si váš chlap pro to, po čem touží, půjde prostě jinam...

myslím, že to je správný...Ahoj, mě tady zaujala ta věta " dnes je to stejně jedno". Mě by opravdu zajímalo, jak se na nevěru dívají nevěrníci a podvádění když je jim tak 60 a více. Připadá mi, že v tom věku se to asi řeší jinak. Někde jsem četla, že ti co to nezkusili a mohli tak nad sebou kroutí hlavou a ti co zkusili jsou srovnaní se svými chybami. Je mi jasné, že je to obecně řečeno, ale skoro mi připadá, že i když nevěra zůstane nevěrou tak pohled na ní se mění s věkem.

Já jsem k tomuto modelu taky dozrála časem, postupem let, člověk se pořád učí.
Obávám se, že nikoho uhlídat nejde, nehledě k tomu, že je to trapné a ponižující a pro okolní svět i směšné. Většinou ti hlídaní mají větší chuť někde ulétnout, než nehlídaní.
Moje tchýně si těmito názory vysloužila distanci od svých dvou dcer, kterým ordinovala to samé, co mě, jakožto snaše.
Co nejdřív se vdát, mít dítě a žít jen pro něj a svého muže. Podstrojovat mu a o nic jiného nejevit zájem.
Mluvila nám i do sexuálního života. Jelikož jsme po krátkou dobu bydleli s nimi ve společném domě, kde soukormí nebylo ideální. Prý moc vzdychám a divně hekám, což není zaručeně normální!!!

Babeto, vím, že...myslím, že to je správný model vztahu-to, o čem píšeš. Chci to mít stejně a myslím, že se mi to daří. Jsem postupem let hodně tolerantní, benevolentní, hodně jsem se změnila a musím říct, že je to dobré a že mně to hodně svým způsobem osvobodilo.
Hlídat partnera, slídit, to je hodně ponižující, nic dobrého to nemůže přinést a je to k ničemu. Kdo chce být nevěrný, bude. Jistě neplatí teorie, kterou moje tchyně razí celoživotně - chceš mít věrného muže-musíš ho ohlídat. Přijde mi to uhozené a zvrácené. Chlap, který za něco stojí se ohlídá sám a obecně platí, že nikdy nikdo nikoho neohlídal a že tyhle slídivé žárlivky bývají trapné, okolí pro smích a vlastním mužům se tím musí protivit.
Říkala mi známá-spolužačka mojí tchyně, že tchyně chodila koukat za okny hospody, když tchán měl nějakou oslavu-z práce, narozeniny kolegů, oslavy MDŽ za totality. Že ji lidé i pozorovali a měli z toho legraci. Jednou prý oknem viděla, že tchánovi sedí na klíně kolegyně z úřadu, vběhla do hospody a zfackovala oba. Lidi se tomu sice smáli, ale mně to přijde nějak smutné. Byť ona se prsí, že tchán nezahnul nikdy. To nemůže vědět. Možná ano-ze strachu. Možná si užíval, dnes je to stejně jedno. Mně připadá, že byla nesmírně trapná. Nakonec stejně vždy bude platit ono příslovečné-co oči nevidí, to srdce nebolí.

Babeto, vím, že nepřeháníš, že je to realita, jak jsem už psala, tvoje tchyně je obdobný typ té mojí, poznávám ji v tvém příspěvku...
Taky o sobě můžu říct, že jsem tolerantní a mám to štěstí, že manžel také.
Nemám růžové brýle a vím, že se ženám líbí, ony jemu jistě také. Nepátrám, nechávám tomu volný průběh. To samé dopřává i on mě.

Ano, měl jsem na mysli...Pochopila jsem, jak to Nick myslel, rozumím.
Nemám potřebu dělat ze sebe lepší než jsem, ale myslím, že potřebnou dávku tolerance, nadhledu, pokory a sebevědomí jsem konečně získala, i když cesta je mnohdy dlouhá a trnitá. Jsem pro to, aby manželé měli v manželství potřebnou volnost na své zájmy, přátele, koníčky, pro sebe sami-na základě jisté vzájemné důvěry. Trochu zvláštní mi přijde to, s čím se setkávám-tohle muži ve vztahu většinou hlásají a propagují. Do chvíle, než žena chce s danými pravidly pracovat oboustranně. Volný čas pro muže, jisté ohledy a tolerance co do volného času muž vyžaduje,zpozorní a začne mít jisté výhrady, pokud stejná práva uplatní žena. Stalo se to i mně, ale poradím si s tím.
Patricie, i já mám s tchyní jen formální občasné styky na bázi zdvořilosti, ctím v ní matku svého muže, jsem slušná, společné téma s ní mít ovšem nikdy nebudu a nevadí mi to. Její styl života bez kamarádek a zájmů, ovšem přeplněný radami druhým je mi cizí. Nevadí mně, když někdo žije a chce žít naprosto odlišně než já, vadí mi, když začne svůj styl života a svoje zásady mně vnucovat a považovat za samozřejmost, že přivdám-li se do nějaké rodiny, automaticky začnu žít stylem té rodiny, tedy rozejdu se s dosavadními přáteli, budu papouškovat názory svého muže, péct a zavařovat jak prorvaná, zamrazovat potraviny, nakupovat ve slevách, šetřit, přestanu jezdit na dovolené a peníze začnu investovat do nových záclon a šicího stroje a začnu látat ponožky, protože nekupovat brzy nové je vzácná úspora. Nepřeháním, to je realita, naštěstí jsem to zvládla dobře, byť jistě nejsem podle gusta tchyně-nejsem šetřivá, shánčlivá, pokorná, slepě vzhlížející k jejímu synovi, stále se popelící doma a ve volnu nesleduju mexické telenovely. Ale to jsem odbočila. Téma je nevěra a postoje k ní. Obecně bych k tomu řekla, že čím víc tolerance je nám dáno, tím spokojenější život lze prožít, ale ta tolerance má meze přesně tam, kde by z nás druhý začal dělat blázny a ponižovat nás.

Nicku, máš pravdu, takto žije spousta žen. Na to, povznést se nad případnou nevěrou partnera je zapotřebí vysoké seběvědomí a velká dávka tolerance.
Ženy se bojí především toho, že muž je opustí, že ta "druhá" umí v sexu něco víc než ony a odvede jim ho. Taky, že budou probírány a pomlouvány v okolí.

"Pochopila jsem, že tchyně v manželství žila celé roky ve strachu z mužovy nevěry a žije tak mnoho lidí, mužů i žen."

Řekl bych, že spíš žen. Nebo ještě spíš - většina žen.

Ano, měl jsem na mysli povzdech nad tím, že to bude trvat ještě dlouho, než společnost přestane dělat rozdíly mezi chápáním tzv. "mužské" a "ženské" nevěry - jakože "chlap (s přimhouřením oka) může, ale ženská nikdy nesmí".

mě to zas připadá, že Nick měl překlep a chtěl napsat, že-to bude trvat bohužel ještě léta, ne-li staletí, co nevěrný muž NEbude pro ostatní "frajer" a nevěrná žena "kurva"
Aspoň tak jsem si to vysvětlila já.