Pomsta

Ja sem se pomstil jednomu debilnimu spoluzakovi na zakladce kerej mne zesmesnil pred celou tridou tak ze sem si ho pockal pred skolu a dobil sem ho do nemoty, zlomil sem mu nos,ruku a sanku ale to vsechno v klide a z chladnou hlavou a zatracene krasne sem si to vychutnaval!!!!

Bylo mi tehdy asi 8 let, kdy mě starší spolužák - tehdy 15-letý - ponížil na veřejnosti takovým způsobem, jakým se to nikomu po něm už nepodařilo. Ubránit jsem se nemohl, byl fyzicky výrazně silnější a nikdo ze třídy se mně nezastal... Bylo mi jasné, že se musím pomstít! To odpoledne se mnou nenávist doslova cloumala a já si vzal z kuchyně ten největší nůž který máma měla, s úmyslem že druhý den jej dotyčnému vrazím celý do břicha a ještě otočím v ráně. S tou myšlenkou jsem i usínal a na druhý den jsem čekal na svého trapiče záměrně před školou, na místě kde mi tak ublížil. Ale jeho dva kamarádi vyšli tentokrát sami, obvyklý úsměv jim zamrznul na rtech a když jsem se sám zeptal kdeže mají třetího, odpověď zněla: Ty to nevíš...? Zabil se na motorce, včera odpoledne!
Myslím že jsem ho zabil sám, jen silou myšlenky. Výčitky ale z toho nemám. Jen by mě zajímalo, nemá-li někdo podobný zážitek.

Souhlasím se Zephyrem. A z osobní zkušenosti mohu říci, že jsem si párkrát už "vyrovnal účty" s dlužníky a VŽDY mi to přineslo hluboký pocit úlevy! Ano, "boží mlýny" sice fungují, ale pomalu a často i pozdě. Já bych to nazval spíš zákonem karmy, kdy všechno dobro i zlo se musí neomylně vracet svému původci - a pomsta je jen vráceným zlem, po kterém je opět nastolen rovnovážný stav!
Pokud se nepomstí poškozený, je zlo vráceno od někoho jiného - a třeba se projeví i zhoubnou nemocí. Tak je to, vážení!

Myslim ze kdyz se chces pomstit tak to udelej pokud si na to troufas, ale kdyz uz k tomu pristoupis tak to udelej tak aby ti to ten druhy nemohl vratit! |Kazdy ma pravo se branit nikdo neni povinny nastavovat DRUHOU TVAR.S tim at se dou vsichni vycpat. Kdyz ti nekdo ublizi nemuzes cekat, ze mu to nekdo oplati za tebe a i kdyby co z toho budes mit? Takhle mu aspon ukazes kdo je panem. Nikdo nema pravo se navazet BEZDUVODNE do nekoho jineho jakymkoliv zpusobem.LIDI uz se konecne naucme zodpovidat za sve ciny!!!! Prece kdyz neco udelam musim pocitat s nasledkem. Nemuzu se spolehat ze to za me vyresi nejaky Buh. To je ALIBISMUS!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Rada bych tady napsala jako ostatni, jak je nelidske a krute se mstit, ale ja dobre chapu ty, kteri si s touto myslenkou pohravaji. Myslim, ze kdyz je nekdo hodne citlivy a nesmirne trpi, tak je to naprosto bezna reakce. Urcite nebudete v tomto pripade prat cloveku, ktery vam ublizil, vse nejlepsi do zivota, ze?Takovou matku Terezu jsem jeste nikdy nepotkala. Take kecy, ze bozi mlyny melou me nadzvedavaji ze zidle. Lidi, kteri jsou bezcitni, sobecti, ublizuji druhym, kradou, podvadeji...tak temhle lidem se vzdycky dari jak zelenym vavrinum. Spravedlnost mozna existuje, ale urcite ne v tomto zivote...

Stalo, je to víc , než rok a nikdo jsmne se z toho zatím nevzpamatovali.Hlavně její rodiče...R.

Renato, to se fakt stalo?! M-

To je teda drsný...

Lauro,měla jsem kamarádku,se kterou jsem vyrůstala.Pak jsme se docela dlouho neviděly, a tak jsem se o jejím osudu dozvěděla z míst, ze kterých bych to rozhodně nečekala-z černé kroniky jednoho deníku.Zkrátka-kamarádka se zamilovala do ženáče, jeho žena se to dozvěděla, došla si za ní a po nějaké době neúspěšné konverzace ji ubodala nožem.Sama se pak vrhla střemhlav z 8.patra.Zůstaly po ní dvě děti, po mojí kamarádce nešťastní rodiče,kteří skončili na psychiatrii a pár stránek ve vyšetřovacích spisech.Slyšela jsem na to hodně názorů, ale vždycky si na to vzpomenu, když mě přepadne chuť se tak pomstít, že ,,mám chuť někoho zabít".Myslíte si, že ona zhrzená manželka teď sedí někde na obláčku a vychutnává si tzv. sladkou pomstu? Renata

Souhlasím s ostatními.Pomstou shodíš sama sebe.Mýlit se je lidské-odpouštět je božské.

K čemu je pomsta? K tomu,aby si člověk dokázal,že se nedokáže vyrovnat s lidskou zlobou a záští.Taky mně napadali různé věci,když mně moje kdysi kámoška svedla přítele,ale co?Kdyby nechtěl.Je to dávno, v současnosti se mi mstí jedna moje bývalá kámoška.Přišla jsem na to,že kromě přítele,s kterým žije, chodní s jedním kamarádem.Vyčetla jsem jí to.Lhala,lhala a lhala.Jenže já to věděla přímo od něj.Když jsem se dověděla,že se jí snažim zničit život od kámoše s kterým žije,přišel na návštěvu a chtěl pravdu.řekla jsem mu jí,stejně s ní zůstal,dokázal odpustit,velký člověk.Ten druhý to s ní skončil,nechtěl být jen tak.A ona -mstí se,nejspíš můžu za to,že se mu honila.Protože dnes už vím od ostatních,že tam byli i další muži,neumí nést zodpovědnost za své chování.Pomlouvá mně,tvrdí,že jsem s tím druhým spala já,přitom zná moc dobře mé názory na nevěru.v práci mně pomlouvá,kamarádům říká,ať se se mnou nebaví,asi si myslí, že se mi pomstí.Ale jak? Asi jí to musí strašně užírat,jinak by mi nepsala anonymy a nevyhrožovala.tak daleko byla schopná zajít,taky mě napadalo,vrátím jí to,taky si začnu vymýšlet,ale nač? Nedávno jsem se dověděla,že snad musela navštívit psychiatra.Takže komu tím vlastně ublížila? Mně je lhostejná a to co dnes cítím je akorát lítost.

Neni mi jasne. proc ses zlobila jen na tu zenu a ne i na sveho muze, na tyhle veci musi byt dva.Pokud se mam zminit o svoji pomste tak od te doby, kdy mi ochnuly hlasivky a nemohu mluvit, mam problem se dorozumnet v obchodech. Resim to jednoduse, pokud me dotycna prodavacka prehlizi jak rovinu, proste vezmu pistalku a vsi silou zapiskam. Vsem zalehnou usi a ta osoba mi radeji venuje pozornost, nez by me nechala piskat jeste jednou.

Strašně jsem se chtěla pomstít ženský , co mi svedla manžela.Tahala se s ním a dělala,že je moje kamarádka.Když jsem je přistuhla v objetí ,tak to všechno ruplo.Chtěla jsem jí zabít a jeho vykastrovat.Strávila jsem dost dlouhou dobu tím,že jsem si představovala ,jak je ničím a jak trpí.A pak jsem jí jednou potkala,belhala se o berlích a já se dozvěděla,že jí porazilo auto.Ulekla jsem se ,že za to můžu já.A pak mě to dokonale přešlo.Boží mlýny jsou prostě věčný.A můj muž?Neodešel ode mě a já se snažím mu odpustit.A to je daleko důležitější,než nějaká pomsta.Jo, a taky je to těžší.

Nikolko, narážíš na problém a samou podstatu lidského zla. Všichni nacističtí zločinci měli jedno společné - nedostatek empatie, nebyli schopni soucítit. Čím více druhé chápeš (a to je makačka se o to snažit), tím méně jsi schopna nějaké pomsty. Krásně je to cítit z toho, co psala Iveta, teď po letech jistě více chápe.Lidské zlo je zhoubný narcismus, zaujetí sama sebou. A akt pomsty je aktem ega, které říká - jedině já jsem důležitý na celém světě. Čím častěji svému narcsimu podléháš, tím více se stáváš zlou, to je smysl onoho nikdy nekončícího kolotoče pomsty.Neschopnost pochopit, chceš-li se vypořádat se svou pomstichtivostí, snaž se více chápat lidi kolem sebe, místo jenom zaujetí sama sebou.Chceš-li se dozvědět více o povaze lidského zla, tak doporučuji M. Scott Peck - "Lidé lži"

Asi 2x se mi stalo, že jsem nechtěla nic jiného, než se pořádně, ale pořádně pomstít.V obou případech ublížil někdo mě a mé rodině pomluvami a to tak, že mě to drásalo nervy.Poprvé jsem se bála,že mě semelou boží mlýny, časem to ze mne vyprchalo, ztratila jsem zájem a přestala něco"plánovat" . Ta paní dnes trpí více než já tenkrát.Nenesu na tom žádný podíl, pánbu jí to vynahradil na dětech, které se nepovedly.když o jejím synovi běžel pořad Na vlastní oči, úplně jsem ztuhla, neboť mě ani ve snu nenapadlo, že celý národ bude mít možnost vidět, jak syn mojí sousedky rozkradl svému zaměstnavateli 1 000 000,-Kč.Kam se na to hrabe nějaká její pomluva.Boží mlýny melou....Na řešení druhého případu shůry ještě čekám a už nepochybuji, že se dočkám.V každém případě mě to poučilo,nic není v životě zadarmo a já si už máloco nechám tak přerůst přes hlavu.Věřím, že pokud mi někdo vědomě ubližuje, stravuje ho to daleko víc než mě.Nedovol, aby tě ty plány na pomstu pohltily, nestojí to za to..

Mám na to jiný názor, myslím že takhle se to nikdy nezastaví...že člověku se nikdy nedostane nic jiného, než o co se sám přičinil, i kdyby to mělo být dlouho dlouho v minulosti, takže jen sklízí svou vlastní úrodu, pokud to jednou pochopí není už nic a nikdo na koho by se ještě dalo zlobit či svalovit za něco vinu...a to že je v situaci, kdy má chuť na pomstu je ona otázka či lekce, kterou má znova před sebou...krásné na tom ovšem je ona svobodná volba, každý to máme ve svých rukou, minimálně dva směry jsou k dispozici vždy, není-li jich nekonečné množství...

Ano, pomstil jsem se několikrát, jednou dokonce až po mnoha letech. Detaily nechme raději stranou ....Vždy jsem tím celou záležitost uzavřel. Konec hněvu. Pro řadu lidí je pomsta tabu, nepochopitelná, zbytečná, vráti se to atd. Nevěřím na boží mlýny, nedůvěřuju policii a soudům. Chceš se někomu pomstít? OK, ale nepřežeň to, oko za oko, zub za zub, ale NIC VÍC. Pak to funguje.

Nikolko, není to trochu zákeřný ? Takových lidí se bojím.

Jelikož jsem štír,tak jsem se skutečně pomstila,ale stejně to nepomůže,protože člověk se pak stjně víc a víc utápí v nenávisti a pomsta,kterou udělal a zdála se mu skvělá a velká mu časem připadá malá a plánuje novou a tak se stává závyslým na svém "nepříteli". Povznést se nad to? Dokázat si,že jsem lepší než ten dotyčný? To se jenom tak povídá,když vás někdo opravdu strašně moc zklame,tak to možný neni.

Take jsem myslela na pomstu, mohla jsem ji udelat aniz by to kdo poznal, ale radsi se ridim heslem "Bozi mlyny melou pomalu,ale jiste".