Psychické zhroucení

Přesně, jak píše Ida....Děkuji moc,za vaší reakci na mé psaní,syna jsem špatně nevychovala mám tři děti.Ale jako mladitství se vsadil s kamarády že si půjde koupit za falešnou dvoustovku hamburgra ten večer mu byl osudný.Byl odsouzený na šest let.Proto odcestoval až do těť než ho převezli do ČR žil řádným životem.Není to žádný zloděj nebo násilník.Syn o rodinu přijít nechce miluje své dcery a udělal by první poslední.A jakmile se toto dozví mám opravdu strach.Navíc se bojím o vnučky.Udělám co mi radíte a svědků mám v okolí bydliště moc.I v rodině.Děti jsou na mě moc zvyklí.Nemůžu jen tak kolem nich projít když chci něco vyřizovat.Teť v neděli jsem jela do lesa a malá mě viděla s balkonu plakala až se zalikala.Jsem opravdu zoufalá nemůžu děti nechat v takové rodině kam je mladá chce vzít.Nedá se to ani popsat co jsou zač ,dokud to člověk nevidí.Volala jsem rodičům ale ty naopak mi řekli ať jí dám pokoj atˇji nehlídám nebo ji přestěhujou pryč.No její maminka se semnou bavila hrozně.Chápu je to její maminka ale přeci toto nemůže připustit.Přišla by i tak o děti.Nechci se snikým soudit ,hádat ale hlavně nechci aby děti trpěli.Jsem opravdu na dně a nevím jak dál.Večer jsem seděla s kamarádkou před barákem pili kafe a ona bez studu šla kolem nás smála se a šla za ním.Pozvala si sestru ať ji děti hlídá.Ta nejmladší se její sestry bojí.V noci se vzbudila plakala až se zalikala musela jsem jít dolů ,malá se mě chytíla pevně držela a až pak usnula .Jí sem volala ale vypínala mi telefon.Tak mi poraďte co mám dělat.Na tuto stránku chodím moc dlouho víte,jednou mne zasáhla zákeřná nemoc ,zhoubný nádor neměla jsem za kým jít abych se vypovídala .Dostala mne stoho paní jmenuje se Vendy.Jí jsem moc vděčná Trvalo rok než mne vzali na operaci po tu dobu byla stále semnou.Ale vše dobře zaplať pánbůch dopadlo je to tři roky.Ale tady stím opravdu nevím co mám dělat.Jsem bezmocná
Marcela

Přesně, jak píše Ida. Zajděte na sociálku a začněte situaci řešit už kvůli těm dětem. Najděte si nějakého svědka, třeba z rodiny, nebo kamarádku, kdo by to viděl a byl ochotný to dosvědčit. Informujte doporučeným dopisem její rodiče, jak se situace u vás má. Pořiďte nějaké fotky, třeba mobilem, jak to u mladé doma vypadá, třeba si nahrajte rozhovor s mladou, prostě ať máte něco v ruce, až dojde na lámání chleba.Víte, u soudu pak hovoří důkazy a ty zatím nemáte. Přestaňte se hroutit, to můžete potom, ale řešte to, jak máte, jednou byste toho mohla moc litovat, že jste tohle všechno viděla a nezasáhla. Také můžete na policii dojít podat trestní oznámení na mladou, že se nestará o své děti a oni se tím budou muset zabývat, dojít do rodiny a udělat zápis. Držím vám palce, abyste to zvládla, buďte silná a pak nám napište, jak jste zasáhla.

To já včera příteli...Děláš velkou chybu. Měla bys hned jít k psychiatrovi a říci mu, že jsi se zhroutila a hlavně jak to vypadalo. Doufám, že s tebou vyrazí dveře a požene tě až za roh, náno.

Pomůže mi někdo?
Dobrý...No, syna jste moc dobře nevychovala. Podle toho si také hledal partnerku.
Jediné co můžete udělat je dojít na sociálku a snažit se dostat děti do své péče. To, čemu říkáte snacha, je odpad společnosti a pokud se nestará o děti patří do kriminálu. Dětem by než s takovou matkou, bylo líp v děcáku.

Pomůže mi někdo?
Dobrý den,jsem uplně na dně stále se celá třesu ,těžko se mi dýchá nemůžu spát jen stále brečím.Jsem už opravdu na dně.A to ,stalo se to nedávno mám 28 letého syna.Momentálně je ve vězení za hloupost z roku 2002.V roce 2004 odletěl do ciziny po roce za ním přijela jeho přítelkyně i když jsme jí to rozmlouvali.Bylo jí 18 let a měla rok nedokončené školy ale i přesto si nedala říct.Tam se jim narodili dvě dcerky.Jednoho dne převezli syna do ČR do vězení a to minulí rok v lednu.Jeho přítelkyně se vrátila zpět také do čr,Vyřídila jsem ji byt zařídit taky přišla ke všemu jak slepý k houslím.Rok bydlela u mne i smími vnoučaty.Ta nejmladší měla 4 měsíce.Od té doby jsem ji dá se říct vychovávala.Starší má 5 let.O děti se nikdy nastávající snacha nestarala.Jen by splala flákala se .Nikdy nevařila vše jsem dělala já a má mladší dcerka.Když náhodou děti přišli k ní hned je dávala do pokoje dívat se na pohádky.No prostě nestarala se.Od března bydlí podemnou ve svém bytě.Byt byl v dezolatním stavu.Její rodiče ji vzali sice 50 tisíc půjčky,ale toť vše .Tři měsíce manžel a můj syn do noci dělali na tom bytě nadřeli se .Její rodina ani jednou nepřišla pomoci.Já jsem přišla o zaměstnání,nebotˇslečinka nechtěla vstávat k dětem.To je do dnes děti vstávají v půl sedmé,a paní se uráčí vstat v deset a dát jim konečně snídani.Dostává peníze,nic jim nekoupí jen za cigarety a jak jsem tetˇzjistila tak i marihuanu nebo jak se to vlastně píše.No a tetˇsi našla kluka fe´táka s hrozné rodiny.Je nepříčetná vše dělá okatě aby to lidé viděli.Snažila jsem se jí domluvit ale nešlo to je histerická tet´veškerá špína jak se řekne je na mém synovi,který už něco tuší ale nepřipouští si to.Pláče a pláče.No a já vlastně jsem tet´bezvládná vnučky doma vůbec nechtějí být,bojím se že o ně příjdu že jednoho dne se vzbudím a stratím je.Bojím se že stratím i syna,mám strach aby si něco neudělal.Bojí se o vnučky,umřela bych bez nich.Prosím co mám dělat poradí mi někdo?

Katko, proč to sem píšeš-takové vyblitiny.

To já včera příteli řekla o tom, jak pochybuju o našem vztahu, že nevím, jestli s ním chci být, že k němu necítím co bych měla. On to vzal celkem ok, i když nevím, na čem jsem.. To je nejhorší, že i přesto to zřejmě má strach řešit

jenže doma mi začlo být děsně zle, zvracení, průjem, klepala jsem se, nemohla spát, měla noční můry. Říkala jsem si, že to bude z ponocování a chlastu na festivalu, případně že jsem tam promokla a onemocněla. Jenže pak jsem si to nějak dala dohromady, pobrečela a už jsem ok- jen trochu roztřesená. Psychika je svině, člověk by nevěřil, už jsem myslela na otravu jídlem nebo salmonelu... Dopoledne jsem neudržela ani čaj, teď jsem si dala bramb. salát a rohlík a je mi fajn.

Ondro,Ty nemusíš z povinnosti řešit nic.Usuzuji,že Tvoji rodiče nefungují až tak jak by měli.Jinak by si už dávno museli všimnout,že máš problémy.Sám posuď čí vlastně ty Tvoje problémy jsou.Jsou Tvoje,nebo řešíš cizí? Co Tě skutečně trápí?Radím Ti ,neřeš co Ti řešit nepřísluší,tlum svou zvědavost a touhu měnit a usměrňovat ostatní.

Ahoj Ondro, já si naopak myslím, že toto musíš řešit. Zřejmě jsou ty myšlenky natolik vtíravé, že je těžko myslet na něco jiného. Měl by si si s někým o svých pocitech promluvit - s někým dospělým ke kterému máš důvěru - rodiče, přípuzní popř. výchovný poradce nebo lékař.
Držím palce

Ondro,neřeš co Ti řešit nepřísluší.Každý máme svoje problémy.jest-li ale tomu dobře rozumím Tvými problémy jsou chování a jednání spolužáků.nevšímej si toho,co má být bude,protože to tak má být, aby i ti ostatní se mohli rozvíjet.učitele z toho nevyjímaje.Starej se o to co přináleží tobě a neplet se do zápletek druhých.zamysli se.

dobrý den, chtěl sem vás poprosit o radu.
Hodně těžko snáším školu, mám pocit žu ji nezvládnu i když zatím mám dobré zámky, mám strach že se to nějakým spůsobe zvrtne. Nemůžu snést nevhodné chování mých spolužáků k učitelům, bývá mi smutno po mé maměo to tak že celé přestávky probrečím na záchodě a je to den ode dne horší, neumím se tomu ubránit celé noci nespím, nejim prosim poraďte mi někdo esi můžete, děkuju.

Hledám lékaře, který by mi předepsal a prodal některé léky, jedná se zejména o antidepresiva. Můj email je n.pet"centrum.cz

Měla jsem velé problémy. Trpím soc. fobii a anorexií. Dostala jsem se ke cvičitelce jógy. Doporučuju. Lepší než prášky. www.cvicimjogu.cz

Souhlasím s Evou, rodiče jsou taky jen lidi, mají svoje chyby a komplexy, ti tvoji si je bohužel vylívají na tobě, protože jsi proti nim zákonitě slabší a jsi na ráně. Radím linku důvěry, poradnu, nebo kontaktuj tu tetu, rodiče to nemusí vědět.
Nesnaž se rodičům zavděčit, spíš si hledej cesty, jak to doma nějak přežít. I když si nemůžeš dělat co chceš, můžeš si myslet co chceš, tvůj mozek řídit nemůžou. Nebuď nešťastná, když ti nadávají - to přece neznamená, že jsi špatná, znamená to, že rodiče nejsou schopní komunikovat s tebou normálně a tak se uchylují k řevu a vyčítání, což je to jediné, co jim jde.
Ještě mě napadlo, chodíš ještě na základku? Co takhle zvolit střední školu s internátem...

Jasně zkus navštívit dětského psychologa nebo pedagogickou poradnu,tam je taky psycholog.Mylím,že tvůj problém bude složitější.Pkud byli tvoji rodiče vichováni autritativně a sami mají nízké sebevědomí s tím,že se po tobě vozí,nebo taky mají na tebe vysoké nároky,každý není chytrý jako Anštain.Většinou vidí problém líp cizí osoba než všichni v kruhu.

Dominiko,sama jsem si prožila s rodiči své a věř mi,že můžeš dělat cokoli a rodičům se nezavděčíš. Moje rada zní : vyhledej ve svém okolí odbornou pomoc. Dnes je to jiné,můžeš chodit do poradny i anonymně a bude bude líp. Nenech to dojít tak daleko,že už to sama neuneseš a zhroutíš se nebo si dokonce sáhneš na život jako já. Za mně tyto možnosti nebyli a dnes vím,že to byla chyba.

jo jenže oni jsou jak malý děti. Sotva něco řeknete jednomu tak ten to co nejdřív utíká říct druhému a navíc jsem to s tím učením už zkušela jenže to taky nepomáhá. Otec byl no.. prostě měl divný rodiče já je osobně taky nemám ráda. Děda mě v jednom kuse do něčeho nutí a křičí na všechny okolo sebe a on je po něm. Když se mu to snažím vysvětlit tak mě neposlouchá a pořád si říká svoje. Vůbec nebere v potaz názory ostatních. To učení je taky marné vysvětlí mi všechno ostatní jen ne to látku a navíc to vysvětluju hodně složitě tak že by to pochopil jen Einstein. Když mu řeknu že to ani potom nechápu to jsem zase nepozorná, blbá. Prý odmítám si cokoliv nechat vysvětlit a předem to zavrhuji. Pořád mi říkají že když budu ze školy nosit dobré známky tak budou rádi jenže jsem se asi 14 dní snažila a co udělali? Zeptali se mě kolik známek jsem si nechala zapsat. Potom matka napíše všem učitelkám e-mail kolik a jaké jsem to vlastně dostala známek a učitelka jí odešle tu odpověď podívá se na mě a řekne, že hmm máš je tam podle všeho všechny. Ani se neomluví! A když si pozvu kámošku která tomu zrovna rozumí začne mě před ní ponižovat že jsem neschopná atd. Když jí řeknu aby mě nechala na pokoji tak něco řekne ale stejně nepřestane dorážet. Večer když dojde otec z práce tak mu ihned vyklopí cože se to vlastně dneska sělo a on si na mě vylívá zlost z práce a ještě k tomu to že jsem nepochopila jeho výklad a musím si zvát kámošku která mě to stejně naučit nedokáže. Já fakt už nevím a navíc se ke mě setra, a to je MLADŠÍ, chová jako ke kusu hadru pořád mi něco říká a ví že mě to naštve a když po ní skočím tak se rozeřve že jsem ji málem zabila a já dostanu vynádáno co ji biju a že je mladší a kdesi cosi. To prostě jinak vyřešit nejde. Právě jsem se dívala na bydlení ve Skotsku a Irsku, vím že je to asi brzo ale já už to dál nevydžím a včera jsem slyšela písničku o domově a brečela jsem skoro hodinu.
Domča

Zkus je poprosit,aby se s tebou občas podívali na učení a učili se s tebou,možná změní názor.Od dob kdy chodili do školy se změnila spousta věcí,učení je více náročné.Nepíšeš tady o matce,možná by sis přez ni mohla domluvit podmínky co ti vadí na čem ti záleží,ale neměli by u toho být oba,vyber si čas na debatu,když bude jeden pryč je to tak lepší kvůle hádkám.Možná je problém na obou stranách a budou mít podmínky i rodiče.Vyčíhni si,až budou mít dobrou náladu a zkus to.

Je mi 14. Zhruba před týdnem večer jsem se psychicky zhroutila kvůli rodičům. Pořád mi nadávají (nejenom teď trvá to od mé 4)nejdřív jsem si myslela že je to kvůli známkám, ale když jsem je asi o 60% zlepšila vůbec jsem u nich nazaznamenala změnu. Jedenou už jsem toho měla dost když mi otec nadával a odmítla jsem mu odpovědět. Okamžitě mě začal nadávat co si o sobě myslím, že ať za ním zkusím přijít se školním výletem (na který jsem se moc těšila protože tam pojedu se svým klukem). Myslela jsem že to přežiju, ale pak to řekl i matce a ta mi začala nadávat že ona by si to nemohla dovolit ke své matce atd. Když jsem se vrátila do pokojíku spadla jsem na postel a začala brečet. Brečela jsem pořád a nešlo přestat jsem teď úplně mimo a nevím co mám dělat. Jedinou útěchou mi byla teta (sestra mé matky) která je černou ovcí rodiny a každý u nás ji pomlouvá, já zjistila že je to super ženská která mě má ráda a moc ráda by mi pomohla. Jednou jsem si s ní dala sraz ve Vaňkovce(jsem z Brna), ale bohužel na to přišli rodiče a otec mi zakázal se s ní výdat. Jenže ona na mě působila jako psychiatrička pomáhala mi se ze všeho dostat. radila mi co máma nemám dělat a já se cítila skvěle. Teď to jde se mnou z kopce je mi jednou co mi lidi říkají a jak se ke mě chovají. Ještě ten den jsem si slíbila že až mi bude 18 tak se odstěhuji někam daloko hodně daleko a se svýmir odiči se nebudu stýkat. Teď ale nevím jestli to je dobrý nápad. Mohl by mi někdo poradit jak by se v této situaci zachoval?
Díky Domča

Sabi,
Mrzet te to nemusi, muzes to videt tady: http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1186000189-13-komnata/28500-ludek-sobota.html Koukni i na jine, np. Holubova trpi depresemi, ale porad je optimisticky. Co ja delam s "divnymi" (predevsim depresivnimi) stavy? Reknu si, je to nemoc, neni to skutecne, je to proste jakesi "saleni" neodpovidajici realite. Hned jdu delat neco o cem vim, ze me potesi (jasne ze ve skutecne depresi nepomuze nic, ale ja mluvim ted o stavech, ktere me na jare obcas popadaji) nebo se najist a spat. Upevnim se, ze jsem uzila denni prasky a hlavne nedumam, co jineho by mohlo byt za tim, ze se trapim. Drive me vzdycky dost rozhodilo jakekoliv i nejmensi "nedorozumeni" s jinym clovekem. Ted me to rozhodi taky, ale reknu si, ze je to mou chorobou, nejcasteji opatrne zjistim, jestli to "nedorozumeni" bylo tak velke, jako se zdalo me (jsem v tomhle precitlivela) a ono se ukaze, ze druhy uz o tom nevi, nic zleho proti me nema a ze zase zapracovala ma vztahovacnost. A je mi lip ;-)
Chimero, prasky jsou opravdu dobre "berlicky" ale jasne a jedine pod dohledem lekare a nejlepe si jeste sama zjistit vsechny dostupne informace a co se ti nezda zkonzultovat s doktorem! Jakekoliv "samoleceni" se opravdu muze obratit proti tobe. Uz proto, ze lidi trpici depresi maji mnohem blize k navykovym latkam. Drzim palce at natrefis na dobreho doktora.
Moino, asi potrebujes vic casu. Treba ten partner proste neni to prave orechove a treba je moc brzy. A treba se z "jenom rada" dostanes k "miluji" a treba si za nekolik let uvedomis, ze to "rada" je vic nez to minule "miluji". Neboj, cas ukaze cestu. Mejte se hezky!