Psychické zhroucení

Sabino,
Deprese je pekna svine! Ja myslim ze urcite neni dobre se litovat, ale je dobre si porad uvedomovat, ze je to choroba, nejaka chemicka nedostatecnost v mozku a neda se to vuli ovlivnit. Ja si dodnes uvedomuju jak v tom stavu neexistovalo nic, co by me motivovalo, kazdy konicek se zdal zbytecny a prestoze jsem mimo jine odchodila rok kurzu jazyka, snazila se cvicit, nejak jsem to "prezila", dobre emoce zadne. (Trvalo to vic nez pul roku!) Nebyt deti, tak tu mozna ani nejsem. Ted se citim uplne jinak, myslim si, ze tak jako "normalni" clovek, muzu to porovnat. S tim "podepisovanim" na psychice to asi bude pravda, ja zila asi 7 let s psychopatem (ja ho tak nazyvam a podle odborne literatury to na nej sedi) a byla jsem rada, ze jsem se byla schopna rozejit (no ja mela to stesti, ze jsem se zamilovala do jineho). Ale ten psych. natlak z jeho strany! K tomu jsem vedela, ze mu prede mnou zadna jina nedala kopacky a jedna, co "si to dovolila" skoncila tak, ze ji ukecal zpatky, aby ji mohl nechat on. Takze me to snad ani nelakalo. To uz nemluvim o tom, ze drive (po te co me nechal on jsem se k nemu 1x vratila a toho dodnes moc lituji) No a pak jsem mela celkem klidny zivot a zhroutila se v situaci, kdy to u nas vypadalo na rozvod. Ted si taky uzivam zivota s tim, ze se to muze kdykoliv vratit. Sabi, me je te lito, vim o cem mluvis (tedy snazim se to predstavit), ja jsem nemocna, takze jsem dosla az k tomu zblazneni a to bych neprala nikomu na svete!
Moino, mozna bude nejlepsi, kdyz tam ty veci nechas. To jsem udelala ja a nikdy mi to neprislo lito. A drzim pesti s tim doktoratem!
Mejte se hezky!

Ahoj Sabinko, dík moc. Samozřejmě máš pravdu. Na Tvůj dotaz, je mi 28. A neboj, já nesedím na prdeli a nelituju se (no, možná občas a trochu :-)) Mám hodně zájmů, sportuju a právě teď se připravuju na doktorát, takže ty ošklivosti ohledně mého ex mám vlastně jen navíc, abych se ve volných chvílích nenudila :-)
Mluvíš skoro stejně jako moje doktorka. Taky mi neustále říká, jak se mám mít ráda a být hrdá na to, co jsem už dokázala a těšila se ze života, ale určitě víš, stejně jako každý, kdo se potýká s depresemi (nemyslím tím špatné nálady, ale opravdovou diagnostikovanou deprese, bestii), že je to na delší dobu a nedá se jen tak lusknout prsty a říct si - teď budu šťastná a budu myslet na sebe. I když, asi jsem trochu sobec, protože tím, v jakém jsem stavu (musím říct, že v o dost lepším, než jsem byla cca před půl rokem), trápím své nejmilejší. A to já nechci. Hrozně moc se snažím, abych HO vymazala ze svého života a ono to určitě půjde. Vždyť prvních pár měsíců jsem si vůbec nedokázala představit, že bych bez něj mohla žít.
Holky (omlouvám se za oslovení, ale beru vás jako přítelkyně, byť virtuální, vždyť mi pomáháte už řadu měsíců), moc vám všem děkuju za vaše názory a moudrost. Kéž bych se brzo dokázala na všechno dívat s takovým nadhledem jako vy.
Sabino, myslíš si, že je fakt nesmysl chtít po něm vysvětlení? Asi ano, nakonec pro své věci si můžu dojet i bez jeho asistence.

Ahoj Miono, nevim kolik ti je, ale mela by ses nad sebou zamyslet vzchopit se a hlavne se nelitovat. Vim je to hrozne tezke ale casem to prejde hlavne to chce silnou vuli. Rict dost a neco udelat ze svym zivotem. Myslim, ze je to spatne rozhodnuti chtit vedet proc to udelal stejne by ti na to neumel opovedet a i kdyz by jsi pred nim hrala silnou tak uvnitr nejsi a trapilo by te to jeste vice. Cas vse vyleci a postupem casu prijdes na to, ze ta odpoved stejne nemela zadny vyznam. Vis je to sobecke ale je to tak v prve rade by ses mela zabyvat sama sebou a snazit se myslet jen na sebe a udelat neco pro sebe a ne sve okoli. Hlavne se obklopit dobrymi prateli, kterym duverujes. Zacit v rodinem kruhu, komunikovat o svem problemu a obklopuj se jen dobrymi lidmi co ti davaji jen to pozitivni a dokazou te rozesmat. Takovy magor ti za to nestoji, aby si se kvuli nemu nicila a sahla si na zivot!! Musis si rict, ze zivot je sice tezky ale jeste te ceka vychova deti, ktere budes s laskou opecovavat. Mela by ses soustredit na sveho stavajiciho pritele, ktery te ma rad a drzi te nad vodou, ale nepoutat se na nej, vis co tim myslim. Najit si sve zajmy, treba si zajit na solarko, ale to ti v teto dobe moc nedoporucuji jestli uzivas AD. Koupit si neco pekneho na sebe, udelat neco se svym vzhledem, zacit cist knizky, vzdelavat se, prihlasit se do kursu ciziho jazyku neco co by te bavilo a na co by ses dokazala soustredit zvednout si sebevedomi potom budes mit jinaci nadhled na zivot. Budu kruta nechci te urazit ale pomoct! Clovek nesmi jen sedet na prdeli a stezovat si na svuj zivot, musis se zni zvednout a neco pro nej udelat.Kazdy je strujce sveho stesti. Tvuj pritel te znicil a nedal ti nic dobreho jen tve deprese, ktere se velmi tezko leci a mela by ses mu vyhnout a nevyhledavat jeho pritomnost psanim sms, reknu ti, ze me se ten muj ex ozval po roce a pul sms na mobil na kterou jsem vubec neraagovala, svym psanim akorad ukazujes, ze ho stale milujes ukazujes svou slabost a ten clovek bude s tebou cloumat doprava a doleva a znici te!!! Me ten clovek znicil nazyvam ho clovek, protoze zadne prijatelne slovo pro nej neexistuje a mam na nej zast protoze mi privodil muj stav a kdykoliv se muze ze stresu objevit nebo z nejakeho problemu i kdyz je jednoduchy je to panicka porucha.Je velmi hnusna a neda se ovladat, kdyz prijde zachvat muze trvat 2-30min, nekdy i dve hodiny a muzes upadnout i do bezvedomi. Strach, ze zemres boli te srdce, pater, tras v rukou, poceni, motani hlavy, unava, nic te nebavi, strach ze se zblaznis,nezajem o okoli,vnitrni neklid, depky, migreny, nedokazes se postavit na nohy mas strach, ze ochrnes skoncila jsem i v nemocnici na ekg, ale vsechny testy co mi delali byli negativni, prijde to zniceho nic lecba je tezka hlavne zacatky antidepresiva co jsem na to uzivala maji hrozne ucinky prvnich 14 dni myslis, ze se zblaznis a ten stav nezvladnes v noci clovek nespi ani ve dne, ale da se to prekonat mesic ti je ani ne dobre ani ne spatne potom vse ustoupi, ale muze se to lecit i 2 roky,můze se to vratit kdykoliv, ale zalezi jak se clovek postavi svemu zivotu, nesmi myslet jen na to spatne, musi delat jen to co mu je prijemne, relaxovat a myslet na sebe a byt sobec vuci svemu zdravi

Ahoj,
máte pravdu, obě dvě. Jsem správný závislák. Zajímavé ale je, že po každém takovémto excesu - zatím proběhly dva - si uvědomuji, že toho člověka nechci. Je to zvláštní, jsem naprosto přesvědčená, že ho miluju, že je největší láskou mého života, ale zároveň se mi hnusí. Ne fyzicky, ale tím, jak si ošklivě zahrál a zahrával s mými city a nakonec i životem. Stále se snažím pochopit, proč to dělá. Proč po letech společného života, kdy mi neustále podsouval, jak mě miluje, hned si mě chce vzít a mít děti, otočil o 180 stupňů? To je to, co chci vědět, ale on je zatracený slaboch, který ani není schopný vrátit mi mé věci a když se se mnou chce sejít, musí mít okolo sebe partičku kamarádů. Asi si odmítám připustit, že jsem se mohla totálně odevzdat takovému primitivovi a nechci věřit tomu, že takový opravdu je.
Karkulko, já rozhodně nemám v úmyslu jakkoliv ubližovat svému současnému příteli. Už jen z toho důvodu, že vím, jaké to je. Navíc, on je v našem vztahu ten zranitelnější a já toho nehodlám využívat. Jsem ráda, že mě miluje, je se mnou, když je mi zle, dokonce mi zachránil život.....
To můj ex se absolutně nezajímal o to, jak na tom jsem, i když viděl, v jakém stavu jsem byla doslova odnesena z jeho bytu. I v té chvíli byl "cool". Prostě si šel ubalit jointa a mezi dveřmi mi řekl, že mě miluje a mám zůstat..... Jsou to ale paradoxy. Mám vedle sebe člověka, který je pravým opakem toho individua, kvůli kterému se tak trápím, ale já jsem jako zastydlý puberťák.
Sabino, tím vlastně reaguji i na Tvůj vzkaz. Já už se od dubna potácím od deprese k sebevraždě a od psychiatra k psychiatrovi. Psychika už docela silně ovlivnila i mou fyzickou schránku a já vím, že to ještě bude pokračovat. Tělo si prostě vybírá daň za hnusné zacházení a za stres, ve kterém plus mínus jsem pořád. Mám problémy se žaludkem, zrovna dnes od probuzení chodím v předklonu, jaké mám křeče :-( Občas dostávám nekontrolovatelné záchvaty pláče, deprese, kdy se mi nechce nic, jen ležet a umřít a také nedokážu normálně jíst a moc dobře vím, že to je jen vrcholek ledovce. Že je to jen slabý odvárek toho, co by mě čekalo, kdybych tomu zmetkovi dovolila, aby mě znovu dostal na kolena. Nechci se k němu vracet, rozumem rozhodně ne... Chci jen vysvětlení a trochu normálního lidského jednání. Přece to, že se lidi rozejdou ještě neznamená, že se musí nenávidět a pomlouvat u společných kamarádů. Teď asi spíš promlouvá má uražená ješitnost :-)
Tak děkuji za reakce. Určitě se ozvu, jak jsem dostala vynadáno od doktorky :-) Přeju hezký a Ladovsky zasněžený den.

Ahoj Miono, jmenuji se Sabina precetla jsem si tvuj pribeh prosla jsem si necim podobny a chci ti poradit at se nedostanes do prusvyhu. Chodila jsem s pritelem asi 8 let byla jsem hodne hodna a naivni udelala bych pro neho cokoliv vzalo mi to spoustu pratel a ja zustala sama, psychicky me triznil delal sileny naschvaly a zalejtel s jinymi mucil me svymi nazory a bralo mi to sebevedomi. Az kdyz jsem chytla panicky strach kdy mas infarktove stavy, poceni, migreny, spatna koordinace tela, strach, tras v rukou telo nedokaze fungovat jak psychicky tak fyzicky tak jsem okamzite vyhledala psychiatra a ten mi pomohl udelat krok opustit pritele, ke kteremu jsem se pred svym psychickym zhroucenim vracela behem osmi let asi 2x. Uzivla jsem antidepresiva nedekozala jsem s nikym o tom cloveku komunikovat jen s psychiatrem, ktereho jsem nepotrebovala, ale byla to znamost a hodne moc mi pomohl. Ted uz vim, ze ten clovek mi za tohle nikdy nestal a nenavidim ho za to, protoze mi znicil zdravi kdy jsem se dostala az na dno a vyhledala psychiatra. Ted ma pritelkyni, jsme od sebe asi 3 roky potkala jsem ho byla jsem silna jeho komunikace je pod mou urovni a ten clovek se mi nikdy nemuze vyrovnat je to stejny kreten a te nove taky ublizuje ale zaroven ji to preji a lituji at pozna jaky to je clovek. Pokud se k tomu cloveku vratis ze zacatku bude rad, ze te ma, ale stejne te pusti k vode a bude to pro tebe jeste horsi sok ze ktereho se muze vyvrbit i nejaka psychicka vaznejsi porucha nechci strasit, ale vim o cem mluvim ja jsem chytla panicky strach predtim neni to vazne, ale leci se to hooodne dlouho a jaky koliv stres a ublizeni ti tohle vrati v horsim stadiu. Nasla jsem si noveho pritele ze kterym jsem 2 roky a za nic na svete bych ho nevymenila je to muj misanek , ktery mi hodne dava a drzi me nad vodou. Proto ti dam dobrou radu nevracej se k cloveku, ktery te znicil je dobre vystridat vice muzu a az budes citit sve srdicko a zamilujes se tak chyt sve stesti do rukou. Je to ta nejvetsi hloupost vracet se k nekomu kdo te znici znovu a tve zdravi to odnese jeste vic a psychicka nemoc je ze vsech nejhorsi.

Moino,
Tak pak rekni, co ti chytreho poradili! Rozumim ti a taky vim, ze kdyz se vratis, tak ti s velkou pravdepodobnosti ublizi znova. Mozna ti chce jen rozbit tenhle novy vztah. Riskujes, ze ztratis pohodu ve velke posteli a bude to jeste horsi. Na druhe strane vim, ze te to setkani strasne tahne. Myslim, ze kdyby o tebe opravdu stal, zavolal by ti on a nemusela bys ty. Je to chlap, nejspis mu jde ted jen o sex. Verim, ze jsi ferova zenska, neni ti lito noveho pritele jak by mu bylo, kdyby se to dozvedel? Ma az tolik pochopeni? No nemas to lehke :-( Preju hodne stesti! A dik za pochvalu, moc me potesila!

Karkulko, v posteli je narváno, tak jsme si ve středu koupili větší. Ale dostala jsem recidivu a když jsem teď byla pár dní o samotě - byla jsem nemocná a přítel odjel domů - tak jsem zkontaktovala svého ex a pozvala ho k sobě..... Naštěstí, nebo naneštěstí neměl čas, ale to, že mi odpověděl a chce se sejít mě docela nakoplo. Vůbec nevím, co dělám. Miluju ho, ale nechci se zase dostat do průšvihu. Těším se na páteční terapii, kde to zkonzultuji. Tak hezký den a ozvi se zase, ráda čtu Tvé příspěvky :-)

Moino,
Jak vidis ja uz asi zas blbnu, pisu si sama se sebou :-))) Ja taky verim, ze 2007 bude stasny. U nas se zrovna uderem dvanacte s prichodem noveho roku huste rozprselo a trvalo to asi jen minutku. Povazuji to za dobre znameni! Pro vsechny, takze se tesme :-) Jo a co se tyce Bada, asi mate v te posteli "utulno" :-)

Ahoj Karkulko, díky za odpověď. No, pes je kříženec stafforda s labradorem, jsou mu 4 roky a jmenuje se Bad. Na pohled je to docela "zabiják", ale opravdu je to spíš ten labrador. Je to takové mazlítko. Jen kdyby se necpal do postele, to už tam fakt není k hnutí :-)
Jinak, já si společnost Bada (i jeho páníčka) docela užívám, zvlášť teď, v zimě, kdy se nedá moc dlouho trajdat venku a nemůžu tolik utíkat před smutkem. Taky doufám, že ta sedmička na konci letopočtu bude šťastná, pro všechny :-)

Moino,
neplanuj, uzivej si toho, ze je vam dobre, to je nejdulezitejsi! Ja myslim, ze se opravdu musis dat nejdrive dohromady, pak teprve budes jasne videt, co a jak dal. Je dobre, ze mas nekoho, kdo te vyslechne, kdyz je ouvej. A jaky pes se pristehoval? ;-) Mazleni se prem pry taky hoji dusi. Preju moc stesti a verim, ze k tobe prijde!

Ahoj tak vás chci informovat. Našla jsem si nového přítele a ten starý mi dělá peklo. Dneska mu budu předávat peníze tak už to snad všechno skončí jakékoliv závazky. Je to ale děs sám má ženskou kvůli které mě nechal ale nemůže přežít že jsem si někoho našla fakt hnus a já jsem z toho špatná.

mám pronajatý byt a je fakt, že je to tu o dost útulnějsší, když tu nejsem sama. S chlapíkem se přistěhoval i pes (takové čtyřicetikilové miminko :-)). Uvidíme, co bude, já už se tak trochu bojím plánovat, protože se nechci zase "spálit" a taky jsem o dost studenější a cyničtější, než dřív, ale třeba je to tak lepší.

to by mohly :) uvidíš, třeba spolu začnete plánovat budoucnost. Např. že už společné prostory jsou malé, že byste se mohli přestěhovat do většího. Uvidíš jak zareaguje. Bydlíš u rodičů, na podnájmu nebo máš už vlastní byt? J.

Ahoj Jumko, ale jo, pár by se jich našlo :-)
Zrovna jsem s jedním začala bydlet, tedy spíš kvůli tomu, že přišel o podnájem, ale je to fajn. Taky je jedním z důvodů, proč se chci dát dohromady. VELKÁ láska to z mé strany zatím není, ale je nám spolu dobře a to je důležité. Třeba se rány zahojí rychleji. :-)

ahoj Moino. Řekni, to kolem tebe není nějaký ctitel, co by o tebe stál? Nějaký pohodový kluk, s kterým bys zkusila jen tak kamarádit a inspirovat se novou lidskou duší? Třeba bys pak našla novou, ještě větší lásku??? Pa J.

Ahoj holky, tak co, jak jste zvládly Vánoce? Já chodím k nové psychiatričce a po delší době cítím aspoň trochu optimismu, že se můj život urovná. Na štědrý den jsem čekala, že mi můj ex aspoň popřeje, když mě "tolik miloval", ale ticho po pěšině. Je smutné, že dva lidi, kteří spolu prožili kus života a milovali se, spolu nedokáží komunikovat ani na té nejzákladnější lidské rovině. Dodnes jsem si od něj neodvezla zbytek svých věcí, včetně počítače, protože mi dosud (už je to osm měsíců) nebyl schopen odpovědět na jediný dotaz, kdy si pro věci můžu přijet. Kdybych se nescházela s jeho rodiči, mohla bych si myslet, že se mi jen zdál.

Ahoj tak to paření je dobrá věc. Já jsem si našla nový objekt sice mě nechce ale i tak jsem prostě zamilovaná. Nevím, jak dlouho mi to vydrží, ale prostě se mi líbí. Akorát pozor na to co dělám když jsem pod parou. Na bývalého už moc nemyslím seru a něho. Tak se mějte hezky.
Vanesso to co tam píšeš to je strašné já bych to asi nevydržela a odstěhovala se vždyť může ubližit miminku tím, že jsi psychicky na dně, určitě mu to neprospívá. Já vím, život je složitý, ale zkus to po dobrém pokud nepůjde tak ti radím uteč od toho.

Myslím,že bys měla trvat na majetkové dohodě. Rodiče by Vám měli napsat aspoň půlku domu, když je dítě na cestě.Manželovi oznam, že Ti není dobře a předej mu část domácích povinností. Nedělej vše sama nebo se zničíš a nedáš se dohromady. Pozor na poporodní deprese. Buď opatrná a s mužem komunikuj i když se on tomu brání.

Ahoj,najde se tu někdo,kdo by mi dokázal poradit co mám dělat,když jsem v 9.měsíci a můj manžel se ke mě chová velmi citově chladně,uráží mě,křičí na mě,pomale se mnou ani nemluví,natož aby se zajímal jak mi je nebo zda nechci s něčím pomoci.Je pravda,že nebyl nikdy o nic lepší,ale dítě chtěl a přesto nemá o nic zájem.Psychicky to těžce nesu,vidí jen sám sebe,na mě leží doslova vše,plus naše dcera před kterou mě shazuje a tím podrývá mou autoritu.Ta se zhoršila ve škole a já jsem dost psychicky na dně,uvažuji o rozvodu,ale nemám kam jít,bydlíme u jeho rodičů v podnájmu v domku.Nic mi tam nepatří.Poradí mi někdo?Řekne svůj názor?

Nedávno jsem sem psala, že mi připadá, že se z toho našeho rozchodu s mým ted už bývalým přítelem nevzpamatuju,a hle!Už asi tak tři dny na něj skoro nemyslím.Trvalo mi to teda přes dva měsíce, než jsem se dostala do jakž takž normálního života, pořád jsem byla smutná, nic mě nebavilo, nechtěla jsem chodit do společnosti, pořád jsem jen seděla nad jeho fotkou, držela u nosu tašku, ve které mi dal dárek k narozeninám a fetovala jsem z ní jeho voňavku(protože tu tašku vystříkal svým parfémem).Zkrátka neustále jsem nad ním přemýšlela a trápila se.
No a asi před 3 dny jsem se ráno probudila a najednou jsem se cítila plná optimismu.Myslela jse, že to pomine a bude to zase to stejné, ael ne.Najednou je mi líp, hned jsem napsala kámošce, že se chci bavit, někam zapařit, popovídat s přáteli a konečně zase začít žít!nechala jsem si ted v týdnu obarvit vlasy, ostříhat, koupila jsem si nový kabátek a zimní boty...a zkrátka-cítím se fajn a konečně vím, že už mě ta láska k němu ochladla a vím, že své mládí mám žít jinak, než truchlit nad zničeným vztahem, když můžu mít na každým prstě 10 kluků, kteří budou třeba i lepší, než on.Určitě.Takže, hodně štěstí dámy.A taky-hodně prospěšnýho času.