Reklama

Psychické zhroucení

Lída (Út, 5. 12. 2006 - 09:12)

Jak tak čtu Vaše příspěvky,dříve než se objednám k psychologovi,třeba najdu podání pomocné ruky i na těchto stránkách.Co je mým problémem?Jsem vcelku úspěšná manažerka,půl roku vdaná za perfektního chlapa,máme vlastní byt.Ve vztahu jsem maximálně spokojená,ale stala se mi menší mozková příhoda,já jsem začala mít hlasové a sluchové vjemy,zhubla jsem za měsíc deset kilo.Moje vlastní máma je bulimička,takže si na mne začala vybíjet vztek,chodí mne všude kontrolovat,teď začala pít a svádí na mne,že jsem anorektička a alkoholik k tomu.Že neexistuje nemoc (jsem na neschopence),kdy by člověk jedl a hubl.Dle mne by se měla jít léčit ona,jenže jakmile si s ní o tom chce kdokoli promluvit,začne brečet,že pro nás dělá všechno a my jsme nevděční,že si ji nikdo nevšímá a nebo zmizí z domu a nikomu nic neřekne.Já sama jsem z toho dost špatná,ale co víc,bojím se o své dva mladší sourozence,na kterých si léčí své bulimistické a alkoholické komplexy,takže je vykrmuje a už jsou dost obézní.JAk z tohoto ven?Poradíte?

Evka,21let (Ne, 3. 12. 2006 - 19:12)

Už to bude 2 měsíce, co se se mnou rozešel můj přítel.Byl můj první a asi proto na něj nikdy nezapomenu.Nedokážu se s tím pořád vyrovnat.Hodně to bolí, hlavně proto, že ho pořád potkávám.Bydlí kousek ode mě.Když už si myslím, že je to v pohodě a už jsem v klidu, zákon schválnosti zapracuje a zase se potkáme.A co mě štve uplně nejvíc je to, že se "jen" pozdravíme a to ještě na půl huby.Po tom všem.Byla jsem u nich pečená vařená, on u nás taky a ted kolem sebe procházíme jako cizí lidé.
Vážně mám dojem, že se z toho nikdy nevyhrabu a nebudu schopná navázat normální vztah.

adela (Ne, 3. 12. 2006 - 19:12)

blue
..tak u me to bylo taky tak...vypadalo to ze se chce odmilovat..nechtel komunikovat.v posledni dobe jsme se stykali..chtel to dat zas dohromady.Ta slečna na něj nejak kasle...prohlasil že je to pokrytecká mrcha a zase mi tvrdil jak me miluje...a par dni jsme spolu byli.nemysli,že jsem to jentak přešla...já jsem ted hodne obezřetná..ale řekla jsem si že se budu snazit dodat tedy nasemu "vztahu"neco co mu chybi...snazili jsme se spolu trávit hodne casu..myslela jsem že máme jeste sanci,ale vcera me opet podlomil kolena.byli jsme na vylete a v kine atd..chtela jsem si udelat pekny den..ale¨znovu me hrozne zklamal...nechci to rozebirat..(dozvedela jsem se neco dozpatku...),takže ted si dávám velkyho bacha,máš pravdu,chlapi jednaj impulzivne,a nedokázou pochopit co citime.ja uz ted vidim jak je to hrozne sobecky a necitlivy clovek,ale presto ho mam moc rada.porád verim,ze se jednou bude chovat lip...verim ze je to tak i u tebe..davej si ale velkyho bacha ..ja taky budu,nechci bejt znovu a znovu zklamana,je to furt dokola.a ty praskympomahaj,ver mi,u me se deprese projevovasla nemocema..beru ted asentru a je to mnohem lepsi,zkus to.mimo jine-alkohol opravdu pomaha.

blue (Ne, 3. 12. 2006 - 17:12)

tak jsem pila hodně a léčila si své ego sváděním mužů - no byla jsem úspěšná. Ta léčitelka ji znám, ona byla v plánu už dlouho no stále nevím, jak to bude ale nejradši bych ho neviděla.
Jo partner je to nejdůležitější na světě Tino a pak děti, které z toho vzejdou. Všechno se dá napravit s někým jiným začneš odznova a jinak neboj všechny tady máme stejný bol a musíme to vydržet. :(

Tina (Ne, 3. 12. 2006 - 17:12)

Ahojky...odstěhovala jsem se do jiného města po studiích, dál od přítele, oběma nám přibylo práce a nemáme na sebe čas, týden, dva...pak na chvíli, rychle se vidět a pak zas...ani smska, ani zpráva...schodila jsem už 8 kilo, jsem podrážděná, čímž tomu nepřidám a nejsem schopná najít sílu a elán do nějakého koníčka...rodina, přátelé,...všichni jsou daleko...byla jsem přesvědčená, že dobrá práce je důležitá, ale vnitřně mě to o všechno připravilo...

Karkulka (Pá, 1. 12. 2006 - 12:12)

Teda pit mozna trochu jo, ale davej si pozor u deprese se to casto zvrhne v alkoholismus :-(((

Karkulka (Pá, 1. 12. 2006 - 12:12)

Blue,
Pit ne, nechat se odvest ne! K doktorovi dojdi sama. Ukaz mu, ze ho nepotrebujes! On se nestrachuje o tebe, ale spis o to, ze kdyby sis neco udelala, tak on bude mit do konce zivota vycitky svedomi. Kdyby vedel, ze byl fer, nemel by potrebu te nekam vozit. Vis neco o te lecitelce? Bojim se, ze potrebujes nejdrive klas.medicinu a pak teprve alternativni. Vydrz, nebudes litovat! Drzim palce!

Karkulka (Pá, 1. 12. 2006 - 12:12)

Soho,
To neni tak snadne, vyhnat ho z hlavy :-( A zvlast po tolika letech. Deprese? Ta "prumerna" bohuzel tak pul roku. U me jeste o trochu vic. A pozor, riziko sebevrazdy je pry nejvetsi, kdyz uz deprese odezniva a clovek vypada, ze uz to ma za sebou. Deprese sama o sobe strasne ponici sebevedomi a to je treba pak postupne zase vybudovat. Ale o to pak budes silnejsi. Vis ze Eva Holubova taky bojuje s depresi? Na netu se da podivat na 13.komnatu: http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/porad1186000189.html. Me to docela pomahalo, videt, ze nejsem s timhle "bojem" sama. Jo a jeste si pamatuju, co se rozchodu tyce, ze Plzak vzdycky rikal neco v tom smyslu, ze po rozchodu na 2 tydny utect z "civilizace", vybrecet se, vynadavat, prochazet se v prirode a to nejhorsi by melo odeznit. Ale zase tohle plati pro ty nejsilnejsi zdrave jedince. A taky se to neda realizovat s detmi a v dnesni dobe :-( Hodne stesti, drzim palce a skoda, ze tu musime byt vsichni anonymni, poslala bych par opravdu dobrych vtipu, aby se alespon na chvilku ulevilo...

blue (Pá, 1. 12. 2006 - 12:12)

Zase mi psal trvá na tom, aby mě v pondělí odvezl k léčitelce, myšlenka je to dobrá ale když mě poveze on tak nevím nevím, trvá na tom. Psala jsem mu, že mi jen ubližuje. Asi stejně podlehlu ale bude to doufám to poslední co budem mít společné :( Ale nemůžu prostě na něho přestat myslet, prostě ho miluju. Dneska to budu zapíjet, tak snad to zatím poslouží jak antidepresiva.

soko (Pá, 1. 12. 2006 - 10:12)

Karkulko,vše si uvědomuji,ale jak to zastavit,vyhnat ho z hlavy.Kam se podívám,všude je.U mě je to o to horší,že jsem s ním byla 23 let a byl fajn.S tou samotou je to horší.Jak dlouho trvá léčení deprese?Už se chci zase smát,bavit.
Blue,dojdi si k psychiatrovi,prášky opravdu pomůžou.A psycholog svým povídáním taky.U Tebe není nic ztraceno.Skonči to,budeš to mít dřív za sebou.

Karkulka (Pá, 1. 12. 2006 - 10:12)

Blue
Zajdi pro prasky i pro radu. Nejdriv k obvodakovi, ale bylo by lepsi aby te poslal nekam dal na tu psychoanalyzu. Stejne mam pocit, ze jsi tyranizovana psychicky. (A kdo by to vydrzel?!) Mas pravdu, tohle preci nejde! Bud se rozchazi nebo ne. Taky tomu nerozumim. Je neodpovedny, necitelny a sobecky! Ver mi, budes v pohode, ale chce to cas. Delas to dobre, odmitej ho. Obcas je problem, ze kdyz chlap zjisti, ze ho partnerka uz nechce (po te co byl neverny), muze se rozkrajet aby ji ziskal zpet. Jo ale kdyby to skoncil s tou druhou, tak by se o tom dalo uvazovat, ale takhle ne! Pretrhej s nim vazby, bude to bolet, ale casem zjistis, ze je ti lip. Drzim palce!

blue (Pá, 1. 12. 2006 - 07:12)

Tak jsem zase v pr... chtěl se vidět odmítala jsem, měl mě v pondělí někam vézt, zrušila jsem to a napsala, že je konec tohle přeci nejde. On pojede o víkendu zase k té ženě na ten statek nebo co to je. Hrozně chci být v pohodě moci se smát a dělat vše v klidu - kdy tohle skončí, mám si zajít k obvoďákovi pro ty prášky?,,??

Karkulka (Čt, 30. 11. 2006 - 21:11)

Blue
Vsak ja rikala, ze tu nepatrim ;-) Laska se asi da prozivat mnoha zpusoby a pro me je dulezite, ze ja miluji a milovanemu opravdu preju stesti a kdyby to nemelo byt se mnou, tak se neda nic delat. Jsem na hlavu? Bylo by mi to strasne lito, to urcite, ale tak to citim. Ja mela taky blizko rozvodu a kdyby na nej doslo, byla jsem pripravena tomu celit. Ale nebyla v tom zadna jina osoba. No ja nakonec zazila manii a ma deprese byla vlasne prirozeny nasledek te manie :-( Ja se tu pripletla hlavne kvuli depresi jako takove, ze s tim mam zkusenost a ze se z toho clovek nevyhrabe sam. A ze se nema bat nechat si pomoct a ze ma verit, ze bude lip. Ale to ted mluvim opravdu konkretne o te depresi. Ja vam tu strasnou bolest verim. Rada bych pomohla, ale neni jak :-(

blue (Čt, 30. 11. 2006 - 17:11)

Karkulko ale tvé deprese jsou asi původu neznámého??? jenže ty naše mají jasný důvod. Nelituju toho, že jsem mu věřila a byla na něm závislá, prootže jinak by to nemělo smysl. Ale když odešel zhroutil se svět. Když manžela máš tak si říkáš no jo mám ale není dokonalý ale když tě opustí tak je to hrůza, nesnáším sebe a jeho je to zléé...

Karkulka (Čt, 30. 11. 2006 - 15:11)

Soko,
Nevim, jestli je to tim, ze jsem psych. nemocna, nebo tim, ze z jednoho "zavisleho" vztahu jsem se dostala, ale ja myslim, ze clovek by mel byt silny hlavne ve svych vlastnich ocich. Ja vim, me se to mluvi, manzela mam doma, ale clovek (kdyz se uzdravi z deprese a to jeste bude trvat) by se mel naucit radovat se ze zivota a nemit tu radost podminenou tim, ze mam partnera. Vis, ona ta samota k te depresi patri. I kdyby te ted nekdo hladil po vlasech a rikal jak to bude dobre, nebudes mu verit. Alespon tak jsem to prozivala ja.

soko (Čt, 30. 11. 2006 - 10:11)

To je přesně to,co cítím já.Pro mě je nejdůležitější mít někoho ráda.Mám děti,vnoučata,ale to je jiná láska.Cítím se sama,nikdo nepohladí,nepopovídá.Všem hezký den.

blue (Čt, 30. 11. 2006 - 09:11)

Čas bolesti tu je, ale je třeba ho využít ne jím promrhat. Já se zaměřila na své tělo, cvičím, hubnu a cítím se lépe. Mám nový účes, chlapy po mě koukají. Pro prášky jsem si zatím nebyla, nevím kam k obvodní?
Luki lítost? to asi ano ale myslím, že tyhle deprese jsou něco jako šok, šok který trvá několik dní než je člověk přežije a fakt si něco neudělá, to že potom má deprese a lítost to asi ano.
Je to prostě součást života zážívá to asi každý každý z jiného důvodu. Nejhorší asi na všem je, že když člověk někoho miluje tak je to pro něho to nejdůležitější a vše ostatní se zdá tak banální.

Karkulka (St, 29. 11. 2006 - 15:11)

Soko,Blue,
Delate mi radost!!! :-) Cas je nejlepsi lekar, to u me platilo vzdycky. Drzim palce!

Zrovna jsem se dozvedela, ze Robbie William taky trpi bipolarni poruchou (to ze trpi na deprese, jsem vedela). No hned si clovek pripada "normalneji" :-)

luki (St, 29. 11. 2006 - 15:11)

je mi 56 let, mám dluhy, nemám práci, manžel zcela odcizený, syn se rozvádí, matka má Alzheimera, tak bych mohla ještě pokračovat.beru antidepresiva, bez nich bych už dávno skončila.... nebojte se léků, pomohou vám z deprese, neboť z té sa sami nedostanete a zůstane vám jen obyčejná lítost a z té se musíte vyhrabat sami. Peace all :-))

soko (St, 29. 11. 2006 - 11:11)

Blue,teď jsem přišla z psychiatrie.Beru Esprital,už 2.krabičku.Lexaurin mám též předepsaný.Ale jak řekla p.doktorka,chce to jen čas,nikdo mi nepomůže.Chodím na jógu,plavat,do kina,ale přijdu domů a je zle.Také mám pejska,dělám vše pro to se z toho dostat.Ale jak píšeš-pocit,že se mi rozskočí srdce.Děkuji za podporu,u mě to hraje velkou roli.Dík!!!!

Reklama

Přidat komentář