Socialni fobie a vztahy

To je těžké, nevím, kde bydlíš. V seznamu lékařů se podívej, kdo je nejblíž a zatelefonuj tam. Já neměla ani žádné doporučení. Ani obálku s dokumentací nepotřebuješ, jen kartičku od pojišŤovny.

Romane, je třeba vyhledat...Ja právě myslel, že to léky řešit nepůjde. Ale pokud ano, tak bych byl rád za jakoukoliv radu na dobreho psychiatra, co se podobnými problémy zabývá? Ja byl zatím jen u psychologů.
Děkuji mockrát

Romane, je třeba vyhledat jiného psychiatra. Dá se to léčit pomocí léků, na začátku jsou hodně důležité, vytěsní ti z hlavy to myšlení na zvracení. Mě např. pomohl APO-Citalopram. Pořád jsem potřebovala čurat, i když nebylo co.... Jedině psychiatr ti pomůže.

Dobrý den,již několik let trpím psychosomatickou poruchou. Zatim mi ani jeden psycholgo neřekl, co to je za nemoc a od obou jsem odešel po pár sezeních, protože mi vůbec nevyhovovali.Moje nemoc spočívá v tom, že když jsem mezi lidmi, nebo mám jít ve škole na zkoušku, nebo například na různé společenské akce, dostanu hrozný strach a bojím se,abych se nepozvracel a nebo že uteču pryč. A jakmile se otočím a odejdu odněkud, okamžitě to ze mne spadne. Ale posl.dobou už je to horší a horší. Končím vysokou školu, ale kvůli tomuto onemocnění jsem musel prodloužit a myslím, že nejsem stavu ji už dodělat ale moc bych to chtěl. Ať jdu kamkoliv, musím mít stále u sebe nějaké bonbony, zeleninu a tu porád prikusuji, kdyz mam jakoby pocit na zvraceni. Drive to pomahalo, ale nyní už ani to nestačí a zacnu se dávit z toho stresoveho vypětí. Nikdy se nepozvracim, i když jsem se třeba najedl, nebo je mi špatně od žaludku. Snažím se tomu zvraceni vším možným způsobem vyhnout a když uz je to nevyhnutelne, stejně se jen zadávím a to je vše. Ale omezuje mě to pořád a všude. Mezi lidi se snažím chodit sám, to mi tak nevadí. A cizí lidi mi také nevadí, ale dyž jdu k někomu, koho znám, nebo jdu někam s přáteli, hned je mi zle a kolikrát i sedim nekde venku a dávím se. Potřeboval už bych vážně pomoct a doporučit někoho, kdo by mi pomc poskytl. Chci dodělat VŠ a žít normální život, ale zatím se mi to nedaří a stále se to jen zhoršuje.Děkuji za jakoukoliv pomoc a odezvu. (Brno)Roman

25 a najlepsi kamarat prazdna miestnost ...

ahoj, možná mám sociání fobii ,ale přijde mi trapný o tom říct mamce. když sem ve škole a sem zkoušená u tabule nevydám ze sebe ani hlasku :/ .vůbec nevim co mám dělat ...když tak napošte na icq ...495863601 :)

Mám podobný problém. Nevím jestli mám socialní fobii nebo jsem jen extrémní introvert, ale moje nesmělost mě začíná pomalu izolovat od společnosti. Z dětství, kdy jsem byla ještě otevřenější (cca 10 let) mám dve kamarádky, které jsou mi bližší snad než rodina. Na druhém stupni základní školy jsem se začínala uzavírat do sebe a komunikovala jen s nejbližšími. Teď jsem na střední a situace se nijak výrazně nezměnila. Mám sice o něco více kamarádek, ale nejsou mi moc blízké. Přítelkyně ze základní školy se snaží mě zase zapojit do společnosti a stále mě někam zvou. Někdy se s nimi s velkým sebezapřením někam vydám, ale dokážu se bavit jen s nimi, jsem nervozní a začínám se potit a červenat. Rozhovor s cizími lidmi je pro mě skoro peklo a když jsem předvolaná před tabuli doslova se mi rozklepou kolena. Neumím být v takových případech sama sebou. Myslím si, že mám na svou povahu ale docela štěstí. Ted jsem na začátku nového vztahu s báječným klukem. Jen doufám, že mě neopustí dřív, než mě pozná a já ze sebe začnu vypravovat delší a smysluplnější věty. Poznala jsem ho díky jeho vlastní iniciativě a svým kamarádkám, kterým vděčím opravdu hodně.

Dobrý den,léčím se na...ja ta chapem viem jak ti je..tiez s nikim nechodim a pochybujem ze budem..raz som mala niekoho lenze to som sa mu neovzila dat ani pusu ani ho chytit a komunikacia na bode mrazu...tiez mam z toho strach..len to mas dobre ze sa na to liecis..ja som o tom nikomu nepovedala len mame..

ahoj,mam stejny problem.a to delam mezi lidmi v hospode,tak si dovedete predstavit,jak tam trpim.psych. mi dava rivotril,ktery jim jen v praci ,ve volnu ne.mam strach ze zavislosti.nekdy jsem v klidu a nekdy bych z nervu omdlela.strasne trpim a pritel to nechape.nejhorsi je ta fyzicka stranka ,je vam slabo jako by do vas pustil nekdo 380 toci se hlava ,ruce trepou a krk trne. reknete si NIC SE NEDEJE ,ale to nefunguje.a ne to boze se pred lidmi napit atd.nekdy hlavne v praci a njhorsi je na tom ze tam jsem 5 let a vsecky znam.nevim proc je mi tam tak.zatim ahoj

To přišlo tak nějak postupně to zhoršování, první roky manželství jsme se alespoň někam podívali, ale potom to bylo horší a horší. Na to, že jsem na dovolené jezdila sama s dětmi nebo s rodiči jsem si zvykla, že nikam nejdeme s přáteli nebo do kina nebo i třeba na nákup /vůbec nemyslím oblečení, ale potraviny/ tak to jsem časem taky přijala, protože manžel je jinak spolehlivý a hodný člověk. Akorát jsem ho nabádala již od prvních potíží, ať někam zajde, ale znáte chlapi - to musí zajít hodně daleko a pořádně je to sejmout, aby něco dělali. Tak před pěti roky ho to vzalo více, tak začal s léčbou SF. Zdálo se to v klidu, tedy ne že bychom někam mohli, ale žila jsem jak jsme byli zvyklí. No a loni na jaře se k SF přidaly panické poruchy - sama jsem se léčila v mládí také a celkem úspěšně, proto jsem jeho stavy chápala. Ale vůbec mě nenapadlo, že medikace, kterou manžel obdržel tolik naruší to poslední, co bylo v našem vztahu úplně v pořádku, a to sexuální život. Tak čekám, protože vím, že mu čas dát musím, ale zároveň vím, že již od teď takový život není a nebude možný, vlastně si pokládám otázku, proč mám žít na vsi, když špatně řídím a jsem tudíž hrozně omezená v mých představách o trávení volného času - který by mohl být mým posledním útočištěm /cvičení, angličtina/. A kdo říká, že neexistence sexu ve vztahu se dá něčím nahradit - tak za a/. u nás není čím, neboť spolu nikam nechodíme, b/.to nikdy nezažil nebo je úplně asexuální, c/. vztah jde k čertu.

Proč sis takovýho chlapa brala?

pro surprise: já žiji s manželem, který trpí soc. fobií již 20 let - když se to neléčí je to děs - protože neexistuje nikam vyjít, jet na dovolenou, synovi na mat. ples- plesy to je úplně tabu, časem manžel nevydržel pomalu mezi lidmi ani v práci. No a když se to léčí - je to možná ještě horší, neboť obdržíte léky, které potlačují naprosto chuť na sex, což může také skončit koncem manželství. Já svého muže mám ráda, ale tolik omezení, co jsem musela v životě vydržet, to nikomu nepřeji, to je jakoby jsme ani jako rodina nefungovali - nemluvě o tom, že manžel je navíc introvert, tak komunikaci s dětma obstarávám jen já /kdyby bylo na něm, tak snad dodnes nemluví/. Je to peklo a opravdu nevím, zda to ještě vydržím.

ja som taky isty takze ti tiez moc neporadim :( proste mam 18 a s babou som nikdy nic nemal nwm s babami ani chvilku normalne rozpravat :( kamaratov tiez moc nemam :( tak isto mam soc.fobiu berem lieky ale nic !!! jedine co ti mozem poradit je alkohol po nom sice hovorim pi**ny ale aspon neco a ked pije aj ta baba tak po chvili sa proste drzite za ruky objimate a tak :) ale aj tak to asi neni to co by som chcel ci uz ja ty a vseci co maju soc.fobiu :(

Zdravím SF "kolegy",
to, co bych tu rád napsal, je samozřejmě na dýl než na pár řádků, ale kdo by to taky četl a taky na to nemám moc čas. Chci říct, jak tady padlo v rámci rady kdesi výše v příspěvcích...,že já patřím k velice slušně vyléčeným fobikům.Je samozřejmě otázka, jak moc tím ten a onen trpíme. Já jsem byl leta přesvědčený, že já teda dost. Když čtu ty příspěcky, jako bych se býval viděl. Je mi 30. Už od 18 jsem začal docházet k terapeutovi. Přiznám se, že než jsem pochopil, resp.než jsem byl naveden k tomu, co jsem vlastně hlavní gró mých problémů(SF), dost let to trvalo, taky jsem tam nedocházel pravidelně a sám jsem tomu moc veřit nechtěl...Abych se tu moc nerozepisoval - vřele doporučuju zajít se k psychoterapeutovi, opravdu vřele, tím uděláte krok jenom vpřed , nikolv naopak. taky vřele doporučuju půjčit si ve vlastním zájmu nějakou odbornou publikaci na toto téma (doporučuju autora Jána Praška, velice renomovaný a mezinárodně x-krát oceňěný psychiatr a psychoterapeut). Pomůže vám to vyznat se ve vás samotných.Já , když jsem byl už hodně v prdeli, jsem si prostě tuhle knížečku půjčil, protože jsem na ni přišel víceméně náhodou. Když už nic, alespoň se poznejte, a poznejte to, že SF trpí nemálo lidí, nemyslete si jen , že vy.Jsou na to vědeckéí studie.Dneska se tohle dá léčit.Musíte být vůči sobě poctiví a nesmíte se bát , o ničem jiném to není.Psycholog vás neukousne.Není to žádný potrfenec, tak jak je líčí komedie a podobně. Řeknu ještě toto - i v mých třiceti jsem stále na úrovni, kterou by normálně se sociálně vyvíjející člověk asi nepochopil, ale už je to o dost lepší než kdysi. Už vím, co to je sebeúcta, sebevědomí, i když je fakt, že když tu SF určitá situace spustí, jsou ty pocity kolikrát docela dost podobné těm co kdysi, když ten můj stav byl docela hodně těžký.My už se asi nikdy nebudeme řadit k lidem, kteří budou extroverty, ale řeknu vám jedno, naše empatie je díky tomu, co si prožíváme , zcela vyspělá.Já mám třeba pořád situace, kdy se moc neprojevím v určité skupině lidí, která svou povahou a rysy mi připomíná prostředí, kde jsem ty samé problémy ml třeba před deseti lety, ale už je to o 65,5 procent lepší.Jděte do toho, vyhledejte odbornou pomoc, čím jste starší, tím hůř si sami pomůžete, věřte tomu. Ať se daří.Klidně napište, pokud budu moct, odpovím.Aleš

Ahoj kiki a sem, asi na tom budu podobně, vztah s opačným pohlavím je pro mne něco komplikovaného, tím myslím, že nějaký ani nedokážu navázat. Doufám, že to přejde a i s nízkým sebevědomím, se trochu oťukám, jinak budu ehm stará panna....:/ je mi taky něco přes dvacet. Myslím, že u mě je to opravdu tím sebevědomím, např. představa, že někam jdu s klukem, i když se mi líbí a držíme se za ruce a pak mi chce dát pusu někde mezi lidmi je divná.. Jinak dotyky mezi známýmy mi nevadí. Čeho se vlastně s tím druhým pohlavím tak bojíme? Já sama asi pořádně nevím, možná se bojím, že se budu chovat nemožně a on mi to dá najevo.. Prostě všude kolem jsou nádherné, úžasné, zábavné slečny a já jsem dřevo, jak jsi řekla.. Možná je tohle na trochu jinou diskuzi,tak jsem alespoň napsala jak to mám já..:) Jinak hodně štěstí děvčata....

:´((

Vážení, dovoluji si Vás všechny pozvat na přednášku o sociální fóbii:

http://www.facebook.com/events/184339781685993/

Jste zváni na otevřenou psychologickou přednášku na téma "Sociální fobie". Dozvíte se co je sociální fobie, jak se projevuje, jaké jsou způsoby léčby a mnohé další.

Přednášející: Mgr. Katarína Durecová z oddělení lékařské psychologie 3.LF Univerzity Karlovy. Přednáší a vede semináře také na Pražské vysoké škole psychosociálních studií a má výcvik v KBT terapii.

Pozvěte i své přátele! Vstup je zdarma, bez registrace. Omezeno kapacitou sálu (Velký sál Městské knihovny v Praze)!
Přednáška je součástí projektu, který vznikl díky podpoře Think Big od Nadace O2.

tento ČT (3.5.) od 19h

Ahoj. Taky patrim mezi...Ahoj mám stejnej problém, nejsi v tom sám tak kdyby sis chtěl pokecat tak napiš: [email protected]

ahojky adame,
Píšu Ti ve...Možná poradíš?

mělo by být velice lehké se zbavit SF. Jde o to být užitečný a ostatním moci něco dát. V čem ale děláme chybu, když mám strach, že si ostatní nic nevezmou a nic také nenabídnu.

Asi máš pravdu, já chodím k psycholožce na kliniku a musel jsem projít příjmem, kde byl psychiatr tedy doktor. Nějak jsem na to zapomněl... ale platit potřeba není, pokud má psycholožka smlouvu s vaší pojišťovnou.