Téma k ukamenování!

Robe, jsem vděčna i za tvůj příspěvek. Je totiž docela dobře možné, že je velká skupina lidí, které svoje postoje nikdy úplně vysvětlit nedokážu. Toho, o čem píšeš, jsem si samozřejmě v diskusi všimla také, táhne se to zde jako červená nit, ale není to asi příliš k divení, protože se s tím všichni setkáváme denně. Je to právě ta otázka:

diky robe za lichotku, pres web se ji ani nestydim prijmout :) Na prispevcich si skutecne davam zalezet, asi taky pod vlivem veroniky a ostatnich, jak hezky pisete.

A dekuju taky za povzbuzeni, co rikas o atraktivnich medialnich tvarickach, uz dnes chapu. Ovsem i na ulici vidim same hezke lidi :) Ostatnich si mozna nevsimam, co ja vim :) Ale taky to tak neresim jako drive.

Veronicin pristup k tematu se mi docela libi, mozna to bylo oklikou, ale hezkou oklikou. Kazdy resi, co se jej dotyka, vic si toho ve spolecnosti vsima, a proto si to taky pro sebe zobecnuje.

Musim rict, ze byt muzem, ktery se neunahluje v usudcich a nespoleha pouze na prvni pohled, tak by mi mozna z podobnych zaveru taky nebylo moc dobre. Na druhou stranu, kdyz nekdo tvrdi, ze zensky jsou jen na prachy, tak se me to pramalo dotyka.

Po delší době se vracím k diskuzi. Jak je vidět, tak Libor má obrovskou dávku empatie, když hned poznal, že za tématem Veroniky se skrývá něco jiného. Ostatně i pozorovatel něco takového vystihl.
Takže místo velmi jasného a konkrétního: "mám nemocnou dceru, na které je to vidět a hrozně se bojím, že jí jiné děti (nebo i dospělí) budou psychicky ubližovat" jsme zde rozevřeli téma o jednom hulvátovi a snažili se to naroubovat na celou společnost. Nic ve zlém, Veroniko, ale takhle to na konci cítím já.

jinak kuskus: píšeš, že nejsi žádný výkvět krásy, atd. Ale když půjdeš po ulici a budeš tvrdě statisticky počítat, tak zjistíš, že tzv. "výkvěty" krásy jsou v menšině. A to v naprosté. Tedy na první pohled. A teprve při dalším jednání zjistíme, že ten "zasmužilý" pán, ktrého jsme minuli bez mrknutí oka, je perfektní společník atd. Nenechme se mást médii, televizí, kde si musí vybírat atraktivní vzhledy, navíc po nich skočí vizážista ap. Kolik procent těch pěkných TV tváří je ve srovnání s miliony běžných lidí na světě?
ale to hlavní, kuskus, co jsem chtěl napsat, že v tvém písemném projevu je něco hrozně pěkného, připadáš mi jako správná ženská.

mila veroniko, k nasim prispevkum se vyjadruj jenom kdyz budes chtit a citit, ze "musis" a hlavne, kdyz na to budes mit cas a klid. Ale je fajn videt, ze co pisem, beres na vedomi. Ja mozna nepisu casto, ale vsechno pozorne ctu a premyslim o tom.

Kayi, taky jsem na tebe myslela, jak to vcera probihalo a co jste vymysleli.

Veroniko, docela se ztotoznuju s tvym postojem k autoritam vseho druhu :).
Fascinuje me, co pises o manzelovi a jeho zkouskove otazce. To je uzasne, naprosto uzasne. Cloveku se obcas mihne mysli nejaky napad, kteremu ani nevenuje pozornost, a za par let mu zivot prinese presne onu situaci. Co na to rict?

ad tvuj terapeut: podle me, jestli neco citil, tak se v tu chvili stejne jinak zachovat nemohl, nez jak se zachoval. Ono clovek cim lepe druheho pozna, tim vic si jej oblibi, a terapeut ma moznostpoznat lidi celkem hodne, takze se neni co divit, ze vznika urcity vztah. Mozna kdyby vedel,ze jste oba svobodni, tak by nemusel po skonceni terapie dodrzovat etiku. Ale takhle? Kam by to spelo? A nejen on se rozhodoval, bylo to i na tobe, pokouset ci nepokouset. Soucasny stav ti doufam vyhovuje a beres to jako prijemnou vzpominku.
mejte se.k.

Kayi, i když jsem včera neměla hned čas odpovědět, už dopoledne jsem si přečetla tvůj příspěvek a několikrát jsem si na to vzpomněla. Musí to pro tebe jistě znamenat obrovskou výzvu, čeká tě bezesporu velká životní zkušenost,zvlášť pokud je taková stáž tvou první. Asi tě to musí stát i dost odvahy. Také ti gratuluji a přeji, aby ti přinesla to, co očekáváš.
V situaci s tvou dívkou je tento způsob řešení asi opravdu to jediné správné, nemá žádný smysl slibovat neuskutečnitelné. Možná to ale pro tebe byla včera trochu

ahoj vsichni :)

Kayi, podavas to proste a jednoduse, ale myslim, ze ve skutecnosti ani pro tebe neni tak jednoduche se neceho vzdat, takze moc blahopreju ke stazi a drzim palce.

fascinuje me motiv v pohadkach, kdy clovek musi jit a kdyby co bylo, nesmi se otocit, jinak neziska, o co usiluje. Uz jako diteti se mi takovy ukol zdal kruty. Dnes vidim spis dulezitost takoveho pocinani v zivote. Asi nezalezi tolik na tom, jak se rozhodnes, ale abys tomu rozhodnuti veril a sel za nim. Ja to teda vubec neumim :))

Mila Veroniko, diky, ze jsi nakonec rekla, jak neprimo souvisi tema teto diskuse s tebou a tvou dcerkou. Danka ma pravdu, postoj rodicu v nas nechava asi hrozne moc a to, jak skutecne vypadame, je mnohdy druhorade. Nemusis podle me ani nijak vychovne pusobit, proste prirozene, co si myslis, prevadej do slov. I to je dost tezke, ja vim. Nakonec dcerku nemuzes uchranit od vseho zla, kazdy si prozije nejaka prikori, mala nebo vetsi, i clovek s hezkou tvarickou resi v dospivani problemy sveho ja, a tim ziskava zkusenosti, vytvari si nazory. Poprat se navic s necim, to cloveka nesmirne posili :)

Vzpominam na neter, kdyz ji bylo asi tak deset. Rikala mi, vis misa je sice tlusta, ale je fakt super kamoska, fakt supr kamoska. Docela jsem zirala, ze by postava kamosky mohla ohrozit vztah :))))Presne jsem ale videla, jak je neter zmatena, jak se v tom jejim nazoru kloubi takovy to mysleni, ze vse musi byt cool, ale na druhe strane, ze atraktivni coby kamoska muze byt i tlusta misa :). Hezoucke holcicky maji naopak spoustu neuprimnych kamaradek, takze to si clovek fakt nevybere :))

A jeste jeden poznatek: ja vazne nejsem zadnej vykvet krasy, nejsem ani bohata, neni na me nic atraktvniho, a proto taky pro vetsinu muzu jsem neviditelna, (aspon mam klid narozdil od danky :)))). Neni zadny vnejsi duvod se mnou navazovat vztahy. A prece me ten muj chlap ma rad, neni to uzasne?

Joooo, a jeste dalsi vec ohledne dobrych a spatnych vlastnosti tela a duse,
(pardon, ja vzdycky prijdu jednou za cas a hned chytnu slinu):
obdivuju lidi, kteri o sobe reknou, jsem pohledna, nebo jsem hezky, sama to o sobe rict neumim, nejde to, mam spoustu argumentu, jako cokdyz to neni pravda? budu za blbce, nafoukanou husu. Na druhe strane ale naprosto automaticky verim, ze jsem chytra nebo hodna. A ted me napada: jak si muzu bejt tak jista, ze ted nebudu za nafoukanou husu???

at delam co delam, vzdycky se nejak oklikou dostanu k dulezitosti sebepojeti a sebevedomi.

a muj zivot a detstvi? zadna idylka,ale nic strasnyho, byla jsem s mamou sama, otcim mi pekne lezl krkem, mame uz pak asi taky, takze jsem se snazila nedelat problemy, dobre se ucit a byt hodna holka :))))))))))))))))))))))
(takze uz vime, odkud vitr vane, no boze, aspon mam dobrou praci :)

Kay: zapomněla jsem, že jsem tě chtěla pozdravovat a pochválit tě, že svý holce naleješ čistýho. Pokud jedeš do NY moc ti závidím, jinak mi je celá USA fuk.

Ahoj Veroniko a Kay!
Vstoupila jsem do této diskuse pravda s jinými představami, ale tak se to tu vyvinulo vítám. Ty jsi Veroniko několikrát psala, že ač pohledná žena, neměla jsi moc sebevědomí. Pak jsi tady psala o nic moc dětství. Já si myslím, že tohle souvisí. Mně doma vždycky říkali, že jsem hezká holčička, ale že to nestačí, že musím být taky chytrá, slušná a milá. A taky mne hodně chválili, když jsem byla a vycinkali mi, když ne. Sice mám k psychologii daleko, nemám vysokou školu, ale fakt si myslím, že nejlepší výchova je povzbuzení chválením. Jak tak koukám, ne moc dlouho :-),) po světě, myslím, že je to specialita české výchovy, která hodně kárá a málo chválí. Tedy málo chválí, i když je proč. v západní Evropě a USA je to spíš naopak. Ty málo kárají, hodně chválí a koukejte na ně. Sebevědomí můžou rozdávat. Ne že by byli šťastnější, ale s tímhle přístupem se sebevědomí fakt vypěstuje a já jsem českej příklad. Takže Veroniko, promiň, že ti radím. Ale tvoje dcera bude, podle mne, sebevědomí moc potřebovat, jako štít proti blbejm lidem, se kterejma se potkáváme všichni každý den. Chval svoji holčičku když je důvod, moc a moc, povzbuzuj ji, říkej jí, že je šikovná, milá chytrá, roztomilá .... měj svoji rodinu taky k takové chvále. Když si zaslouží, tak jí to samosebou musíte vytknout, ale citlivě a s mírou. Neumím to tak vyjádřit, ale snad pochopíš, co ti chci říct. Fakt ti fandím.

Veroniko, je to skoro tak, jak píšeš. Člověk si často ve vztahu neváží toho, co má a když to ztratí zjistí, že to bylo to co celý život hledal, našel, potřeboval a co mu chybí. Život. Snad jsem se poučil. Včera jsem dostal nabídku na dlouhodobou stáž do USA, na univerzitu, která je v mém oboru nej. Tak jestli odjedu, což je velmi pravděpodobné, ten nový vztah půjde pod kytičky. Dnes to té dotyčné řeknu. Nerad bych s ní hrál nečestnou hru.
Jsem přesvedčen, že psychoanalýza ti může pomoci ujasnit některé z problémů, zejména ty z dětství. Ale nepřežeň to. Je fajn, že budeš psychologii sama studovat, tak uvodíš do "kuchyně". Jistě víš, že vělmi záleží na osobnosti psychologa či psychoterepeuta. Někteří, a že jich znám, mohou s klienty manipulovat. Sice si namlouvají, že je to pro jejich dobro, ale berou svéprávnému člověku jeho inegritu a tím i schopnost rozhodnout se sám a nést za rozhodnutí odpovědnost, což je podstata svobody, jak ji v naší kultuře chápeme.
Jestli to je možné, tak s těmi plastickými operacemi neváhejte, čín dřív bude jasno, tím líp. Teď jdu do térénu, ale ozvu se. K.

Moc vám děkuji za podporu! Jste hodní, ale naštěstí problém mé dcery opravdu není takový, že by byla postižena

Tak jsem si přečetl znovu celou naši diskusi, abych zjistil, jestli Veronice k něčemu bude a taky abych se třeba neopakoval. S podivením jsem zjistil, že má profesní deformace se projevuje také tím, že používám "biologické" argumenty a pak to jiným vyčítám :-)) omlouvá mne jen to, že chci být stručný a tak zjednodušuju. Nechci tu přednášet, tak ta poznámka je pro vysvětlení.
Veroniko, můj příběh je vlastně banální: velká studentská láska, svatba, oboustranná nevěra, rozvod. Ještě, že jsme nestihli mít děti. Myslím, že nás to teď oba mrzí (mne víc :-((), že jsme neměli víc trpělivosti, ale je pozdě. Má bývalá manželka je dnes opět vdaná. Po pravdě mně to ještě nepřebolelo, ale už je to lepší. To víš, jsem ješitnej chlap, co nemůže spolknout, že jí po těch letech (chodili jsme spolu od 15 let, brali se po škole) nechybím tak, jak ona mně. Teď jsem potkal na dovče sympatickou dívku, ale nevím ....

Milá Veroniko, tak to je soda, omlouvám se ti za svůj trochu frivolní tón. Je ale super, že to takhle s přehledem řešíš a nelituješ zbytečně ani sebe, ani dceru. To co píše Kay je pravda. Kdo si ze své rodiny nese jistotu a lásku, má to v životě snažší. Určitě dáváš své holčičce hodně své lásky a to je pro ni lepší, než kdyby se narodila sice bez chyby ale chladné matce. Pak by jí všechna krása světa byla k nanic, protže by jí chybělo to nejdůležitější. Držím palce!

Kayi,také děkuji za tvoji otevřenost a jsem ráda, že rozumíš mému problému a jeho vztahu k tématu.
Shrnutím můžu vlastně dát i odpověď Zuzaně, proč že to všechno zde řeším - já se vlastně s těmi "opravdovými poznámkami" a přístupem jiných lidí teprve budu muset učit vypořádávat, asi se budu muset teprve naučit čelit tomu, s čím jsem se sama v životě setkala jen málo. Přála bych si totiž v budoucnu být své dceři alespoň trochu dobrou oporou.
Kayi, o vztazích mezi terapeuty a pacienty už trochu vím, něco jsem už načetla, snažila jsem se si totiž pomoci, jak jsem uměla, ale doufám, že další studium také nějak přispěje...
Také ti přeji, aby se ti dařilo v novém vztahu, i když tuším, že někdy není vůbec snadné začít znovu po něčem velkém a silném... (možná trochu troufalá otázka-ty už ses s tím vším dokázal nějak vyrovnat? pokud se ti nechce odpovídat, pak se omlouvám, samozřejmě nemusíš)
Ale myslím, že máš štěstí v tom, že svoje dětství můžeš hodnotit tak, jak jsi popsal, určitě ne každý to své může vidět podobně.
Také už jsem trochu pochopila, že tyhle "pilíře" z dětství mohou člověka dost výrazně ovlivnit v tom, jak pak věci v životě prožívá a řeší. A určitě ovlivňují i to, jak přijímá sebe a jak vnímá ty druhé...
Musím říct, že i mnoho nových pohledů právě na tohle mi otevřela zrovna psychoterapie, ale to už by asi opravdu bylo na jiné téma a zase bych psala celé litanie...

Tak to pardon, davkrát to samé, pokaždé jinak :-)) Já myslel, že se ten první nenačetl.

Milá Zuzano, to ty promiň. Já to myslel trochu jako žert. Asi jsem díky svému povolání (biolog) trochu alergický na zdůvoňování některých jevů v lidské společnosti čistě biologickými argumenty.

Milá Zuzano, tak to ty promiň. Já to myslel trochu jako žert, ne že tě chci poučovat nebo kvůli tobě utíkat z diskuse. To je asi ta deformace z povolání (viz výše jsem se přiznal, že jsem biolog). Asi budu na argumenty, že za to, nebo ono v lidské společnosti může biologie (viz zdůvodnění nevěry) trochu alergický. Díky tobě jsem si to uvědomil a proto ti patří můj dík. U nás lidí se do vzhledu určitě promítá "duše", kterou zvířatům, možná neprávem, upíráme. V každém případě to ale není jen o biologii, což tvé další líčení jasně dokládá.

Kay, promiň, to jsem nechtěla. Prostě mě tohle napadlo, ale ono to tak platí pořád, i když do toho zasahuje naše psýcha. Mě přišel ten první příspěvek právě o tom, že se s tím musíme nějak vyrovnat, že kredenc nikdo neoznačí za sexy.
A s poznámkama lidí se musí každý naučit vyrovnávat po svém. Verča lituje svojí kámošku, ale proč vlastně? Má práci, kterou určitě má ráda, má manžela a dvě děti, tak o co jde? že někdo řekl, že je nepřitažlivá?
Mě řekli kdysi taky,
hezká holka, škoda že má brejle. No a co, taky žiju. Nebo když jsem byla v německu, těch úšklebků, kvůli mé výslovnosti, co jsem si pobrečela, a pravda je, že někdo se mi posmíval, ale někdo taky ne.
Prosté to nemáme, to fakt ne :-) ale přeci jenom tu přírodu nepřelstíme, ale můžeme být na sebe hodní, to jo, a nebo se o to alespoň snažit, a z těch poznámek si nic nedělat, je totiž jen na nás, jestli nás "raní" nebo ne. Určitě pokračuj v diskusi, ok?
Veroniko, držím ti palce ať máš holčičku jako panenku :-) a hlavně zdravou, určitě je i tak moc hezká a milá (po mamince).

Zuzano, kdyby příroda takhle "přímočaře" v lidské společnosti fungovala, asi bychom to měli opravdu tak prosté. Jenomže pudy, instinkty, jsou u homo sapiens sapiens již tak "kultivovány" životem ve společnosti, kde neplatí výhradně biologické vztahy, že to je mnohem složitější. A tak má naše diskuse určitě svůj smysl. Rád bych v ní pokračoval. Tvůj příspěvek ji ukončil :-))

Ahoj,
chtěla bych vám taky něco napsat.
K prvnímu příspěvku, o omezeném pohledu, ať je to jak chce, pořád je příroda mocnější než člověk, takže dívka "kredenc" byť sebehodnější, sebepracovitější a sebekvalitnější vzrušující není a to proto, že muže tak, jak mu příroda diktuje, vzrušují prsa (podvědomý symbol toho, že dítě dostane najíst), boky (symbol toho že je schopná dítě nosit), no a útlý pas a ploché bříško ukazuje, že jí zrovna neoplodnil jiný. Jak prosté!

Veroniko, díky za upřímnost. Velmi doufám, že se podaří uspokojivě řešit estetický problém tvé dcerky, že máte dobrého plastického chirurga a že ty korekční operace zvládnete do věku puberty.
Tím se také vysvětlilo, proč jsi téma založila. Jen doufám, že naše názory pro tebe a tvoji malou budou mít nějakou informační hodnotu.
Tvoje vazba na terapeuta má svůj název a určitě při studiu zjistíš, že nejsi ani první ani poslední.
Máš asi zdravé instinkty ženy, když "ztuhneš" zjištěním že jsi pro muže jen objekt. Asi není nic pro citlivého člověka urážlivějšího. Znám to taky. Jsou ženské, pro něž je chlap taky jen objekt touhy uspokojit nějakou potřebu, ať jž sexuální či materiální. Nepěkné.
A teď o Kayovi :-)), jsem biolog, je mi 35, po velkém citovém zklamání jsem nedávno poznal dívku, se kterou začínáme chodit. Zatím nic intenzivního, ale snad to má naději. Moje názory na ženy i vztahy velmi ovlivnila moje matka, která byla skvělá po všech stránkách. Mohu ji idealizovat, bohužel už není. Dala mi do života to podstatné jistotu a lásku. Není nic, co by tyto dary převýšilo.
Jo a jak bylo na dovče :-))