Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem

mazlik
tie...Milá Hanko,
moc Ti děkuji za reakci. Já jsem asi v takovém stavu, že je mi hodně špatně a nedokážu nic jiného dělat než nad tím vším přemýšlet. Já se strašně bojím, že se mi vrátily myšlenky takového typu, jestli jsem někomu náhodou v minulosti neublížila, přitom vím, že bych toho nebyla schopná, jen mě to napadlo v těch myšlenkách, které mě teďka strašně děsí, a právě ještě když nad tím teďka zpětně přemýšlím, tak se tam k tomu nabalily nové myšlenky a celou tu představu ještě zhoršily. Už jen když na to pomyslím je mi zle. Potřebuji najít tu jistotu, že se opravdu tenkrát nic nestalo, ale nevím jak když už je to dlouhá doba. Vůbec nevím jak bych to měla tomu psychologovi vysvětlit, aby si nemyslel, že jsem třeba něco udělala, a proto tam teď jdu kvůli úzkostem, víš jak to myslím... Jsem si už po tom všem strašně nejistá, jako bych přestala věřit sama sobě. Ještě jak jsi napsala, že to nechce ty myšlenky rozebírat nebo nad nima přemýšlet, tak to jsem se snažila také, ale v ten moment se u mně dostaví velká úzkost, která mě donutí opět o tom všem přemýšlet - udělat komulzy, ketrá tu úzkost na nějakou krátkou dobu sníží. Je to takový začarovaný kruh, ze kterého se nemůžu vymanit. Hani nemohla bys mi napsat prosím jak to u toho psychologa probíhá, když tam člověk přijde s takovým problém jako je toto? Děkuji moc.

mazlik
tie myslienky mozu byt hocijake....mne sa vracali aj take stare, prezite veci...a myslela som si ze to mam davno za sebou ale ono to v tom podvedomi proste je a niekedy to vide na povrch.....tieto veci spusta stres...takze potrat to mohol znovu nastartovat......zial....moc mi je luto ze si prisla o babetko, moja svagrina potratila a bola som s nou v nemocnici fakt viem ake to je neprijemne. Určite sa porad s niekym komu doverujes...neboj sa vyhladat pomoc.....
skus pokukat aj celu tuto diskusiu...ludia tu maju rozne problemy.....cloveka to trochu upokoji ked vidi ze v tom nie je sam......Je mozne ze ti tehotenstvo pomoze, pride radost z babetka a nove myslienky.....určite v sebe neziv vselijake situacie a predstavy....to musis robit zamerne....proste nerozoberat tu myslienku alebo situaciu....minulost je minulost....mne tiez nejaku dobu trvalo kym som sa s minulostou vyrovnala....chce to čas....bolo by super ak by si mala niekoho komu sa zdoveris ...uz to prinasa ulavu...poznam to.....

Ahoj, také trpím vtíravými myšlenkami. Už jako malé dítě jsem pociťovala úzkosti v různých situacích. Ve svých 20 jsem se začala bát ostrých předmětů, chemických látek, injekčních stříkaček. Vždy když jsem něco takového spatřila, napadla mě ošklivá myšlenka, nebo představa,  která ve mě vyvolala nesnesitelnou úzkost a strach. Poté  následovalo ujišťování a kontrolování zda jsem náhodou někomu něco neprovedla, nebo jestli jsem se nemohla něčím nakazit. Nevěděla jsem co se se mnou děje, bála jsem se to někomu říci, protože jsem se za to moc styděla a pořád jsem doufala, že to nějak zvládnu sama. Poté se to nějak uklidnilo a já začla žít úplně normální život bez úzkostí a napěti. Nyní mi je 30 a začalo to znovu, ale s větší intenzitou než předtím. Před půl rokem jsem potratila miminko a to mě úplně odrovnalo.Nyní mám takové úzkosti z myšlenek, že už se mi několikrát stalo, že jsem omdlela, nedokážu se na nic jiného soustředit. Rádi bychom  s přítelem měli další miminko, ale mám strach že v takovém stavu ani nejsem schopna. Chtěla jsem se Vás zeptat jestli se Vám třeba vrací myšlenky x let staré a vzbuzují ve vás úzkosti a přemýšlíte nad nima pořád dokola. Mě se děje dokonce i to, že si kolikrát představuji něco, co jsem tenkrát v té dané situaci vůbec neudělala. Budu ráda, když mi někdo napíše. Mějte se hezkyy

...jojo, Hani

niekedy to samotne psychicke naladenie moze byt dobre...proste paradoxne nezavisle od liekov...niekedy proste vieš ze zoberes ten liek a ono ta to tak ukludni ani si to neuvedomis...holt kazdy je individualny.....
no verim ze tie ,,infarktove stavy,, musia byt neprijemne ale snad za pomoci liekov to pojde....inak ono aj alkohol uvolnuje cloveka, zbavuje napetia....
a presne to poznam ze clovek sa navonok tvari ze ok, smeje sa ale v duši je mu smutno.....

Hani, můj konkrétní OCD příběh a rady, jakje možné se z toho dostat, najdeš někdy od března 2008 na této diskuzi ;-). Pak jsem ještě přispívala tady na doktorce.cz do podobných (obsedantně kompulzivní porucha atd.).... Zkus si to prosím projít, já bych se stejně jen opakovala a navíc celkem často nestíhám .

Citalon jsem začala brát před 2 dny. Ráno jsem slupla spolu s Letroxem jednu tabletku...a nechápu jak to, ale ten den jsem se cítila naprosto úžasně. Je mi to divný, protože vím, že by to mělo být nejméně zhruba 5 týdnů stejně blbé...Nemyslím si, že by to na mě působilo jako "placebo", protože jsem byla vždycky zvyklá spoléhat se jen sama na sebe, na svoji vůli. Třeba to byla náhoda, ale já měla tak uvolněnou pozitivní náladu.., bylo mi zkrátka hrozně fajn a to už jsem dlooooouho nezažila! Ten den jsem neměla žádný "můj infarktový stav", dokonce ani při rozčilování, což se ani vlastně moc nedělo, protože mi jaksi všechno tak nějak "míň vadilo" . Necítila jsem to nekonečné napětí v sobě a to byl obrovský pocit svobody! Večer jsem si dala svoje oblíbené vínečko...a bylo mi super! Druhý den, čili včera, jsem měla Citalon podruhé a můžu říct, že ikdyž nemůže být každý den se "super náladou" posvícení..., tak jsem opět neměla žádný "můj infarktový stav"(a že už jsem jich měla několik denně!), žádné napětí , třes, prostě taky fajn . Nejvíc se mi na tom líbilo, že jsem přesto zatím schopná všechno prožívat stejně vnímavě. Když jsem totiž brala kdysi jakési AD (asi 7 let zpátky), tak jsem na tom byla dočasně ještě hůř, neustále jsem brečela a hlavně jsem všechno prožívala tak nějak "šedivě" . Tak uvidímě, jak to půjde dál, snad už se budu pak konečně cítit jako "normální člověk a nebude se můj život točit jen kolem toho, že se chci chovat jinak, než se ve skutečnosti cítím..., že mě to nekonečné přemáhání nebude tak vyčerpávat!

Když jsem se bála vedlejších účinků, tak mi říkala, že tyhle prášky skoro žádné nepůsobí..(a že jich tam je v příbal.letáku napsáno až až...), prý se nemám nijak omezovat a žít jako doposud...,dát si i večer klidně moje oblíbené vínečno...,zkrátka jsou to jenom tzv. "vychytávače serotoninu". Tak jsem nakonec souhlasila. Prý se to zkouší občas vysadit, ale každý se k nim hned zase vrací, protože nastane zase stejný problém. V cizině to berou jednoduše už pořád, jenže u nás se s tím dělají bublinky, protože je to prý hodně drahý lék a pojišťovnám se celoživotní dotace nelíbí. Vzhledem k tomu, že mě doktorka ujistila, že ty moje stavy bez AD nezmizí, ba naopak se to bude zhoršovat...rozhodla jsem se jednoznačně jít do toho. Mimochodem, neplatila jsem v lékárně ani korunu, což mi hned doplnilo trošku endorfinku . Mělo by mi to pomoct na moji vnitřní smutnou náladu (snažím se celý roky chovat vesele a přitom se tak vlastně necítím), na moje úzkosti (různého druhu)...,zkrátka postupně bych se už neměla tolik kontrolovat a být neustále v jakémsi napětí...,měla bych si pak život konečně užívat a prožít! Údajně jsem i "maximalistka", takže na sebe kladu zbytečně vysoké nároky, což mě samotnou taky neustále stresuje...Dokonce prý "moje nerozhodnost" (i v celkem běžných věcech) je způsobena právě úzkostlivostí, takže i toto by se mělo zlepšit. Že bych konečně stihla nakoupit rychleji?!? Bi he ti se mnou hold těžký .

milá Lenča
tak to je super ze si to zvladla...prosim ta o konkretne rady ako si postupovala ....lebo to co pises je fajn ale velmi vseobecne......ak by ti to nevadilo .....
niekedy sa ale hovori ze zabavis sa jedneho a ono to ,,udre,, niekde inde....moja mama istu dobu mala podobne stavy.....vysetrenia nič neukazali, nakoniec to mala vraj z chrbtice ale ktovie..potom jej to prešlo.Ale vyzera to ako určita forma panickeho zachvatu....tak vela sil a nezabudni na nas obsedantov....hod radu ako na to......diky.
 

Fyzická příčina se tedy vyloučila, jsem prý zdravá jako řípa! Tak si na mě udělala doktorka 3/4 hodiny čas a prostě jsme pořádně pokecali . Vyprávěla jsem jí svoje psychické problémy a doktorka došla k jednoznačnému názoru. Je to "od nervů" (těch na hrudi opravdu vede dost) a budu muset brát zřejmě celý život antidepresiva, protože moje tělo má málo endorfinu (hormon štěstí) a hlavně serotoninu (biologicky aktivní látka v mozku)...a poněvadž byl můj mozek emocionálně přetížen, přestal chudák rozlišovat, kdy má tělu vyslat výstražný signál (vysílaný při strachu, stresu nebo naopak velké radosti) a vysílá ho prostě kdykoliv bez zjevné příčiny, což vyvolává ty moje "infarktové stavy". Napsala mi Citalon (řada tzv.SRRI antidepresiv, kt.obsahuje citalopram - vychytávač serotoninu), který je určen na léčbu těžkých depresí. Konzultovala to jak s psychiatričkou, tak s endokrinoložkou. Ta potvrdila, že by to bylo hodně prospěšné i pro léčbu štítné žlázy. Doktorka mě k braní AD nenutila, protože viděla, jak se jim bráním. Já jí říkala, že bych si zkusila dělat častěji radosti a doplňovat si tak aspoň endorfin..., jenže samozřejmě mě vyvedla z omylu, že tohle prostě nepomůže, tohle "pouhou silnou vůlí" nejde absolutně změnit a ovlivnit.

Před pár měsíci jsem začala mívat, jak já tomu říkám "moje infarktové stavy". Často bez zjevné příčiny jsem najednou cítila silný tlak na hrudi a svíravou bolest...Někdy jsem skoro až omdlívala a myslela, že se mnou bude konec .Začala jsem si myslet, že mi dlouhodobý stres ve spojení s poruchou funkce štítný žlázy (léíčím se několik let a díky lékům jsem nyní v normě) poškodila srdce... Tak jsem teď v lednu zavolala na endokrinologii, kde mi doktroka řekla, že stavy, který popisuju, nestouvisí se štítnou žlázou a mám brát léky (Letrox) pořád stejně. Tak jsem se objednala k obvodní, která m i hned vzala krev, moč a poslala mě na EKG. Výsledky však byly víc než skvělé!!! Srdíčko mám zdravoučké, výsledky krve a moči dokonce vynikající, doktrka prý tak dobré hodnoty viděla jen párkrát za život...a zkrátka jde vidět, že o sebe dobře pečuju . Udělala mi tím obrovskou radost, protože posledních pár týdnů už jsem ty svoje infarktový stavy měla tak často a čím dál silnější..., že jsem se opravdu bála o svůj život...

Milí spoluobsedanti ,
chtěla bych vám po nějaké době napsat, jak se mi daří...Svůj poslední příspěvek jsem našla z 6.9.2009. Spousta z vás si mě pamatuje jako človíčka, který trpěl silnou formou OCD vtíravých myšleneck zhruba 2,5 roku a poté, co jsem zjistila na internetu, co to se mnou vlastně je...,jsem se hlavně díky této diskuzi z toho úplně vyhrabala jen vlastní vůlí během neuvěřitelných 2 měsíců. Stihla jsem to chvíli před porodem mojí druhé dcery. Malé už je víc jak 1,5 roku a je to opravdové zlatíčko, milé, hodné, šikovné a navíc hezounké děvčátko . Její pohodě se vlastně divím, protože co musela se mnou v těhotenství prožívat..... Od té doby už opravdu ty odporné myšlenky nemívám...a pokud mi náhodou něco ještě bleskne hlavou, tak to se mnou ani nehne, je to vážně naprosto vhpohodě . Začalo mě však obtěžovat něco jiného....

f

este ma napadla jedna taka vec ze moj muz parkoval a do cesty mu takmer vosli chodci co si nevsimol...:( ale ja som bola vonku z auta a videla som ako sa ruti na tych chodcov...hned som pribehla k autu a buchala na sklo nech zastavi lebo ich zrazi...
Ked bolo po vsetkom, nikoho nezrazil nastastie tak som si uvedomila ze toto je moja ,,prirodzena reakcia,, ze ak vidis ze niekomu ide o zivot tak ho ides zachranit a nie ,,bodnut do zad,,
Ak by vasim blizkym islo o zivot a vy to vidite tak som presvedcena ze im pojdete kazda jedna na pomoc...a nebudete premyslat nad negativnou destrukcnou myslienkou....zatial koncim lebo aj v domacnosti treba niečo robit. drzim palce....

myslim ze kazdy si musi najst ten svoj sposob ako na to...mozno za pomoci psychologa...niekoho komu doverujete....ta kniha od Praska mi ppomohla trosku to pochopit...Prasko tam tvrdi ze ak je to proti tvojmu mravnemu hodnoteniu, tak tej myslienke nevyhovieš....len tomu musime UVERIT!!!!!!! a to je ta najtazsia vec.....v nas sa musi niečo zlomit alebo neviem ako to nazvat ....ale musime pochopit ze je to LEN myslienka, prestat sa jej bat alebo sa jej vyhybat...strach to posiluje....vraj ta KBT terapia pomaha....vystaviš sa tomu coho sa bojis a postupne to bude slabnut...vraj jedna mamička sa bala ze bodne svoje dieta nozom a za pomoci expozicie...cize pod dozorom si dala k decku noz zistila ze je to len myslienka a obsesie prestali....
ja osobne verim ze my sa musime presvedcit ze je to len myslienka...a nemam na nas a nase konanie vplyv....nechcem moc mudrovat, poznam tie muky dobre, na zaciatku to mozno nepojde ale pokroky pridu casom...treba byt trpezlivy....aj ked neviem kde brat tu trpezlivost.

Ahojte. Tak rada chodím na túto stránku lebo viem že som neni sama s touto chorobou.Mne sa po prvýkrát vyskytla asi pred 8 rokmi keď som ostala doma po maturite a to bez práce.V noci som sa zobudila so strachom že ublížim rodičom nejako hnusne...mama ma zobrala k svojej psychiatričke a tá mi dala na depresiu coaxyl tabl.odišla som poto do anglicka tam to trošku prešlo...predsa moja myseľ bola zamestnaná prácou...myšlienky boli ale už nevyvolávali strach...a teraz sa mi vrátili v decembri 2008 niečo ma popadalo a stále mi chodila myšlienka ktorá nebola pravdivá že dieťatko neni manželovo, že ho nelúbim čo bola blbosť..začala som užívať serlift 50až do pôrodu...po pôrode bolo super a asi tak po 6 týždni nastal zase strach že niekomu ako keby mám ublížiť až som z toho strachu skoro umrela...tak zase som nasadila serlift...ten už budem brať rok...je to oveľa lepšie myšlienky ma občas popadnú ale už mi len preletia hlavou...vie mi niekto povedať či sa ich dá úplne zbaviť alebo sa treba s nimi naučiť proste žiť...ale je to hrozné...6 februára má synček 1 rôčik...

Marie,tak teď nevím,jestli...dobrý večer marie.náhodně jsem právě zabrousila na tuto diskuzi,ani nevím,jaký typ OCD máte,ale vím,že určitě trpíte,jako já.já se vOCd plácám už hodně dlouho,diagnoza mi byla stanovena před osmi lety,po prvním těhotenství,kdy jsem začala mít nutk. myšlenky něco provéct mé prvorozené dcerce,přidružil se strach z ťapanců,žmolků,mastnoty,vlasů atd.,takže dnes už téměř nefunguji.po porodu druhé dcery,před dvěma lety,jsem se ještě zhoršila,takže nyní je to vážně bída,doma na rozvod,jelikož manželovi neuvařím,nesmí na nic šáhnout atd.,ale neumím si pomoci.chtěla bych vás požádat,jestli by jste mi sdělila ty nejkompetentnější osoby,které by mě mohli pomoci,chci se nechat hospitalizovat a podstoupit KHB,ale nevím kde.moc děkuji za odpově´d a přeji hodně zdraví lucka

este by som asi dodala ze mne...ja jsem uz s tim trapna jak vsude pisu o ocd ale odpovim i ted... ja se lecila fevarinem vtirave myslenky a navyky zacali po delsi dobe(po letech kdy jsem i 4 krat zvysila davku leku)ustavat a kolem 7 let uz jsem v pohode teda i kdyby me neco napadlo tak si reknu no a?ostatni nejen ze neco napadne oni to kolikrat ucini...myslenka nikomu neuskodi a tim padem ze to tak beru tak ani vtirave myslenky nemam,ja jsem v posledni dobe vubec leniva premyslet:D to byl vtip,no ale vazne na to ze jsem byla zrala na lecebnu tak leky fakt delali divy a zabrali ale chce to asi zabavit se najit si konicky a nebat se uplne se odreagovat a zapomenout nastvat se a rict si dost uz me to unavuje ted jdu dal

este by som asi dodala ze mne psychologička hovorila ze su to akoby naucene ,,nahrane platne,, v nasom podvedomi, to ako premyslame. A predstavujem si to tak ze ono sa ta platna niekde ,,skrkne,, ,,zasekne,, a prehrava sa stale dokola. A my si musime ,,nahrat nove platne,, ktore si budeme v hlave prehravat....prijimat nove dobre myslienky, zamerne sa zaoberat pozitivnymi vecami a je mozne ze casom to negativne zanikne alebo nebude take intenzivne, jednoducho ze nemozeme ,,vyhanat tmu ale musime zapalit svetlo
Niekomu sa tieto myslienky spajaju s určitym zazitkom, a niekto vobec netusi kde ,,sa to vzalo,, je to cele velmi individualne u kazdeho ine. Odporucam prečitat asi tie knihy od Praška, Kratochvila..su tam aj nejake techniky ze ako na to...ale určite je lepsie ked mate niekoho kto v tom krača s vami...psycholog, proste komu verite. A mne povedala moja psychologička ze ked nacvičujeme nejaku techniku tak treba byt trpezlivy ze na zaciatku to nejde, alebo je to tazke ale ze svoje stare deštruktivne navyky ktore sa nam v hlave prehravali roky sa nezmenia hned ale potrebuje to cas. Ja som strasne netrpezlivy clovek a u mna ,,uz vcera bolo neskoro,, takze musim prekonavat aj svoju netrpezlivost. Prepačte ak som sa rozpisala ...ešte by ma zaujimalo ze ci je niekto veriaci a ma psychicku chorobu ze ako mu v tom viera pomaha..ako to preziva ako krestan napr.

zatial som vysadila, pod dohladom psychiatričky , sertralin actavis, tak uvidim ci sa mi to podari zvladat ,,len,, s pomocou psychologičky. Myslim si ze problem je ze clovek sa tych myslienok boji alebo veri ze sa toho musi bat...clovek si musi najst system ze ako na tu myslienku....ja sa snazim hovorit si ze ,,myslienka si tu , nevadis mi, povedz si svoje ale mna uz nezaujimas,,
Nie vzdy sa mi to dari....ale skusam ako na to ,,vyzrát,,. Niči to zivot stale ,,sa tym zaoberat,, kolko chvil sa clovek mohol tesit a nedalo sa...aj ja som sa casto pytala ez prečo ja ? Myslim ze hlavne sa nevzdavat, ist a nechat si pomoct od lekara, psychologa, vraj ta KBT pomaha. Mna by mozno zaujimalo ci s tym ma niekto skusenosti komu sa vyrazne ulavilo, pripadne myslienky uplne vymyzli a dnes to uz berie ako ,,zly sen,,.