Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem

marketa drzim palce, verim ze porod dopadne dobre a budeš si hlavne uzivat babetko a mysliet len na neho.
Tato potvora sa zvykne vracat, chvilu je klud a potom staci nejaky impulz a objavi sa to. Neviem či si skusala tu KBT terapiu, vraj pomaha, naučis sa pod odbornym dohladom ako pracovat s tymito myslienkami. Myslim ze panicka porucha a ocd maju k sebe blizko, je tam strach, obavy...mna tiez niekedy zalieval taky zvlastny pocit a uzkost ked ma napadla nejaka myslienka ktorej sa bojim. Teraz hlavne treba vydrzat, 6 tyzdnov do porodu to uz je ,,za pár,, takze to zvladnes. A potom nasad lieky aby sa predišlo nejakemu nahlemu ataku. hlavne si nevyčitaj ze nebudeš kojit, ak teda sanebude dat čo ti samozrejme neprajem ale prešla som si tym ž eprečo nekojim a podobne poznamky, ja o tom ze mam ocd moc nehovorim druhym ludom.
treba sa obrinit trpezlivostou a obklopit sa dobrymi ludmi.

Mám ještě jeden dotaz...když mě přepadne panika kvůli nějaké myšlence, tak mám pocit, že se sesypu...třes, zatuhnutí svalstva kolem páteře, bolest v zádech, pocit na omdlení, pocení...je to normální? vím, že podobné stavy jsem měla při atakách panické poruchy, tak jen jestli jeto stejné nebo ne...zase nad tím zbytečně přemýšlím, že?Díky za reace

Ahojky, tak se po nějaké době zase ozývám...teď bylo období klidu a dá se říct pohody, už jsem si myslela, že si poslední týdny těhu budu užívat a ejhle, ta mrcha se vrátila...sice to jsou jen takové malinké ataky, ale i ty dokážou pěkně pozlobit...pročítala jsem tady diskuzi snad od začátku a celkem mě uklidňuje, že v tom člověk není sám, ale na druhou stranu ten strach a pochybnosti sama o sobě jsou nepříjemné...do porodu zbývá 6 týdnů a já se hrozně těším a zároveň bojím jak to budu zvládat...doufám, že ty poslední týdny vydržím bez medikace, protože se mi opravdu nechce nastupovat do nemocnice...jsme domluveni s mojí doktorkou, že kdyby byl po porodu nějaký problém, tak se ozvu a budeme to řešit...jinak je pravda, že půlka Oxazepamu na mě působí dobře a vždycky cítím hroznou úlevu...je mi z toho ale smutno, že člověk místo toho aby si život užíval plnými doušky, tak se bojí dalšího dne jaký bude a co mu přinese...určitě jsou na tom lidi hůř než já a ani si nestěžují, jenže já to potřebuju nějak vyventilovat a svěřit se aspoň tady...přeji všem krásný jaro a spoustu pozitivního myšlení

marketa- mna tak nejak ukludnilo to ze som pri druhom porode uz vedela čo ma čaka a ako to bude asi prebiehat a isiel so mnou manzel do porodnice aj bol so mnou pri porode takze som mala poctit ze je tu niekto blizky so mnou a mam sa na koho obratit keby dačo. Skor ma znervoznoval personal a ich pristup ale zase ako kdo...boli tam aj fajn sestričky. Vtedy som este nebrala lieky. Nemala som depresie ale napadali ma take divne myslienky....snazila som sa oddychovat, čitat, a hlavne spat...lebo doma si uz clovek moc neoddychne, mna doma cakal 2,5 ročny syn. dcerka ma dneska skoro rok. Ja viem ze sa mi to lahko hovori ale skus doslova nasilu mysliet na tie dobre veci, urob si radost, kup si niečo pekne pre mimčo..vybehni von s kamoškami alebo s manzelom si urob pekny vecer....Clovek to musi robit doslova nasilu lebo je zvyknuty ze aj tak sa citi mizerne a nič nepomaha a pozitivne myslenie snad uz vobec nie. teraz potrebujes vela podpory, povzbudenia, obavy z porodu a toho co ,,bude,, su normalne. Len my ,,neurotici,, si to mooooc pripustame .....čo iny ,,neriešia,, nas uzkosti a sposobuje depresie.

hanka - já v to pevně doufám, že se vše ustálí po narození syna...bude to můj druhý porod, ale s odstupem skoro 10 let...při prvním synovi jsem se nějak nebála, teď vím, že to není procházka růžovým sadem, tak se bojím...ale kdo ne, že? Jde o to, že při prvním těhu jsem byla úplně v pohodě a klidu, teď jsem bohužel o něco starší a s psychickými problémy, tak to všechno nějak moc řeším...jak už to bývá, tak si člověk maluje ty nejhorší možný situace a pak mě to akorát sráží...holt se musím naučit tomu čelit a nenechat se tím až tak ubíjet...není to sice lehký, ale myslím, že to jde...

pro hanku hanko ja jsem brala take v tehotenstvi antidepresiva a i pri kojeni,akorat prvni tri mesice v tehotenstvi jsem nebrala nic.brala jsem zoloft.pa

marketa- prvorosička ma vzdycky strach, nevie do čoho ide ....ono to babenko pohlti tvoju pozornost a moze sa stat aj to ze tie vtierave myslienky sa ti budu zdat uplne nezmyselne a nebudes im vobec venovat pozornost lebo tu bude dietatko. Myslim ze neni nutne umelo zastavovat laktaciu tabletami....kojenie funguje na principe dopyt-ponuka takze ked budes malo pit, a hlavne nekojit tak to postupne sa tvorba mlieka bude znizovat az zmizne. Ja som v porodnici pri druhom porode nemala vobec mlieko, mnohe maminy sa musia rozkojit....teda casto prikladat. Potom mi nastupilo mlieko ale tym ze som kojila nepravidelne a postupne som davala flasu s Nutrilonom tak sa tvorba znizovala a bolo po kojeni. Neboj..ja viem ze sa to lahko hovori ale uvidis ze to nebude take zle jak si to clovek maluje.

Ahojky Hanko, moc děkuji za povzbuzení...někdy je to super a jindy se tím trápím dva tři dny v kuse...už ať je malý na světě a snad bude líp...s doktorkou jsme mluvili o antidepresivech, které se mohou užívat i během kojení, ale kdyby měl být nějaký problém, tak si laktaci nechám zastavit...ale taky jsem četla, že uměle zastavená laktace může vést k psychickým problémům, vzhledem k nerovnosti hormonů a jejich potlačení...v pátek jdu k MUDr. tak se jí na vše zeptám...mám strach z pobytu v porodnici a vůbec ze všeho kolem porodu, doufám, že mě psychika nezradí a zvládnu to...ještě jednou díky a přeji krásný večer...Marketa

DDR- určite sa porad s lekarom, ja som citala ze zeny aj pocas tehotenstva beru AD, vraj prve 3 mesiace je lepsie bez liekov koli vyvinu plodu a potom uz psychiater posudi ze ako dalej. Vraj brat AD a tehotenstvo sa nevylučuje. Ja som porodila dve deti este pred liečbou takze neviem to posudit. Brala som sertralin a teraz som prešla na seroxat. Citala som ze zoloft beru aj v tehotenstve. Zoloft je to iste ako sertralin. Uvidiš ako sa budeš citit. Hlavne vsetko konzultuj s psychiatrom.

Hanka:Ja se chci zeptat lékaře, zda bych mohla být těhotná s antidepresivy. Bojím se je vysadit. Už je mně dobře a nerada bych aby se to znovu opakovalo. Máme skoro 2 letou dcerku a rádi bychom druhý. A radši budu nekojit, než aby mně bylo špatně. Radši bude nekojený mimi a bude mít zdravou mámu.

marketa neboj zvladnes to, ked sa male narodi tak vsetku pozornost budeš venovat jemu.Tie myslienky vedia riadne potrapit, ono je to ako obohrata platna ktora nie a nie vypnut....az clovek uz nevie ,,kudy kam,,. Musis sa učit s tymito myslienkami pracovat, učinna je vraj KBT, ja ju podstupim v aprili tak som zvedava čo to prinesie. Treba vydrzat do porodu a potom hned nasad lieky, nečakaj kym ta to drapne naplno. Radsej hned nasadit lieky a popripade nekojit jak mat nezvladatelne psychicke problemy.

Ahojky, narazila jsem na tutu diskuzi a mám potřebu se vám taky svěřit se svým trápením...už pět let trpím panickou poruchou, brala jsem serlift 50mg, rok a půl jsem bez léků...teď jsem na začátku osmého měsíce těhu, panika se trošku vrací, ale snažím se to zvládat, co je pro mě horší, že se mi k tomu přidaly vtíravé myšlenky typu, co když dítě které nosím není partnera, co když jsem měla sex s někým jiným a nepamatuji si to, budu mít to dítě ráda, nebudu ho po porodu odmítat, protože mám teď takové myšlenky? Miminko jsme plánovali, hrozně jsem se těšila, do šestého měsíce to bylo v pohodě,ale pak se to postupně zhoršovalo...moje psychiatrička mě vždycky uklidní, léky v těhu nasazovat moc nechce a když, tak za hospitalizace, aby se nic nestalo...Když je mi dobře, tak nechápu, kde se ty myšlenky berou, že je to hrozná ptákovina, ale pak mě to popadne a hrozně to otravuje život...dostala jsem Oxazepam při velké úzkosti, tak si ho sem tam vezmu, ale mám hrůzu z toho co bude po porodu...děkuji, že se z toho můžu u vás vypsat, protože to doma nemůžu řešit...s pozdravem Marketa

http://zdravi.idnes.cz/video-unikatni-pristroj-odhali-i-simulanty-dusevnich-nemoci-p5e-/zdravi.asp?c=A100301_195508_zdravi_pet

me se to drzelo skoro rok a ted po zoloftu citim ulevu.jinak se s tim lecim 10 let a vsehovsudy se my to vratilo petkrat.

Tak dnes mi psychiatr dal lék agrofan, že je lepší na úzkostné stavy, tak uvidíme. Teď mi to zase odchází, ale ta mrcha vlezlá zase dorazí za pár měsíců. A co vy? Jak se vám tyhle stavy vracejí?

pre bez jmena:
tvoj...Jaké řešení v minulosti můžeš najít?Když víš že ti ublížily rodiče to oni jsou zodpovědni měli by se omluvit ,pohladit zkrátka být lidmi-kdo to nezvládá at si děti raděj nepořizuje-at jde dělat s něčím neživým třeba do šrotovny kovu :-)

Ahoj, taky agresivní OCD a výchova - sice na jednu stranu mi přijde, že mám dobrou výchovu, ale na druhou stranu žádné velké sebevědomí mi nepřinesla. Prostě já tebe seřvat můžu (matka), ale ty mě jako dítě nesmíš. Takové hnusné věci se rodičům nesmí říkat. Smí se říkat jen hezké zážitky. Nikdy nesmíš přiznat, že jsi nějakým způsobem zklamala, to prostě není vhodné. Tvoje názory nejsou správné, ale tvojí sestry ano atd. Ale co mám dělat? Dodatečně seřvat svoji matku za všechny ty roky? Stejně se nezmění. Svěřit se? Nepochopí. Jak se s tím vnitřně smířit, aniž by ona o tom věděla? A přitom ji mám v hloubi duše ráda.

pre bez jmena:
tvoj psychiater nema zas az tak zlu dedukciu, v jednej knihe som citala ze depresia je ,,potlaceny hnev,, docela to moze sedet aj na OCD resp. obsah myslienok.
Je typ ludi s ocd ktory vedia alebo aspon tušia prečo maju ten ktory typ vtieravych myslienok. Napr. ludia s ocd čo si stale umyvaju ruky, dodrziavaju prehnanu hygienu, prehnane upratuju, stale maju pocit spiny a podobne. Mozno prave toto zazili v rodine, niekto z rodičov prehnane baziroval na hygiene a upratovani a stale s tym stresova celu rodinu. Ja sama som premyslala prečo mam prave agresivne myslienky, mala som velmi prisnu a autoritativnu vychovu, moje nazory sa malokedy brali do uvahy, hnev som potlacala prave preto ze so ho nemohla vyjadrit aby to potom este nebolo horšie. Podla mna je mozne ze sa to v cloveku nahromadi a potom to takto nejako vyjde na povrch. Treba sa poziet aj do svojej minulosti, detstva, ako bol clovek vychovávany, ake krivdy zazil, pripadne traumy. To vsetko nas ovplyvnuje. Pises ze ta to drapne raz za pol roka na cca 2 mesiace. Popremyslaj čo je spušťač ze sa to objavi? Pozri sa do svojho vnutra a tam najdes mnoho odpovedi a casom mozno aj riešenie.

oprava v gramatice - mají být tvrdé y u objevovaly a rozdíly. Příště si to musím po sobě přečíst :-)

děkuji vám za podporu, jsem ráda, že nejsem sama s těmi představami, i když je nikomu nepřeju. Já si myslím, že nízkým sebevědomím až tak netrpím. Dříve se mi agresivní myšlenky objevovali jakoby u lidí slabších než jsem já jak fyzicky, tak psychicky, nyní už u všech, takže v tomhle směru rozdíli už bohužel nedělám. Snažím se tu mrchu OCD od sebe odhánět, ale ona vždycky přijde ve chvíli, kdy jí vůbec nečekám - mám to tak, že třeba jednou za půl roku cca mám 2 měsíce tyhle stavy - pomalu přicházejí, nabírají na intenzitě a to až tak, že bych nejraději nevystrčila nos z domu a vlezla si pod postel, abych někomu neublížila a pak časem zvolna odcházejí.... pak zmizí a zase se zvolna po čase vynoří. Hlavně špatně snáším zimní období a také velké hádky např. s manželem, které máme docela často (bohužel). Kompulce také žádné nemám až na to, že se uklidňuji tím, že se stejně jednou radši zabiju, než to snášet do konce života a náhodou někomu neublížit. Je to hrozné. Druhý psychiatr mi řekl, že je to asi skrytá agrese a léčba je každý den půl hodiny běhat. Mě to ale přijde jako blbost, protože i když běhám, tak nic - na intenzitu myšlenek to nemá vliv. Pomáhá jedině zas a zas práce a práce a práce. Jenže celý život se nedá jen pracovat. Dítě se opravdu bojím mít, abych mu neublížila - to by bylo naprosto strašné pro dítě, mě, moje blízké a tak. Zatím beru Cipralex 10 mg denně, ale nic moc.