Vztah matka - dcera

Pro Jitku-snad a já doufám že jednou to vše přejde..Z čeho mám ale největší strach a myslím že oprávněný-že to už prostě nebude jako dřív-nic..ani já...někdy mám pocit že v těch vztazích jdu ve šlápějích mé matky-taky mi nevycházejí-a to se rozdávám..Nejsem ošklivka,jsem 180cm vysoká štíhlá,dříve jsem pracovala jako modelka,nejsem snad hloupá ani zlá,ale ty vztahy mi prostě nejdou...Myslím že mám dost velký nadhled nad životem,nebo jsem ho alespon měla,neodsuzuji skoro nic,venku jsem se naučila být daleko více tolerantnější ve všech směrech a k hodně věcem..Ale co se týká vztahů-myslím že na dnešní dobu jsem tak trochu mimo-docela mi dělá potíže navázat vztah s chlapem,vždycky najdu něco co mi vadí...Kamarádky tvrdí že si hledám stejný druh partnera-atraktivní,sebevědomý a grazl..Tot názor mých známých..No ale to poznám samozřejmě až po nějaké době..Já si myslím,že nejsem tak povrchní..Nejsem vyhledavačka disko,pátry..Mám radší klidnější druh zábavy-miluju a mám psy,mám ráda hory a moře,o víkendech vezmu zvířata a jedu do přírody..Ráda jsem sama,čtu si a prostě pohoda..Ale už mě všichni varujou,že si na to příliš zvykám...Víš Jitko,i já kolikrát na mamku vyjela a pak mě to hrozně mrzelo a nekdy jsem to i obrečela..Vždy jsem si zakládala na vztahu s mamkou,i okolí nám závidělo náš vztah..Byly jsme jak kamarádky,mamka na nás 2byla zpočátku sama než si vzala nevlastního otce,nikdy neměla moc času ani financní na to věnovat se sobě a já se snažila jí to vynahradit..Ráda jsem jí kupovala hezké oblečení,šperky,jezdili jsme na výlety,chodili na večeře...Hodně mi vynahrazovala kamarádky,spíše jsem radší trávila čas s ní než někde mimo s partou..Proto mě to tak mrzí...Člověk jak dospívá a příbívají roky,si uvědomí,že tady rodiče nebudou navždy,i já navázala vztah s mým otcem po dlouhých letech...I když to není bůhví jak krásný vztah,ale snažím se...Jitko děkuju za podporu..Tobě držím taky palce...Jednou bude líp-musí být....

Precetla jsem si tu diskusi celou jeste jednou. Lune uz jsem vse, co mi napadlo, rekla. Bez toho psychoterapeuta - vystridej jich klidne vic - se neobejdes. Popises mu vsechny ty stretove situace a on ti ukaze pohled z druhe strany.
Pro "OTEC" - tenhle problem mam taky coby matka. Nevim, co delam spatne, dcera mi vycita vsechno mozne, ale ja si nemyslim, ze bych ji nejak skodila, snizovala a jejiho bratra protezovala. Jednou se do te nasi hlasitejsi vymeny nazoru vlozil manzel a logickymi argumenty ji usadil a ona priznala, ze je proste na me uz alergicka. Studuje mimo domov a kdyz prijede na delsi dobu nez na dva dny, tak se hadame. Mne to sice moc mrzi, ze si nerozumime, ale jsem opravdu radsi, kdyz domu nejezdi. Snad casem, az bude mit svou domacnost a bude sobestacna, tak to bude lepsi.

alkohol v tom není.Starší brácha sice kouří ale je zarytý abstinent..mamka taky..jen oslavy narozenin a různé svátky atd...to se pak sejde rodina a známí ale to si myslím že je normální..Moje rodina v tomhle směru problémy nemá až na nevlast.otce,který tak jednou za 2-4měsíce má stavy že třeba týden chodí domů se špičkou,ale většinou se vrací domů navečer...alkohol se nám naštěstí vyhnul,protože znám případy z okolí kde je otec alkoholik a to je pak o to horší..Brácha dělá do realit,otec je v důchodu a matka vystudovala střední a dělala recepční v hotelu..Jinak je naše rodina z pohledu okolí brána spíše za tu vzornou,nechci tady úplně špinit mou rodinu,i přes to všechno je mám ráda,jen prostě ty vztahy jsou v p......Je to prostě zvláštní stav-nevím,jak kdyby na nás někdo seslal něco špatnýho..Moje matka vždycky pomáhala všem,starým sousedkám,atd..Její rodiče-mý prarodiče,byli hrozně hodní lidé,mám na ně ty nejkrásnější vzpomínky a kolikrát je mi líto,že už tady nejsou...Nevím-možná ta chyba byla a je ve mě-okolí mi říká že jsem si je naučila že vše vyřeším a najednou jsem v problémech já a jsem na to úplně sama...Nikdo zamnou nepřijde se skloněnou hlavou a neřekne-co jsme si,to jsme si-máme tě rádi atd..Nikdo...Já alespon bych to v té situaci udělala...Nejsem svatá,také jsem dělala a určitě udělám chyby v životě i když se snažim neubližovat,ale právě jak někdo už napsal,začala jsem být víc agresivní...Dříve jsem byla prostě andílek,který každmu říkal,jak ho má rád-upřímně-když jsem viděla že má někdo problémy,aniž by mi něco musel říkat,snažila jsem se být napomocná,rozebrat problém a najít řešení a pomoci pokud to bylo v mých silách...a ted?Prostě už jsem skeptická,ve všem vidím nějakou levárnu a už moc nedůvěřuju...Spíše mám pocit,že prostě matce nevyšlo manželství,zůstala v něm víceméně ze zvyku a z finanč.důvodů,brácha ty vztahy taky střídá a já-no to je další kapitola...Přitom si myslím,že matka bratr a já jsme až někdy přecitlivělí..Ale ne k sobě...Bohužel..

Presne tak, Robe, me to ted napadlo ze v tomhle vsem bude nejspis alkohol. To se pak deji veci.

Mohla bys nám napsat úroveň vzdělání a druh práce, kterou jednotliví členové Vaší rodiny vykonávají? Případně vztah k alkoholu. Není to nic ve zlém, jenom by to možná dokreslilo situaci.

Nevím zda mě někdo chce nebo nechce vidět v rodině-problém vidím spíše ve starším bráchovi..Kdysi dostal od našeho vlastního otce menší byt,já nedostala nic,ale to je jedno,já si na to našetřila a nadřela..Oženil se,měl dítě,já je dotovala,koupila jim nabytek,televizi atd..A pomáhála jim i několika tisíci korunama,když jsem přijela do Čr..Mám malou hodně ráda..Po nějaké době se rozváděly,já platila rozvod,odstupné než se prodal jejich byt,stěhování ex-manželky,malování jejího nového bytu -no prostě jsem platila kde co...Po prodeji bytu si rozdělili penize na půl,ale jak jsem se ted dozvěděla po tolika letech-prý jsem mu zkurvila život a jsem svině.To jsou slova mého bratra za to všechno..A nejhorší je ,že se mě rodiče nezastaly i když jsem jim řekla,jaký urážky mi dává..Potom jsem ho nechala bydlet asi 5let v mém bytě,který jsem do té doby pronajímala za slušné peníze,ale samozřejmě bratr mi platil jen holý najem a služby..Věčně tam byly nějaké nedoplatky a nakonec tam byl dluh několika desítek tisíc korun,který jsem opět zaplatila já...Nakonec jsem bratra vyhodila..Ale ne kvůli těm dluhům,ty bych možná ještě přešla,ale kvůli tomu,že mě začal uražet a dost sprostě nadávat a to už jsem si nenechala lí¨bit..Nakonec všude vypráví,že jsem na něm vydělavala a nechávala si přeplatky za nájem apod..A že jsem mu zkurvila život..Jeho exmanželka si koupila menší byt na vesnici a bratr by na něj měl taky,ale on ty peníze dal nevím kam a nakonec za jeho zpackaný život můžu jen já...Takže bratr prostě má nějaký vyjímečný vliv na mou matku,ale dovolenou jsem jí zaplatila já a on ji nebyl schopný poslat ani těch blbých 10eur..To jen tak na okraj..Takže tak to je.Já ho urážet nezačala,naopak jsem dost snášela jeho narážky na mou osobu,ale pak už jsem to prostě odmítla snášet.Přitom je to normální kluk,navenek atraktivní,má úspěch u holek,má oficiální partnerku o víkend a v týdnu bydlí u milenky v jiném městě..No to je jeho věc,ale jeho přítelkyně je mi líto.Přitom ta kdo musela doma pomáhat,zvládat studium,domácnost a péči o malého bratra jsem byla já.Ale dost stěžování..Jen prostě nechápu tyhle rozdíly..Asi jsem fakt zralá na nějakého psychoterapeuta,i když ani nevím kde ho hledat..Jsem jediná z rodiny kdo nekouří,rodinné oslavy alkoholické mě taky nikdy nelákaly,takže jsem asi fakt nějaká divná..Prostě do té mé rodiny nějak nezapadám..Nevlastní otec-ten mi taky vyčetl že jsem mého bratra vyhodila a když jsem mu řekla at tedy zaplatí ty dluhy za něj,tak se osočil že co by platit dluhy za bráchu..Ale já je zaplatit můžu nebo spíše jsem musela,byla povinna..Prostě u mě se bere všechno jinak..Bráchovi jsem několikrát v cizině zajistila brigádu,vydělal si slušné peníze,které by si v čechách za takovou dobu nevydělal,měl čistý výdelek,jídlo jsme mu kupovaly,cigarety taky,cestu jsem mu zaplatila..Ale já mu zkurvila jeho život a jsem jenom svině a hnus...Asi si myslel,že mu ten byt nechám a jemu spadne do klína nekolik set tisíc jen tak..Mám pocit,že tady je kámen úrazu..

Luno, prozivala jsem stejne soky jako ty, kdykoliv jsem se mohla pustit do breku, jak jsem si vzpomnela na vsechny ty krivdy, na to ze ziju jen lez. Na to ze bych sama sobe vzala zivot a dala ho pro svoji mamu a ze to ona sama samozrejme nevi a nebo vedet nechce. Kdyz jsem si vzpomnela na to jak se se mnou zachazelo, a jak se napr. zachazelo s mym bratrem, na to jak byly veskere me zajmy a talenty co jsem mela jako dite, pro mou matku nezajimave, a nakonec jak jsem vyrustala v slecnu a mama me snad ani nemohla citit, mstila se mi snad kazdy den. Tenkrat jsem to ale nevidela, jen jsem trpela a vyrostla jsem v bytost, ktera nechape svet, protoze ji ho nikdo nikdy nevysvetlil, ktera nezna vlastni hodnotu, ktera si mysli ze za nic nestoji ze na nic nema, ze je oskliva (!!! bohuzel to je to co mi bylo predkladano). Mockrat me napadlo slovo Popelka, kdyz jsem nad tim vsim premyslela (protoze nastesti v mem pripade ja jako Popelka opravdu dopadla! ale to je na dlouhe vypraveni). Anebo to ze jsem byla vychovavana k naproste poslusnosti, k otroctvi, k tomu ze nemam pravo byt stastna, venovat se sobe anebo se i dobre citit. Mam problemy dodneska, mivam strach kdyz se musim bavit s lidmi, neumim rict nekomu ne, jsem precitlivela. Ted jsem se s tim vsim jakztakz smirila a po letech se konecne zacinam venovat sobe a pracovat na sobe. Ale trvalo to roky a musela jsem prehodnotit spoustu veci, a take bohuzel zapomenout na to ze mam rodinu, jinak bych v tom litala znova.
Take jsem si znovu vsimla podobnosti sveho zivota s tvym, vis ja take mela skvely vztah s mati (aspon jsem si to vzdycky myslela, pro me maminka byla andel a ja byla ta spatna), a pak se neco zmenilo. Najednou o me nebyl vubec zajem (az na vecne rvani jak jsem neschopna apod.) najednou takova uplna nenavist. Take jsem mela otcima ale mama se tolik zase nezmenila kdyz si ho vzala, ona se zmenila tak nejak v pulce jejiho manzelstvi s otcimem. PAK JSEM NA TO PRISLA, ona chodila jeste vedle toho s jednim chlapkem, nakonec se rozvedla a zije s tim druhym dodnes. Od te doby co zahejbala tak me neznala a nezna me dodnes. Coz znamena ze to je tak trochu tim muzskym, nerikam ze on muze za vsechno jen mi pripada ze ji proste pomalu a jiste dostrkal k tomu, co sama zacala, k tomu aby me uplne hodila pres palubu. Oni maji dost divny vztah, mama se rada lituje a vubec je nejaka nenormalni, a on ji lituje take a tak si oni dva v tom libuji. Coz znamena ze za veskera jeji trapeni muze jeji nepovedene dite, ten osklivy hloupy spratek.
Dava ti to trochu smysl? Ja vim, ze pisu pate pres devate, ale nemam moc casu se vypisovat a je toho tolik! Jen chci poradit lune, mozna bys mohla zapremyslet, kdy presne se vas vztah zkazil, a mozna kdyz na to prijdes, ulevi se ti, protoze prijdes na to, ze to nebylo tim ze bys byla na vine ty, ale byla to spise shoda okolnosti. (Mozna ze ma nekdo zajem na tom, abys domu moc nechodila? Abys byla ponizovana?) Nevim, zkus to takhle pro zajimavost.

pro lenku-já měla s moji mamkou vždy moc hezky vztah,ale ten už je minulostí a já nevím kde se stala chyba a jak je možné dojít až do takové extrémní situace,v které jsem ted ve vztahu s mou matkou..zjistila jsem,že v životě není nic jistého...má matka se vdala podruhé a život s naším nevlst.otcem nebyl vždy jednoduchy,ale já se snažila jí vždy pomoct a být ji oporou a ona mě zradila v tom jediném co pro mě má obrovský význam-a to je důvěra mezi rodiči a dětmi...

Moje matka vždy trpělivě dbala na to, aby její manžel můj otec neměl možnost dávat otcovskou lásku svým dcerám, šíleně na nás žárlila. Je to pro mne a mou sestru cizí žena.

Luno, pulku zivota urcite jeste za sebou nemas, nikdy neni pozde zacit znovu a pracovat na sobe.
Na to jednani tve rodiny se vztahuje vse, co jsem uz psala, jen jeste, kdyz tva matka a pribuzni asi take vi, co jsi dala tomu byvalemu partnerovi, tak proste se takhle chovaji proto, ze si mysli, ze je lepsi, kdyz ty sperky, apod. zustanou v rodine a ne aby je dostal nekdo cizi, kdo si je nezaslouzi.
Ja vim, byly to tve penize, mohla sis s nimi udelat co jsi chtela, ale stejne. Na toho byvaleho pritele bych urcite podala zalobu a nechala ho vypatrat. Nejake doklady o tom, ze jsi mu ty penize dala, snad mas. I kdyby se ti nepodarilo je ziskat, tak za pokus to stoji. No a to, co nasetris ted, tak rozumne investuj do sebe. Ale bez nejakeho dobreho psychoterapeuta se asi neobejdes. Musis se zmenit a vyhnes se dalsim zklamanim. Drzim ti palce, zvladnes to, jen musis chtit.

Jitko-říká se že mlčeti je zlato,ale i souhlas...Jen prostě nechci vypadat že si jen stěžuju ale nějak se mi rozpadlo všechno a já se ptám pořád dokola,jestli ta chyba není ve mě..Připadám si jako v blbým filmu,kdy jsem měla vše a najednou nemám vůbec nic..Mluvím o lidech..No divím se,že jsem ještě nesáhla po něčem jiném než po téhle diskuzi..Je fakt že ty 2roky jsou fakt být na dně a zjistit,že nevím co je real a co je sen..Prostě nic nechápu.Absolutně nic.Ptám se na co mi bylo nebýt v životě egoistka??Chtěla jsem jen pomoct a mít lidi,které mám ráda vedle sebe.A najednou člověk zjistí,že má půlku života za sebou a začíná úplně od začátku,ale už bez rodiny a bez iluzi o vztahu..

Luno, ale tímto způsobem to dohromady nedáš. Sama ne, to byste museli navštívit nezávislého odborníka (a chtít tedy všichni) a ten by musel to klubko rozmotat. Znovu, ač nerad opakuji - rodina, kde se kradou osobní šperky, které potom někdo jiný veřejně nosí, není u mě normální. Pro mě něco absolutně nepochopitelného.

Luno jsi ta Alta z te jine diskuse?

............

pro veroniku-s tou agresivitou jsi se trefila do černého..každý mi říká,že jsem se hrozně změnila,až z toho kolikrát nespím,protože cítím,že jsem zlý člověk,mám výčitky,že jsem se k někomu zachovala nesprávně,že ublížuju kvůli maličkostem atd..Ten pocit mívám hodně..Včera jsem volala mému mladšímu bráškovi a raději jsem se zeptala zda může mluvit a v tom slyším mého staršího bratra jak řve že ne,nemůže mluvit atd..Prostě byli spolu a zřejmě mou otázku slyšel..Vím,spousta lidí si řekne no a co..Ale mě tahle jeho slova tak vytočila,že jsem položila tlf a úplně se rozklepala..Zavolala jsem matce a doslova na ní spustila at vyřídí mému staršímu bratrovi at mě nechá na pokoji,at se neplete do rozhovoru který se netýká jeho atd..A že už ho mám plný zuby..Asi začínám fakt hysteričit...Doslova jsem kříčela na mamku že at mi dá bratr pokoj atd..V létě jsem mamce půjčila 20.000kč na dovolenou na kterou jsme nakonec jely spolu,ale celou jsme jí prohádali,takže jsme ji vlastně měli jako bobříka mlčení atd..Na konci matka volala staršímu bratrovi at ji pošle 10eur na cigarety,ale bratr jí řekl,že mu volá jen když potřebuje peníze a samozřejmě jí těch 10eur neposlal.Matka z toho byla špatná,že je to její syn a ani tohle pro ní neudělá..A to že já jí půjčila 20.000kč na dovolenou..???Po návratu samozřejmě s bratrem dále komunikuje,on je ten hrdina a já blbec,který ji půjčil jen na dovolenou jsem ta nejhorší..A to jsem jí včera do tlf řekla..Že potřebuju vrátit ty peníze a když je můj bratr takový superman tak at ji tech 20000kč půjčí nebo dá..Nejde o 20000kč,protože to je minimum co mě moje rodina za těch 12let stála,ale o princip,že na dovolené na bratra nadávala,že až se vrátí tak mu to řekne,že mu věčně něco podstrkuje,kupuje mu jídlo atd..a ona když potřebuje blbých 10eur,tak se na ní prostě bratr vykašla,protože ví,že jsem tam s ním já a já že jí dám..Dneska se z toho cítím zle,sama ze sebe,že neudržím své nervy a takhle prostě vybuchuju..Asi je to nashromážděné za ty poslední roky..Nejhorší je,že malá neteř tímhle naším vztahem s bratrem hrozně trpí..Samozřejmě jsem jí nedávno viděla s mým zlatým ztraceným řetízkem a přívěskem a po dotazu,kde to vzala mi odpověděla že jí to dal tatínek,můj starší bratr..To mám chut mu zavolat a říct mu co si myslím,ale nechci to už zhoršovat..Není to o penězích,ale o té důvěře a o těch rocích,kdy jsem se snažila dělat maximum a nedočkala jsem se alespon toho minimálního-respektu a trosku vděku v podání určité úcty ..Takže se dnes cítím hrozně..Ještě k tomu přítelkyně mého bratra nosí můj ztracený prstýnek a na dovolené jsem to řekla mé matce a ta jí to zřejmě dneska řekla,protože přítelkyně mého bratra mi napsala dost ošklivé sms kde mi řekla že napadám její rodiče,kteří ji ten prstýnek koupili že jsou zloději a že než někoho napadnu,mám mít jistotu..Jistotu mám na 95%,prstynek jsem si kupovala sama v praze,v italském zlatnictví a je dost neobvykly..Jiný jsem během těch let neviděla a je mi záhadou,že by ji rodiče koupili úplně náhodou ten samý...Byla jsem z těch sms tak smutná a nemluvila jsem..Neteř,která je u mě na víkend se mě zeptala co mi je a když jsem jí řekla důvod,tak mi řekla,že lžou všichni,že přítelkyně otce jí sama řekla že ten prstýnek jí koupil můj bratr..No prostě už nevím co je lež..Měla bych to téma nechat ležet,ale nesnesu pomyšlení,že ze mě dělaj tu nejhorší,ale já prostě nedokážu přenést přes srdce,že naše rodina neříká pravdu a nedá se ji věřit a že nejsou schopni přijít a s respektem prostě vyložit karty na stůl a vše si upřímně říct a urovnat..

Ano, Veroniko, myslím, že na to máme stejný názor. Já taky řeším problém ve vlastní rodině, i když název tématu je dcre - matka. :-)
Já jsem takový dopis napsal a zveřejnil v jednom časopise. Když si to naši (náhodou) přečetli, tak bylo ještě hůř. Vůbec se nezajímali o obsah, ale jenom vyčítali.

Luno, uz napr. z toho co pises: matce nikdy neprirostla jeji VLASTNI vnucka k srdci. Co k tomu rict? Ze neco nebude s tvou rodinou v poradku, tohle preci neni normalni. Mozna ze (zkusim si zahrat na terapeutku ha ha) ani tva matka nebyla vychovavana uplne normalne, nemela ona trochu tezky zivot? Byla zanedbavana?
Jen se ti snazim pomoct, doufam ze jsem se te nedotkla, zda se mi ze se moc trapis, ale vlastne nedokazes videt, ze ty jsi ta normalni a oni nejsou. Snazis se pomoct, ale asi o tvou pomoc nikdo zas tak moc nestoji (mozna akorat tvoje mala neter)... Takhle se uplne znicis.
Take to jak tady nekdo uvedl, ze jsi asi hodne hodna naivni bytost, pravdepodobne jsi tak jen vychovavana - byt hodna a naivni. Ale ted zacina tvuj pravy charakter vylezat na povrch - a jen tak dal. Myslim tim, v dobrem. Bohuzel to jak pises, ze zacinas byt vic a vic uzavrena, muze byt znamka toho ze se v tobe vsechno obraci proti svetu jako takovemu, asi budes mit v sobe hodne zloby a to se muze projevit v budoucnu agresivitou, vecnou nespokojenosti, podrazdenosti.
Asi by bylo nejlepsi zajit k nejakemu profesionalovi. i kdyz ja jsem v podobne situaci (skoro stejne!!! ale to by bylo na popsane stranky co se deje u nas) a take jsem se moc u psychologu neohrala, ale na tohle mi poukazali jako na zdroj mych (hlavnich) problemu v zivote. Nakonec mi rekli ze pokud nechci chodit na terapii tak bych alespon mela napsat sve rodine jakysi dopis a nemusim ho ani posilat, staci kdyz se ze vseho vypisu a tak se mi postupne ulevi. Myslim ze to trochu pomohlo, samozrejme nejvic pomuze cas, potom NESTYKANI SE s rodinou (neboj se jde to). Take pomuze hodne relaxovani, anebo ja to resim tak, ze si jdu vzdycky neco maleho koupit - jen tak pro sebe. :-))

U mě to bylo podobné,ale to mi nikdy nevadilo ani tomu nepřikládám význam...Byla jsem nejstarší,nejlépe sem se učila,jediná holka,takže automaticky jsem doma hodně pomáhala,pak ještě s malým bráškou,do toho různé brigády abych si vydělala na nějaké mé výdaje,bráchové brigády neznaly atd..Ale to není podstatné.Podstatná je přítomnost a ta je černá.Mladší bráška je chudák mezi náma jak fackovací pytel a vím že ho to hodně mrzí,pořád mi říká,že si nechce rozhádat ani mě ani bratra a já mu to schvaluji.Problém je mezi mnou a starším.A mladší za to nemá být trestán.Dnes jsem volala mladšímu bráškovi a radši jsem se zeptala jestli může mluvit a zdálky slyším jak starší brácha kříčí že nemůže...a ještě nějaké řečí.Položila jsem tlf a doslova se rozbrečela.Přišlo mi líto,jak takhle zasahuje a dělá naschvály.Dnes mám u mě na víkend jeho dceru a ta tím také trpí,že její otec a její teta spolu nemluví a mají mezi sebou rozepře.Bratr je rozvedený,takže malá ke mě chodí když jí její matka pustí..Ale je to děs.Věčně samé zapírání přes tlf,jeden se bojí něco říct o druhém..Moje matka si k malé nenašla nikdy vztah a vlastně se k malé ani nehlásí.Místo aby bratr byl rád,že k malé mám krásný vztah,nedokáže nic ocenit..Z naší rodiny jsem jediná,kdo si malou bere nebo s ní má nějaký kontakt.Taky smutné.Když se jí zeptám jestli neviděla nebo nemluvila s babičkou,tak mi ve12letech odpoví že ne a ani o to nestojí.Takže ani vztah babička,dědeček-vnučka.Ten život utíká a člověk ho takhle promrhá a ztratí jediné co má v životě smysl,a to je prožítí života společně se svou rodinou...Ty chvíle jsou to jediné co by mělo mít opravdový smysl..Samozřejmě vedle svých známých koníčků cestování atd...Možná ta chyba je i ve mě,nedokážu být taková ta milá přívětivá jako dřív.Prostě už při sebemenší věci co se mi nelíbí,většinou bud ,vyletím, nebo prostě stisknu zuby ale je to na mě poznat..Přitom bych se bývala přetrhla pro ostatní,pro mé neteře,sestřenice atd..Má 17letá sestřenice např studuje a poněvadž je z 5dětí,nemají moc peněz tak začala prodávat kosmetiku...Přišla zamnou několikrát a já vždy objednám věci,které vlastně ani nepotřebuji a pak je rozdávám.Nechci ji naucit,že ji finančně pomůžu,i to jsem dělala když byly malé,kupovala jsem jim oblečení,brala na výlety,na dovolené atd...Ale snažim se jí takhle alespon trošku dopomoci aby si přivydělala nějakou korunu..Pamatuju si,když mě bylo těch krásných 17l a chodila o víkendy a prázdniny na brigády..Je škoda že se mi to takhle pokazilo...A upřímně závidím lidem jen jednu věc-krásné rodinné zázemí..Fakt závidím.ALE I PŘEJI...

Mne sa páči ked majú ženy chlpky pod pazuchami.Pripadá mi to prirodzené a normálne,veď všetci ich tam máme,nie je to nijaká chybička krásy.Ženy ktoré sa holia,sa mi zdajú príliš umelé a tým aj nezaujímavé,nevzrušujúce.Vyzerajú ako umelé bábiky,prípadne ako dievčatá v predpubertálnom veku,ktoré ešte nezačali pohlavne dospievať. Chlpky sú predsa podobne ako prsia znakom,symbolom dospelosti,oboje začína rásť v rovnakom veku 10-12 rokov.

Luno, myslim si, ze bys mela vyhledat nejakeho psyterapeuta, aby ti zvysoval sebevedomi. Protoze kdyz se nezmenis, tak budes dopadat stejne s jinymi lidmi. Proste mit k sobe uctu, nenechat sebou manipulovat, dokazat rici ne, ale s usmevem. Pomahat radou, dobrym slovem, ale ne penezi. Ty si ma kazdy vydelat sam.
Treba bys mohla vyjet znovu nekam do ciziny, nekam jinam a prijit na jine myslenky. Ale zakladem je opravdu pracovat na sobe, jinak te i tam muzou lide podvadet, vyuzivat.