Panická porucha 5

Zdar a sílu,líbám PéPé díru!

Jo holky, je to vše propojený.Jak jste tu včera psaly některá o strachu z nového, z něčeho, co nás "vykolejí"ze zaběhnutého,přinese zásadní životní změnu... tak jsem zapomněla včera připsat, že na tom je hodně ve vztahu k naší pochroumané psychice!U mě,jak víte většina z vás, pořádná Pp vypukla po porodu,čili s přínosem něčeho nového,s vnitřními obavami, zda přijmu novou roli, zda ji zvládnu apod myšlenky, co má většina budoucích matek.No a když k tomu přičtu, že potíže jsem mívala i léta před otěhotněním,tak se nedivím, že to vypuklo v tak silné podobě,která mě NAŠTĚSTÍ PRO MĚ dohnala až k AD.Přirozeně se mi tyto moje těhotenské dny honívají hlavou obdobné myšlenky,zda a jak v reálu zvládnu dvě děti,mám pocity, že to snad ani není možné,bych měla druhé mimi.Tím neříkám, že ho nechci! Ale prostě to zatím nijak neprožívám.Jenže co bude, až to přijde...no co, zas to samé , jak u prvního dítěte,jen toho budu mít víc.Muž , dcera ,domácnost,mimino. Když to zvládnou spousty dalších, proč by ne já.Ale i tak si obavy dovoluji.To bych nebyla já.Navíc vím, co mám doma,co od koho můžu-spíš nemůžu-čekat za pomoc.Tak mám přirozeně hlavu plnou obavných myšlenek.nejvíc se jich rodí nad ránem,když jsem probuzena...

Ives,ano, odnosit a porodit dítě s Pp je reálné,tak to časem zkus. A neboj se, že nehezké ,obtěžující myšlenky my tady nikdo nemáme.Máme!

Šárko, přesně jsi dělávala ,co já ,když jsem žila s mým nynějším mužem...on chodil s kamarády,navíc ti byli nemožní,někdy ho i opili,takže já trpěla jak Zoja a měla arytmie apod.
papa všem a neumrzněte--

Ives, o PP jsem mluvila už před otěhotněním s mnoha doktory. Bohužel beru AD Zoloft v minimální dávce, mám pro prokonzultováno s psychitrem, gynekologem (několika) a genetikem. Ale vidíš, že i přesto mě PP občas přepadne jako třeba dnes u doktora.

Jeeeje, tak to ti gratulujem:) A beries popritom aj nejake lieky? Pytala si sa doktora ci by PP nemohla tomu malemu uskodit? A co to bude az to bude? :) Ja sa na to tiez velmi tesim, aj ked este mam tak 2 roky cas. Ale aspon mi to zmeni zivot, budem zit iba pre to male a pre mojho priatela. Takze verim ze popritom na PP zabudnem. Pretoze ked mam vela prace, tak je mi ovela lepsie.

Ives, no já jse zrovna ve 29. týdnu :-) a věřím, že zvládnu porod i pak mateřství. Bezdětná kvůli PP být nechci :-(

No predstav si Edušo, že uplne presne viem co si si tam dnes odzila. Aj mne sa to stava takmer vzdy ked idem k lekarovi. Asi je to take psychicke vypatie z toho co by mohol zistit a tak. A presne, ked od neho odchadzam, citim obrovsku ulavu a ako keby sa nic nestalo. Takto isto som sa "zrutila" ked som mala ist na jeden pohovor. A po pohovore uz cely den uplne klidek...Nechapem to. Vies coho sa ale najviac bojim. Ake to bude, ked budem cakat mimco. Ci budem vzdy takato vytrasena pred kazdou navstevou u gyndu. Chudatko to male...Som tu pomerne kratko a tak neviem, ci sa tu nachadzaju aj baby, ktore aj napriek PP vynosili dieta. Myslite ze mam sancu, ze budem mat raz zdraveho prcka?

Ives, tak zrovna dneska jsem čekala u dr. a myslela jsem, že mi srdce pukne, jak rychle mi bouchalo, pak se mi začala točit hlava. Bylo tam hrozně lidí a divnej vzduch a já tam čekala hodinu. Pak jsem se začala divně potit a už jsem se chystala, že zaklepám na ordinaci, ať mě přeobjednají, že už tam nemůžu dál čekat. Nakonec jsem se snažila vědomě uklidnit, uvolnit a klidně dýchat. Bylo to trochu lepší,ale když jsem potom vyšla z ordinace, tak jsem najednou byla plná energie, šla jsem ještě na poštu, zaplatit zájezd pro tchána, do lékárny, do krámu. No prostě to bylo asi fakt zase tou psychikou :-(

Ahojky!Par dni som tu nebola, ale dnes som sem uz musela ist, pretoze som zufala. Ale pekne poporiadku. Zacala som s liecbou u psychiatricky - nie u hociakej, ale u homeopatky. Predpisala mi nejaky cosi , co by malo potlacit moju bujnu fantaziu a tiez nieco proti zachvatom - to sa vola tusim Aconitum. Prve tri dni som mala pocit ze to zabera a citila som sa fakt skvele, ale teraz mi je opat nejak blbo...Mam take zvlastne, alebo skor hlupe predstavy. Nie ze by som ich predtym nemala...Vzdy sa najde nieco preco sa znepokojujem. Zajtra zacinaju velkonocne sviatky a ja mam ist s priatelom na chatu. Idem tam vyzbrojena novymi liekmi a aj betablokatorom - keby nahodou tie nove nezabrali. Ale mam take divne predstavy v kt. sa bojim, ze co ak sa mi tam to srdce rozbusi tak, ze mi nezaberie ani jedno ani druhe, co bude potom? Druha vec je ze ten betablokator mi zabral vzdy, tak neviem preco si myslim ze teraz nie. Su to velmi neprijemne a hlavne nezelane myslienky ktore ma suzuju. Bojim sa ze kym ten betablokator zacne fungovat, uz moze byt neskoro...Neviem kde na tieto blbosti chodim. Pripadam si ako blazon. Kolko vlastne trva kym taka tabletka zacne ucinkovat? Mate niekedy aj vy taketo divne konkretne predstavy, ze vidite, ako vam uz uz praskne srdce, ako sa kazdu chvilu zadusite? A este sa chcem opytat - co vy a homeopatia? Mate s tym niekto skusenosti pri liecbe tejto poruchy? Majte sa pekne a nemajte take blbe myslienky ako ja:)

Anie, to je skvělý, že jsi spokojená, taky pořád doufám, že mě dítě tak zaměstná, že nebudu mít čas myslet na svoje neduhy.
Šárko, Leni, jak píšete o těch skorotchýních, tak u mě je to totéž. Moje tchýně zásadně píše sms mně, volá mně, když chce něco vědět, tak se zeptá jedině mně. Honza jí toho ale moc neřekne, tak se ani nedivím. Je to sranda, co? :-)
Za chvíli si jdu na krční pro ATB na ten bacil.
Kamčo, zkoušela jsi Corsodil na ty záněty v ústech? Mně hodně pomáhá..

Ahojky všem:-) Jen jsem nahlídla, příspěvky přečtu až zítra, nějak nestíhám. V práci se mi zatím líbí, na PP nemyslím, protože nemám čas, tak snad se to bude vyvíjet dobře. Držte mi pěstičky:-) Přiznávám, že jsem ráda, že jsem v Praze, myslím, že mi ta změna hodně prospěla, i když jsem měla zpočátku velkej strach. Na víkendy jezdíme domů, takže se mám pořád na co těšit, vždycky navštívím přátele a rodinu, je to fajn. Musím to zaklepat, snad mi to vydrží. Horší dny mívám taky, ale práce mi nedovolí na to myslet, tak to vždycky v pohodě zvládnu. Fakt to asi dělá hodně, to , jak na to člověk myslí. Čím víc na to myslí, tím je to horší. Teď už vím, že se potřebuju pořádně zabavit a pak si na to ani nevzpomenu. Dřív jsem měla spoustu volnýho času a teď si vážím každý volný hodiny. Mějte se všichni co nejlíp a Šárko, těším se na to kafe:-)

V rychlosti,brouk potřebuje na počítač..ach jo:-) Jojo,Leni,ty naše skorotchýně jsou prima,co.Vůbec nechápu ty vtipy o tchýních:-)Fakt,přítelova máma je taková kámoška.Já musím Leníku končit,ráda bych s tebou brebentila,tak když tak zítra večer.Brouk jde na koncert,tak bude net jen můj:-)))Měj se hezky a papa a papa všem!Dobrou noc a krásné sny.
Aničko,tak jsem se o kinezce trochu rozepsala tady,pro začátek něco málo:-)Papa

Jé, kéž bych se tý potvory fakt zbavila napořád. To bych moc chtěla. Hlavní je, že se s tím už snažím něco dělat, ne? :-) Jinak chceme zůstat tady ve městě. A s těmi skorotchýněmi to máme stejné. Teď jsem s tou svojí dvacet minut telefonovala a když potřebuje něco vědět, taky volá mně a ne svému synátorovi :-)

Leni,po dalším sezení to bude zase o něčem jiném,vždyť víš.Taková ta mírná žárlivost ti možná zůstane,ale nebudeš se tak nervovat.Anebo se jí zbavíš úplně a bude to:-)
Vždyť vy si určitě budete hledat něco v Děčíně,ne?Mamča bude ok.Přítelova máma nám píše každý večer v osm,co děláme a jak se máme:-)Píše mně,protože ode mně se dozví víc,než od vlastního syna.Jemu to připadá zbytečné psát každý den:-).Taky se jí stýská,když přijdeme o víkendu na návštěvu,tak žadoní,ať tam spíme.Mí rodiče jsou na Moravě a už si zvykli.Zrovna včera volala má babička,ale ne mně,ale Příteli,jestli přijedeme na Velikonoce:-)Já s ní mluvila v sobotu a řekla jsem ji,že ne,protože dělám.A tak si to baběnka ještě ověřila u přítele:-)

Přijede asi na začátku května. No už to vidím trochu lépe, ale to možná teď, protože jsem relativně v klidu. Mamka je na mě fixovaná až běda, ale říkám si, že aspoň bude mít půl roku nebo i více (než něco najdeme) a uklidní se to. S tím mým vychází dobře, táta ale ještě líp - choděj spolu na pivko a tykaj si. Mamka zrovna dneska říkala, že mu nabízela tykání,ale on jí tykat nechce. Jenže jemu to jen nejde přes pusu. A ona to děsně řeší.

A kdy má přijet ta !angličanka"?Jsem zvědavá,kam tě kinez posune v této záležitosti..jistě víš,proč:-) S mamčou to bude dobrý,jestli je na tebe tak fixovaná,tak je to asi šok,ale chce to čas.Důležité je,jak s Tím tvým vychází?

Ahoj, tak jsem se tam trochu zdržela, jsme se s kinezioložkou zakecaly, páč je to zároveň mojí mamky známá :-) No musím tam ještě jednou za tři týdny. Jdu 2. května. Odblokovávala mi nenávist k jedné holce a žárlivost, tak uvidíme, jaké to přinese ovoce.
Horší je, že jsem s ní mluvila i o tom, že si s přítelem začínáme hledat společný byt. No a nevěděla jsem, jestli už to říct našim nebo ne, protože jsou na mě hrozně fixovaní. Tak prej jo. Jsem to před chvílí řekla mámě a ta bulí jak želva, říká, že tomu nevěří, že budeme spolu s přítelem bydlet, že to nevyjde a tak... no a táta zas do ní leje, že se má vzpamatovat, že nemohla čekat, že tu zůstaneme s nima, navíc v bytě 1+1 (o patro pod rodičema).

Si vemte třeba mého přítele...před rokem jel k rodičům na druhý konec Prahy pro nějaké věci a stěžoval si,že ho bolí bříško a ať jedu s ním.Jenomže já fakt nemohla,představa metra plné lidí v té době..no fuj.Přítel odjel,za hodku a půl ho přivezl táta autem,přítel bílý jak stěna a že prý to u nich proseděl na záchodě.Dva dny měl čtyřicítku teploty,průjem,zvracel,klepal se.Bylo podezření na salmonelu ,ale nakonec to byl jen nějaký bacil,který,jak rychle se objevil,tak zmizel.Já v noci nespala,protože jsem se koukala,jestli dýchá,no hrůza.Ale-pak mi říkal,že když byl v metru,tak ho polil studený pot,viděl mžitky a myslel,že tam sebou sekne.Bylo mi to strašně líto,že jsem ho nechala jet samotného,ale díky agorce bych tam sebou sekla taky..já mít ten jeho zážitek v metru,tak už tam v životě nepáchnu nebo bych na to pořád myslela.Na něm to nezanechalo nejmenší strach.Má na rozdíl ode mně psychiku v pořádku.
A jak jsem četla od Praška,že "lidé trpící panickou poruchou mají strach z opuštění a zároveň strach z připoutanosti ke druhé osobě /závislost na partnerovi/. Proto mají intenzivní potřebu kontrolovat své vztahy a vyhnout se samotě nebo nadměrné blízkosti. Protože vysoká míra interpersonální kontroly je nedosažitelná, trpí postižení chronickým pocitem nekontrolovatelnosti. Pacienti trpící panickou poruchou mají významně vyšší incidenci stresových situací, zejména ohrožení ztrátou blízké osoby nebo důležité životní hodnoty v době před objevením se poruchy, než mají jiní lidé ....... Být sám bez možnosti pomoci oživuje dětskou úzkost z opuštění " No a já jsem závislačka na svém příteli :-))))Už ne tak,jako dřív,ale jsem:-)A mně se PP spustila se vším všudy právě po velkém stresu s přítelem,kdy jsme měli docela krizovku.No měli..spíš já pořád něco řešila a měla z toho nervy v kýblu:-)Z každé maličkosti jsem dělala velkou věc:-)Třeba šel s klukama na pivo a já byla nervní,kde je tak dlouho,že je raději s nima než se mnou atd....Volala jsem mu 4krát za večer a dělala scény.No holka magor.Bušilo mi srdce,chvěla jsem se a nechtěla jsem být doma sama a modlila se,ať už přijde...Do toho jsem mu pořád něco vyčítala,teď vím,že blbosti a že má brouk svatou trpělivost a je hodný,že vydržel,a dočkal se mého sklidnění:-)Teď už to nedělám,ničíla bych tím ještě víc nervy své i jeho:-)Když jde na pivo,tak můžu nerušeně klábosit s váma,no ne?:-)

Kamčo,asi to určitě to spojitost má..ještě jsem si vzpoměla,že naši se mnou zažívali muka,protože když jsem měla jít do školky nebo i ze školky,začala jsem tancovat po místnosti,ruku na zadečku a křičela jsem:já se pokakám,já se pokakám:-).Někdy jsem to dělala i cestou do nebo ze školky.A teď když mě přepadne strach někam jít,tak hádej,co dělám?Ano,správně..sedím na záchodě:-)))

Ahojík kamarádi,

holky, to je vážně zajímavý. Já v dětství měla podobné problémy, jako zde popisujete. Když jsem byla malá, nikdy jsem nechtěla být sama doma, pokaždé jsem brečela, když jsem se s mamkou potkala ve dveřích, když šla do práce. Stejně tak, když jsem měla být někde na noc, tak jsem brečela. Když jem byla úplně malá, tak ne, to jsem byla pořád u babičky a dědy, ale když jsem začala chodit do školy, nastaly takové problémy. Pamatuju, že jsem jednou měla spát u sousedu (bydlíme v bytovce, oni bydlí pod námi) a já tam prostě neusnula, rozbrečela se a nakonec šla domů. Agorku jsem měla už tenkrát, nikdy jsem nechtěla chodit sama do i ze školy. Kolikrát ještě teď mám takové blbé pocity, že se mi nechce ani dojít na záchod. Ale už to není takové jako dřív, ještě na gymplu to bylo horší. A školní výlety? Pokud jsme se ještě ten den vrátili, hrozně jsem se těšila, ale jak jsme tam měli spát, nejela jsem. Ale někdy od šesté třídy už ty výlety byly v pohodě. Sice se mi tam kolikrát nechtělo kvůli tomu, že jsem měla strach někde spát, ale jezdila jsem. Taky jsem dokonce jela ve 14ti poprvé na tábor - do Chorvatska ještě k tomu. Měla jsem taky samozřejmě obrovskej strach, ale vydržela jsem tam a líbilo se mi tam. Pak už to bylo v pohodě, ve třeťáku na gymplu jsem jela i na cyklisťák. I když je fakt, že odtamtud jsem mohla kdykoliv odjet, kdybych si někoho zavolala, aby pro mě přijel, protože to bylo kousek od nás.

Že by to fakt mělo spojitost s PP???

Jinak dneska mi bylo ve škole tak nějak ouvej, tak jsem lupla půlku Neurolu a trochu se zklidnila. Pak jsem jela k zubaři s hrozným strachem, co mi bude dělat. Fakt jsem myslela, že mi bude muset tu dáseň řezat. Nakonec přišel na to, že je to od druhého zubu, tak mi ho zas vyvrtal a nechal volnej. Sám říkal, že mám na ty zuby fakt smůlu. Taky se totiž hrozně divil, že od tak maličkýho kazu mám zas zánět. Ach jo.

Jo aha :-) Přesně tak, může být víc příčin. Jednou jsem si tam léčila svoje nízký sebevědomí a představte si, že příčina byla v dětství, kdy jsem v zimě nosila čepici. No bodejť ne, když jsem místo vlasů měla vždycky po sundání čepice chuchvalce, které nešly rozčesat....
Já pádím na tu kinezi, takže šári vypínám i icq. Budu tu tak v půl osmé.

Leni....?Jsi tady?:-) No já se o té kinezce tak rozepsala a tak mně to zase nabilo...Přijdou penízky a objednávám se!!!Okamžitě!