Panická porucha PP7

víš Evíčku mě vlastně nic neni jen když mám nějaký stres nebo lépe řečeno změnu,tak to strašně špatně snáším,jinak dobrý a jít k lékaři mam strach,že už budu mít ten flastr toho blázna,nechci se vás někoho dotknout,snad pochopíte jak to myslim a nechce se mi do AD ,protože jako vedlejší učinek je tloustnutí a já celý život bojuji s váhou,to jsem telátko vidte

Tak Kladno nehlásí déšť, ale docela kvalitní buřinu :o))

Kladno hlásí déšť !!!

Jo a ještě pro Lindu: když doktor nenajde fyzický problém, tedy u Tebe třeba to vyšetření žaludku, tak je něco špatně v hlavě. To máš jako já, nemůžu se nadýchnout, teď jsem furt lítala po doktorech. Taky nic nikdo nenašel, závěr byl že jsou to nervy. Takže mazej za nějakým psychiatrem. Sice mě pořád léky ještě nezabírají, ještě čekám, ale zase se snažím naučit se tenhle můj nepříjemný problém s dýcháním nějak zvládnout. Nemyslet na to a to víš že mě taky štve, když celé dopoledne dýchám krásně a je mi blaženě a pak se najednou chci nadechnout a ono to nejde. Před pár dny bych dostala paniku (a že u mě to stojí za to, co pak provádím za kraviny). Teď si řeknu, když se to nepovedlo, povede se příště, říkám si, deprese ustupuje, to ty léky asi trošičku zabírají, uklidním se a hlavně se pochválím, že jsem taková šikovná. Mě dalo hrozně práce se naučit uklidnit. Jak jsem byla rozhozená, nedokázala jsem se soustředit na to, abych se uklidnila. Teď už to docela ujde, měla jsem už jeden den celý úplně v pohodě a i když dneska to není zrovna to pravé ořechové, tak si tady něco šmudlám a nevěnuju tomu pozornost.

Lindo, já jsem tu žaludeční neurózu mívala taky, každý den, ráno jsem se vzbudila a byla tu zas. Já jsem sice nezvracela, ale zase jsem furt lítala na záchod. Nemohla jsem jít ani nakoupit, protože bych se s prominutím asi pos... Tak jsem šla své tehdejší obvodní doktorce a ta mi inteligentně napsala prášky na průjem, že jsem asi někde chytla nějakou střevní chřipku. No fakt mi moc pomohla. Kdybych tenkrát věděla, že je to od nervů a pomůžou mi antidepresiva, ušetřila bych si spoustu trápení.

Já jsem se uknedlíkovala k smrti !!!

předčítám vaši diskusi a zjištuji ,že mě vlastně nic neni oproti vám a jsem tomu ráda,mívám jenom občas žaludeční nervozu až někdy s toho zvracim ,byla jsem na vyšetření se žaludkem,nic mě nenašli a tak jsem se s tim naučila žít a beru to tak jak to je ,ikdyž je to nepříjemné zvlášt když jsem nastoupila do nové práce a zvracela a zvracela ,že jsem se nemohla vubec zvednout z postele,v té práci už nepracuji a nastupuji jinam ,jak tam asi obstojim ,jsem zvědavá,mívám taky od nervu silné migrény až zvracim.Ted jsem doma a tak tlak na mě neni žádný ,takže v pohodě mám spoustu koníčku,ted maluji na trička drátuji a paličkuji jen s tý práce mam strach,ale přeci nemužu být doma na pořád na to je mi málo.

Brandýs hlásí vedro jako blázen a peru a peru a krmim kocoura a jsem jako bacená.Holky já už vedra nechciiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii,já tak milovala léto,slunce,ale vedra neeeeeeeee.
Evíčku-nic jsi mi neprovedla,takže nic neřeš,a pokračuj jsi dobrá
Ditušo-ty tvoje dětičky ti asi dávají
A všem holky,kdy se tu konečně začne objevovat je mi supr,je mi fajn,co to je ta pp a agora?Je to by se to četlo.Jinak čím větší vedro tím větší moje hlava,asi mi tím vedrem roste a tím větší unava.No peru a věším a peru a věším.Já vím Martinko,že je špatné ,že nemám ráda změny ,ale prostě nenám,proto mi i vlétě vyhovovala chalupa,odjela jsem tam na 2 měsíce a zase přijela.Cestování po světě už je za mnou a už zřejmě,nebo určitě nehrozí.Myslím,že uspěch mého cestování bude ,jestli dojedu jednou sama do Prahy

Ahoj, tak jsem zase tady, návštěva včera odjela, kluci taky, tak mám zase trochu klidu. Já je mám všechny moc ráda a ráda je vidím, ale když už to trvá několik dní, že je kolem mě víc lidí od rána do večera a navíc se o ně musím starat, začnu být unavená a nervní. Ty čtyři dny jsou tak akorát, teď si vychutnávám klídek. Ale příspěvky za posledních pár dní jsem poctivě přečetla, ono přes ten víkend jich nebylo tolik a tak se to dalo zvládnout. Vidím, že je všem střídavě hůř i líp, tak v tom nejsem sama. Evíčku, ty si vůbec nedělej žádné výčitky, je to dobře, že se člověk má kam vrtnout, když je mu hnusně, všichni to známe, ten strach a když je tu někdo, kdo se ozve, necítí se v tom tak sám. Ale asi to patří taky k projevům PP, že po atace se člověk cítí provinile, já mívám to samé

A do toho si manžel poručil houbovku s knedlíkem. Asi se budu muset naklonovat, čeká mě ještě dnes úklid, protože až odjedeme, mamka a ségra budou hlídat pevnost (teda hlavně psa) a chci aby si máma odpočinula a jak bych tu nechala něco ležet nebo podobně, hned by měla potřebu mi pomáhat a ušetřit mi práci. Hezky vyfasuje maximálně nůžky a půjde si ostřihávat odkvetlý kopretinky, jí to hrozně baví, prý u toho relaxuje. A ségra je hroznej opruz, vždycky zaleze do naší koupelny a saunuje se, masážuje se a půjčuje si mojí kosmetiku. Pak platíme šíleně za vodu a navíc po mě hned co se jí líbí vysomruje, ona furt smrdí korunou, tak jí kolikrát něco dám. Ta kdyby brala 100000,- tak jí nezbyde druhej den nic. Tak nesmím nechat nic náhodě, každý den něco poklidím, abych to do toho výletu stihla, taky nakoupit, ať tu mají něco na zub. Spíš mám strach co pes, nikdy nebyl bez nás. Ale ségru a mámu má hrozně rád, tak snad to bude dobrý.

Lenko, ten příspěvek jsem samozřejmě psala já. Asi mi hrabe, já totiž při tom fakturuju, to by nevadilo, ale manžel na mě pořád mluví a to já nesnáším a pak píšu blbosti :o))

Všechny Vás zdravím!

Pajko, Evikrk, dáváte si od PP oddych? I to je potřeba.

Dnes jsem si udělala změnu,
šla jsem k jezeru už dopoledne a udělala jsem na výsost dobře. Před tím mě bolela hlava jak střep a ve vodě se mně bolest "rozpustila". Krásně "slunilo svítíčko" :-) a bylo teploučko, ale po hodině a půl jsem raději odjela, začalo se mračit.

Lenko, kdybych si tenkrát neřekla že jediné co to vyřeší je čas, asi bych to nepřežila. Nebo spíš někdo jiný. A navíc si pak člověk říká, co vlastně komu udělal, že chtěl být jen poctivý a ohradil se proti jednání těch nepoctivých. Tohle se nám stalo za tu dobu co jsem s manželem 2x. A i když to prvně bylo taky hrozný, proti tomu druhému případu to byla hračka. A já jsem do toho vlastně spadla nechtěně, protože máš takovej instinkt chránit rodinu, tak máš dvě možnosti, buď se nechat nebo jít do boje. Já šla do boje. Pak to začalo nenápadně, denně žaludeční neuróza a když to bylo tak nějak z toho nejhoršího venku, tak bum. Manžel i když to byl jeho problém mě prostě nechal ať to vyřídím a já byla mladá a nezkušená, vyděšená. Možná proto od té doby naše manželství začalo stát za prd. Nějak jsem mu do dneška neodpustila. No a pak jsem to samozřejmě začala řešit alkoholem, manžel byl spokojený, jak se to pěkně vyřešilo. Kdybych tenkrát nepopadla zbytek zdravého rozumu a nešla za doktorkou, asi by to špatně dopadlo. Člověk si asi musí někdy říct že není tak silný jak po něm chtějí ostatní.

Evíčku, my máme tolik společného..nám taky vyhrožovali, dokonce nám podpálili auto. Děti jsem vodila do školy i ze školy a každé stojící auto s lidmi uvnitř mě vyděsilo. Ale to jsem tenkrát brala všechno tak nějak v pohodě... asi to ve mně všechno zůstalo a čekalo to na nějakou příležitost, aby mě to mohlo zkosit.

Ufff...je mi čím dál víc hůř. Mám pocit jako bych byla na začátku braní AD.
Jo jinak... ahoj všem.

Zdravím všechny a hlásím jenom, že se dnes asi nedostanu na net, protože synek přijel nečekaně místo dneška už včera ve 2 v noci a proto jsem nevyspalá a net bude obsazen.

Mějte všichni pohodový den......

Ahoj.
Asi vím, proč jsem po dovolené v depresi. Sice jsem zvládla spoustu věcí, ale pořád mi chybí ta radost z toho. Jako bych neuměla nic prožít. Třeba jsem byla na parníku a najednou jsem se sama sebe ptala, jestli se mi to líbí nebo proč tam vlastně jsem? Na venek se chovám jako normální člověk bez PP, ale v hlavě mám pořád strašný chaos.
V době, kdy už jsem chtěla snižovat AD dokonce uvažuju o tom, že si po dohodě s doktorkou dávku zvýším.
Nevím, jestli to pomůže. Asi se budu muset smířit s tím, že i s AD mám trvale spíš depresivní a pesimistickou náladu.

Jitko,
to proto jsi otrávená, že Tě toho doma zatím ještě tolik netěší. Ale vedeš si stejně výborně, oproti dřívější holce s depkami v posteli :-)

A to vůbec nikdo neberte, že tu chci být za chytrolína. Vždyť teď sama nevím co dělat. Ale prostě když jsem se z toho dostala jednou, pokusím se znovu. Těch 2,5 roku stálo za to.

Dituša: Ono je to strašně těžký, spousta lidí je tom hůř než já a hrozně dlouho. Jenže nevím, jestli je lepší se tomu postavit sama nebo si naivně myslet, že někdo jiný pomůže. To nefunguje. Tady lidičky mají rodiny, různé fóbie, strachy a musejí s tím žít. A mají je dlouho. Kéž by šlo jim tak pomoct. Ale dokud nenajdou někoho, kdo jim pomůže, nic se nezmění. Já měla štěstí na psychiatričku. Ale léky jsou jen berlička. A jak je složité sehnat terapeuta vím sama. Tedy terapeuta kterému člověk může věřit. A to je těžké. A jak jsem zjistila, bohužel je to otázka peněz.