Deprese

Ahoj všichni, nejdřív bych chtěla pozdravit Niky a zareagovat na její předminulý příspěvek, za který děkuju. Nevím, z čeho se ti zdálo, že se cítím uraženě, k tomu mám opravdu daleko :) Ale možná je to jen problém jazyka. Třeba jsi taky špatně pochopila můj názor na dostupnost a přemíru informací k alternativním a esoterickým tématům, nebo jsem se blbě vyjádřila já - pak se omlouvám. Měla jsem na mysli jen to, že staré dobré rčení "Všeho moc škodí" platí i zde. I já samozřejmě vítám, že dostupné je opravdu všechno, chraň nás pánbůh nějaké cenzury. Tu si totiž musí opravdu každý provést sám v sobě - no a jako vždy, když má člověk neomezený výběr, se prostě může splést. Není to asi přímo logika, podle čeho se člověk rozhoduje, spíš to bude asi něco jako osobní zkušenost, stupeň vlastního poznání a hlavně intuice. Ale to jen na upřesněnou, možná jde opravdu jen o problém ve vyjadřování. To je stejné i v případě healingu - píšeš, že lituješ ty, kteří to nezkusili. Věřím tomu, že tvá zkušenost tě velmi obohacuje, ale nemyslím, že je třeba litovat ty, kteří hledají zdraví, vyrovnanost a moudrost jinými způsoby. Jak říká Allan Watts - cest k jedinému je tolik, co lidských životů. Vím ale, jak jsi to asi myslela - totiž že přeješ všem, aby prošli tak poztivní zkušeností jako ty. A na konec - děkuji za tvůj pocit, který jsi vyjádřila, že jsem na dobré cestě - já si něco takového myslím taky, i když ta moje cesta bude pravděpodobně jiná než tvá. Ale - tak to má být.A taky díky za milá a povzbuzující slova o Češích, podle kterých by člověk soudil, že jsme ten nejúžasnější národ na světě :)Olgo, asi jsi to vystihla dobře s tím smířením. Myslím, že jsem nikdy nepřijímala sama sebe i své okolí a vše, co se děje, tak jako teď. Nejde o rezignaci, to v žádném případě. Ale tím klíčem bude asi osvobodit se od strachu z budoucnosti, v případě deprese od strachu z toho, co ti zase provede třeba zítra nebo za dva roky. Myslím, že každému je nám naloženo přesně tolik, kolik můžeme zvládnout. Zdá se, že máš i obavy ze skupinové terapie, kterou navrhuje Ivan. Taky si myslím, že za pokus nic nedáš - utéct můžeš vždycky.Karlo, taky bych se zeptala, jestli bereš nějaké léky. V případě hluboké deprese to asi jinak nejde - a taky bez nich recidiva je pravděpodobnější. Záleží to asi především na tvém lékaři - hlavní je, abys k němu a jeho způsobu léčby měla naprostou důvěru. Jinak psychoterapie je opravdu dlouhodobá záležitost (měsíce až roky), pokud nejde o jednorázovou pomoc v krizi. Určitě se jí nevzdávej, pokud cítíš, že by ti mohla pomoci. Vůbec je to ve tvém případě všechno nějak rychlé - já bych po měsíci nemohla jít do práce ani náhodou. Trpělivost, to je asi tak jediná vlastní zbraň, kterou člověk proti depresi má, když vůle je totálně v čudu. I když tomu věřit je těžké - v depresi skoro nemožné - zlepšení přijde - ani já jsem to doktorce nevěřila... a přišlo. Ahoj a držte se.

Já beru Seropram, teď v pátek to bude 4 týdny, takže je mi jasné, že se to asi ještě bude zlepšovat, akorát, že už mi bylo líp a teď zase najednou přišly ty horší chvíle. Ze začátku než mi Seropram začal aspoň částečně zabírat jsem měla ještě neurol, ale ten jsem na radu psychiatra neužívala příliš často. Máte taky někdo při depresích chvílemi pocit, že máte v hlavě hrozný zmatek, nevíte, jak máte správně žít? Já navíc trpím nosofobií, takže si to ještě zhoršuju přemýšlením, jestli to náhodou nebude schizofrenie s hypochondrickými bludy a tak ....

Ahoj karlo, předepsal ti psychiatr nějaké léky? Píšeš, že chodíš k psychologovi, ten tě pozval jen na jednu kontrolu? Ty depky tě přejdou, ale nejlepší by bylo , kdyby člověk věděl kdy. Taky mám někdy depky, když je nejhůř, tak lupnu " persen" je volně k prodeji. Léky jsou na to, když ti je špatně tak si jej vem. Pokud by to bylo častěji tak se poraď s psychiatrem, a??t ti nasadí nějaké AD.

Ahoj karlo, předepsal ti psychiatr nějaké léky? Píšeš, že chodíš k psychologovi, ten tě pozval jen na jednu kontrolu? Ty depky tě přejdou, ale nejlepší by bylo , kdyby člověk věděl kdy. Taky mám někdy depky, když je nejhůř, tak lupnu " persen" je volně k prodeji. Léky jsou na to, když ti je špatně tak si jej vem. Pokud by to bylo častěji tak se poraď s psychiatrem, a??t ti nasadí nějaké AD.

ahoj, zjistila jsem, že příspěvek, který jsem před chvílí napsala se někam ztratil, tak musím ještě jednou. Dneska je mi fakt mizerně, mám od rána strašně špatnou náladu, začala jsem se litovat, jaký jsem chudák, že mám tu potvoru a chce se mi brečet. Včera jsem byla u psychologa, sezení trvalo 3 hodiny a já mám teď pocit, že jsem všechny ty informace ani nestihla zachytit a přitom jsou asi důležité. Mám dojem, že jsem se mu jevila OK,protože mi řekl, že bych měla přijít ještě jednou (cože mne celkem nepříjemně překvapilo-myslela jsem, že taková psychoterapie trvá delší dobu)a nevím, jestli teda nejsem rozhozená právě z toho, že jsem počítala, že mi to strašně pomůže a teď cítím, že zatím se nic neděje a asi ani dít nebude. Ach jo, já vím, že vždycky odpoledne je to lepší a musím počítat s nepříjemným ránem, ale ráno je zkrátka logika pryč a člověk zažívá zase takové ty chvilkové záchvaty úzkosti, všechno je k ničemu, atd. Musela jsem zavolat svému psychiatrovi a trošku mě uklidnil tím, že řekl, že ta ranní pesima budou trvat ještě asi měsíc a zítra k němu jdu, to je takový světlejší bod. Myslíte, že to fakt někdy skončí úplně? karla

ahoj, zjistila jsem, že příspěvek, který jsem před chvílí napsala se někam ztratil, tak musím ještě jednou. Dneska je mi fakt mizerně, mám od rána strašně špatnou náladu, začala jsem se litovat, jaký jsem chudák, že mám tu potvoru a chce se mi brečet. Včera jsem byla u psychologa, sezení trvalo 3 hodiny a já mám teď pocit, že jsem všechny ty informace ani nestihla zachytit a přitom jsou asi důležité. Mám dojem, že jsem se mu jevila OK,protože mi řekl, že bych měla přijít ještě jednou (cože mne celkem nepříjemně překvapilo-myslela jsem, že taková psychoterapie trvá delší dobu)a nevím, jestli teda nejsem rozhozená právě z toho, že jsem počítala, že mi to strašně pomůže a teď cítím, že zatím se nic neděje a asi ani dít nebude. Ach jo, já vím, že vždycky odpoledne je to lepší a musím počítat s nepříjemným ránem, ale ráno je zkrátka logika pryč a člověk zažívá zase takové ty chvilkové záchvaty úzkosti, všechno je k ničemu, atd. Musela jsem zavolat svému psychiatrovi a trošku mě uklidnil tím, že řekl, že ta ranní pesima budou trvat ještě asi měsíc a zítra k němu jdu, to je takový světlejší bod. Myslíte, že to fakt někdy skončí úplně? karla

Dneska je mi fakt mizerně. Od rána strašně špatná nálada a chvilkama mně zase přepadá úzkost, že se zblázním, i když už to není tak silné, jak na začátku. Včera jsem byla u psychologa, sezení trvalo asi 3 hodiny a já mám pocit, že si z toho teď skoro nic nepamatuju a přitom je to asi důležité. Navíc on má asi pocit, že jsem celkem OK, protože řekl, že bych měla přijít asi ještě jednou (což mě hrozně překvapilo, myslela jsem, že taková psychoterapie bude na delší dobu) a tak nevím, jestli třeba nejsem tak rozhozená zrovna z toho. Začala jsem se ráno hrozně litovat, jaký jsem chudák, že mám tu potvoru. I když vždycky odpoledne cítím, že je to fajn a vím, že ráno to asi bude zas horší a musím s tím počítat, tak zkrátka ráno je logika úplně pryč a objevují se černé myšlenky.Musela jsem zavolat svému psychiatrovi a trošku se mi ulevilo, protože hned zítra k němu půjdu.Myslíte, že to fakt někdy přejde? karla

Cas od casu jsem se zminovala jak Vancouver je hezke mesto obklopeno morem a horama a je tu take mnoho i co delat. Vetsina lidi co sem prijede na navstevu se jim zde tak libi,ze tu chteji zustat. Ale chtela bych vam take rici jakou povest ma Cesko u cizincu. Proste jenom slysim same pochvaly. Jsou proste okouzleni a zamilovani do Prahy a jenom stale slysim, ze Praha je to nejkrasnejsi mesto na svete. Kdyz zajedou do jinych ceskych mest ci vesnic take se jim tam moc libi. Mimo to take stale slysim plno obdivu pro ceske zeny a ze jsou nejkrasnejsi na svete. Ze nejsou jenom prekrasne, ale take inteligentni a velmi vnesene a to ze plati nejen pro mlade, ale i zenam az do kolem sedesatky. Jedna pani rekla, ze v zivote nevidela tolik krasnych zen co videla za jedinny den v Praze. Cizincum se v Cesku libi a take by si tam prali zit a mnoho tam zustane na dlouho. Oni maji dobre zazitky s Cechama a ze jsou velmi prijemni a pohostini lide. Libi se jim ten styl zivota, ze pry mnohem klidnejsi nez jinde. Ale jenom Japonci kdysi byli pekvapeni, jaktoze mesto v sobotu bylo skoro poloprazne. Ale bylo jim vysvetleno, ze Cesi maji male chatky kde travi nedele. Coz je dalo do prekvapeni, jelikoz u nich doma se pracuje moc hodin. Ale ostatnim se to prave moc libi. Takze ty pochvaly nejen slysim od ruznych lidi, ale bylo i napsano plno clanku. Co bylo zajimave. ze lidi zde chodili na film "Kolja" uz z toho duvodu aby mohli trosku videt Prahu. Takze tento clanek neni o depresi, ale doufam, ze mi prominete a kdyz se podivate do zrcadla uvedomnete si co ostatni rikaji o vas, krasni Cesi!

Ahoj všichni, El, je to paráda, že Ti je líp. Krásně jsi popsala to, co člověk zažívá při pořádné depresi. Je pozoruhodný tvůj postřeh, že už nikomu nic nedokazuješ, prostě necháváš vše plynout. Myslím si, že je to něco, co by se dalo nazývat smířením a to je možná onen klíč. Samozřejmě k tomu napomáhají i prášky a terapie vůbec. K tomuto já jsem se ještě nedopracovala, jakoby stále bojuji. Je pravda, že má-li člověk rodinu a musí se starat, je těžké všechno pustit. Ale člověk buď přijme svůj život i s jeho hranicemi nebo se nezkutečně trápí. Ivane, máš jistě pravdu s to skupinovou terapií. Ale já když slyším o psychiatrii a terapii, tak už začínám "zvracet". Nějak se to ve mě šprajcuje. Prostě jsem svoji nemoc nepřijala, protože je pro mě tak trýznivá. Mimo to mám hrozně blbou tendenci přejímat osudy a trápení jiných na sebe, jsem strašně přecitlivělá. Všechno má svůj čas, snad k tomu dospěji. Máme s Kubou ( můj syn)2 dny malé štěňátko, je to boloňský psík a jmenuje se Bertík. Je nezkutečně krásný, veselý a vůbec nemá deprese! Moc zdravím všechny.

Ahoj El, rada slysim o uspechach a tak ti gratuluji. Ale nevim, proc se citis urazene kdyz pisi o nekterych methodach co pomahaji me byt stoprocentne zdrave. Zminujes se o nadbytku informaci u vas, ale ja myslim ze je to dobre a clovek musi pouzivat logiku co by bylo pouzitelne pro neho. Mimo to verim v healing a lituji toho kdo to nezkusil.. Jsem rada ze vis ze chci pomoci a tak hlavne hledej ve vsem to positivni, ale take vim, ze jsi na spravne ceste. Ahoj.

Ahoj všichni,snad se Ivan nebude zlobit, když mu opět vyjádřím poděkování nejen za to vše, co už bylo řečeno, ale taky za snahu držet diskusi pohromadě. Svou poznámkou se mu v mém případě podařilo, co asi zamýšlel, totiž popíchnout ostatní k příspěvku. Jsem na tom podobně jak Karla, že tato diskuse mi před pár měsíci opravdu neskutečně pomohla prostě jen tím, že jsem zjistila, kolik lidí trpí stejnou nemocí, jak s ní bojují, a že zvítězit se dá.Během nemoci jsem se snažila sehnat si o depresi a její léčbě co nejvíce informací. Teoretické znalosti byly doplňovány právě individuálními příběhy z této diskuse, které pro mě byly velmi cenné. Možná někomu alespoň zlomkem pomůžu stručným popisem mého příběhu.Deprese - totální zhroucení - mě postihla na začátku března, ale předtím se chystala už dávno předtím, přinejmenším několik měsíců, aniž bych si to vůbec uvědomila. Ztráta zájmu o cokoliv, lhostejnost k sobě samé (přejídání, stále stejné oblečení...), nechuť opouštět domov, pocit, že je stejně všechno jedno atd. Vůbec mi to nedocházelo. Trochu mě trápilo něco jiného - už před rokem jsem měla pár hnusných prožitků, které bych označila až za psychotické. K těm může docházet i v hluboké depresi, ale u mně prostě předcházely.Pak, jeden den, najednou příšerná únava, pocit neskutečna a derealizace, všechno bylo vzdálené, cizí, nepřátelské a nepochopitelné. Všechno, na co jsem se podívala - stromy, židle, pověšené prádlo... - celé okolí dostalo úplně jinou tvář, jako by každá věc měla svou zlou stránku. Zlo a hrůza byly úplně všude - to je ten známý pocit, že se člověk zblázní. Ten den mi to konečně došlo, takže psychiatr, Neurol, po deseti dnech Zoloft, a pak několik týdnů neskutečné utrpení, úplná ztráta energie, neovladatelné běsy v hlavě, která si dělala, co chtěla. Mimochodem, myšlenky na smrt a sebevraždu, kdy jsem hledala ten nejvhodnější způsob a místo - v čemkoliv dalším mi vždy zabránilo vědomí, co prožijí moji blízcí... Zlepšení nastalo asi po měsíci, ale zdaleka jsem neměla vyhráno - šlo to celé hrozně pomalu. Definitivně dobře mi bylo asi po třech měsících, a jak se cítím teď, se nedá vůbec srovnat. Ale - přece jen si nevyskakuju zase tolik. Ještě dnes se mi občas vrací děsivé stavy, které zaznamenám třeba jen na zlomek vteřiny. Kromě toho ještě na začátku července jsem prožila jednu moc pěknou panickou ataku (kterými jsem jinak až na výjimky netrpěla), naprosto nečekanou.Na Zoloftu budu asi do jara se snižováním dávek, chodím na psychoterapii. Na neschopence jsem byla tři měsíce. Svůj první panický záchvat jsem zažila asi deset dní po nasazení Zoloftu - tehdy jsem ho chtěla vysadit, ale pak jsem mu dala ještě šanci a dobře jsem udělala.Vím, že deprese se ráda vrací, ale dnes to neřeším. Přestože z ní nejsem venku úplně, vidím ji s dnešním odstupem už jinak. Svým způsobem mě obdarovala poznáním - sebe sama, rodinných vztahů i duchovního rozměru. Na psychoterapii jsem prožila neskutečné stavy, které mi pomohly tomu všemu porozumět. Přestala jsem hledat své vlastní hranice, protože dnes už je vidím jasně. Přestala jsem se trápit tím, jestli něco dokážu nebo jestli jsem dost výkonná - nedokazuju nikomu, ani sobě už nic. Poslouchám sama sebe, své tělo i své rozpoložení. Jinak k Niky - Edgar Cayce je v Česku velmi dobře dostupný v každém knihkupectví, které má koutek esoterické literatury. Stejně tak jsou dostupné různé podobně zaměřené semináře, kursy, holotropní dýchání, reiki a mnoho dalších alternativních metod. Problém nespočívá v tom, že informací o správném přístupu by byl nedostatek, ale právě naopak, spíše v jejich nadbytku. V knihkupectví i mezi kursy se vyskytuje mnoho komerčního braku, jehož autoři se cítí být povolanými k tomu, aby učili lidstvo, jak má přistupovat k životu, ale ne vždy tomu tak je. Takže ne všichni se v této hromadě dokážkou zorientovat a oddělit zrno, které jim bude ku prospěchu, od plev. Někdy tak může být i problematické někomu doporučovat konkrétní knihy, protože každého ve stejné chvíli oslovuje něco jiného. Tím nechci vůbec říct, že bys neměla doporučovat všem Edgara Cayce - vím, že to myslíš dobře a snažíš se lidem pomoci, takže nabízíš vše, co pokládáš za dobré - za to opravdu upřímně díky. Kromě toho někdo ho třeba vyhledá právě proto, že se o něm dověděl od tebe, a pomůže mu to něco objasnit - to je skvělé. Akorát že nic není všespasitelné pro každého, doufám, že mi rozumíš. Zdravím vás všechny, Ivane, Olgo, Pajko, Karlo, Niky i všichni ostatní, mějte se moc hezky. A kde jsi ty, Davide?

Me by zajimalo jestli Ivan nebo i Olga nekdy cetli o Edgar Cayce? Nebo charkas, auras? Velmi bych doporucovala si precist o Edgar Cayce! Take zkontrolovat kdo umi lecit charkas a auras a take si o tom precist. Mame sedum nejdulejzitejsich charkas v tele, neco jako energicke body v tele a kdyz clovek je nemocny ty body nepracuji dobre a healeri to umeji napravit a tim vylepsit zdravi. Jako i aura to je elekromagneticky pole kolem tela, slozen v nekolika barev a ktery ukazuje zdravotni i mentalni stav cloveka. Da se to vyfotit specialnim fotoaparatem a nekteri lidi maji tu schopnost to videt. Zdravi clovek ma hezkou auru kolem sebe, ale nemocny nebo kdo utrpel nejakou tragedyji ji ma rozbitou a ne moc pekne barevnou. Take proto je dulezite davat si positivni myslenky a tim mit i posityvni auru. Vzpominate si na ten cas kdy jste meli plno radosti a vse najednou se darilo dobre? To proto ze jste vyzarovali positivni energiji a pritahovali i k sobe. Leceni aury take velmi pomaha ke zdravi. A vse takova leceni veme od 30 do 60 minut. Doporucuji to zkontrolovat. Jinak ten Edgar Cayce, byl ten nejznamejsi healer a jeho methody je dobre zkontrolovat. Nyni jenom pripisi, ze hodne doporucoval castor olej, je zazracny a pomaha lecit ci odehnat ruzne bolesti. Cayce take lecil i deprese a bylo by dobre si o tom precist. Trochu se i zminoval ze do deprese se vetsinou dostali lidi, kteri verili na ideal, chteli byt idealni a brali to tezce kdyz se tak nestavalo. Take ohledne Olgy bych se chtela zeptat, mas zrave telo, stitnou zlazu a podobne? Spatne pracujici organy take prinaseji depresi. Co by bylo ted dulezite si vycistit telo od toxinu a tech vsech zbytku latek od antidepresantu. A hodne jist zelene listove zeleniny, zdravych oleju jako virgin oliovy olej, flax seed olej, morska sul a hodne uplne ciste vody. (Ale Olga to urcite vi.) Videla jsem fotky z Japonska od vedcu, meli sklenicku vody, kdyz rekli ze tu vodu nenavidi a ze ji zabiji, tak pod mikcoskopem byly videt nejake mraky, ale kdyz se mluvilo o lasce, voda se zmenila v mnoha krasnych vlocek. Coz zase mluvime o energijich. Pusobi to i na rostliny a jak si potom muzeme predstavit jak ty ruzne energije pusobi na nase telo, to je vetsinou slozeno z tekutiny. Zase zpatky ke zdravi, lidi nesmi zapomenou ze pohyb na zdravem vzduchu je velmi dulezity. Nejist cukr, aspartame, kavy a vsechny jidla a produkty co prosly tovarni vyrobou. Mam ted pred sebou list produktu ktere zabiji a ktere hoji a je to dobre znat. Meditovani je dulezite, proste si jen sednou a nepremyslet o nicem, nechte si ten mozek odpocinout! Zkuste si zajit do krasneho kostela a meditovat a treba poprosit o pomoc a verim, kdyz vyjdete zase ven, bude se vam nejak lepe citit. Znate farare, ktery umi lecit bozskou energiji, ja jsem to videla mockrat a take bych doporucovala to zkusit. Mimo to si asi jednou za rok zajdu ke kartarce. Je to mnohem lepsi nez therapist, nic ji nemusite vysvetlovat, ona vse vi z kart a take ma mnoho lidskych zkusenosti a muzete si dobre porozpravet o zivote. Nektere kartarky jsou nesmirne dobre, ale reknou vam take,ze hodne zalezi na vasem osobnim delani. Nesmi se vse verit na sto procent, ale takova schuzka je velmi posilujici. Tak i urcite chodit do therapicke skupiny to urcite muze dodat vice sili. Jinak ja verim na homeophatyji a herbal. Takze zkuste jine napady nez obycejne delate, bude to nejenom legrace, ale hlavne zlepsene zdravi. Ahoj.

Olgo, Ty jsi patrně i pro lékaře zapeklitý případ. Já Ti to už několikrát naznačoval, teď Ti to řeknu přímo: zkus skupinovou terapii, bez jakýchkoliv prášků. Ty se točíš v kruhu deprese a potřebuješ jej něčím rozetnout. Nepomáhají-li prášky, může pomoci sociální interakce (pochopitelně řízená psychoterapeutem). A jako obvykle u deprese - neočekávej rychlé změny, pokrok je pomalý. Potřebuješ být viděna a vnímána i jinými lidmi, nejenom svojí psychoterapeutkou. A potřebuješ vědět, jak Tě jiní lidé vidí. Jsi citlivá, inteligentní, umíš o sobě přemýšlet. Tak proč to nechceš zkusit? Nemáš možná možnost - ale ta se vždy najde, třeba u psychologa. Skupinová psychoterapie má vlastní dynamiku a vypoví Ti o Tvé vlastní osobnosti věci, které bys ani ve snu netušila. Teprve po tomto očistném procesu by bylo možná vhodné opět nasadit léky - mimochodem, jakou kombinaci jsi vlastně užívala? Věř mi, psychoterapeutická skupina pro Tebe může udělat více, než si myslíš a dovedeš představit. Tak jen hlavu vzhůru a do toho.Ivan

Ahoj Ivane a všichni ostatní.S depresí je to opravdu hrozná potíž, protože si člověk myslí, že už se z ní nikdy nedostane a bude trpět navěky. Ivane, mně bohužel léky nepomáhají, měla jsem už 8 druhů AD a nic. Je to fakt svízel. Snažím se, co můžu. Lékařka mi už žádné další práška dávat nechce. Já si říkam- když se z toho dostali jiní, tak se z toho snad dostanu taky, ne? Někdy fakt trpím nelidsky a přitom mám tak ráda život a všechny své blízké. Je to opravdu divné. Taky je mi všude špatně jako Ilišce. Snad se to zlepší. Zkouším akupunkturu. Uvidíme.

Iliško, ztotožňuji se s odpovědí Pajky. Nemyslím, že by si vyložene trpěla agarofobii, ale určitý náběh tu je. Ten však podle mne vyplývá spíše z celkové nespokojenosti v životě - procházíš prostě obdobím, které není zrovna optimální. Ber to tak, že v životě se střídají dobré chvíle s těmi špatnými a obojí musíme nějakým způsobem přijímat a zvládnout. Snaž se o vyrovnanost a mysli na to, že toto období nebude trvat pořád. Z těch negativních příznaků, které popisuješ, skutečně mnohé připomínají panickou poruchu - zkus se podívat na jejich chat. Jsou tam i doporučeny nějaké homeopatické léky, které by snad měly pomoci při akutním záchvatě. Myslím, že by Ti hodně pomohlo, kdybys začala intenzivně využívat rady, které nám doporučuje Niky (Pajko, ale o sexu se Niky nezmiňuje, ten si - velmi vhodně - doplnila sama). Nepřepínej svoje duševní síly a hlavně neklaď neúměrné požadavky na svého partnera - mohlo by se Ti to negativně vrátit. Co však můžeš s chutí přepínat, jsou Tvoje fyzické síly - fitness, aerobik, běh, intenzivní práce na zahrádce. Pochopitelně ne do padnutí, pouze do pocitu příjemné únavy.Současnou životní etapu ber prostě jako jedno z méně příjemných životních období.Ještě dlužím odpověď Míše, která se ptala na prášky na prevenci proti depresi. Obecně pomáhají vitamíny komplexu B (třeba Pangamin nebo B-forte), které jsou volně prodejné. Škoda, že už do této rubriky nepíše Přemek, ten má hluboké biomedicínské znalosti. Jeho rady šly vždy k jádru věci.Má-li někdo lepší doporučení, ať si jej nenechává pro sebe.Pajko a Niky, Vaše příspěvky se vždy vhodným způsobem doplňují. Pajka je velice bystrý psycholog. A Niky nezlomný optimista. Rád čtu Vaše příspěvky. Jsem taky zvědavý, jak se projeví El a jak bude pokračovat Bára.Pěkný den.Ivan

ahoj, zdravím všechny "depresáře", mezi které se taky řadím. Před asi 4 týdny jsem cítila, že už dál nemůžu, že život nemá žádný smysl, zažívala jsem panickou hrůzu, že se zblázním a strašně se mi během chvilek měnila nálada. Všechno mně to vyčerpávalo tak, že jsem už neměla sílu k životu. Můj pan doktor mi předepsal Seropram a protože se to pak během prvního týdne užívání spíš zhoršilo, tak ještě Neurol. Vaše příspěvky tady na Doktorce mi moc pomohly, protože přišly dny, kdy bylo líp a já jsem myslela, že je vyhráno a z toho jsem zase padala někam dolů.Přišel strašný pocit, že se nikdy nevyléčím, že budu žít celý život jako na houpačce. Díky Vašim příspěvkům jsem se dozvěděla, že je to normální a asi to chce čas a to vědomí mě drželo nad vodou.Každopádně to byly nejhorší chvíle mého života a zvládla jsem to díky mým rodičům a podpoře pana doktora, kterému věřím. Momentálně jsem snad z nejhoršího venku, začínám chodit do práce a zítra jdu k psychologovi.Myslím, že je hrozná škoda, že o těchto problémech se moc nemluví, lidé se stydí a vyhledají pomoc až už je pozdě, zkrátka je tady zakořeněná představa,že člověk, který vyhledá psychiatra je blázen.Já se teď snažím uvěřit, že přijdou chvíle, kdy se zase budu radovat ze života a deprese se už nikdy nevrátí.Ještě jednou dík za pomoc.

Iliško, příznaky, které popisuješ vypadají spíš na agorafobii (najdi si na netu, o co jde - tady má zvláštní chat a nebo v rámci panické poruchy se o ní můžeš dost dovědět). Tvá deprese vypadá na tu ze špatného životního picitu. Taky mívám občas pocit, že nic nemá smysl a že se ve všední šedi docela utopím. Tohle by měl člověk dokázat sám ovlivnit. Zkus něčím zpestřit jak svůj, tak váš společný život. Udělej něco pozitivně nevšedního, bude příjemně překvapen jak Tvůj partner, tak i Ty. Je to princip, bez kterého by každý vztah časem stejně uhynul na nudu. S tím kinem a zámky je třeba bojovat. Pro začátek si kupuj sedadlo na kraji řady, blízko východu a donuť se vydržet. Ten pocit, žes to dokázala je k nezaplacení a je taky potřeba, aby ses, pokud se takto překonáš, odměnila za svou odvahu a vnitřní sílu.Pak Ti doporučuju si s chutí a často zasportovat, hodně se hýbat a milovat, protože tyhle činnosti produkují přirozená antidepresiva - endorfiny. Tím je zároveň vysvětleno, proč ses tak dobře cítila, když poznalas svého přítele. Zamilovaní totiž mají endorfinů na rozdávání :). Psychiatrem ani psychologem vůbec nic nepokazíš, naopak. Čím dřív půjdeš, tím snáz a rychleji se svých potíží zbavíš. Podvědomí totiž ukládá špatné zkušenosti velmi pečlivě, tak se snaž, aby jich bylo co nejméně. Přeju Ti hodně štěstí. :)

Tami, podnikám v ekonomicko-technickém oboru :-)Ale mám VŠ se státnicemi z biologie, chemie a psychologie, jenže to už je tak dávno a tím, že jsem dnes jinde, tak vůbec nejdu s dobou :(.Jestli je to se mnou tak, jak píšeš, pak možná vzdělání + osobní zkušenost + schopnost empatie = obsah mých příspěvků.Mně připadá velmi zorientovaný a znalý Ivan. Taky sem psával jistý Přemek a ten opravdu znal, protože ten obor i studoval.

Ahojte, zrovna mám takovou jednu..Když jsem byla mladší (teď je mi 22 let), mívala jsem deprese docela často. Otec pil, takže se to točilo hlavně kolem něj. Období dobré nálady se mi střídalo s obdobím, kdy se mi nechtělo nic - byla jsem smutná a přicházely jen smutné myšlenky. Pak jsem potkala mého nynějšího přítele. To se mi stavy zlepšily, myslela jsem hlavně na něj a bylo mi fajn. Je to asi rok, co bydlíme spolu a mně deprese opustily. Teda dodnes tomu tak bylo - opravdu jsem se jimi netrápila, ale teď mi jedna začala. Myslím si, že je to tím, že spolu nechodíme nikam do společnosti, jsme pořás spolu doma a já si připadám na svůj věk jaksi nezábavná. Sedím teď v práci, čas utíká pomalu a já jsem o níčem.Taky mě štve, že nemůžu chodit do kina, prže je mi v něm zle - třeba uprostřed filmu se mi začne motat hlava a začne mi být zle od žaludku, že musím odejít. Anebo třeba na zámcích - představa, že bych měla být s ostatními lidmi v uzavřené místnosti - hned je mi zle od žaludku na zvracení. Nevím, co mám dělat - ochuzuju se tak o spoustu věcí. Mám zajít za psychiatrem nebo psychologem? Fakt nevím :(

Chtěla jsem se zeptat jenom pajky, kde pracuje, jestli to není tajné, že má takový rozsah znalosti.