červenání

Ahoj Evo, to je bezva,že se tomu můžem zasmát aspoň tady,v reálu a s ruměncem ve tváři nám asi nikomu do smíchu moc není:-)
Asi bych se hodně dlouho rozmýšlel,jestli bych na takovej sraz jel,protože bych měl strach,že tam budete všichni bledí jak stěny a já jedinej červenej a všichni na mě budete koukat:-) Tady na doktorce se to asi těžko zorganizuje,moc lidí do tohoto fóra nechodí,a když už,tak jednou za 14 dní.
Já teda nahlížím denně,jestli někdo náhodou nepřijde s nějakým zázračným receptem na nečervenání:-) ,ale moc to tady "nežije".
Zatím ahojky

Ahoj Same, tak jsem se fakt dlouho nezasmála jako teď, protože si představuju jak se všichni červenáčci sejdeme někde jen tak na pokec nebo třeba na sport a budeme se hezky červenat... a nebo taky ne, a možná to není špatný nápad udělat si sraz červenáčků. Co vy na to lidičky?

Ahoj, mám nepříjemný problém, chodím na brigádu do jedné fabriky a když tam na mě promluví nějaký chlap, okamžitě zrudnu. Ale jak vyjdu za dveře oné firmy, je vše ok a můžu se bavit s kýmkoviv. Nevíte nějakou radu? Kdyžtak piště na LadyImagin"seznam.cz
Děkuju předem

Ahoj lidičky,jsem rád,že v tom nejsem sám. Nechci, aby to znělo škodolibě, ale když slyším vaše názory(příspěvky),tak mám o trošku lepší pocit.Lidi co píší, že červenání je roztomilé asi nezažili, jak to může komplikovat jak pracovní tak osobní život.Ano roztomilé začervenání je možná pro někoho sexy, ale když je pak někdo jak řekrtvička,tak je to úplně o něčem jiném,co myslíte. Ta operace by byla asi dobrá,nemáte někdo info,jestli se už dělá i v ČR

Ahoj SAME,soulasím s tebou,ikdyž občas se nějaký blbeček najde,co mi to rád připomene,ale většina lidí už si myslím zvykla.Jenom já ne.

Ahoj Evo,mě je zhruba tolik co tobě,a i když jsem doufal,že v tomto věku už mě červenání trápit nebude,tak trápí. I když výrazně ubylo posměváčků a na můj červený obličej mě už upozorní málokdo,vlastně už si ani nevzpomenu,kdy naposled,i když červenám běžně,tak je to samozřejmě dost nepříjemné,ale neříkal bych tomu trapas,to možná byl před spolužáky na ZŠ,ale ne před rozumnými dospělými lidmi.

Ahoj lidi, červenám se tak od třetí třídy ZŠ. A trápí mě to dodnes, cca 30 let. Dokonce jsem se kvůli tomu ztáhla k práci na počítači doma, i když by si to člověk nejraději nepřiznal. Některé rozhovory zvládnu v pohodě a jindy cítím nával horka do obličeje a je zase trapas. Myslím, že pracuje i podvědomí a možná by se dala zkusit hypnoza. Zeptat se na to můžu, ale stejně nevím, jestli bych to podstoupila. Všechny vás zdravím.

Ahoj,lidi neblázněte.To by byla síla,kdyby se mě někdo zeptal s čím jdu na operaci a já řekla,že s červenáním.Umíte si to představit.Každopádně my všichni červenající to máme v životě o moc těžší.Kolikrát by člověk něco řekl nebo udělal,ale pak se ozve ta stopka,která říká neblbni akorát se ztrapníš.Je to škoda.

Někde na těhle stránkách /asi spíš ze začátku/se psalo, že chirurgické odstranění červenání se dělá i ve Velké Británii - přeruší se nějaký nerv, co to způsobuje, ale je to prý hrozně drahý. Někdo to tu psal.

Ahoj, jen chci říct, že se mi to taky stává a stávalo, ale nějak už to ani nepociťuju jako problém. Nerada bych se někoho dotkla, ale neni to nic tolik strašnýho, aby se s tim člověk trápil. Je to tak strašný, za jak strašný to považujete. ..když má člověk větší starosti, ty menší zmizí. ..a nakonec, přijde mi to docela hezký, pokud teda zrovna nejsem rudá jak rak. Zkuste se na to podívat z druhý stránky - já, když vidim někoho se červenat (což teda neni často), taky mi to nepřijde jako něco trapnýho. Snažte se spíš chovat slušně a dobře (myslete na ostatní), než hlídat, jak vypadáte a působíte (ne na sebe). Totéž ke zvyšování si sebevědomí na úkor ostatních ..někdo to tu na začátku diskuze psal, četla jsem jen prvních 20 příspěvků (čímž se omlouvam, jestli tu někoho opakuju:-) ..jakože "já jsem lepší, jsem dost dobrá než ten, kdo se do mě naváží". Z vlastní zkušenosti řikam, že to nikam nevede. Co je lepší, je subjektivní. Neporovnávejte se s ostatníma a snažte se žít s čistym svědomím. To pomohlo mě. ..teda ne že bych to zvládala, ale snažim se a je mi líp.

Ahojky,no stím lítáním do Ameriky to nevidím moc reálně,asi by sme se nedoplatily a nevím co by Amíci říkali na to kdyby se tam dohnaly holky z ČR a chtěly po nich aby jim odstranili červenání.Ale myslím že když u nás chirurgové dokážou operovat nejtenčí cévky v mozku nebyl by to pro ně problém.Jen to asi ještě nikomu nedošlo že je tady taková skupina lidí s tímto problémem a byl by zájem o tenhle zákrok.Ale vidíte že žádná odezva od žádnýho odborníka není,zkrátka serou na to,asi si říkají že je to blbost kterou se nebudou zabývat.No nevím co stím.

Ahojky,tak to já teda doufám,že mě to přejde,určitě bych do tý operace nešla.Na to jsem moc velkej srab!A abych pravdu řekla,moc tomu nevěřím.

Ahoj lidi, no to je teda zajimavy o ty Americe,tomu verim,kdyz i vymysleli udelat z nepanny pannu kde zasiji panenskou blanu a je to pry hodne popularni,uz nevedi co by,ale v tomhle pripade bych letela i do Ameriky,kdyby to bylo v Evrope,bylo by to lepsi,ale stalo by to za to,to by me teda zajimalo co takova operace stoji.Zrovna jsem nad necim takovym premyslela a ted tenhle dopis od Jany.Tak snad to jednou zjistime a nebudeme jen porad zoufat a narikat..

Jaaak,ahoj holky??? :-))))))

Ahoj holky,tak jsem další koho tato trapná věc trápí,ale ne zase tak moc,protože jsem se stím naučila trochu žít.Vím že to mám po mamce,kolikrát ji vidím jak taky zčervená.zrovna tohle jsem po ní dědit nemusela,ale stalo se.Jednou ve zprávách dávali že v Americe to umí odstranit,chirurgové zaškrtí nebo zašijí(teď už nevím jak)ty žíly co způsobují překrvení oblyčeje.Ptala jsem se na to na stránkách plastické chirurgie a bez odezvy,asi to ještě neumí.Aleje tu naděje že jednou jo.Tak hlavu vzhůru a musíme doufat.Pa

Ono se to lehce řekne,nemyslet na to,ale každej cítíme,když měníme barvu.Pokud by o tom člověk nevěděl,tak by na to ani nemyslel a bylo by to v pohodě,ale tím,že to červenání cítíme,tak je to ještě horší. Ale jak tady tak čtu,tak na to není lék a nezbyde,než se s tím smířit a brát to tak,jak to je.Druzí ať si myslí co chtějí.

Ahoj Ladi, no a to je prave o tom mysleni, ze kdyz si budem porad rikat,ze to tak bude,tak si to taky tak naplanujem a ono to opravdu tak bude.No jo ale jak se toho zbavit,nejlepsi na to nemyslet a divat se na vsechno pozitivne.Kdyz se treba divam na zpravy nebo na ruzny porady co lidi maji za problemy,nemoci atd.,tak si rikam,ze nemam duvod se trapit,ze muzu bejt rada,ze jsem zdrava,sice cervena,ale cela a muj problem je prkotina a asi kdyz by prislo neco horsiho,tak bysme si teprve uvedomili a preslo nas to,doufam.No tak se mej a taky se drz,hlavu vzhuru..

Ahoj Nikolo,s tím alkoholem máš pravdu,ale taky nechci být alkoholička.Upřímě si myslím,že s tím se prostě člověk narodí a nikdo nám s tím nemůže pomoct.Prostě se budem celý život červenat a trápit se tím.Možná by pomohlo prostě to hodit za hlavu a nemyslet na to,jenže to nejde.Tak ti přeju co nejméně trapných situací a drž se.

Ahojky,no kdyz ani kineziologie a lecitel nepomuze, tak to nam asi uz pomuze jen modleni.Sice nejak moc verici nejsem,ale uz si taky nevim rady.Cervenam se taky kdyz se me nekdo na neco zepta a pritom to muze byt normalni otazka,nekdy jsem v pohode a nekdy me to zase leze do tvari.Nechapu to,je to tim strachem jak na to clovek neustale mysli,ale jak nad tim strachem zvitezit,tak to je otazka na kterou neumim odpovedet nebo jak s tim bojovat.Jedine pomuze kdyz se napiju,coz nejsem sama,ale nechci byt alkoholicka.Nekdy mam pocit,ze taky omdlim.Kdybych jen vedela co s tim,tak se s vami o tu radu podelim...

Ahoj,červenám už od puberty a taky si s tím nevím rady.Jednoho dne,v jedné trapné situaci,jsem si řekla,že bych radči omdlela,hlavně at´nezrudnu.A víte co se stalo.Fakt jsem málem omdlela.Ruce i nohy mi ztuhly,nemohla jsem se hýbat,mluvit,prostě nic.Od té doby se mi to stalo ještě mockrát a červenání mě taky nepřešlo.No hrůza.Zkoušela jsem i kineziologii,léčitele,....Nic nepomáhá.Máte někdo podobný problém nebo radu.