jak se odmilovat ?

Ahoj všichni,nějakou dobu jsem tu nebyla ani nenakukovala.Ne že by mě nezajímalo,jak pokračují Vaše příběhy a co je v nich nového,ale protože jsem nechtěla přiznat,že jsem zase ujela a podlehla.Stalo se,že mi napsal že má mimořádně noční a jestli ho nechci navštívit.Představa celé noci strávené s ním byla lákavá.Na druhé straně jak doma vysvětlit,že budu přes noc pryč.Těžký boj.A na straně třetí-otázka,když už jsme se neviděli osobně dlouhé dva měsíce,jestli má smysl kvůli jednomu hezkému večeru do toho zabředávat znovu.Nicméně-jela jsem.Setkání tváří v tvář nebylo nikterak emotivní.Vůbec mi nepřišlo,že přede mnou stojí ON,kvůli kterému jsem se tolik natrápila.ON,od kterého čekám esemesku,ten kterým jsem posedlá.Přišlo mi to,jako setkání s nějakým příbuzným,kterého jsem dlouho neviděla a máme si co vyprávět.Nebyla jsem nervozní,netřásly se mi ruce ani kolena...byla jsem naprosto v klidu a to mě překvapilo.Noc byla úžasná ale přišla mi krátká.Dvakrát jsme se vášnivě krásně pomilovali,zase jsem se mu třásla a doslova mu tála jako led v dlaních.Zbytek noci jsme si povídali o všem možném.Dokonce požádal manželku,aby mu dala sebou do práce karimatku a polštářek a udělala mu chlebíčky,které jsem k ránu všechny snědla :-).Byl zase blízký,důvěrný...a nebyl cizí.Mluvil a vyprávěl.Řekli jsme si věci,na které nikdy nebyl čas.Zítra je to týden.Od mého odjezdu nenapsal,nezavolal,nic.Zatím jsem v klidu,jsem ráda,že doma to prošlo.A zase tak nějak čekáám a nechci si připustit,že by mě využil jako ******,která přijela,odjela...a víc ho nezajímá.

Fialko-držím palečky....Též souhlasím s Mirandou a dávám za pravdu i Mirkovi, neboť z mužské strany může být náhled na věc odlišný. I když hezké by bylo, kdyby to fungovalo tak, jak píše Sněženka. I já si to tak někdy, asi naivně, namlouvám. No a jinak, dle vašich doporučení, odeslala jsem neutrální sms. Odpověď přišla celkem záhy, v jeho stylu a též v duchu přátelsko-neutrálním, avšak s nabídkou na nákup věci, kterou sháním, takže možnost reálného setkání by tu jakási byla.. Vlastně ale nevím, jestli mám radost nebo ne, v podstatě jsem něco podobného čekala. Zároveň taky trochu povolilo napětí, ale nevím, jak dlouho mi to vydrží. Je to mezi námi pořád takové nedořešené. Přemýšlela jsem, pokud se setkáme, zda mu navrhnout něco jako kamarádství? ale nevím, jestli o to stojí, nebo jak to vlastně má, když už tedy mileneckého vztahu se bojí... třeba by se mu v tom taky ulevilo..

..když jsme se poznali, tak...Tak pokud je to takto a karty jste si na začátku rozdali (což samozřejmě nevylučuje, že se to může zvrtnout), asi ti zbývá jediné - obrnit se obrovskou dávkou trpělivosti a doufat, že se ozve, pže naděje umírá poslední. Snad tě může držet nad vodou, že se narozdíl od jiných máš kam vracet a nemusíš trávit večery sama.

Fialko-držím palečky......když jsme se poznali, tak jsem si říkala, že to třeba nebude na dlouho, nic jsme si neslibovali, on ví, že já mám svoji rodinu a asi navzájem za partnery se nechceme...v tomto ohledu by mu kontrolka blikat nemusela....blbý je, že v některých věcech je moc dobrý a nějak by mi bylo líto se jich vzdát..no i tak to trvá (zatím ještě snad) déle než jsem původně očekávala.....spíš jsem myslela, že to ztroskotá na tom, že prodá nebo pronajme byt, ve kterém se scházíme...a pak bude problém s prostory....i to stejně jednou přijde...ale možná právě proto je mi líto, že ty prostory nevyužíváme, když je ještě má ...

něco na tom je...právě...Fialko-držím palečky. Souhlasím s názory Mirandy, jí popsaný model chování mužů je přesný....až na výjimky-ale ty potvrzují pravidlo.

vzkazy? no jsou, jen fakt...Každý má jinak nastavené priority a většinou je to tak, že jeden má rád více než druhý. A pokud je to žena, takové vyznání může u muže rozblikat varovnou kontrolku, že daná žena očekává od tohoto neoficiálního vztahu víc, než by chtěl. Takže radím v tomto případě raději opatrně. Může za tím opravdu být pracovní vytížení, ale pokud tuší, ví, že tě má jistou, nemusí se tolik snažit. Zkus si vzpomenout, jaké to bylo v začátcích. Tyto "povinnosti" jsou jen k manželce, u milenky může volit různý časový úsek, kdy se ozve, zvlášť pokud ji má "na háku".

Fialko, sněženka je mile...něco na tom je...právě těch 6 měsíců :-(...vím, že sama někdy nemám čas si vzpomenout, když jsem pracovně vytížená...to ON je...jj snažím se si to zdůvodňovat rozumem...obdivuji jeho pracovní nasazení, starost o syna...ale na druhou stranu bych chtěla, aby i on mě pošoupnul trochu výš do svého programu...no snad ještě nějaké hormony zapracují......jdu se podívat, jestli mi nenapsal ...

vzkazy? no jsou, jen fakt...Tíha problémů ať už rodinných nebo pracovních je někdy tak silná, že se nám druhý může jevit jako že už nemá zájem. Ve skutečnosti to tak nemusí být. Třeba se jen změnila situace, ne city.

vzkazy? no jsou, jen fakt...Fialko, sněženka je mile optimistická, ale často to tak vůbec není.Myslím, že muži mají při takových příležitostech cca 6 měsíců rozhozené hormony. Potom začne vítězit rozum a jestliže jejich manželství nebylo právě v troskách, hází zpátečku. A pak mají udržovací (libovolně dlouhé) období, kdy se nechtějí s námi rozejít, ale ani neplanou.Takže když my vztahu propadáme, oni střízlivějí.Tak se netrap a sváděj ho, však se to jednou podaří.

Fialko pokud vyprchala počáteční touha a vášeň, tak buď jedině ráda, protože tyto pocity vskutku éterické povahy, vystřídaly možná pocity hlubší a trvalejší, řekla bych nepřenosné.

Nello, stejně se trápíš,...vzkazy? no jsou, jen fakt nevím, jestli nejsou jen formální.Možná je to vše pod tíhou řešení problémů v práci a doma...možná už vyprchala ta počáteční touha a vášeň......kdo mi poradí? jak to mají muži? chtějí slyšet, co žena cítí? nebo je to může odradit, protože budou mít pocit, že je to třeba už moc..?? jak se říká: babo-raď!

Nello, stejně se trápíš, zkus tedy napsat a buď připravená na reakci, kterou by sis asi nepřála. Když přijde, řekneš si - počítala jsem s tím. Když nepřijde, tak třeba...A fialko - dokud jsou vzkazy, není to ztracené. Muži mají jen jiné pořadí hodnot, to si ještě pamatuju.Zatímco ON byl pro mě No.1, já byla pro něj někde v řadě.

Vím, jak to myslíš. Taky...Říká se, že kdo neriskuje, nic nezíská a lítat v tom může být příjemný oživení stereotypu doma. Podle mě neutrální sms nic nezkazíš, uvidíš, jaká bude odezva.

Chápu, že se nechceš...Vím, jak to myslíš. Taky mi to přijde dost líto, právě proto zase začínám panikařit. A zase on je ten zajíc a já ten myslivec! Psala bych, až bych brečela, ale bojím se jeho reakce. Že napíše něco, co mně zase odrovná.. No, asi teda napíšu, poděkuju za knihy, zeptám se jak se daři.. a zase v tom budu lítat :-)

Mirku, já myslím, že to...Chápu, že se nechceš trapně doprošovat, každý má svou hrdost. Když nad tím ale přemýšlím, tak více bych litoval toho, co jsem neudělal, než toho, co jsem udělal. Tím ti nechci nic podsouvat, jenom by se mohlo stát, že byste přestali úplně komunikovat a pak by jsi právě litovala, že ses mu tehdy, neozvala, že to mohlo být jinak. K tvému dalšímu příspěvku - žádná záruka bohužel neexistuje a co hůř, někdy jsme nechtěně přitahováni podobnými osobnostmi, se kterými je vášeň až moc spalující.

Mirku, připadá mi, jako bys...Taky jsem si byla tak jistá. Jak jsme si hezky psali, že to tak bude pokračovat i dál... A přitom teď bych si vlastně přála, abych ho nebyla nikdy potkala. A kde je záruka, že když se třeba vyskytne někdo jiný, že to nebude podobné..

Nello, promiň, zapomněl...Mirku, já myslím, že to zase tak špatný příklad není, protože jakmile náš vztah-nevztah začínal nabírat na obrátkách, tak se miláček, ač svobodný, stáhnul. Na ty jeho poslední smsky, kde psal, že je to pro oba nebezpečné a tak a že nakonec je na to srab, jsem už nevěděla jak reagovat. Takže teď zase ve mně vyvstává pocit, jaký popsala Miranda, jestli snad mi vlastní vinou něco neuniklo nebo jsem něco neuděla špatně.. Nechci se ale taky ničeho trapně doprošovat, ale přitom po něm tak strašně toužím, po tom napětí a vášni, co mezi námi vznikalo a co on tak úspěšně udusal svou nelítostností.

Ženatý kamarád měl...taky se cítím v blbé pozici...rozum říká, že kdybych teď řešila ty problémy, co on, tak asi taky nemám moc čas na milence...naštěstí takové problémy neřeším :-) takže mám čas myslet na něho...a trochu se trápit (žeby závislost..)...večer vzkaz na netu byl :-) ale čas na setkání je v nedohlednu

Ženatý kamarád měl...Mirku, připadá mi, jako bys psal o mém příteli. Myslím, že vada na kráse byla moje závislost.A k tomu, co píše fialka a Nelly, jestli ozvat se / neozvat se - vždycky, když jsem se sama ozvala, měla jsem trapný pocit, když jsem se neozývala, měla jsem pocit, jako by mi něco vlastní vinou unikalo. Asi je to tak, že když člověk řeší takové věci, něco v tom vztahu opravdu není tak, jak by mělo být.Třeba ze začátku, první měsíce, jsem si jím byla tak jistá...

Ahoj milí zamilovaní a...Nello, promiň, zapomněl jsem, že tvůj milý je svobodný, takže jsem uvedl špatný příklad. Za vrácení knih bych poděkoval, na tom nic není, je to minimálně slušnost. A třeba si ho tím udržíš v kontaktu. Možná opravdu čekal, že se sama ozveš a tak je raději odevzdal (nevím, kdy měla propadnout výpůjční lhůta).