jak se odmilovat ?

Jestli ti můžu poradit,...Ahoj Mirku,já zvažuju návštěvu psychologa.Akorát nevím,jestli si můžu nějakého najít sama a objednat se tam, a nebo to musí být na doporučení obvoďáka?S tím bych nerada rozebírala proč tam potřebuju jít.

Já to všechno teoreticky...Jestli ti můžu poradit, zkus se poohlídnout po nějakým psychologovi. Nedávno jsem řešil podobnej problém a to jsme ani nebyli v kontaktu, jen jsme se potkávali, potkáváme. Psycholog tě vyslechne, povzbudí a třeba naznačí, jak se dál ubírat, na čem zapracovat. Potom už bude na tobě, jak s tím dál budeš bojovat. Ano, čas může pomoci, ale po některých ranách zůstávají jizvy navždy. Hra na myslivce a zajíce je určitě dobrá rada, ale z pohledu muže si dovolím napsat, že ne vždy funguje, zvlášť pokud má doma jednu ženu jistou.

Martino, to úplně chápu,...Jinak Nello,to že jste spolu ještě neměli sex,v tom vůbec roli nehraje.Mě taky v podstatě chybí jen to psaní,ten kontakt s ním.Cítit ten ZÁJEM z jeho strany.Ikdyž to mazlení a sexování s ním bylo hezký,víc mi chybí právě ten kontakt a když bych si mohla vybrat kontakt nebo sex?Vyberu si kontakt.Divný žejo.Pro mě to byli tři roky-za tu dobu si člověk získá důveru k tomu druhému,takovou blízkost.Něco je sehraný a zaběhlý.A najednou to není šíleně to chybí.

Já to všechno teoreticky vím.A hra na myslivce a na zajíce:-) je výstižná.Jenomže...tolikrát jsem zkoušela to neozývání se.ALe trápilo to mě!Já jsem se tím užírala a říkala si proč si hrát na něco,co tak opravdu není?Jenom proto,aby on si na mě vzpoměl?Proč sakra nemůžu napsat milenci,když to zrovna udělat potřebuju a proč si budu já sama sobě něco odpírat?Já vím,že chlapi milují mrchy.Jenomže já mrcha nejsem tak proč si na ni sakra budu hrát?Potřebuju se přitulit a pomazlit.Ne si hrát na to,co nejsem.Je to týden co jsme se rozešli(už potřetí).Nello a Mirando,jsem ráda(ikdyž Vám to ani jedné nepřeju),když si přečtu že to tak mají i jiní.Já jsem se považovala za úplného exota.Je to týden co jsme si řekli, že to skončíme,ale napsat si kdykoliv můžeme.To mě uklidnilo.Přijde mi,že je mi každý den líp.Tím,že už NEČEKÁM!!!se mi strašně ulevilo.Naštěstí bydlí 50km ode mě.Mám ho pořád v hlavě.V práci dělám seky,doma-katastrofa.Mám pocit že moje dvě malé děti extrémě zlobí,nemám sílu je věčně napomínat.A manžela mám taky plné zuby.Přijde mi najednou jako dítě.Všechno s e mi roztříštilo na kusy.Nevim kde začít,abych to zase slepila.Ach jo.

To, co tu napsala Martina, bych mohla napsat naprosto stejnými slovy i já.Rozešlí jsme před mnoha měsíci, ale moje závislost nezmizela, pokračuje vesele dál. Ve vztahu k jiným mužům jsem docela jistě byla právě potvora, tenhle osudový mě ale doslova přikoval k sobě a udělal ze mě závislačku a já nevím, jak se z těch pout uvolnit. A že pomůže čas? Možná trochu, ale rozhodně nejsem schopná žít tak, jak jsem žila předtím, než jsem ho potkala.Nejsem schopná začít žádný nový vztah, všichni muži mi připadají nemožní a hloupí a nepřitažliví.

A co Ti ta psycholožka Nello...Martino, to úplně chápu, mít milence na odreagování, hezké chvilky atd... Já si to taky tak představovala, jenže jsem asi narazila na tvrdý oříšek a v podstatě to je více trápení než hezkých chvilek, a to ještě ani k žádnému sexu nedošlo a zřejmě ani nedojde. A přesto na něj pořád myslím, je mi smutno a trápím se.Psycholožka mi poradila právě to jak jsem psala s tím myslivcem a zajícem, protože chlapi nereagují na slova, ale na nedostatek kontaktu. Jakmile se přestaneš ozývat, nějakou dobu, on znejistí, co se děje. Takhle v Tobě měl jistotu, kterou Ty mu ale teď neposkytneš a naráz Tě bude mít v hlavě. Taky mi doporučila knihu Proč muži milují potvory. Jinak navštěva psycholožky je určitě dobrá, sice je to stejně nakonec na Tobě, ale poradí Ti, jak se s tím vypořádat, dá Ti nezávislý pohled na věc, otevře oči a povzbudí Tě. Mluvím z vlastní zkušenosti. Sama se v tom točíš pořád dokola, jako kdybys měla klapky na očích, uvězněná sama v sobě. A taky musíš myslet na sebe, na svojí sebeobranu, aby Tě to příliš nezničilo, stres je totiž pěkné svinstvo. Potřebu ublížit mu naprosto chápu, ale myslím, že pocit vítězství bys nakonec neměla a taky jde o to přežít to všechno s hlavou vztyčenou.

Martino, to je jak přes...A co Ti ta psycholožka Nello poradila?Já taky zvažuju návštěvu nějaké,protože mám pocit že se z toho sama nevylížu.Jinak já jsem ho nikdy nechtěla odvést pro sebe!!!Chtěla jsem ho jako milence,na to dobíjení,smskování...věděla jsem že má partnerku.Ten náš tříletý románek přežil několik karambolů,jeden z nich byla jeho svatba ale jeli jsme dál...Proto to ted nemužu zkousnout.Mám potřebu ublížit mu taky.

Jsem na tom stejně.Tři roky...Martino, to je jak přes kopírák… To jsou pořád stejné případy, jako třeba Slávka úplně na začátku, pod to bych se mohla podepsat. Možná by pomohlo najít si někoho jiného, ale to by musel být těžší kalibr, než ten současný. V mém případě to teda nepřebije nic. Já jsem v podstatě na zbláznění celou dobu té známosti, tedy asi půl roku. Nechápu jak je to možné, že mě to tak vtahuje, přitom to není ani můj typ, já vdaná, on svobodný, ale přitahuje mě jak magnet. Čím víc uniká, tím víc ho chci. Byl čas, kdy jsme si hodně psali, vlastně jenom psali, a bylo to moc hezké, dělalo mi to radost a lichotilo, ale třeba se taky stalo, že se tři neděle neozval. A to jsem byla doslova na umření a nakonec mě to dovedlo až k psycholožce. Určitě mi pomohla, ale přes všechny její rady a doporučení v tom jedu dál. Je to jak na houpačce a ani se to nikam moc nerozvíjí, teda až na to, že mi teď sdělil, že na něco víc je srab...Takže to považuju víceméně za konečnou, tedy pokud se to nezvrtne zase nějakým jiným směrem. Sice jsem teď s psaním na řadě já, ale nereaguju, protože mě to docela urazilo. Je to taková nekončící hra na kočku a na myš nebo na myslivce a zajíce, on je teď ten zajíc a ty ten myslivec, který ho loví. Pokus se obrátit role, abys ty byla ten zajíc, kterého bude ten myslivec honit. Vím, že je to těžké a je to o nervy, ale mělo by to fungovat.

tři roky jsou hodně dlouhá doba k tomu, aby se k něčemu rozhoupal, kdyby s tebou chtěl být. Evidentně mu vyhovuje, tak jak to je. Takže jak z toho ven? Pokud ti záleží na manželovi, přeruš s ním veškerý kontakt a zkus doma zapracovat na tom, co ti chybělo a co jsi našla u milence. Chuť zakázanýho ovoce je skvělá, ale jak někdo přede mnou psal, má to i stinné stránky, což v tvém případě znamená, že ti to přerostlo přes hlavu. Pokud s ním budeš chtít zůstat, měla bys své emoce dostat pod kontrolu hlavně před manželem, aby to na tebe časem neprasklo.

no asi se prostě vybreč a pak zamysli.Závislost na někom není láska,ale jen ta závislost a s tím musíš bojovat.Vidíš, každý úlet a tajné schůzky má i svou stinou stránku. Měco za něco...Nakonec manžel odejde a ty se po...Představ si, že bys ho získala a vzali jste se..Jen si to celé vybav i s pokračováním.Po čase bys byla tam, kde jsi ted. Každý vztah ztratí ten počáteční náboj..Je lepší neblbnout:-)Leda bys partnery měnila dokola..Tebe to nepřešlo ani po 3 letech jen protože jde o zakázaný kontakt. Trochu si počti v psychologii a brzy se sobě zasměješ.

Jsem na tom stejně.Tři roky jsem měla milence.Věděla jsem že je zadaný,i já jsem vdaná.Vídali jsme se občasně a vždycky si užili bouřlivý,nádherný sex.Jinak jsme byli v kontaktu přes sms.Bylo to nádherný,když pípla sms...měla jsem pocit že lítám.Dokázali jsme si celé odpoledne psát o čemkoliv,sexovat po mobilu.. jenže já jsem se na tom stala závislá.Na tom kontaktu s ním.Postupně však začal slábnout.Čím dýl se neozval,tím víc mě užírala nejistota.Trpěla jsem.Začal víc pracovat,přestal mít na mě čas,ale pořád sliboval.Že napíše,že přijede..že pojedeme tam a tam,.a mě to čekání málem přivedlo do blázince.Když už jsme si domluvili schůzku,stejně jsem se do poslední chvíle klepala a nevěděla jestli ji chvíli před tím nezruší.Když jsem čekala sms(nebo jsem věděla že je v práci a mohl by napsat),radši jsem sebou nenosila nikam mobil.Abych nečekala.Abych nezešílela.Když jsem pak přišla domů jako první jsem vytáhla dobře ukrytý mobil a když na něm náhodou sms byla šílela jsem radostí,když ne,málem jsem se zhroutila.Před týdnem jsme se rozešli.Už asi potřetí.Všechno se mi bortí.Nechápu to.Nestojí za to.Ale jsem na něm závislá.Na tom hezkým co bylo.Život je najednou šedivý.Bez jiskry.Bulim doma do polštáře a svádim topřed manželem na deprese.Chci ho,miluju ho A KDYBYCH TŘEBA ČEKALA...a nevyšilovala.Jenže já jsem fakt zralá na blázinec.Ted sebou mobil sice nosím,ale s vypnutým vyzváněním na sms...co kdyby náhodou přišla.Jak z toho ven????

Ten můj se taky trápí,...Já myslím, že ten "můj" se taky trápí. Ale asi jinak, než já a rozhodně není chudáček. Prostě asi se bojí, aby něco nezkazil a tak radši nemá nic. Možná mužská část to pochopí lépe? Je to možné?

Jéžišmarja, nápodobně a...Ten můj se taky trápí, chudáček. A tak jsme na tom blbě oba a jen se trápíme a nevíme co dál. Fakt hrůza.

Jéžišmarja, nápodobně a kdo vymyslí co s tím, dostane Nobelovku. Jenom nechápu, proč takový knedle jsme jenom my ženský, chlapi nás určitě pustí z hlavy hned a jistě se nijak netrápí.

Já se taky nedokážu odmilovat a pořád na něj myslím. Co s tím?

Nello, nechal by sraba srabem...Michale, to si rozumem taky říkám. Ale tak trochu (možná víc jak trochu) jsem do něj zamilovaná, asi je to taky tím, že pořád tak uniká.. Prostě ho nemůžu dostat z hlavy. Dává do toho i jiné důvody, ale myslím, že podstata je v tomto.Jinak to je prima, že se nebojíš :-)

Nello, nechal by sraba srabem a našel si někoho jinýho. Mimochodem já se nebojím ničeho :-)

Mám také takový malý problémek a ráda bych věděla, co si o tom myslíte a co s tím, když po čase známosti vám muž sdělí, že jste sice pro něho atraktivní a žádoucí, nicméne do toho nepůjde, protože je na to příliš srab...

Dobrý den,vím, že to...jdi do PRIORU !!!

Dobrý den,vím, že to není k tématu, ale moc prosím o vyplnění anonymního dotazníku pro mou diplomovou práci s názvem „ Segmentace trhu plastické chirurgie v ČR“. Na tomto odkazu kromě dotazníku naleznete i bližší informace a můj kontakt http://kwiksurveys.com/online-survey.php?surveyID=OBNMJO_8283d820. Dotazník je v hodný jak pro muže a ženy, tak i pro ty, kteří ještě žádný zákrok nepodstoupili. Jsem trochu zoufalá se sháněním respondentů, takže předem děkuji za Váš čas, moc mi to pomůže!