jak se odmilovat ?

třeba jen není ten tip co přemejšlí kam jít,ale nechává rozhodnutí na druhým,je taky možné že si na ní moc hrr,že by to chtělo zvolnit,i když vím že bys sní chtěl být a mít jasno,ale ona by se taky mohla leknout a "zdrhnout" úplně.....určitě se jí ozývej volej,piš jí,ale zas jí nezahlcuj,ale dej si pauzu od sejdem,kdy se uvidíme kam zajdem...? ..uvidíš že ona sama po delším psaní,ti třeba řekne,dlouho jsme se neviděli,nebo dá jinej náznak a pak se jí zeptej kam zajdem...to ti pak košem nedá,ale chce to nervi......myslím že kdyby ses jí přestal ozývat,že je možný že by se ti už i sama neozvala jelikož by ona sama nevěděla proč se neozýváš.......nebud naštvaný,ona si neuvědomuje že tě trápí a co tě trápí,tohle je její přirozenost......jestli chce aby si byl aktivnější,to záleží kam jste až spolu došli,co jste prožili a jestli víš co ona k tobě cejtí a ty k ní........určitě se nevtírej,jen jí piš a kecej sní po mobilu a neptej se na zchůzky uvidíš jak se za tváří.......ale to je jen můj názor,který nemusíš brát vážně

me trapi to ze ja vymyslim co bychom spolu mohli podniknout, ona to nekdy prijme pak neco zase zrusi a sama nenavrhuje nahrady a nebo kdyz navrhne tak nejak neurcite ze se na to zapomene nebo pak ji do toho zas neco vleze, udela navrh ja se ji pak ptam tak co kdy to podniknem a ona se zas tvari jakoze nic,co po ni chci... pak mi sama preje dobrou noc.. je to silene nevim, je to zenska ktera vim ze o nekterych chlapech rika ze jsou neskodni.. me to zatim nerekla ale nevim co tim jako myslela a jak se k takove zenske chovat.... mam se ji ted neozyvat a uz ji nikam nezvat, proste si ji nevsimat a pockat az jestli ona za mnou prijde ze by me chtela videt a pak to s ni probrat???? ale zas nechci prosvihnout nejaky cas tim ze s ni ztratim kontakt... mam na ni byt nastvany, nebo se tvarit jako ze nic..??? nebo me tak napada jestli po me nechce abych byl trochu aktivnejsi a neuhanel ji vice??? ale zas kdyz mi par schuzek jen tak zrusila tak uz se nechci vice vtirat..:-)

já jsem taky upřímnej člověk a hodně jsem na to doplatila,hlavně v tomto ohledu kdy já chtěla mít jasno,chtěla vědět jak to je mezi náma a říci co k němu cítím,rozumě si promluvit....on se neměl nikdy do řeči,ale já přece mu řekla co cítím a a zeptla se jak vidí nás dva...dal mi jasnou odpověd....říkala jsem at už dostanu odpověd jakou koliv aspon budu vědět na čem jsem...ale pravda mě víc zranila,než když jsem nic nevěděla a doufala.....určitě je dobré si promluvit,ale nech mluvit jí pokud nebude chtít si o tom povídat ,tak to radši nech být než to špatně dopadne...

no ono je to slozite, ja se chovam az moc uprimne ke vsem lidem kterym duveruji. proto i s ni bych si chtel o nas popovidat, ale nevi co ji muzu rict a co ne.....

ahoj petře úplněse mě rozbušilo srdce když jsem četla co jsi napsal,zažila,zažívám úplně to samé.....když jsme spolu jsou to nekonečný hodidny rozhovoru...když s ním chci někam jít tak to jssou jen samý výmluvy,ale když po nějaké době zajdem na kafčo pokecáme a on mě taky samovolně ze své iniciativi dá pusu,mě to pak tak naladí rozladí že doufám že to něco znamená a začínám být štastná že bychom snad spolu mohli být...ale pak mi dá jasně najevo že jsem mu volná......prostě přesně jak píšeš.....jsem z toho taky vyčerpaná,hlavnně prto že furt na něj musím stále myslet.......já se k němu snažím chovat přátesky píšumu ale už mu neříkám uvidíme se? ne voláme si....snažím se být kamarád ale je to strašně moc těžký,už proto že ho miluji.......dokonce jsem se ho i zeptala jak vidí nás dva,že jsem zoufalá,byla to chyba..na rovinu mě řekl že jsem skvělý člověk ale jen jako kamarádka,cejtila jsem se poníženě......potomto jsem mu přestala psát ozývat se volat,říkala jsem si konec zapomenu naněj vimažu ho zeživota a nebudu se s ním ani kamarádit prostě nic,ale vydržela jsem to 14 dní,bylo to tech nejhorších 14 dní v mém životě byla jsem psichycky na dně a v depresi,furt plakala...tak jsem se mu znova ozvala,řekl že si myslel že se už neozvu ale že je rád že jsem se ozvala že jsem skvělá kámoška o kterou by nechtěl přijít,tak te jsem kámoška která čeká a čeká až se ozve a sám mě bude chtít vidět,protože když řeknu já tak se to nikdy hodit nebude..je to těžký.....já sma ještě doufám a čekám že třeba se do mě zamiluje...nic jiného nezmůžu hrozně ho miluji a zapomenout nejde......ale jedno vím jistě neříkej jí to co jsi jsem napsal,ublíží ti to ještě víc než si natom ted...já muřekla co k němu cítím...a dopadlo to špatně..a ted se stěží dokážu bavit jako kamarád ač jemu to jde snadno,dělá jako bych mu nic neříkala..ale já to furt v sobě mám,těžko se mu můžu dívat do očí,prostě ho miluji a je to každým dnem horší místo aby se to zlepšovalo........já ti těžko můžu radit petře já jsem na tom stejně jako ty.......drž se!

a jeste by me zajimalo jsetli ji muzu rict to co jsem tady napsal, nevim jestli by to nemelo jen kontraproduktivni ucinek, to bych se s ni asi nedokazal bavit jen tak uvolnene jako kamarad...

trapim se jako blazen a sam nevim jestli se do me ona muze jeste nekdy zamilovat a jak bych tomu mel jit naproti??? jak jsem pochopil z predchozich vasich konverzaci ODMILOVAT SE MI ASI NEPODARI? JE TAKRKA NEMOZNE :-(

to V: ahoj, ja jsem v podobny situaci jako ty, poznal jsem pred 3 rokama divku, tehdy jsem mel pocit ze chce po me vice ale ja se k nicemu nemel ani jsem tehdy s ni byt nemohl, pak jsme se tak nejka stykali, pred pul rokem jsem ji sve city k ni rekl, ona me odmitla ze je s nekym jinym a priznala ze o me drive zajem mela. Ja jsem se do ni bohuzel tak hluboce zajimal ze se nemuzu soustredit na praci, na kamarady, na jine holky proste na nic. nejhorsi je ze ani sex s jinou zenou si nedokazu predstavit protoze porad myslim na tu svou. nejake holky jsem poznal ale vzdy jsem to musel ukoncit drive nez se to rozvinulo, protoze jsem furt myslel na tu svou lasku. mam ji plnou hlavu, nedokazu se na nic soustredit. ona ma spousty vymluv uklid,prace, skola,kamaradky ci jine dulezite veci jak to tak byva. Ale jinak kdyz si spolu povidame tak jsou to nekonecne hovory o ruznych vecech, ale o jejim priteli nevim vubec nic. Kdyz se vidime da mi sama pusu a samozrejme ja blazinek si furt rikam ze mi tim dava nejakou sanci,ze to neni jen kamaradska pusa...ona si se mnozu chce povidat, pise mi vola mi, preje dobrou noc, ale pak mi dava najevo jak jsem ji lhostejny, neodpovida na sms a nebere telefony,rusi schuzky, atd... jsem z toho uz totalne vycerpany... neporadite mi nekdo jak se k ni chovat? mam se ji treba ptat na nas dva jak nas vidi? nebo se odcizit a neozyvat se ji a pockat az ona me bude chtit videt? ale o cem a jak se s ni potom bavit....???? jsem takovy ze pro ni udelam prvni a posledni ale nechci ze sebe delat kaspara a to jde jen tezko...

To Sandra: Tak to jsme na tom skoro stejně :-D, akorát ten můj žije v New Jersey. Časem tě to přejde, snaž se poznat nějakého kluka/muže, který žije ve tvé blízkosti, nebo alespoň v ČR. Uvidíš, že se najde nějaký, který ti bude hodně sympatický a začneš jej milovat. Možná ti to teď přijde nereálné, ale není to tak, vlastní zkušenost. Kvůli té výše uvedené lásce jsem málem umřela (a ještě pořád z následků můžu), uvědom si proto, že ho s největší pravděpodobností ani nepotkáš osobně, maximálně ho uvidíš na koncertě a taková jednostranná láska je na nic, uvědom si to dřív než já.

dobry den,chtela bych se zeptat,miluji zpevaka,ktery ma zenu a je s ni spokojiny,zije v Los Angeles,vim,ze ho nikdy neziskam,miluji ho uz 1 rok,co mam delat?

Dan- vysmívat se ti nebudu,jelikož vím jak ti je.zažívám to samý.mé představi jsou taky nekonečný seriál...pak se jdu projít na místa kde jsme spolu trávili,kde jsme se procházeli,chodim,usmívám se,je mi dobře,vidím jak tady mě chyt za ruku tady mě dal pusu,tady jsme se poprvý setkaly,vidím to jako by se to stalo včera.Ano je to chyba,ano psichologové tvrdí neživte své předsatvi,najděte si koníčka běžte se bavit ,běžte s přátely na kafe....to jsou tak užitečené rady,jako rady pro člověka který se bojí tmy aby začal chodit s baterkou.i když si svítí na cestu tak stále se té tmy bojí.Tak je to i se mnou ikdyž mám koníčky,ikdyž chodím mezi lidi bavím se,stále na něj myslím,stále mám v hlavě představi ketrý mě utěšujou abych nezačala plakat,uklidnují mě,jak říkáš je to droga.

Lauro, já bych se mezi dva sympatické lidi radši nemíchal. Neznám podrobnosti, ale fakt můžeš ublížit a tebe samotnou to třeba za čas ani nebude uspokojovat. Buďte přátelé, to ano, je to hezké, ale asi nic víc. On po tolika letech už jistě není zamilovaný, rád si s tebou popovídá a uvítá svěží názory, ale... Člověk kolikrát váhá i u dvojic, které si jdou vyloženě na nervy (mám jeden příklad dost drsný). To je můj soukromý názor."v": to jsi zase napsala krásně, mně to nemusíš vysvětlovat jak ti je. Psychologům se to radí: neživte své představy a sny, je to základní chyba. Ale my v nich zůstáváme. U mě se to mohlo jmenovat "seriál Jak to bylo před rokem". V den výročí jsem šel přesně na stejná místa ve stejnou hodinu stejným směrem: tady jsme šli z tanečních, z téhle budky jsem jí zatelefonoval, tenkrát pršelo, tohle okno svítilo... Klidně se mi vysměj, mně bylo při tom docela dobře. Prostě droga.Spisovateli a vůbec všem slíbená mailová adresa (jen pro PŘÍJEM vašich zpráv): jaroslava.hubackova"pns.czNa začátek textu uveďte "Předat J.Rokosovi", tam si to vyzvednu. Pište cokoliv, silnější výrazy radši vynechte.

Ahoj všem, chtěla bych znát váš názor. Asi před týdnem jsem se seznámila s jedním mužem. Věkový rozdíl mezi námi je kolem 30 let. Problém je v tom, že jsem k němu začala něco cítit. Jenže on má stálou partnerku, sice nevím, jestli je do ní nějak šíleně zamilovaný, nebo jestli s ní žije, aby nebyl sám. A taky, ona sama je mi hodně sympatická, mám ji ráda a nechtěla bych jí ublížit. Navíc jsem v celkem ošemetné životní situaci a kdyby mi to s ním vyšlo, myslím, že bych ostatní dokázala překonat. Co mám dělat?

asi máš pravdu,určitě máš pravdu,být kamarádka bude lepší a čas to vijasní,ikdyž bolet to bude pořád,ale tak už to bývá,nejsem první ani poslední...ale není to snadný,stát vedle někoho bavit se sním a být v pohodě,když uvnitř-srdce se ti rve.....vyrazil si mi dech,je pravda že si furt představuju jak jsme spolu,jak spolu trávíme čas,jak nám je krásně,jak nám to spolu funguje a klape....ale nikdy mi nenapadlo že by to byl příznak či impuls k tomu zamilování...ale i tyto představy mi odbourat z hlavy nejdou,jsou to jediné co mám a co mi dělá dobře,takový myšlenkový uspokojení,co by kdyby...nahrazuju si tím něco co nemám a to jeho...

Milá "v", to víš, že se to může zlepšit, ale tahleta krásná upřímnost k tvému protějšku má jeden nepěkný vedlejší účinek: chlapi jednak ohromně zpychnou, jednak pojmou podvědomě jakýsi zvláštní strach z přílišné vázanosti. Těžko se mi to říká, ale zkus to opravdu na té kamarádské úrovni (i když co nejlepší). Nevím, jaké máš pozorovací a manévrovací možnosti, abys mohla podle okamžité situace zareagovat - být vstřícnější nebo naopak si dovolit kousavou poznámku bez nebezpečí, že něco pokazíš. I tady je vývoj a podle délky vztahu bych si tipnul, že se to ještě v tomto roce vyjasní. Spisovatelova rada (až se zase zamiluješ), je sice správná, ale stejně nepoužitelná. Vždyť ty zamilovaná jsi, a hluboce. To je konkrétní stav. Takže je to pro tebe asi jako předpověď počasí. A ještě bych si dovolil jedno zamyšlení: co když miluješ ne přímo jeho, ale celý ten ideál? Neptám se jaký je, určitě je pro tebe nejlepší na světě. Ale když už jsme vzkřísili můj studentský románek, uvědomil jsem si, že jsem si tam přimyslel a přenesl hodně ze svého dětství - že v té jejich vile (uvnitř jsem v životě nebyl) bude všechno jako u nás, krásné večery v létě na balkoně a v zimě u kamen, vůně stejného vánočního cukroví, pohoda domova a mezi tím Ona... Proto jsem tak těžko zapomínal, že jsem nedokázal opustit svoje představy. Znát tak skutečnost, asi bych se sakra divil...

Myslíš, že to jde ještě napravit? Kdyz jsem mu dávala stoprocentní jistotu,když jsem pro nej snesla modré z nebe....když vedel,že me má jistou .... když mě chce víc jako kamarádku,když chce volnejší vztah a já ho chtela moc moc moc ... když se ted stáhnu,myslíš, že mě může jeste chtít ???

pro spisovatele...ano je to dlouho,a vím že to snad ani není "normální"...ale právě o tom mluvím že jsem tak hluboce zamilovaná že do toho muže,který o mě nestojí a navíc je to můj kamarád.nejde nic nepomáhá ,jsem z toho zoufalá,vi píšete že by mi pomohlo doopravdy se zamilovat a potkat toho pravého,to se lehce řekne já jsem zamilovaná a já vím a cítím že ještě sakra dlouho budu,a že pro mě to ten pravý je i když jen z mé strany.dane...asi to prožíváme(prožívali)podobně...já si dala rande,ale jak říkám bylo to pro mě peklo.Ale říkala jsem si,třeba se něco změní zakoukáš a zároven jsem věděla že to nechci že myslím furt na něho,nakonec se mi žádné rande nelíbilo,ale to už jsem psala.já na tancovačky chodím,bavím se směju se,vše je hezké dokud ke mě nepříjde muž a nezačne se zajímat,to je pak konec začnu vzpomínat na něho,ztáhnu se a co vím že se mi všichni muži protivý,nerozumím si snima snad ani nechci,prostě je to ve mě zažraný ta láska k němu...někdy se přistihnu s pocitem,že ani nemůžu být s jiným,protože bych podváděla tu svou lásku...hloupost co.ano jsou to tři roky,možná krátká doba,ale pro mě věčnost....a ty sms jsem si zažila taky přesně jak popisuje dan...mám hodně práce,jsem unavený,ted uklízim ted dělám tohle,ted dělám tamto,člověk i když věděl že jsou lživé tak doufal a něco si namlouval......já se snažím furt a pokouším se,ale už na to nemám nějak sílu....

Dotazy se místy překrývají, takže najednou."v": Vím, že to umělé rande s nějakou náhradou nevychází. Já jsem si ze začátku dokonce žádnou schůzku ani nedával, jak mi připadalo všechno prázdné a nezajímavé, dívky všední a nesrovnatelně horší než moje studentská láska, která o mě ani nestála. Ani jsem si nechodil zatancovat, což byla (viděno dnes) určitě chyba.SPISOVATELI, nezapomněl jsem, dokonce jsem už v pátek jednal, ale dotyčné osobě se právě něco poškodilo, měla strach, že se ztratila data za celý den a bylo krajně nevhodné opruzovat ještě s mojí žádostí. Zítra pokračuju jinde. Byla by samozřejmě možnost i teď v soukromí, ale je to nespolehlivé, už mi některé vzkazy v minulosti ani nedoručili - jednou dokonce po půl roce (!), nemají tiskárnu a podobně. Chci něco jistého.Odpověď JANovi jsem úmyslně přešel, protože je těžké, ne-li nemožné, stanovit "dobu útlumu". Je jiná v případě úmrtí, rozvodu (nemám zkušenost) a nejrůznějších rozchodů. U "v", pokud si vzpomínám, to trvá asi tři roky. Já se musím přiznat, že v mém případě studentské zamilovanosti jsem byl rozklepaný ještě po 6 letech, kdy to vypadalo, že je zase nějaká naděje (nebyla).ANONYMce jen připomínku, že jsme tady řešili (a nevyřešili) právě popsaný vztah, nazývaný pracovně EINSTEIN (teorie relativity), kdy dotyčný člověk při projevu většího zájmu okamžitě chladne a odtahuje se (čím víc, tím hůř). Zažil jsem si těch jalových odpovědí u mé "bestie" (používám zde zavedený název, který jsem si nevymyslel) víc než dost. Na SMS odpovídala zmateně nebo vůbec ne, na zavolání měla tytéž výmluvy jako uvádíš (některé byly jen hloupé, jiné vyloženě lživé): Dneska to nejde. Nevím kdy. Teď večeřím. Odjíždím a nosím věci do auta. Právě jsem přijela a peru. Až to půjde, zavolám (nezavolala). Už jsem spala (v 18 hodin). Jsem ve vaně (!). Přál bych ti, aby se to dalo vrátit, vždyť jsem se sám o to pokoušel, i když ne tak dlouho jako předtím.Ozvu se zase co nejdřív, tak se mějte.

Vzdycky,kdyz se seznamim s chlapem,je to ze začatku moc krásné,ale ja mu pak zacnu davat najevo,ze je pro me vsim,ze s nim chci byt porad,zacnu tlačit na pilu ....ted sem si tim asi zkazila další začátek vztahu,jak to delat,nedat to tak najevo, netlacit na to, nechtit vic?Jde to nejak vratit zpatky, urovnat i po tom, co jsem tolik na to tlačila,až začal byt citove chladny,kdyz si neco domluvime,zrusito, jen napise,promin,dnes to nevyjde,nezlob se ....jde to nejak vratit ???

Přeji dobrý den všem,Dane, co ta adresa, nezapomněl jste na mě? Nechci naléhat, jen se trochu připomínám. Díky.V, Jan se tu jendou ptal, jak dlouho by mělo trvat, než se člověk vyrovná s nevěrou, rozchodem, úmrtím atd., respektive jak dlouhá doba se nám zdá ještě "normální" a kdy už je to "moc dlouho". Vy píšete, že už vám to trvá spoustu let a to už mi tedy přijde "sakra dlouho". Dan vám to napsal hezky, jen škoda, že vám to asi moc nepomůže. Vám by pomohlo, kdybyste se zamilovala - doopravdy. Jednou se to určitě stane, ale to musíte potkat toho "pravého". No, není to jednoduché!Katko, vám držím palce, abyste překonala sama sebe!Mějte se všichni fajn.