Dioptrické bryle

Brýle jsem dostala v deváté třídě a nikdy jsem je ale moc nenosila, většinou na tabuli  a proplouvala bez nich celkem úspěšně. Ve 20 jsem si dělala autoškolu poprvé jsem ťukla druhé auto a potom jaksi neviděla značky. Instruktor říká ženská vy jste snad slepá. Na další jízdu jsem přišla v brýlích. Od té doby jsem je nesundala a dneska je mám i ráda.

Musím přiznat, že brejle jsem nechtěl, styděl jsem se, že špatně vidím, na očni mě rodiče dovlekli stylem krok dopředu a dva zpět. A když potom paní v optice vytáhla že šuplíku moje hotové brejle a musel jsem si je nasadit, no hrůza!A potom stačila půlhodinka cesty domů a už jsem je ani nechtěl sundat. Petr

Nosím a ráda 😉

Někdo od mládí, někdo až na stáří. Nikdo brýlím neunikne. Bohužel mě to potkalo už na základní škole.

Přidám se já první brýle na čtení v 50 a rovnou +2 dioprie. 

Je mi 41 roků a před těmi roky jsem začala špatně vidět na blízko, čtení ani mobil jsem se nechytala. První brýle 1 a 1,5 dioprie a já viděla s vše přečetla. Od té doby co rok to dioprie. Dneska už 3,5 a 4,5 dioprie. Na dálku vidím zatím velmi dobře.

A nenajde se nikdo, kdo po nošení dioptrických bryli touží, ale sám vidí dobře a neví jak to má udělat aby je mohl nosit? Jako to byl můj pripad.