Panická porucha 5

Jitko, nevím nevím,,ale s PP spíš lidi raději nejsou moc často sami...nech to uležet,osud a náhoda tě třeba s někým svede dohromady a pak budeš ráda,že nejsi sama.Mně k samotě stačí den dva a nezvládám jinak,,,je mi smutno,i když mě někteří občas štvou,i to je třeba.

Ahoj Evi R- hezkou relaxaci a užij si to.

Pajko-hlavní je,že se cítíš fajn i bez AD. Taky ale tehdy byla AD asi horšího ražení než ted. A záleží i na Dr,co vybere. Jak víš, já měla štěstí,velký, v neštěstí a na tom trvám. Dnes mi dokonce na kontrole Dr. řekla, že myslí, že už mi nikdy tak jak bývalo zle nebude,což jistě může a nemusí být pravda.Prý je známkou i to, že když se mi udělá podivně na veřejnosti,neuteču,zdůvodním si to a i přes fyz. potíže způsobené ted v těho a občasné depres.změny nálad zatím dle ní zvládnu bez AD.Nerada by je viděla zbytečně ted v těho..no to já taky.Prý jen v nejhorším.Tak uvidíme.Zatím to jde.Ale jinak trvám za sebe na tom, že dobře vybraných AD není třeba se bát a mohou i vyléčit,aspon z větší části a hlavně se nemusí brát průběžně celý život jak anxyolitika.
Já měla Lexaurinů plno ve skřínce,ale jako Ppačka jsem se ho bála požít víc než ta AD.A vedlejší počáteční účinky jsem i bez Lex.přežila.Ovšem je fakt, že taky zde APo-parox krom mě nikdo jiný nezmiňoval,až jedna z nás kdysi, prý ji nedělal dobře.No zpočátku první týden,dva mně taky ne,ale pak už mi bylo jen dobře.Co sleduju,tak zde je nejčastějších pár názvů AD,co se předepisují a ne všem taky sedí.A jestli jsem přibrala z AD,to nemůžu stopro potvrdit,ani nikdo jiný ,nebylo to tak moc kg,ale jelikož jsem taková betelná:-)postava pořád,a neshazuju ani bez AD, tak nevím, čím přesně to bylo.Ale hlavně mi bylo dobře po všech stránkách.

ahoj, děkuji všem za podporu. Máte pravdu v tom, že všechno vzdávám předem a mám pocit, že je všechno zbytečné, a že všechno dopadne špatně. Jak už jsem psala, nemám žádnou kamarádku se kterou bych mohla kdykoliv o čemkoliv pokecat. Ale z vysoké školy kamarádky mám. Jenže bydlí daleko a nejsou ochotné přijet za mnou. A já nejsem schopná jet za nima. A když jsem se s nima setkala naposledy, tak jsem pak 2 dny brečela. Protože jsem si uvědomila, že jsem "jiná". Ty kamarádky řeší věci jako vztah s přítelem, vlastní bydlení nebo jestli si už mají pořídit dítě.
A co já? Já řeším to, jestli přežiju ta vedra!
Existují ženy, které se nikdy nevdaly a nemají děti a přeci jsou spokojené. Vím, že je to v mém věku asi předčasné, takhle uvažovat, ale pro co žijí? Já jsem si vždycky myslela, že smyslem života jsou děti.
Nevím, jestli je tu někdo z nových, kdo také nemá partnera. Vy si ani na vteřinu nepřipouštíte, že si žádného muže nenajdete a zůstanete samotné bez dětí???

Ahoj Jano, napada me Tanatofobie (http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2003062021).
Ja taky usinam s prehravacem.

zdravím všechny..
ráda bych se zeptala..včera se mi můj přítel svěřil, že má už od dětství strašný strach ze smrti. jsme spolu asi měsíc a vždy usíná s diskmanem. vysvětlil mi to až včera..v tichu by nemohl usnout, zvuk hudby mu pomáhá odvést myšlenky jinam. strach ho přepadá v autě nebo když myslí na rodiče. často za nimi jezdí, protože se bojí, že by je už nemusel nikdy vidět..vypadá to podle vás jako PP? znám ho už několik let a nikdy jsem si nevšimla neobvyklého chování. myslím, že v běžném životě mu to nebrání. ale třeba mi neřekl vše. neodvažuju se na to zavést znova řeč, abych mu tím ten stav třeba nepřivodila. mám o něj strach a nemůžu nic dělat. nebo můžu? děkuju, j.

Moji nejnejnejmilejší:-)))
No fuj, to sou vedra... :-(((
Zdravim po case fsechny panikare:-))))
Dandynko - tak to znám, to viš, dobře si to pamatuješ! Jo.... syncopa - je krátkodobá ztráta vědomí trvající několik minut, způsobená nedostatečným prokrvením mozku. Dochází k ní často do vyčůrání. Se mnou to šlehlo a byla sem dokonce chvíli v bezvědomí - takže mi volali záchranku... Jo, na zemi sem parkrát taky už ležela... na koleji se mi to stalo dokonce několikrát - mohla ses tedy sama z tý země zvednout? Já teda ne... vůbec sem neměla k tomu sílu... Je to prostě normální mdlobička... je dobrý dát nohy nahoru, aby ti šla krev do hlavy a taky se hodně napít něčeho studenýho. Přispívá k tomu i současný vedro, to mi věř a neboj se - nic divokýho to nebylo, jen příhodička... A taky asi nemáš nejvyšší tlak, že jo? Jasně, čovek se lekne, vím...
Hanule - posílám ti PP Oscara za tu modlitbičku :-))
Pajko, čauky.... vidim, že taky kolisáš, nicméně neklesáš nigdy na mysli, tak to má bejt, dyť víme...
Nelo, Ilono, M Magical - jo, všecičko, co popisujete, může bejt PP - zvláště ty motáčky, slabosti, brnění, stavy beztíže, bez těla ap.- to je, bohužel, vono. Je to pořád o tom, jak s tím bojovat a nebejt dostižen a vyčerpán. Protože ataka je především o úleku, slabosti, strachu, co bude dál? Je úplně jedno, zdali beru AD, nebo anxiol. - hlavní je, že to pomáhá. Každýmu vyhovuje - a indikujou - něco jinýho. Hezky to popisuje Pajka: já taky s láskou vzpomínám na první dávku Xanaxu, kerej mě vrátil na zem... a troufnu si říct, že i do života. Byla to úleva z toho šílenství, kerý sem prožívala. Dneska se f tom taky furt mlátím, snažím se prát do sebe nejprve přírodní homeopatikum Gelsemium 30 CH, dyš nezabere, lupnu si půlku Xanaxu - bez okolků, neprodleně!Hlavně se nemučit tím stavem, kerej absolutně vyčerpává...
Zdravím těhulky a maminy, a vůbec všechny nově příchozí i ty naše dlouholetý trvalky :-)))
Dovolenkuju, už to ale balím a mizím. Bágl připraven, hurá do přírody! Tam je mi nejlíp, tam je síla... Nikoho k tomu nepotřebuju, samotnej je mi nejlíp... prostě si jen tak jedu... a kochám se... občas ňáký zastaveníčko, přátelé na pokec se dycinky najdou, pivko, cigárko, sluníčko, vobláčky nad hlavou, vodička vítána....... chci mít hlavu prázdnou, vypojit mozek a cejtit se fríííííííííí. Tak se tu mějte, moji nejnejnejmilejší!!!!!!!! :-))))))))

Eduš, Ibri...co bobánci?
Misska...ako?
Dnes jsem měla ráno pěkné motáky...už už jsem přemýšlela, že snad ani nepůjdu do práce, ale ono to s mojí prací není tak jednoduché...když chci volno, musím připravit spoustu věcí dopředu, takhle odpadnout z ničeho nic, si nedovedu představit:-( Tak jsem šla s tím, že když bude hůř odejdu...tak zatím přežívám.....
A co vy? Jak se dnes máte? Včera mi někdo říkal, že příští týden má být až 37 stupňů....tak nevím, jestli to přežiju:-((((

MMagical...obdivuji tvou sílu...já v těch PP chvílích nebyla schopna ji zahnat.Jen jsem myslela na to, aby si toho nikdo nevšiml a když to bylo možné, někam jsem se uklidila....ale ať jsem si říkala, jak chtěla, že o nic nejde...nepomohlo to:-(
Ty akupunkturní body určitě vyzkouším...dokonce mám pocit, že jsem tu o nich už kdysi dáááávno psala taky, ale pak jsem na ně zase zapomněla:-((

Ahojte, mám chvilku, tak jsem nakoukla.
EviKu , Dituš...dík.
Hanulo, ta básnička je nádherná...taky si ji hned opíšu. Básničky to je moje:-)))
Jitko B., mám trochu pocit, že všechno už předem vzdáváš...možná k tomu máš důvod, ale bojuj. Kamarády máš tady na netu....teď si nevzpomínám, jestli jsi tu zmiňovala kde bydlíš. Třeba tam bydlí někdo z nás, a můžem udělat 1.krok do "společnosti". Když už to nepůjde jinak, můžeš zkusit najít nějakou kamarádku pomocí inzerátu...v tvém okolí. ALe nebuď sama. Uzavíráš se před světem, a dnes už neplatí sedávej panenko v koutě.....navíc se Tvé potíže můžou takhle zhoršovat, pokud je nebudeš "otužovat".

Ty knížky od Louise L. Hay jsou fakt výborné, přelouskala jsem je, když jsem měla ve svém životě tu anabázi s podezřením na nákazu HIV a trpěla jsem hrozným strachem ze smrti, viz. můj příspěvek někde tady výš, a hodně mi pomohly, pořád je tu někde doma mám, kdybys chtěla, můžu Ti je poslat, Jitko, abys je nemusela shánět. :-)

Hanulo, ta je tak krásná...že jsem si ji zkopírovala

Jitko B, je třeba, aby ses zbavila sebelítosti a jiných předsudků, v tom by Ti knížky od Luis Hay mohly pomoci.

Začínají vedra a cítím, že labilním. Takže, pokud si všichni uvědomíte, že je v tom vedru špatně téměř všem, ale že jen silní jedinci přežijí, měli bychom to dokázat, protože panikáři se dokáží porvat s nepřízní a jejími projevy. Tak nám držím pěsti a přeju všem hodně trpělivosti a vnitřní síly a taky nápadů, jak na tropická vedra, aby nás ničila míň. Jdu plavat, hodina v bazénu tělo ochladí a pohladí...

Modlitba

Studánku dej mi blízko u lesa
A nehlubokou Jenom na dlaň vody
A do ní žabku která vodu čistí

Na podzim povybírám napadané listí
V zimě se budu starat aby nezamrzla
A v srpnu zavedu tam lidi žíznivé

A to je všechno Snad je v moci tvé
Udělat pro mne malý důlek vody
Ve kterém by se odrážela nebesa

Tuhle básničku od mého milovaného Jana Skácela sem píšu jen tak - pro všechny - ale hlavně pro Jitku B. - abys měla aspoň maličkou radost, a aby sis našla něco v životě, na čem Ti bude moc záležet, tolik, že pro to budeš chtít žít v jasem v srdci - třeba jen maličkou studánku. Drží palečky. Nesmutni. H.

Cvic a cvic!!!

ahoj všichni, je mi pořád dost blbě. Bojím se těch veder, která mají zase přijít! Už aby byl podzim.
Zase mám důvod se litovat. Další (už snad 20.) spolužačka má dítě! A já jsem tam kde jsem. Takže v pr... Ty knihy o životě, které jste mi poradili se pokusím vypůjčit, ale asi to nebude mít efekt. Už jsem nějaké takové podobné o smyslu života četla. A nic. Dokonce jsem byla přesvědčována, abych se dala na víru. Jenže to se přeci jen tak na povel nedá!

Dito, AD mi doktor nikdy nenabídl a jsem ráda. Po třetím porodu jsem po prožitých traumatech způsobených tragickými událostmi v okolí, dostala Amitriptylin a půlka tablety mi stačila, abych věděla, že můžu být paralyzovaný otupělý a nefunkční tvor anebo mamka, jak má být a bylo rozhodnuto. Dostala jsem se z toho i bez nich. Kromě toho bych neustála stavy, které tu spousta lidí popisuje, tedy hnusné vedlejší účinky v náběhu, taky je o mnohých známo, že mění osobnost a mně se moc měnit nechce. Některé druhy, které na našem trhu najdeš, jsou v mnohých zemích zakázány. Mám dojem, že se předepisují příliš překotně, mnohdy u stavů, které by šlo řešit i jinak, chemicky šetrněji. Jestli odborníci mluví v souvislosti s panickou atakou o účinné látce alprazolamu a mně Neurol opravdu ataku zastaví, nevím, proč bych na něj podle potřeby nepřistoupila. Naopak jsem vděčná, že medicína našla něco, co relativně rychle zabere a nemusím to brát pravidelně, ale dle potřeby.
Je to vše velmi individuální záležitost, která souvisí i s osobními zkušenostmi každého člověka.
AD mimo jiné zpomalují metabolismus, tam bude důvod zvyšování hmotnosti. Některé ovlivňují i libido člověka, např.pokles sexuálního apetitu.
AD vděčí spousty lidí za to, že jejich život není utrpení k zešílení, ale mohou si dovolit vychutnat vše, co s sebou plnohodnotný život přináší...

To jsem ještě nezkoušela. Mě poradila doktorka na zklidnění dáchání dáchat do papírového pytlíku, ale vždycky se mi pak spustí z nosu krev.

Ty akupunkturní body, jak jsem se tu zmiňovala mi kdysi poradila jedna fyzioterapeutka a od té doby to praktikuju a zatím to vždycky pomohlo, né zázračně,ale dost zmírnit. Jeden je těsně nad rtem, kam se přiloží ukazováček a silně se tiskne, tak 20 sekund, pak na 5s povolit a opět, to zopakovat asi pětktrát. A druhý je, silně tisknout nehet na malíčku levé ruky,ale opravdu silně,až do lehké bolesti a vydržet tak půl minuty, pak chvíli pustit a zas, dokud nepocítíte, že to reaguje. Používá se to při stresové situaci a náhlém bušení srdce, důležité je zpomalit dech.Tak třeba se vám to někomu osvědčí a aspoň trochu pomůže, to bych byla ráda, pro mně je to taková "první pomoc".Kdekoliv.Co se týče té bolesti svalů u PP, tak jsem se dočetla, že napětí z mozku(už myšlenka) dává svaly, aniž si to uvědomujeme do stavu napětí, což se předává dál do celého těla a pak to všechno bolí.Ahooojky.Nela

Ještě jsem se chtěla zeptat, jestli máte někdo také zkušenost s těmito vegetativními příznaky při atace nebo po ní: pocit tlaku a "knedlíku" v krku, problémy s dýcháním (pocit jako zástava dechu), tlak v hlavě a motání hlavy, bolest svalů na krku a "vytuhnutí" svalů v obličeji (jakoby namožené svaly)

Ahojky všem. Tak dnes jsem poprvé po roce a půl dostala záchvatík. Nic příjemnýho to tedy není. Ale když už jsem to jednou přemohla, nemám z toho takový strach :o)) Proto se toho nebojte. Umřít nemůžete, vždycky to přejde, jde jen o to se tomu postavit. Dřív jsem měla záchvaty pořád, někdy jsem jela i v noci na pohotovost. Když jsem ale tu nemoc pochopila, přestala jsem se jí bát. Ten strach je totiž nejhorší. Přestala jsem brát léky, brala jsem Rivotril, který je sice super, ale návykový. Prostě jsem začala svou nemoc ignorovat. Poslala jsem ji někam. Bylo to náročný, bylo mi zle, ale začala jsem cvčit, uklízet, volat kamarádkám, okopávat záhonky, prostě cokoli co mě odpoutalo. Prostě jsem si řekla NE. Pomohlo to. Jenom teď, co jsem byla na operaci se to asi nahromadilo a tělo řeklo dost. Ale vím, že to přejde, tak s tím bojujte a nebojte se toho. Hodně mi tenkrát pomohla psycholožka, právě to pochopení nemoci je důležité, protože strach z dalšího záchvatu jen vše zhoršuje a prodlužuje, ale to neznamená, že někoho odrazuji od léků, to vůbec. Ale hodně velkou část práce musíme udělat sami.

Hanulo- Asi to závisí od metabolizmu, ja beriem AD 4 roky a vôbec som nepribrala. Stale som velmi chuda a bola by som ovela radsej keby som trosku nabrala. Som chuda od malicka asi to mam po ocinovi, on je tiež.Jest mi chutilo velmi vela ale nepribrala som.