Panická porucha 5

Hanulo, je pravda,že po některých AD někteří přibírají,JE TO FAKT TYPEM AD a JEDINCEM. Mně dr. řekla,že konkrétně při mnou užívaných AD se přibírá minimálně a pokud,tak je to tím zklidněním a změnou života k lepšímu.Prostě jak je pohoda,no a taky i víc chutná..ale je to vše závislé na jedinci,někdo přibere,někdo ne, někdo málo, někdo moc. Neboj se předem,jinak by ses do ničeho nepustila,ju? Zajdi, prodiskutuj ,užívej, vyzkoušej a uvidíš.Mně je 35, přibrala jsem za dva roky užívání max.6 kg,ale bylo mi hlavně dobře!Díky Bůžkovi za to:-))).Pravdu máš,že i metabolismus hraje roli, někdo má zrychlený,někdo naopak.Já jsem ted v 6.měs. a dosud jsem vlastně nepřibrala nic moc,jen co roste mimino.V 1.těho to bylo stejné,sice jsem začínala na nižší váze než tentokrát,ale přibrala jen 4 kg,což činil vlastně obsah břicha.Po porodu jsem zhubla 10 kg,pak po roce zas najednou přibírala zpátky, a to jsem měla PP jak vyšitou a nervy nadranc.Tentokrát jsem teda zvědavá a i se trochu obávám,jak to vše bude.Takže s váhou si nevybereš ,at papáš Ad či ne,každá jsme na tom holt nějak..taky je postava věšinou dědičná.

Děkuju moc za odpovědi. Ale je tu ještě další věc, už jsem se na to ptala, ale někde se to tu ztratilo. Přečetla jsem si rubriky nazvané "Antidepresiva" a "Ztloustli jste někdo po antidepresivech?" a tam lidi udávají úděsné cifry - 6 kg, 10, 12, 15!!! Je to pravda? AD podporují chuť k jídlu? Nebo nějak mění metabolismus? Taky jste po nich ztloustly, holky? Já už mám pomalu blíž k přechodu než k pubertě a nerada bych skončila jako babka kulička, pokud bych začala AD brát. :-(

Ahoj Edušo, jak se vede Matýskovi, došel mail?

..a AD jsou léky porstě jako jiné...mají pomáhat,akorát někomu nesednou hned ta první...Když si dáš Ibalgin na bolesti,obsahuje látku,co ty bolesti rozežene.Když užíváš správně AD, dostaneš do mozku serotonin,látku,co nám prostě chybí k tomu,abychíom měli dobrou náladu, mysleli správně pozitivně a nebylo nám furt dokola zle.

To není pravda,že utlumují,alespon ta modernější ,která vám psychiatr napíše "na míru" ne! naopak, mají i funkci léčitelnou...já se teprv s nimi cítila naprosto normálně, fungovala jsem tak, jak dřív ne!! Žádný útlum,oblbovák,to jsou naopak ta anxyolitika,lexaurin, Neurol...je lepší brát něco pořádného dva roky např. než se celý život nárazovitě cpát tím,co neléčí ,jen tlumí.Ale každý tu máme na to jiný pohled.já mluvím za sebe z vlastní zkušenosti.Zkuste to a pak uvidíte.To ,že nesou léky název antidepresiva, neznamená,že jsou pouze na depreivní poruchy a pro magory!! Jsou na široké spektrum poruch,i na PP,generaliz.úkostnou poruchu, sociální a jiné typy fobií...Hanulo,naopak při dlouhodobém se vystavování stresu,který ty nemusíš vůbec na sobě pozorovat! a fyzickým stavům,co tě trápí,se můžeš dostat do pořádných depresí.

Antidepresiva neutlumují, já je beru už 5 let a funguju naprosto normálně a nyní se dokonce starám o mimino. Antidepresiva neléčí jen deprese, ale všechny psychické problémy, protože zvyšují koncentrace neurotransmiterů (zejména serotoninu a noradrenalinu) mezi neurony a tak normalizují chemické látky v mozku. Jednou sem Pajka dávala odkaz na takovou skvělou animaci, která ten celý proces v mozku ukazovala.

AD tě utlumí, že ti je potom všechno jedno. Sice problémy máš pořád, ale už si jich nevšímáš, v tom je ten zakopaný pes.

Asi jsem totální ignorant, ale nemám v tom jasno. Mám tyhle stavy skoro 17 let, vždycky jsem se s tím snažila tak nějak popasovat sama (dýchání do igelitového pytlíku, chození, Vasocardin proti šílenému bušení srdce a hodně vzestouplému tlaku), maximálně občas nějaký Bellaspon, v nejhorších případech mi vždycky píchli na pohotovosti Seduxen, dřív jsem užívala taky na spaní Rohypnol a Diazepam, ale to jen v době, kdy mi zemřel blízký člen rodiny a já na tom byla tak zle, že jsem nemohla spát, teď neberu na spaní nic. Tohle všechno jsou ale sedativa nebo hypnotika, čili způsobují zklidnění až útlum, navozují spánek. Vím, že anxiolytika tlumí strach a úzkost, které můžou vést k PP, to bych snad ještě na svoje stavy chápala. Ovšem antidepresiva mi na to nějak nesedí, protože v podstatě depresí netrpím, naopak se snažím brát všechno pozitivně a nerozčiluju se, protože už dlouho vím, že nesmím, taky se snažím vyhýbat stresům, i když to leckdy nejde, ale rozhodně si myslím, že nemám "patologicky způsobenou smutnou náladu", takže bych je u sebe za vhodná nepovažovala. Nebo se mýlím? Berou se AD preventivně, aby k záchvatům PP vůbec nedocházelo? Omlouvám se za hloupý dotaz, ale třeba mi můžete někdo odpovědět. Díky. :-))

Ahoj Ilono, no může to být jen přechodný stav, tělo reaguje na stres,ale jinak jsou to také známé příznaky nás všech tady,taky klasika při latentní tetanii,která se však s PP dává do souvislostí.Aspon mně to tak doktoři řekli. Dýchej zhluboka, napij se nejlépe vody, když se to bude opakovat i jindy, běž k Dr.hodně štěstí, zapij si hořčík v nějaké podobě,pokud máš.

Zdravím, chci se zeptat jestli to co se mi teď děje je panická porucha. Najednou se mi sevře žaludek a postupně od něj to jde do nohou a do rukou, hrozně brněj a třesou se. Motá se mi hlava a citím, že každou chvíli sebou seknu a mám hroznej strach, že budu mimo. Taky mi buší srdce. Je to odpornej pocit. Přichází to jen tak z ničeho nic. Jsem teď docela hodně ve stresu. Co myslíte? Dík za odpověď a za rady.

hezké ráno přeju...taky snad u každého z vás je na čas po pařácích, aspon tady se ted dva dny krásně dýchalo,hlavně ted rána jsou fajn-svítí,ale je chladněji,19 st.

Pajko, nějak mi kdysi asi uniklo, a zajímalo by mě,proč se bojíš AD a anxyolitik ne? To já spíš teda naopak.
Jinak potvrzuju, že dlouhodobé zkoušení se z toho vyhrabat sám,sama vede často k opravdovým fyz. potížím! I někteří normální:-)lékaři, či léčitelé , psychiatři se na tom shodují...trvalé psych. útrapy přináší i vyšší riziko propuknutí vážnějších chorob.Tak se nebojte zavčas se sebou něco dělat,kdož jste ještě na vážkách.

Nelo, přesně to jsem mívala a ted mám po dlouhé době klidu skoro denně svalové potíže ,co je popisuješ..je to zároven slabost končetin a tuhnutí až k bolesti.Dva roky jsem brala AD a neměla to ani jendou. Tak si říkám, že zas nervy pracují...ale ke všemu jsem těhotná,tak tu hraje i roli asi nižší hladina minerálů, Mg apod. a to dělá ty samé potíže. Až se tzv. rozpohybuju přes den,nejhuř je do oběda...a ještě v těch vedrech:-((--je to lepší.Večer většinou jsme OK.
Zajímavé,jak tu lidí nových přibývá s tím teplým létem...vedra s nervy cvičí.

DANDY:-(((.
AHoj všem.

Nelo, u mě dominuje celý život ten pocit, že necítím tělo. Vždycky jsem z toho byla vyděšená, až jsem si přečetla, že v situaci "boj-útěk", která falešně a jakoby bez příčiny nastartuje panickou ataku, dojde fyziologicky k odkrvení periferie těla (vzhledem k možnému poranění, aby se zmírnilo krvácení) a to má za následek potlačení hmatové čití. Téměř vše, co se nám děje má své logické vysvětlení a aspoň mně pomáhá, když si mohu vše logicky vysvětlit. Při atace je tělo připraveno na boj a výkon, ty se však nekonají, přesto si to ale celé vnitřně chemicky odehraje, i proto se pak cítíme unavení. Není dobré ataky přetrpět. Lze s PP bojovat i bez léků. ale je třeba, aby byly výsledky, aby se dostavil efekt. Vyčerpanost z atak není falešná, je opravdová a je nezdravá, už jsem o tom tady psala. Taky jsem nikdy nebrala AD, ale nebojím se anxiolytik, pomáhají mi, beru je roky a závislost nemám ve smyslu, že nemám potřebu zvyšovat dávky, stále mi zabírají a nemám abstinenční příznaky, když si je nevezmu. Beru je dle potřeby, i to mi na nich vyhovuje. Ale psychika a lék to je velice individuální záležitost, takže co zabere mně, může jinému člověku uškodit...

Hanulo, taky bys tam měla mít mailíka :-)

Hezky vecer vsem,
bolesti a trnuti svalu mam take,zacne to v hrudniku,jde to do rukou,obliceje,zatmi se mi pred ocima,no fuj,fuj,hlavne v aute :-(((

Ty akupunkturní body by mě taky zajímaly, Nelko, můžeš to přiblížit? A ty pocity únavy a slabost až bolest svalů, hlavně rukou od loktů dolů a nohou od kotníků dolů mívám taky, i tuhnutí šíje a obličeje.

Jinak jsem si přečetla nějaké příspěvky v diskusi na téma antidepresiva a vesměs se tam píše, že se po nich přibírá. Je to pravda? :-(

Pajko, Tobě jsem poslala mail. :-)

Nelo, kde jsou akupunkturní body na uklidnění?

Dobré opdpoledne. Prosím mohl by mi někdo poradit. Zkusím popsat své stavy. Vše nasvědčuje tomu, že mám PP, jen s tím pořád tak nějak bojuju sama, nebo s homeopatiky, po AD mi bylo stokráte hůř.Fyz. jsem v pořádu(maraton vyšetření mám dávno za sebou). Vždyť víte jak dlouho člověk hledá "reálné vysvětlení" a chce mít něco v ruce. Jen by mně zajímalo, jestli mají i ostatní podobné fyz. prožitky jako já. Někdy mám totiž pociz, že je neskutečné, aby přece mysl takhle ovlivnovala fyzično!!!Na ataky trpím většinou v noci. Jak si hlava uvědomí, že je vzhůru, tak je zle. Ale je pravda, ža jak s tím člověk začne trochu pracovat, dá se tím hodně ovlivnit.Jen mívám u toho otřesné motáky, pocit na zvracení, návaly horka a třesavé jakoby zimnice, to horko se úplně rozlévá útrobama.Mrazí mně jakoby v zádech, necítím tělo.Mám pocit, že mi každou chvíli cvakne, nebo že se zblázním,tohle je hrozně hnusný.Tuhne mi šíje a mám svalové slabosti až do bolestí. Jsou to pocity jak kdyby mi v tělě lítaly motýli, strašně nepříjemný.Když to nenechám rozjet, tak srdce zůstane relativně v klidu a nerozbuší se. Většinou mačkám akupunkturní body na uklidnění, to zabírá.Trvá to několik minut, nebo v mírnější formě hodin,aniž bych to něčím vyprovokovala(což asi ano, ale nevím čím).A pak ještě den, dva jsem jak po zápase.Dnes jsem to měla v noci a dneska jenom bulím a bulím.Můžete tu někdo napsat, jak to prožívate vy? Mívate taky pocity únavy, bolesti svalů?Co vám na to pomáhá?Děkuju za odpovědi.Nela

Hanulo, ve Tvém věku už jsem byla babička téměř dvojnásobná. Fakt ale je, že si syn pospíšil. Když ses narodila, chodila jsem už do školy a na gympl asi chodilas v Hodoníně, kdežto já v Kyjově a navíc v době Tvého gymplu jsem pomalu končila výšku, ale zase moc velký věkový rozdíl mezi námi není. Napiš mi mail, jestli chceš, na adresu jap.ka"seznam.cz. Dřív se tu mailová spojení zobrazovala, ale nová "doktorka" to neumí anebo to neumím já :)
Svoji diagnózu jsem si objevila asi před 10 lety sama podobně jako Ty tak, že jsem se v jejím popise někde v časopise poznala, ale nijak jsem ji neřešila, protože jsem měla období relativní pohody. Mám ji od 13 let, nikdo ten termín tehdy neznal, medicína ji definovala a pojmenovala cca před 20-25 lety. Mám ji "přechozenou" a jsem smířená, že navždy, ale bráním se sebelítosti a snažím se žít vesele a naplno tak, aby mi ze života vzala co nejmíň a nedělala mi z něj peklo. Jsem přesvědčena, že se můžeš poměrně snadno svých nočních úzkostných stavů zbavit, ale je třeba, aby Tě vedl odborník, nebo abys hledala cestu sama. Zkus ji při příští atace někam poslat... někam, kde to není pěkné a třeba nahlas řekni, že se nebojíš a uvidíš, že strachu bude okamžitě míň. Když jde se mnou na koupák, odpálkuju ji slovy "plav!", usměju se tomu a ona fakt odplave anebo už není tak vlezlá. Všechno je to jen a jen můj strach a já mám v moci, jak si s ním poradím. Když to bez léků nezvládám, tak si je prostě bez výčitek svědomí vezmu. Tenhle typ léků má punc závislácké drogy a pilulek dobré nálady, jenže z panikářů si je nikdo nikdy na vzbuzení euforie nevezme, vždycky jen na potlačení úzkosti a menší než malé množství. Lékaři doporučují dát přednost léku před protrpěnou úzkostnou atakou, protože opravdu organismus a některé orgány nezdravě opotřebovává, tedy může být příčinou pozdější skutečné organické nemoci. PP je pořád "jenom" porucha, nepříjemná, ale jinak je člověk zdravý...

Jitko B, tak zkus knížku Miluj svůj život od Luis Hay. Napsala víc titulů. Nemusíš brát vše, co píše, ale mělo by Ti to pomoci.

Dnes jsem uplavala 2 km, převážně sama v bazénu a dokonce i na koupališti, většině lidí je dnes chladno a do vody se málokomu chce. No a cítím se šťastná... asi mi stačí málo... Jsem ráda, že tam zase chodím bez nadměrné úzkosti.

Peknú nedelu vsetkým,

Hanule- som rada, že mas s Kosicanmi dobre skusenosti :)tu na vychode sme takí uvolnenejsi ako v Blave asi :)sme chudobne mesto na rozdiel od Blavy a Bratislava je pre nas dost vzdialený svet, je sranda už len pocuvat Blavaka a Kosicana ani reč nemame rovnaku :))Coze si studovala v Blave?ved v Cechach mate vacsie možnosti ci nie?

Jitka B.- nemysli si, že ja som bola nejaký spolocneský clovek, pri citani tvojich viet sa mi vynáraju rozne traumy, už prvý krat ked som menila skolku a prisla do novej som sa cítila hrozne úzko, sama v cudzom prostredí, nakoniec som si nasla jednu kamosku,ale tá ked nahodou vypadla, ostala som sama v kruhu deciek kde vždy musela byt jedna "šefová"ktorá rozdavala babiky a mne dala tu najhorsiu s ktorou sa nikto nechcel hrať a smiala sa pri tom a co sme mohli mat 5 rokov?a mam to živo pred ocami, potom zmena základnej skoly, v mieste bydliska ju zrušil štát a urobil z nej obchodnu akademiu, zas som si musela zvykat na nove prostredie, sedela som tichucko v lavici atrpela kedy odzvoni posledna hodina, v skole prirode sa tiež vacsinou overene "kámosky" spikli proti mne a nikto sa so mnou nebavil, ked prisla ma pozriet mama a vypýtala si ma na obed tak to už som bola odvrhnutá spoločnostou hned, vraveli, že som rozmaznana a tak, nedajbože som doniesla lepsie cukriky, ci niekto videl u mna moje hracky, zlepsilo sa to až na strednej, tam som zacala mat ako také sebavedomie asi v polovici ročníka kde som si nasla rovno 3 kamosky a bolo nám fajn, konecne som sa cítila istejsie, no rany vždy prichadzali, dodnes mam desive sny ked som si bola pred rokom zarobit na Sardínii, vobec ma nenapadlo pred odchodom riesit otazku vztahov, na mieste ma cakalo asi 15 báb zhruba v mojom veku, asi týžden to ako tak fungovalo a potom som zacala citit z nich averziu voci mne, pri prezliekaní v šatni som pocula ako ma ohovaraju, casto po prichode z práce som plakala, bola som taka sama samučká a vedla mojej postele mala postel baba co ma najviac nenávidela, no poviem ti užasny pocit, tie uzkosti a depresie neprajem zažit nikomu, vsetko sa otocilo až ked tá baba odisla jedna vsak stale ostala co tiežmala nieco stale proti mne, ta baba žial drogovala, raz som ju nasla hotovu na zachode, hrozen plakala vedela som, že ma doma dcerku, povedala som jej prečo sa tak ničí a že sa nemožem na to pozerat, vtedy ma objala a este viac sa rozplakala, povedala mi, že ma nemala rada a odo mna vraj najmenej cakala pomoc, že vždy som sedela ticho a ona si myslela, že som namyslena-a ja som bola preto ticho lebo ma nemali tradi a nechceli sa somnou rozpravat:))nakoniec sa z nas stala fajn partia, prisli este polky a na mensie nezhody sme spolu vychadzali dobre, nikdy nezabudnem na super vecer ked sme sa vsetky vyblaznili pri tanci a so šampanskym ktore tieklo prudom, velmi som sa rozpísala tým sa ospravedlnujem ostatným,ale chcemti Jitka povedat, že tak isto som trpela, lebo velmi casto som sa v ženskej spolocnosti citila odvrhnutá, vždy som mala maximalne 1-2 kamosky, nikdy som nechcela nikomu zle, nesprávala som sa odporne,s každým sa snažím vychadzat, ale jednu vec som zistila, že nikdy nesmies dovolit sa citit bezbranne a nesebavedome aj ked je to ťažke, vtedy okolie vyciti, že si lahka obet a zacne ta terorizovat, už druhý krat som tu chybu neurobila a cuduj sa svete baby ma mali radi, ak cloveku nechýba vnútorná sila, uzkost nema šancu.Zhodou okolnosti som mala v noci hnusný sen, že som zas musela zacat chodit do skoly a tam ma vsetky neznasali, zobudila som sa potena, v sne somsalen pýtalaprečo? co som vam urobila?to su moje traumy, respktíve cast mojich tráum :))život nie je dokonalý a spomienky su casto krute :( žial s podvedomia cloveka sa tak ťažko daju odstranit:(ale ty sa nesmies báť, práca ti pomože, zocelí ta a nikdy nevies ci práve tam nestretnes cloveka s ktorým si budes rozumiet.

Co tu pisete o nocných atakách, presne som si spomenula na Dandy, že tej sa to stalo po wc, chcela som jej skusenost spomenut a ejhla opísala to sama :))Slabosti v noci su hnusna vec, lebo clovek nie je pripravený, poznám to dobre, strach zaspat že sa nezobudite živý, srdce nad ktorým nie je kontrola iba pocut jeho priserne rýchly tlkot, vdaka comu sa clovek nemože nadychnut, potom slabe okyslicenie mozgu,lebo telo sivytvori dojem, že zlyhava srdce a potrebuje krv najmä tam, z toho vyplynu mdloby, odkyslicenie tvare,bledost, samozrejme sa proji strach a panika je na svete ach jo..už ani nepisem viac máme tých problemov aj tak dost :)

Pajko, aby ses nemýlila - chci říct v tom, že jsi tu služebně nejstarší - já si to zase myslím o sobě, všichni mi tu připadáte takoví mladouncí, holky se vdávají nebo jsou to těhulky - já už jsem ve věku pomalu babičkovském, ročník 1961, starší syn studuje na medicíně, mladšímu je 17 let, a tyhle stavy mi začaly krátce po narození mladšího, čili se s nimi potýkám přibližně stejně dlouho. Myslím, že spouštěcím stimulem byl tehdy chronický únavový syndrom, trvalo to cca 3 roky a tehdy byly ty "ataky" nejhorší, jenže v té době u nás o téhle nemoci ještě nikdo nic nevěděl, absolvovala jsem spoustu vyšetření, posílali si mě od čerta k ďáblu, zajímavé že na psychiatrii nikdy, nemusím psát, jak se na mě všichni dívali jako na hypochondra, to mě na tom bolelo nejvíc, že to nikdo nechtěl pochopit, pak CFS jakžtakž ustoupil, ale záchvaty, jak jsem je popsala, přicházejí od té doby stále, někdy mám třeba půl roku pokoj a pak každý týden za sebou, ale přicházejí pořád, myslela jsem, že jak poběží roky, vymizí, ale opak je pravdou, nejhorší jsou ty v noci, jak jsem psala, už jsem se smířila s tím, že "to" snad budu mít do konce žiovota. Sem na doktorku jsem chodila už dřív kvůli jiným zdravotním problémům, rubriku PP5 jsem docela dlouho obchádzela, až jednou jsem se začetla, a jako bych dostala ránu do hlavy, uvědomila jsem si, vždyť ti lidičky mají úplně stejné problémy jako já, že bych nakonec měla PP? Asi to tak bude, jak říkám, potýkám se s tím sama už tolik let, proto jsem chtěla vědět, jestli s tím mám "konečně" něco začít dělat, nebo jestli se takhle jako doposud doplácám do důchodcovského věku nebo se dřív zblázním. Uf, to jsem se rozepsala...

Tak jsme spolužačky, Pajko, nebo ne? Nechodila jsi na gympl? :-)))