Dá se odpustit nevěra?

v vztahu s partnerem třicet...to stejně jako vy.Myslím si,že pokud už je někdo ve vztahu několik let,tak se kvůli jedné nevěře nerozvede,ale lehce to brát určitě nebude.Když už se to někomu stane,tak by si měl dávat velký pozor,aby se to ten druhý nikdy nedozvěděl.

Já odpouštím nevěru pouze s kulkou v hlavě!

Byť to mnozí odsoudí,...v vztahu s partnerem třicet let, bylo i ouzko, byla krize, každý jsme měli někoho jiného. Nikdy jsme se ale s tím, že ten druhý má někoho jiného nesmířili. Oba vztahy vyšuměli a my se vrátili k sobě. Ani jedeěn z nás by nevěru nepovažoval za nějakou metodu utužení vztahu. Bylo to spíš smutné

Reno kloubouk dolu jsi moudra...Byť to mnozí odsoudí, vystihl jsi to přesně...ta nevěra je cosi, co nemusí manželství nutně ohrozit, pokud nedojde k zamilování k zbláznění...což v našem věku čtyřicátníků už až tak není jednoduché, jde spíše o upevnění sebevědomí a vybočení ze stereotypu-no a pak jde o to, že trojúhelník je vždy smutná věc, jeden si užívá, druhý se žere, ono se to dříve nebo později v době facebooku a mobilů a nuancí v chování partnera,kterého znáte desítky let prozradí-takže buď nikdo nebo oba, razím já-ten čtyřúhelník je vždy lepší řešení-buď jdete časem od sebe nebo-a to častěji-si uvědomíte jisté věci a vztah se utuží nebo aspoň zachová v přátelské rovině, což po dvaceti či třiceti letech je dost, když vezmete v potaz, že polovina manželství je v té době rozvedených.

Reno kloubouk dolu jsi moudra...zastávám názor,že pokud už k nevěře dojde,tak ten druhý se to nesmí nikdy dozvědět.Jo-jo,já jsem vdaná už několik let,ale stejně vím,že bych to v klidu nevzala,prostě jen tak zapomenout,odpustit to nejde.I u svého manžela vím,že by to v klidu nevzal a já bych se mu nemohla ani podívat do očí.To by bylo strašlivé zklamání a já myslím,že člověk by odpustil,ale nikdy nezapoměl.Manžel by mi to nikdy neodpustil to vím,a já jemu také ne.A to už dávno nejsme zamilovaní,jsme spolu už hodně dlouho.

Rasťo-ty máš výhodu, že...Reno kloubouk dolu jsi moudra zenska.
Rozbit neco v hysterickem afektu umi kazdy vul ty jsi nasla reseni.
V podstate tvuj muz svou neverou posunul vas vztah do sexualne svobodneho pasma a ty ses podle toho zaridila ono uprimne po 25 letech manzelstvi to musel byt stereotip a kdyz se na to podivas s lepsi stranky nemusi to byt spatne a ve svem veku zazivas neco noveho.
Na jinem foru me ukamenovaly za nazor kdyz sem rekl ze lecba nevery neverou neni spatna. Vysvetlil sem jim ze nevera musi byt z nekym po kom touzil ale diky odpovednosti a vernosti by to neudelal.
Protoze takhle provedena nevera naplni skrytou touhu a mozna pomuze lepe vnimat nevernika a podivat se mu primo do oci nikoli despektem a povysenosti zraneneho urazeneho verneho partnera.
Je to jina vyjednavaci pozice a nekdy si uvedomite ze i pres oboustranou neveru k sobe patrite a nechcete se odloucit.

jaký mají vztah mezi sebou,do toho my nevidíme.Yarda má pravdu,ale jak by se zachoval on? Ono opravdu,člověk umí druhému poradit,ale potom sám ve stejné situaci by se zachoval zase jinak.

Zdravím. Je mi 32, se...Rasťo-ty máš výhodu, že s dotyčnou nejsi ženatý a nemáš s ní děti. Já jsem ve čtvrtstoletí trvajícím svazku a taky jsem jaksi dopátrala mužovu konverzaci po majlech, která mi odhalila jisté obzory, které lépe neznat. Navíc dpbrá známá-takže paráda. Co dál? Zákon akce a reakce-vrátit, mám kamaráda, bylo to platonické, no a už není...jinak bych to nerozchodila-prostě se i já stulím do něčí náruče. Vyčkám v ní po nejhorší čas, mozek se nemá kdy zaobírat blbými myšlenkami, dobrá terapie, ne každý jí je schopen, není to rada ani nabádání. Ale pro mně řešení, tamta druhá nemá na to, aby mého muže stáhla k sobě, je to jaksi sorta jen na zářez na pažbě-měla jich už moc a zkouší a zkouší a loví a loví-ojede ji kdekdo, ale do svazku s ní nejde žádný-svobodná matka a v podstatě chudák holka.

Je to sice smutný a bolestný, ale Yarda má bohužel pravdu. Jinak se utrápíš.

Zdravím. Je mi 32, se...Rosťo, tak si to tak neber, jsou DALEKO horší věci na světě. Jestli Ti to vadí, tak ji vyhoď, jestli ne, zapomeň na to a jede se dál. Aspoň si nebudeš připadat divně, až sám dostaneš chuť na nějakou jinou.

Zdravím. Je mi 32, se...vždycky moc bolí.U tvé partnerky byla největší chyba,že když už tě podvedla,tak to nedokázala aspon skrýt.Já sama nevěru neuznávám,ale připouštím,že se to může stát a to každému,i když ted bude tvrdit opak.Držím pěstě,at jí dokážeš odpustit a je všechno,jako dřív.

Zdravím. Je mi 32, se současnou přítelkyní jsem 3 roky, z toho 2,5 roku spolu bydlíme. Vždycky jsem ji obdivoval za její obětavost a ochotu pomáhat přátelům s jejich problémy, taková "vrba". Jenže před cca rokem se do ní zakoukal kolega, kterému utekla partnerka se zrovna narozeným synem. Jelikož je přítelkyně společensky založená, nepřikládal jsem "kavě po práci" s tamtím nebo tímhle žádnou váhu. Lehce jsem žárlil, ale spíš v mezích pošťuchování. Začátkem října najednou začala tvrdit, že musí do práce i o víkendech, vždy na odpoledne na 3 hodiny max. Sexu doma podstatně ubylo, začala skrytě SMSkovat. Olej do ohně přilil známý, který ji v době udajné víkendové směny viděl uplně jinde. Za celý náš vztah jsem si nikdy nedovolil se podívat jí do mobilu a jelikož jsem Ajťák, staral jsem se jí i o notebook. Najednou si změnila heslo. Po třech letech jsem porušil svoji zásadu i když nepřímo. Požádal jsem kamaráda hackera, zda je schopen získat výpis její komunikace z chatu na FB s osobou, kterou jsem považoval za hlavního podezřelého. Ve středu se ukázalo, že jsem se nemýlil. Z komunikace není jasné jestli to udělala jednou nebo každou neděli "v práci". Každopádně způsob, jak se 3 měsíce do Vánoc bavili, dalece přesahuje hranice přátelské konverzace. Absolutně nechápu, jak mohla suvěréně hrát hodnou a na Vánoce k našim rodičům ještě pozvat její. Je mi zle, už 2 dny jsem nejedl a absolutně nevím jak dál.

Víte co?!Je důležité jestli toho člověka znáte,jak mu ěříte a kolikrát se to stalo...Pokud jednou nebo dvakrát třeba v opilosti nebo prostě krize - odpustit se to myslím dá...Člověk musí vědět, že tu druhou polovičku miluje a nesmí zapomínat na to, že mu určitě jednou řekl - budu za tebe bojovat, budu tě vždy milovat...Ten boj s odpuštěním může být těžký, ale pokud se jedná o chlapa - ten nad nevěrou tolik nepřemýšlí tedy pokud jí provádí on. J eto holt jiný mozek a když to provádí ani neví jaký to může mít následky a pak to ženký říct?!neexistuje přeci má ten přirozený respekt a bojí se scény, která nastane radši bude tupě důvěřovat tomu že na to nepříjde - v ženskej ten červík pk už porád je a nahlodává a nahlodává...a hlavně začne sama sebe podceňovat - je i na tom muži jak se k tomu postaví..Dá se to odpustit...třeba ne zapomenout ae odpustit ano. Život a láska jsou hodně těžké věci a bojovat se za ně musí!

Trosku tuzby po pomste tam...Cornuto,omlouvám se jestli jsem psala že nemáš zkušenosti, ta tužba po pomstě je normální, myslím, že jí trpí každý podvedený...i já mnohokrát měla touhu mu to vrátit, i s úrokama...otázkou je, zda-li si tím opravdu pomůžeš, zkomplikuješ sice žití své ženě, ale dětem také, celé rodině, je to všechno tak provázané...porážka nikdy nevoní ani nechutná a práce EGA je vždy hodně silná motivace ke všem činům. Nicméně pokud máš doma ženu, která ti lže často, tak to je špatné, s tím se bojuje ještě trojnásobně hůř.

nejdriv jsem nereagovala,proste nic, tak v soku, ze jsem ani scenu nepredvedla, ale pak me to pomalu a jiste dohnalo, ta bolest, ze vas zradil s osobou blizkou, nocni mury denne, udelali ze mne debila, ale kdyby se potom moc nesnazil dat to zase dohromady a kdybych nevidela jak toho lituje a je si toho asi zrejme vedom, co zpusobil,/ asi, protoze to stejne muze na me jenom hrat/ ale tak asi proto jsem zustala, mohl se mi vlastne zivot obratit naruby, a take nekdy lituji, ze se to tak nestalo. Treba jsem uz dnes mohla byt daleko stastnejsi. A vis co se cornuto u me zmenilo? Pokud budu mit prilezitost taky se zamilovat, tak to klidne udelam. Ono je tezke se kvuli nevere rozvadet a rozchazet, když v tom hraje tolik veci roli.Ale kdyz zjistite, ze nekde byl zamilovan jinde, a ted rika, jak miluje vas, cemu vlastne verit. ten kdo takhle sklouzne by mel jit pryc a nechtit po druhem aby odpoustel a miloval dal. stejne to uz nejde. ano, je to nekdy jen pretvarka.
ale jak radí vsichni snadno odejit, copak to jde vzdy utect z boje, spalit mosty nejen sam sobe, ale i detem, vsem,cele rodine?

jsem to měla i já.
A...Moc hezky jsi to napsala, přesně tak jsem to prožila i já, i ty chvíle ošklivé se občas vrátí, ale zase to zmizí. Poznala jsem , že nemusím být jen "žena domácí" a nebylo mně už 30.

myslím,že vy jste mu to...jsem to měla i já.
A nebylo to tak jednoduché, že bych si řekla tak a teď mu to vrátím. Vůbec ne. Jen jsem se pořád užírala tím, že jsem bezcenná, když se dokázal tak lehce zamilovat jinde. A pak-prostě se někdo objevil, kdo mi dodal sebevědomí a já jsem mu za to vděčná.
A dnes si říkám, že zas tak hrozně se nedělo. ALE nezapomínám a přiznám, že jsou chvíle, kdy se mi ty myšlenky zase vrací.
Ale pak si řeknu, že zase kdyby můj parner mě nezklamal, tak bych nepoznala toho druhého a spoustu příjemných věcí

myslím,že vy jste mu to......buď miluju nebo nenávidím, nic mezi tím....

Škoda že nevidíš, co krásného je mezi tím. Proč někoho nenávidět? Možná na to časem přijdeš.

jsem tomu věřila i já -...myslím,že vy jste mu to chtěla tak nějak vrátit a to já bych jen tak nemohla,musela bych k tomu dotyčnému něco prostě cítit a to už je pak samozdřejmě těžké,ale vím,jak to myslíte vy,no jo,každý to má jinak.Já si svého manžela vážím a to moc,nedokázala bych lehce odpustit a co z pocitu,že o vás stojí jiní,když vlastní muž zklamal,no nechtěla bych to zažít.Vy jste starší,berete to možná rozumněji,já jsem v tomhle směru hodně citlivá a bud někoho miluji a nebo nenávidím a nic mezi tím.

já svému manželovi...jsem tomu věřila i já - dlouuuuho.
Ale i když nezapomínám, tak už to tak moc neřeším, čas otupí blbé myšlenky.
Ted už vím, že nejsem úplně k ničemu, taky je o mě zájem a jak dřív bych každého odpálkovala, tak dnes si to flirtování užívám
a možná i víc