Dá se odpustit nevěra?

dokud se to týká druhých,...já svému manželovi věřím na celých 100 procent,ale je pravda,že se to stává i v lepších rodinách a člověk neví,co bude za pár let,ale stejně jsme spolu rádi i po tolika letech,tak věřím,že tohle se mi nikdy týkat nebude.

to asi každý prožije,tak...dokud se to týká druhých, tak si říkáš, proč to dělají. Ale když pak se to dotýká tebe, tak si říkáš, co mám ona co já ne.
A chceš zjistit, jestli jsi žádoucí pro jiného, když ten tvůj má oči pro jinou.
A JE TO!
Nejsi špatná ty, jen se mu zachtělo nového masa, nových pocitů potřebnosti, touhy otevírat se šimráním v břiše email, touha psát smsky, volat, i když tobě neposlal jak dlouho víc jak dvě slova (maximálně odpověd na dotaz formou: ano, ne, ok).
Závěr: je to pro každého, krásného, mladého, zralého, starého, krásnou, mladou, zralou, starou :-)

to asi každý prožije,tak teprve se do toho dokáže vcítit,nevím vůbec,jak bych se zachovala,asi by to opravdu bolelo moc.

A co mas s takeho zivota? To...Samozřejmě je to tvoje rozhodnutí. A nevěra se nedá odpouštět opakovaně. Jen z tvého příspěvku čtu nejistotu a snahu o pomstu všem.Promiň, le není to jen žárlivost?

A co mas s takeho zivota? To dusno sa prenasa aj na deti. Ja som odpustit chcel. Aj ked tiez som to mal stale v hlave. Chvilu sa zdalo ze manzelka seka dobrotu, ale teraz to tu mame zase. Nemam sice ziadny priamy dokaz, ale nepriamych je dost. Nevyvadzam, neriesim to a nijako po tom nepatram. Iba som jej povedal co si myslim a ona sa k tomu postavila viac ako velavravne. Mysli si, ze ked to neriesim tak je to v poriadku a je si moc ista, ze sa nerozvediem. Ja cakam iba na vhodny cas, aby oznamenie zo sudu neprislo pocas Vianoc. Je to Pirrhovo vitazstvo, ale ten moment ked dostane obalku si vychutnam. Viem ze bude peklo, viem ze si to odnesu deti. Ale takto by tym trpeli neustale aj ked v mensich davkach. Nie som stroj a nemam ani taku povahu, aby som sa nepretrzite dokazal tvarit ze sme stastna rodinka.
Tiez som sa tym donedavna trapil ale nakoniec som si povedal, ze co z takeho zivota. Radsej budem sam, ako neustale mysliet ci a preco ma klame.

Pokud máte děti, odpustit se dá. I když ne zapomenout.

já jí vymazat a odpustit chtěla, ale nejde to. s manželem jsem zůstala, trápím se tím dál, a předhazju mu to pokaždý, když na mě kvůli tomu spadne splín a to je velmi často. někdy ho i nenávidím, že to všechno zničil, měli jsem problémy, ale ty se neřeší snad jen nevěrou.je to začarovaný kruh, a nevím, co bych měla udělat, abych to nějak v sobě zlikvidovala. a samozřejmě se jednalo o osbu, s kterou jsem se přátelila. je mi z toho dost často na zvracení, takže myslím, že se odpustit neda.

Ne!

Já si myslím že nevera se odpustit nedá podle meho názoru.

ale právě proto se to ten...Souhlasím:
ano, já s tebou také souhlasím:-), že klopýtnout může každý, jen jde o to, jestli jednou, nebo pravidleně. Chybami se člověk učí,jinak to snad ani nejde, ale pokud chyby stále opakujeme? pak už je to něco zcela jiného.

Patricie, věřím, že s...Noo, ty nevěříš, věřit nemusíš, tohle zkrátka byly a asi ještě jsou její pocity, prostě si to vyčítala a brala to jako svůj trest za svůj hřích, já nevím, jestli ten milenec byl i někdo, s kým třeba chtěla být úplně, možná rozbít rodinu, tenhle detail se neví, ono to vlastně vyšlo na povrch až po té tragédii. Psala jsem o jejích pocitech, my o tom může jen polemizovat, co je blbost a co není.
Nějakou souvislost vždy věci mají, sama poznávám, že špatného, co se mi děje, není jen tak zbůhdarma...

Asi na nevěru kývnu, když je to jedno z řešení, jak udělat svůj život šťastnějsí,kvůli nějakému strádání, někdy není východisko, ale když pak uslyším, jak doma vše funguje, ženuška super, zázemíčko,dětičky, pohoda, přesto převládá chuť testovat jinde tělíčka, tak to mě vždy bude znít jako rozmachanost, neuvědomění si, jaké štěstí vlastně doma máme, v těch druhých, že by mohlo být vše rázem jinak. Sobeckost a ego převládá nad zdravým rozumem. Chlap, kterému doma funguje sex a souloží jinde, je pro mě vždy jen ubožák, co si neváží ničeho. Nicnetušící žena by to vždy brala jako zradu, kdyby to nedejbože vyšlo najevo. A pak se diví, až když ho něco, cokoliv špatného postihne, ptá se sám sebe a okolí, "proč zrovna JÁ". Platí to samozřejmě oboustranně.
Na nevěře není nic těžkého, ale ty následky už mluví jinak. Člověk si myslí, jak je to utajené, a pak přijde nechutný šok, když vyjde napovrch stará křivda, vždy je tady vysoký stupeň rizika, že to někdo vyžvaní.

Já Tě chápu, úplně,...Patricie, věřím, že s tím dítětem se to stalo tak, jak píšeš. Nezdá se ti to trošku na hlavu? Proč by byl takový trest za nevěru? Žena měla špatné svědomí a tragedii završila dalším neštěstím- přiznáním nevěry. Ale nevěřím, že to ve skutečnosti mělo něco společného.

Ono je třeba vždy vše...Silente u vas jde zrejme o klasicky stereotip. Skoda ze nemuzeme slyset nazor tve zeny a duvody "boleni hlavy".
Z pohledu zen vypada to "nezne milovani" velmi casto jako upatlana predem predvidatelna snaha ktera je ztratou casu. Neber to osobne.
Odhaduju ze vice nez 90% muzu si pouze mysli ze jsou v posteli "dobri" ale v realu s nimi zena spi z jinych duvodu nezli je jeji touha po sexu ale spise "jen" z povinosti, lasky, ze zvyku ci vypocitavosti ci toho ze byli nadrzene a potrebovaly se rychle vybit ale nikoli proto ze vedi ze sex s "timhle panem" byva uzasny ...

Já Tě chápu, úplně,...ale právě proto se to ten druhý nesmí nikdy dozvědět,nikdo nikomu nechce ubližovat.Výčitky bych měla velké,kdybych o toho partnera měla přijít,jenže tehdy to člověk viděl úplně jinak.No je jasný,že na to není nikdo pyšný.Ale klopýtnout může opravdu jednou za život každý z nás.Jinak máš pravdu,lehce se to píše,ale být já ta podvedená,tak bolest by to byla velká,to je jasné.

Ono je třeba vždy vše...Já Tě chápu, úplně, někdy je nevěra vyústění problému mezi dvěmi a není jiného zbytí...
Ano, že jako zdravý chlap se zachováš, jen tě to přece může pak dostihnout, ono svědomí se nemusí objevit hned...až když se něco přihodí.
Příklad, zemřelo náhle 7 leté dítě,masivní krvácení do mozku, a nedovedete si představit jejich rodiče, jak si rvala vlasy, že měla jinde chlapa a byla nevěrná a tohle je teď její trest...ta bolest, kterou ztrojnásobili svým vlastním pochybením, už se i pokusila o sebevraždu...není to povídka, tohle se opravdu stalo..chyba kterou tvrdě pocítila na sobě samé...svědomí tě stejně dostihne...není úplně špatný, mít dobrý pocit na konci, že si toho tak moc v životě zase nepodělal...
Ale dobře, ať si každý dělá co chce, jen jsem měla možnost hlouběji poznat některé věci, takže i následně po mých zkušenostech o tom hodně přemýšlím. Samozřejmě pokud už přesně víte, že vám bude i na smrtelným loži z toho ze všeho dobře, tak se o tom asi nemá smysl bavit.Já to tedy nevím.
Také mě vždy fascinuje, jak mají všichni nějaké potřeby, a co sem tam víc pochopit toho druhého? To platí i pro mě, protože ne vždy jsem to udělala. Ale to je celkem těžká práce, nepřichází to samo.Každý je sobec, ale přesto chceme žít ve vztahu. Tak proč si lidi v páru tolik ubližují. Nikdo není přirozeně nastavený, aby svého druha v klidu občas předal někomu jinému. A odtud plyne ta bolest potom způsobená...
Já znám hodně mužů, kteří mi řeknou, to víš, my máme ty pudy, my jsme lovci, ale když se zeptám co kdyby manželka měla stejný pudy, tak je zle...
Když zničíš rodinu, tak to je jeden z největších neúspěchů, jaký v životě napácháš. Dokud si neprojdeš tím bahnem, kdy ti ten druhý ublíží, a ješte samozřejmě nejlépe s někým, koho dobře znáš,tak se o nevěře mluví snadno a bez rozpaků.

jako nejsem pro nějaký...respektuju - nerespektuju, prostě to je skutečnost (byla)
žijeme spolu už moc dlouho, asi si potřeboval dokázat, že je ještě žádoucí a někdo ho zbožňuje. Ale co vím, tak to velmi brzy skončilo (možná ještě než pořádně začalo). Ale bohužel to nebylo poprvé. Manžel je takový zamilovávací typ. Jednou za X let to na něho asi přijde - i když možná někdy jen v té platonické podobě - ale i to tenkrát docela "bolelo".
Já jsem jen chtěla říct, že si myslím, že kdo nás zná z okolí, tak asi ani na chvíli by neřekl, že i my bychom mohli mít podobné "problémy".

taky bych to do sebe ani...jako nejsem pro nějaký milenecký vztah,abys to dobře pochopila,jen tu píšu,že stát se to opravdu může i v lepších rodinách.Ty o tom víš,že je ti manžel nevěrný a to by mi teda hodně vadilo,lepší nevědět,to pokud to respektuješ u svého muže,tak ho asi moc nemiluješ.

jak píšeš,jsi prostě...taky bych to do sebe ani manžela neřekla.
ale oba už máme nějakou tu zkušenost za sebou.
Bohužel já o té jeho vím, on o mojí ne.
Nebo si to aspoň myslím (doufám), protože ač muži někdy jakože svým ženám přejí trochu vzrušení jinde, tak v podstatě si myslím, že jsou majetničtí stejně jako mohou být i ženy (o kterých se trvdí, že jsou více žárlivé).

Ono je třeba vždy vše...jak píšeš,jsi prostě normální zdraví chlap,který má svou potřebu,tak u tebe je to jasný,že hledáš jinde a jistě chceš mít trvalý vztah.Nevím,co se tu pořád řeší,znám tolik párů,co jeden,nebo druhý byl nevěrný a jsou dál spolu a jsou to i ti,do kterých by to málokdo řekl,vodí se za ručičky,mají vzorné manželství.Jenže u některých to prostě nevíte,ale každý sám za sebe at si sáhne do svědomí.

Ono je třeba vždy vše brát ze dvou stran. A vždycky jsou v tom 2 nikoliv ten jeden. Já jsem rád věrnej jedný ženě. Jsem ženatý 5 let, spolu co jsme celkově tak 10 let. Je mi 33. A prostě, moji ženušku imrvere "bolí hlava". Tak se mi nikdo nemůže divit, že po 3 letech už jsem si začal hledat novou partnerku. Jo když hovory nikam nevedou, veškerá aktivita má je nežádoucí, tak bohužel. Jsem mladý zdravý muž. Ženě je 32. Když to holka nepotřebuje, její problém, ale já ano. Nikoho nemá, do práce i s práce jezdíme spolu. A v práci samý ženský. Vím že je to těžký, nedře se tam. Já taky nemám zrovna nic lehkého. Ale milovbání je pro fungující vztah důležité a 3 roky bez, předtím 2, tohle hraničí s frigiditou. Už jsem se naštval a řekl jsem ať jde do kláštera. A nemyslete si že jsem nějaký prasivo s perverzními praktikami.Mám rád něžné milování. Ale prostě čeho je moc toho je příliš. Když jsem se svěřil doma, nechápali, jak jsem v tom tak dlouho vydržel.