PANICKÁ PORUCHA PP8

Jo, jo, ten strach je úpně nejhorší. Taky jsem měla pocit, že je to můj nejhorší nepřítel a závidím každému, kdo se bojí jen uměřeně, v rámci pudu sebezáchovy. Když jsem byla před pár týdny v lázních Jeseník - chodila jsem na psychoterapii a s tímto svým pocitem jsem se svěřila psycholožce. A ona mi řekla, abych svému strachu napsala dopis, něco v tom smyslu, jak ho vnímám, co mi na něm vadí, no prostě jako dopis nějakému člověku. Třeba jen v hlavě. Tak jsem to udělala a víte, co mi došlo? Je to fakt hrozný, ale díky tomu strachu, jsem paradoxně dokázala víc věcí, než kdybych žila spokojený, klidný život. Tím, jak se ho snažím překonávat, bojovat s ním i s PP, bych si, bez nějaké sebechvály či sebeuspokojení troufla říct, že se snad ze mě stal i lepší člověk. Takže bych mu vlastně měla být vděčná. Když jsem si tohle tak nějak uvědomila - děsně se mi ulevilo a nechci to zakřiknout, ale cítím se podstatně líp. Možná by jste to taky mohli zkusit. Tak hezký den všem.

P.S. BÁRO, všimla jsem si, že se chystáš do Jeseníku. Napíšu víc, aby ses mohla těšit.

Jiři, děkuji, jsem odhodlaná bojovat jak lev. Tak drž palce, ať mě ta svíčka nedostane.

Valentýno, jsem moc ráda,že jsi mi napsala o Coaxilu.Sbírám informace, protože v případě, že bych prohrála svůj boj s recidivou Pepky , asi bych ho začala brát. SSRI jsem brala bez problému asi před třemi roky.Zabralo mi bezvadně ale půl roku po vysazení byly problémy zpět.To už mi došlo , že pokud AD nezaberou na poprve asi mě nevyléčí. Chce to naučit se ovládat myšlení aby zůstalo trvalé vyléčení. Začala jsem se o problém dost zajímat a i když jsem nebyla už jako dřív, podařilo se mi problémy docela ukočírovat a dostat se z toho bez prášků. Loni jsem začala chodit na "doladení" k psychologovi a ten mě po třech sezení tak rozhodil, že vše k čemu jsem se těžce dopracovala bylo fuč.Teď začínám od začátku a docela se mi to daří.Uvidíme, jestli se nezadaří, zkusím ten Coaxil.Měj se hezky!!

Petro,máš pravdu. Základem je ovládnout své myšlenky. Ale je to opravdu moc těžké, což tady všechny víme.Příklad-dnes ráno jsem se probudila a při obracení mě strašně zabodalo v levé lopatce.A začalo mi to pomalu spouštět paniku.Musela jsem se až usmát, jak mi tuhla lýtka , připravená k útěku a nepříjemný pocit po těle. A teď jsem mohla přistoupit na myšlenku, že je to snad od srdce/bylo to fakt velké táhlé zabodání/ anebo si říct, že jsem blbě ležela a stuhl mi sval.Vnukla jsem mozku tu myšlenku a vůbec nic se nespustilo. Já vím, že to je malý příklad, že u mnoha z nás se pepka avizuje daleko agresivněji a je těžké to ustát ale tudy asi cesta vede.

Lily, nepochopila jsem o čem píšeš, prosím tě napiš, co jsi se o AD třetí generace dozvěděla. Dík . M
Všem krásný den.

text

Ahojky vsichni!
Vite ze PP honi nase neustale myslenky? a nas obrovsky strach z ataku? Naucit se jak zastavit myslenky ktere v nas vytvori paniku je jedna z dulezitych veci. Ale to nejhlavnejsi je se opravdu podivat do naseho zivota...ceho se opravdu bojime??? zijeme zivot tak jako bychom opravdu chteli? Panicka porucha pracuje na zaklade toho, ze neco v nasem zivote neni tak jak by jsme si opravdu prali...budte na sebe hodni, a zeptejte se sami sebe co nas opravdu trapi..? Panicka porucha je castecne vyvolana tim, ze je jednoduchsi se soustredit na nasi poruchu nez na nas zivot a 'promluvit' si opravdu do duse...'ziju muj zivot a nebo nekoho jineho?' Ono to fakt funguje!

Ahojky vsichni!
Vite ze PP honi nase neustale myslenky? a nas obrovsky strach z ataku? Naucit se jak zastavit myslenky ktere v nas vytvori paniku je jedna z dulezitych veci. Ale to nejhlavnejsi je se opravdu podivat do naseho zivota...ceho se opravdu bojime??? zijeme zivot tak jako bychom opravdu chteli? Panicka porucha pracuje na zaklade toho, ze neco v nasem zivote neni tak jak by jsme si opravdu prali...budte na sebe hodni, a zeptejte se sami sebe co nas opravdu trapi..? Panicka porucha je castecne vyvolana tim, ze je jednoduchsi se soustredit na nasi poruchu nez na nas zivot a 'promluvit' si opravdu do duse...'ziju muj zivot a nebo nekoho jineho?' Ono to fakt funguje!

Ahoj všichni.Přišla jsem Vás po dlouhé době pozdravit.Chodila bych sem ráda častěji,ale mám toho moc moc.Jsme tu 2 kadeřnice na cca 5000lidí.Božínku,hrůza.Nutně potřebuju aspon 2 kolegyně,ale nějak se do toho nikdo nehrne.Je to dřina,a práce s lidma je stresující.Určitě to znáte..
Jsem ráda,že tu pořád jste.Myslím na Vás.

Mirko já taky nemůžu brát SSRI,jsem na ně alergická.Tak beru již zminovaný coaxil.2x denně a na noc miabene.Nemůžu říct,že by mi nepomáhal,ale stačí trochu větší stres,párkrát zapomenu v poledne pilulku,a ataka je tady.Taky mi snižují libido.Chudák přítel,ale vše je lepší,než rozjetá PP.Taky po nich konečně netloustnu.
Jsi statečná,že s tím bojuješ.Držím Ti všechny palce.

Aha, to jsi psala o někom jiným, blbě jsem si to přečetla, promiň. Bez prášků, pokud to jde, je to samozřejmě lepší, tak se drž!!

Jiři, děkuji za přání ale já nemám co vysazovat, protože jsem ještě nezačala nic brát. Asi jsi mě špatně pochopila. Bojuji právě abych nic brát nemusela. Zatím se daří, uvidím, co bude dál.
Zdravím a přeji tobě a tvým dcerám, ať jste v pohodě. Mirka

HANI, tak malou už máš na delší dobu pryč! Hlavně ať se má dobře, určitě jí ty hory prospějí.
EVI, Tobě taky přeji příjemnou dovolenou, jejda, jak já bych hned někam vypadla. Určitě to bude bezva změna chvíli zmizet z toho našeho uspěchanýho pracovního tempa, dát si po obídku nějaký dobrý koktejl, nebo kafčo a relaxovat ...... Zasloužíš si to, máš to v poslední době taky náročný a určitě ten let a to všechno kolem zvládneš!
DITUŠ, Anetka váží necelých 50 kg, síly se jí pomalu vrací, ale má ještě problémy se spaním, nedaří se jí usnout. Ale myslím, že je to tím, že teď si dávala dohromady přihlášky na VŠ a VOŠ a ona není zběhlá v papírech, nechtěla s tím pomoct, takže bojovala s tím hodně a to ji asi rozhodilo.
Víš, musím říct, že momentálně mi chybí taková ta jiskra, ani to sluníčko mi nějak neděla radost, je toho pořád dost jak v práci, tak i kolem, pořád jsem nápomocna segře, teď mě stála hodně sil starší dcera, naštěstí Šárka mi dělá radost, jsem nějak vyšťavněná a nejlíp mi je, když jsem zavřená doma a nemusím s nikým komunikovat. Tak jsem se nějak zavřela v sobě ....
Ale určitě to bude lepší. před chvilkou nás byl pozvat synovec na svatbu, takže chmury šly chvilku bokem a řešili jsme radosti i strasti zařizování kolem svatby.
Už se těšíme, protože jsme dlouho na svatbě nebyli!
že Tě taky můžu poprosit o fotečku Tvých holčiček z maškarního plesu. MISS je tak věrohodně popsala, že jsem na ně moooc zvědavá. Stejně jsi šikovná mamča, zvládáš toho hodně. A moc hezky jsi to dnes napsala o těch AD a vůbec těch věcech s tím souvisejících.
MIRKO, Tobě přeji co největší výdrž při vysazování. Když člověk ví, s čím bojuje, je to o něco snazší, protože už znáš většinu příznaků a víš, jak se při příznacích chovat.
No prostě je to individuální a záleží na okolnostech každého jedince.

Evi, ptala jsem se tě na ten Coaxil ale to už jsi mi odpověděla. Sondovala jsem jednak kvůli sobě, protože jsem byla rozhozená a uvažovala o nějakém lehčím AD a taky kvůli holkám z naši diskuse. Jsou tam tři, které nemohou brát SSRI a tak berou Coaxil a vůbec jim to nezabírá. Možná je to tím , že začínaly od jednoho a pak postupně přidávaly. Možná to chce nárazovku, začít od těch doporučovaných tří denně.
Je fajn, že tobě to tak zabírá a jsi opět v pohodě.Drž se toho a raději nic neměň. S tím Aurorixem máš pravdu, těžko radit, každému zabírá něco jiného a jinak. Ale ta holka je s ním ohromně spokojená. Už teď bude zkoušet po roce a půl vysazovat.
Já jsem se teď zase trochu zkonsolidovala, tak se ještě pokusím zabojovat. Zatím se daří a doufám, že mě ten boj neumoří.
Tak ještě jednou přeji moc krásnou dovolenou a užij si to.jestli vše v pohodě zvládneš, tak nemusíš o žádné změně AD uvažovat. M.

Ahoj z hor všem.
Tak jsem dorazila z práce a mám nějak dost. Doháním tolik práce, konečně mám po kupě podklady pro daňový přiznání , do toho fakturace, připravuju pomalu na mzdy, protože v pondělí letíme. A taky jak to vypadá , tak teď lítám já. Ale na záchod, všude kolem střevní chřipky a asi jsem něco chytla. No, aspoň budu v pořádku do odletu. Hlavně, aby to ještě přežil manžel a můžem balit.
Mirko ahoj. Ty jsi se mě tenkrát na něco ptala, ale já jsem úplně zapoměla , na co. Jen si vybavuju, žes psala, že někdo od vás z diskuze bere taky Aurorix a nabízela jsi kontakt. Za to jsem ti chtěla poděkovat, ale ono to stejně na každého působí jinak. Tak bych třeba využila tvojí nabídky až jestli je budu opravdu měnit. Teď se cítím docela dobře. Jen je pořád zapomínám brát. Mě by vyhovovalo brát léky jednou denně. Ráno si vezmu automaticky, ale pak už zapomínám. Stárnu a blbnu.
Hani, tak už máš dceru u nás? Na sjezdovkách je ještě sněhu dost, většinou technický, ale lyžovat se dá.Tak snad se jí tu bude líbit.
Dito, dík za fotky malé parádnice. Ta to prožívala, co?
Zdravím všechny a jdu žehlit. Pustila jsem si na DVD Tři oříšky pro Popelku, tak mě to půjde samo.

Mirko .........já myslela,že kdybychom tam žili od mala,ne že by mě přesadil někdo v 52 na jih,to ani náhodou,naopak já chci naopak na hory.......................to jsem se špatně vymáčkla,

jinak všem hezký den

Dito, děkuji za přání pěkného odpoledne. Taky se mě to týká, chodím sem občas, když brouzdám po panikářských diskusích.Napsala jsi to o AD pěkně, až poeticky. Brala jsem je jen jednou a postupně vysadila naprosto bez problémů. Půl roku jsem byla šťastný člověk , až do té doby, kdy se mi nakupily problémy a padlo to na mě znovu.
Předpokládám, že jsou zmiňována AD SSRI., ne benzodiaz.Tam to je s odvykáním horší.

Hani, píšeš, že by nám asi vyhovovalo bydlet v teplých krajích. To není můj případ, mě horka vůbec nedělají dobře, ač jsem je dřív milovala. Snad je to tím, že první ataka byla v parném létě.A mozek si to pěkně pamatuje. Letos v červenci bude mít moje Pepina šesté výročí.
M.

Á už mi to tu běčí ,tak se nasvačíme a jdem ven.AHojte.

Ahoj Jiři!Už přibrala dcerunka? Bch jí kousek odřízla.-((.Jak se daří tobě?

Právě jsem vytelená ze zprávy,že Bára Basiková čeká ve svých 44 mimino.Saudková taky čeká,už ani nevím s kým a kolikáté...juj.

Taky se mi párkrát podařilo vysadit :-)

Ahojky, jen jsem nakoukla a upoutala mě poslední věta Pavla. Možná jsem to psala, ale byla jsem celkem v šoku, když mi Šárka řekla, že si vůbec nepamatuje ten nejhorší průběh její "nemoci", jediný, co ví, je, že si říkala, že asi umře, protože neví, co se s ní děje. Jinak veškerý negativní zážitky, omdlívání, slabost, úzkost, strach, hluk, si pamatuje jen matně. Už neví, kolikrát omdlela, kde, prostě to má vymazaný. Takže doufám, že je to opravdu tak, jak píšeš, že snad má na to opravdu zapomenout, aby mohla žít dál aspoň tak, jako dosud.
Vedro dělá zle každýmu, není to jen věkem, Šárinka nemůže vůbec na slunko, hlava se jí točí normálně, ne tak v těch horkách. To jsou vedlejší projevy, resp. každý ty "vedlejšáky" má jiný, jinak to prožívá, cítí, ale někdy je lepší se těmto věcem pokud možno vyhnout, než jít hlavou proti zdi, přestože se říká, že se nepříjemným věcem má člověk zkusit postavit a zabojovat, ne vždy se to setká s účinkem.
Dcera AD určitě vysazovat zatím nebude, mám pocit, že to má vsugerovaný tím, že pokud vysadí, může se opět její stav zhoršit. Takže hrotit to nebudeme, protože po zkušenostech, co tu čtu, vidím, že se to časem opět při zátěžových situacích vrátí. Takže ta jedna prášková berlička denně v nejnižší možné míře není tak hrozná.

:-)to jo,nejsme stroje,i když někdy...

S vysazováním to chce překousnout začátek a pak zkusit vydržet.Chápu,že ne každému se to může podařit.a časem není problém se k nim vrátit...můj případ

Ditušo a Hanko, nemylel jsem slunko +35 stupňů středozemních, ale třebas jako je dnes :-) taky mi vedro už nedělá moc dobře. To už bude asi věkem :-))
To jsi nasadila laťku vysoko s tím názorem na AD. Většina lidí píše že se jim moc nedaří AD vysadit.
Ten mozek je stejně nedokonalej :-)) Hlavním spouštěčem bude asi ten strach. To je zajímavý, co si mozek má pamatovat, to zapomene, a co má zapomenout, to si pamatuje :-))

Nevím proč,ale když mám čásek a chvíli pohodičku a k tomu vidinu vonícího horkého kafíčka,usednu a zavítám sem....asi návyk-závislost:-).
ALe Hani,Pavle,AD návyková?nene...blbě je člověku i předtím,než se do mozku poprvé ta potřebná látka dodá,nebo snad ne? Meslím,ja:-)).A zas tak nevěřit odborníkům,když píší i říkají osobně,že návyková nejsou,no to už bych nemohla věřit vůbec ničemu a nikomu.A pokud myslíte třebas nepříjemné pocity či stavy po vysazování AD,hm, tak to je docela logické,když látka z mozku ubývá,ale to neznamená,že by člověk měl trpět abstin.příznaky jak u opravdu návykových látek.Když se vysazuje pomalu,tak až takový problém to není.Daleko návykovější mi připadá porucha jako taková,mozek si zvykne se bát,tělo artmizovat,motat se,houpat agorafobicky nejen na mostě či náměstí,třepat,spouštět neuvěřitelnou sumu psych.i fyz.projevů strachem-úzkostí počínaje a nevycházením z domu či úplnou izolací od reálu konče.A to spatřuji jako nejhůře zvladatelný návyk,poruchu v pravém slova smyslu.Hani,kdybys měla Saharu pod nohama,ale genetické základy potíží v sobě-počatou na MOravě ,Slezsku či Čechách,myslíš,že by jen slunce pomohlo?:-(
Uj,fuj,vedro nemusím...ale milé ,přívětivé a smějící s slunéčko,třebas i sedmitečné ano:-).
Těším se na narcisky, doufám,že budou nejen žluté barvy,ale i ty drobné bílé s kraječkovými středy,co voní překrásně a od dětství je milujuúúúúúúúúúúúúúúú(jen jejich cibulky ne a ne sehnat).Bledá jak bledule obecná:-) či sněženka...jo,to jsem,ale přesto na ně ráda koukám,jako na první jarní poslíčky,zvlášt když čučí z posledních sněhových škraloupů na leckterém záhonku či stráni.
Taky mám záhon báječných žlutých kosatců,masité květy,ale na ně dojde až v létě.
A nejvíc se těším na vůni a hukot rozkvetlých ovocných stromů,zvláště pak meruněk.Pohled na "zlatý déšt" v kontrastu s kýčovitě modrou oblohou, protkanou slunečními paprsky, mi dodává jaksi vnitřní klid a ten,jak vidno a čitelno,potřebujem všichni,co sem -často i méně často,anonymně či jmenovitě -"chodíme".
dnes krásné odpoledne všem...