jak se odmilovat ?

Jsem neštastně zamilovaná už skoro rok, nedokáži se s ním rozejít, protože ho moc miluji, je to má první velká láska.Pořád brečím a hledám odvahu a sílu, ale strašně mě to ubíjí a ničí už nevím kudy kam příjdu si jak myška v rohu, bezmocná a tak moc zranitelná. Jsou dny kdy mi je s ním fajn, smějeme se, povídáme si, atd..Ale pro něj jsou asi přednější jeho kamarádi.Pořád mi předhazuje že mu je předhazuji, vyčítám má asi pravdu ale mě to mrzí..Když si s ním chci něco domluvit tak se nejdřív musím zeptat jestli už něco nemá domluvenýho.Už jednou jsme se rozešli(on se mnou)pak se ke mě vrátil s tím že beze mě nemůže být a že mě miluje. Ale vše se zas vrací do starých kolejí. Už si ani nepamatuji kdy jsem se od srdce zasmála a mohla říct: ,,Ano dnes jsem štastná"! Dejte mi prosím někdo radu já už nevím jak dál¨.

Simono, mluvíš mi z duše... Chvilky optimismu a toho jak si připadám tvrdá, že možná to opravdu pro mě nebyl ten vhodný partner... střídají mnohem delší chvíle beznaděje, bolesti, ztráty, nepochopení, nemožnosti se znovu nadechnout... Proč to takhle dopadlo, není už toho náhodou moc, abych to dokázala unést?

v: Tobě ale opravdu pomůže jedině úplné odloučení. Ta tvoje láska je pěknej pitomec. Ale za to svoje trápení si vlastně můžeš i ty sama. Já vim, je to těžký, když člověk někoho miluje, tak ho dobrovolně opouští s těžkým srdcem. Já to udělala a moje odhodlání podpořilo i to, že se teď kamarád snaží o nějakou jinou holku. Je mi příšerně, tolikrát jsem to během tohoto týdne obrečela. Chvíli mi připadá, že to zvládám, chvíli zas upadám do takových depek jako ty, Jani. Taky jsem mu napsala sms, jak mi je smutno a jak ho miluju, na to mi ani neodpověděl. Ta psychická bolest, úzkost, smutek, prázdno...jsou šílený:-((.

zuzo to je právě to trvá to už přes 5 let a stále ho to baví s přestávkama ale baví.nekotaktování je strašně těžký.abych řekla pravdu tak poslední dobou nevím kudy kam jsem v takovém stavu že mě rozpláče maličkost a trápí mě nejvíc to že vymazat ze života ho nejde a být mu nablýzku mě zabíjí.kdyby sám mě řekl ne a odešel a nekontaktoval mě a jak se říká žil si svůj život,tak by to bylo lechčí,ale když on se chová podivně jednou chladně jako by mě nikdy neznal a jindy zamnou přijede volá říká lásko a ruzný kecičky a jak chce jenom mě a já vždy mu na to skočím a po pár dnech zase chladno nezájem nebo jsem vrba kamarádka a za pár dní zase něco jiného a semnou mává jak se mu chce jako bych byla loutka,dřív sem si myslela že jen neví co chce ale ted po tolika letech...mě to už psichicky zabíjí ale zároven odejít z jeho života nejde...

Avšak jak je vidno, vždy se tu zcela výborně vypovídám :-)

Ahoj H! Náš hovor dopadl tragicky, kategoricky mě odmítá. Příšerný. Poslala jsem mu ještě několik zcela zoufalých sms a na ty nereaguje. Říká mi, že se odmiloval, že vlastně jsme se tak málo stýkali, že si stejně připadal neustále sám, ale když mu na to odpovídám, že já jsem se také tak cítila, ale že jsem si myslela, že mu to tak vyhovuje a nechtěla jsem ho do ničeho nutit, že teď tedy poté co jsme vlastně oba zjistili, že nám jde o totéž, můžeme začít znovu a úplně jinak, tak prostě nechce. Neustále do toho vnáší mou školu, že po mě nemůže chtít, abych byla pořád s ním (přitom mě ale paradoxně předtím od sebe hrozně odháněl, jednou mi řekl, že se v podstatě nehodlá nijak více citově angažovat, že už toto zažil 3x a byly z toho 3 zdrcující rozchody), že bych pak mohla mít špatné známky apod. Ale nechce pochopit, že já sama vím, co je pro mě nejlepší, že teď jsem poznala, jak ho mám ráda, jak mi na něm záleží... Zkrátka to jde do háje. Každý den brečím, cítím hroznou úzkost, bez něho nevidím smysl svého života atp. Nedovedu se vůbec vzchopit, v hlavě mám neustále jeho obraz. Je to šílený, jak rychle člověk může o někoho přijít. Jak žít dál a nezbláznit se z toho, nezhroutit se, najít v sobě ještě nějakou sílu. Čekají mě teď státnice, tak přemýšlím, že bych poté na rok tu školu přerušila a odjela někam ven, nebo bych si alespoň našla práci ve svém oboru, abych se dostala mezi nové lidi... Nevím, jak mám bez něj dál žít. Ale nelituji toho, že jsem mu volala, že mu píšu hysterické zprávy. Říkám si, že toto není moment, kdy máme spolu hrát hru kdo s koho, mě to zdrtilo, tak ať to ví, nebudu si hrát na Hrdého Budžese. Kdybych se mu neozývala, tak by na mě možná ještě rychleji zapomněl a myslel by si, že mě tedy na něm moc nezáleží. A že si před ním zhorším svou vizitku v době kdy mě nechce, už je také jedno. Ale musím také přiznat, že ho takto nutím si mě alespoň připomenout, přemýšlet o mě, kéž by se mi povedlo ho zviklat od toho svého striktního ne. H, co budememe dělat? Jak žít dál? Kde načerpat sílu?

ahoj,mám podobný problém a pomáhá mi čas, nekontaktování, a vědomí,že mě ten druhý jen využívá a nemám pro něj žádnou cenu.Tohle totiž nemůže trvat dlouho,brzy to dotyčného přestane bavit nebo si najde někoho pro něj zajímavého a na tebe se vykašle.

už dlouho se snažím se odmilovat a je to těžké.a ještě těžší je někoho milovat,být tak moc zamilovaný a kdyby ten dotyčný aspon o vás nestál bylo by odmilování mnohem lehčí.ale když ten dotyčný nejen že ví že ho milujete a dokonce to byl váš kamarád ale kdž ten dotyčný si s vámi zahrává a tak trochi toho viužívá té lásky co k němu cítíte,že vás vlastně ovládá je zničující.nenávidíte samy sebe,říkate a litujete dne kdy jste ho potkali brečíte trápíte se ,zkoušíte zabít čas jen jak to jde aby jste zapoměli ale ono to nejde,nejde zapomenout nejde se tzv. odmilovat,pořád šíleně miluju a nemůžu volně dýchat.ikdyž vím že si semnou hraje nejde tomu zabránit.tak jak zapomenout?proč musí láska tak bolet? proč.....

Láska je jako válka...je lehké jí začít..těžké ji zkončit...a nemožné na ní zapomenout...

Ptá se láska přátelství: Co tu děláš, když jsem tu já? A přátelství tiše odpoví: Jsem tu abych utíralo slzy, které způsobíš...

"Říká se, že milovat, znamená žít, já miluji a zdá si mi, že umírám...!"

Ahoj Jani! Jani když jsem první den po rozchodu prosila, ať se vrátí jednoznačně řekl NE!, že má jasno a tím svým přemlouváním se mu ještě víc vzdaluju, ale mne to bylo jedno, byla jsem zoufalá...Chtěla jsem být bez kontaktu, že se mu třeba začne stýskat, ale teď když má jinou se mu těžko začne stýskat...tak strašně moc mu chci napsat, ale bojím se reakce, že uslyším NE mám jinou je konec a nemá cenu se o něco pokoušet! Ty máš naději, když jste si to vyříkali a vlastně jste ten vztah špatně pochopili. Vím, že láska a touha být s ním je mnohokrát silnější, než rozum, který říká dej tomu čas a jdi dál! Nebudu tě od kontaktu s ním zrazovat...Snažím se být za hrdinku, ale plácám se v tom...já ho mám snad den ode dne víc ráda...Snažila jsem se to překonat, říkala jsem si běž dál, začni znovu, ale ta smutek a stesk po něm mi to nedovolí...

Pro H: Ahoj, tak jsem zpět a jak tak koukám, jsme na tom úplně stejně:( Strašně se mi po něm stýská, nemůžu na něj zapomenout, jako totální magor jsem mu poslala takové dvě sms ať se vrátí, že ho miluju atp. na které mi vůbec neodpověděl, ani ve špatném slova smyslu jako ať toho už nechám, že je konec atp. Chci mu dnes zavolat, chci ho zpět. Já vím, možná se mu tímto svým vnucováním ještě více hnusím, ale je mi tak příšerně, nedovedu bez něho žít, něco musím dělat, třeba ho přesvědčím. My jsme neměli ideální vztah, oba jsme si stavěli jakési bariéry přes které jsme toho druhého nepouštěli, ale mám ho strašně ráda a přeci není možné, aby už ke mě nic necítil nebo si říkám, že když začneme znovu a jinak, protože ten předchozí vztah opravdu moc dobrý nebyl, tak že mě začně mít znovu rád, vlastně teprve až při rozchodu jsme si poprvé řekli, co kdo z nás chtěl a co ho trápilo a paradoxně jsme si oba mysleli, že ten druhý nechce vážný vztah, ale to je právě úplně naopak. Už nevím jak dál, neuvěřitelně mi chybí, držte mi palce ať ho přesvědčím. H - musíme přeci něco dělat, jinak se z té bolesti zblázníme. Ta beznaděj.

Petře, já vlastně mám tak trochu něco podobnýho. Taky jsme si nebyli schopní za celou tu dobu o všem pořádně promluvit. A ta nejistota, nechápání toho, co ten druhý dělá a proč, je strašně ubíjející. Já se pořád snažila zjistit, co ke mně cítí, ale on nebyl schopnej se vyjádřit. Tak jsem mu teď nedávno zavolala a prostě se ptala přímo na všechno možný. Lituju jen, že jsem to neudělala dávno. Myslím, že by sis s ní měl otevřeně promluvit a vše si ujasnit. To, že se budeš tvářit, že máš k ní jen kamarádský vztah, nikam nevede a určitě to dlouho nevydržíš. Taky jsem si myslela, že zvládnu být jen kamarádka, že budu city v sobě potlačovat jako to děláš ty. Ale to jde vydržet jen nějakou dobu, pak jsem z toho začínala šílet. Já to nakonec vyřešila odloučením, protože chodit s ním nechci, ale jen kamarádit se taky nezvládám. A hrozně mě mrzí, že tím přicházím o úžasnýho člověka, ale lepší řešení nevidím. Určitě si s ní otevřeně promluv!

ahoj simco, ja se po delsi odmlce zacal se svou kamaradkou opet stykat, videli jsme se aj si parkrat volali, ja nevim jak to vidi ona a tak jsem o svych citech k ni nemluvil, nechal jsem na ni jak dalece se o nas bude chtit bavit, takze sve city v sobe potlacuji, to jsem ji nerekl, ale jinak to asi nejde, protoze je to asi jednodusi i proto ze ona mi navrhuje co vsechno bychom spolu mohli delat a ja ji nechci nejak zklamat, jestli me bere jako kamarada, trapim se tim jak si to s ni proste vyrikat, ale uz to beru trochu s nadhledem a rikam si ze jsme proste kamaradi a chci si uzivat nasich spolecnych chvili, i kdyz me trapi myslenky ze je mozna s nekym jinym, protoze mi prijde jakoby svuj osobni zivot prede mnou tajila... trochu me trapi i to ze jednou se tvari jak by me chtela hned videt a pak se zas tvari jako by na me zapomnela, ja si rikam jak by to bylo fajn s ni nekam vyrazit ona me odmitne a ja se pak trapim otazkam jako treba proc, atd...? ja bych ji volal klidne kazdy den, ale nechci se vnucovat a nejak to zas cele pokazit... Je to slozite a ja nevim jak si s ni v poho bez emoci a na rovinu o vsem co mezi nami bylo a je popovidat at se to napeti mezi nami treba uvolni.... Nemate nekdo nejakou radu nebo podobnou zkusenost

Už jsem sem psala někdy v prosinci, ale odmilování se zatím nezdařilo, tak si musím postěžovat znovu. Mám několik let přítele a miluju našeho společnýho kamaráda, s kterým jsem se vídala tak 2x do týdne. S přítelem chci zůstat, mám pocit,že jeho miluju víc. Ale na kamaráda myslim víc jak rok, úplně mě to pohltilo. Snažila jsem se s ním přerušit kontakt, ale vždy mě přemluvil, ať to nedělám. Nikdy se přesně nevyjádřil, co ke mně cítí.Kdysi mi napsal, že mi o svých citech tvrdí opak, aby nekomplikoval situaci. Když jsme spolu naposledy mluvili, tak řekl, že když tehdy cítil, že se zamilovává, tak si to zakázal(Je to vůbec možný?), že mi nechtěl narušovat vztah a trápit se kvůli mně. A že mě prý má pořád hodně rád, ale ne tak jako já jeho. Rozhodla jsem se s ním už dál nescházet, nakonec souhlasil. Mně je ale po něm tak strašně smutno, je to jak rozchod, mám úplně stejný pocity. A ještě horší je, že jsem se k tomuhle činu rozhodla dobrovolně a bojuju sama se sebou. Holky, co teď prožíváte porozchodový smutky, úplně s vámi soucítím. Je to hrozná bolest. Uklidňuju se, že to nemůže trvat věčně...Ach jo:-(((.Dost dlouho sem psal Petr, docela by mě zajímalo, jak on dál řeší svou situaci. Tak se, Petře, ozvi:-)!

Jak se říká, chce to čas..ale sama vím, že v tomto období se tomu ani věřit nedá.Navíc když se zase já osobně nad sebou zamyslím, nad naším vztahem, nevztahem, tak možná je dobře, že to takto skončilo, ale asi to ocením až časem. Ty to máš samozřejmě jinak, ale zase to ber tak, že jsi nic špatnýho neudělala, to ons e tak rozhodl a věř že toho bude časem litovat!

Teď to budou 3 týdny...nejhorší je, že ho stále miluji. Je mi hrozně vůbec jsem to nečekala, ze dne na den a bylo po všem! Také jsem nechápala proč, ale asi v tom byla jiná! Nedivím se ti, že tě to zraňuje!

H: To je hrozný:-((Je mi jasné, jak se cítíš a jak je to dlouho co se to stalo?Mně se teď zasb stalo, že mi bývalý napsal sms něco ohledně toho, že jsem trapná a že jsem bitch. Vůbec nechápu proč a kde se v něm ta zlost bere. Navíc jsem ho asi před týdnem viděla v autě a jediný co dokázal bylo, že se na mě zašklebil.:´(Strašně mě to chování zraňuje.

zdravím a děkuji moc za rady a nápady a vubec za vaše zkušenosti:)na ty otázky jsem taky neodpovedela ani jednou ANO, takže tady bude asi něco špatně:)ještě že jsem optimistka:)ale vážně, asi se na něj fakt vyprdnu, akorát nevím jak, jak jste to holky udělali?normálně u kafe nebo jak jste mu to řekli?????ale teda stejně nevím jestli to zvládnu, fakt , jak píše ANGEE, jde asi už opravdu o závislot, ááchjo:(a ten poslední příběh je fakt smutnej, když ti někdo řekne že tě prostě už nemiluje, to je fakt hnus, šmejd jeden:( tak ti přeju abys to zvládla a chce to asi čas a štěstí na potkání jiného lepšího kluka:)