Manželství po 30 letech.Jak to vy zvládáte?????

Jsme spolu 37 let a +6 let...no, tak jsem si myslela, že nejhorší je to u nás, že už to horší být nemůže. Vidím, že jsme na začátku toho, co prožívá Marta. Jsme na tom stejně, ženy v letech, unavené životem a zdravotně v nepohodě a doma místo podpory máme chlapy, kteří nedokáží aspoň zčásti, vrátit ženě péči, kterou on od ní celá léta měl, vždy perfektní servis a teď, když už to nejde, tak lhostejnost a výsměch. Asi nesnesou konfrontaci s tím, jak začínali být úspěšní, že jsme viděly jejich neúspěchy, to, když si najdou mladou a krásnou, která nemá zatím artrozu nebo revma, je vidí jen úspěšné a finančně přitažlivé. Marto, vím, jak ti je, jsme na tom zhruba stejně.

Marto- je to rána a nikdy mu to neodpustíš, to si uvědom. Najdi si důvěryhodnou osobu a promyslete, co udělat, bude ti muset platit, snad najdeš bydlení, a neboj se - nejsi sama. my, ženské to vydržíme a zase se dáme dohromydy. Nejsi tak stará, kdyby to mělo být na krátko, aspoň ukaž, že máš hrdost a svoji cenu.

Marto- děti jsou už dávno dospělé a tak bych jim jen v krátkosti řekla, jak se cítím a co se děje s jejich otcem. Měli by vědět, že prožíváte velmi zlé období života. Ostatní nechte na nich, možná to vhodí za hlavu, ale vy máte právo dát najevo svoje city.Poslední dobou to vidím kolem sebe, chlap utíká po 30 letech za jinou, jen proto, že se mu postavil a nechává za sebou utrápenou a vyhaslou ženu, co mu byla dobrá, když byla mladá. Jestli máte dost financí, plánujte od něho odchod, samostatné bydlení, zajděte za dobrým právníkem a psychologem nebo psychiatrem, který bude v kritickém období vaší pojistkou. Manželovi nic předem nevysvětlujte. Musíte jednat, jinak mu budete dělat na stará kolena opatrovatelku, po tom všem. Nikdy není pozdě.

Jsme spolu 37 let a +6 let "chození". Od mých 15 let- jemu bylo 17 let.2 kluci-už samostatní. Občas si tady čtu jak to tady zvládáte. Manžel před 5 ti lety začal jezdit do lázní. Myslela jsem si (naivně) že je takový, jaký je. Ohledupný, tolerantní . prostě pro rodinu. Těch pět let - letos mu bude 60 let udělal ze mě největší blbku a naivku. Ani nevíte jak mě to strašně bolí a bolelo, když jsem přišla na to, že žije dvojím životem, jeden život s lázeňkou láskou, druhý s rodinou.
V mých očích se snížil, nevěřím mu,začínáme se být lhostejní. Hádáme se k vůli kravinám. Dneska snad byla největší hádka našeho života, a to jsem si myslela, že nikdy nic takového nebude. Možná bych mu lázeňskej úlet odpustila, zapomněla, ale to že ze mě za ty léta dělal blbku, vodil za nos, v našich letech - mu nikdy neodpustím. Já vím, řeknete, že jsem si měla dávat pozor na jeho chování, mobil...atd. Mě to všechno přišlo normální a jeho výmluvy taky.
On podniká, peněz má dost, já jsem v ID, občas mu pomáham s papírama.
Chováme se k sobě jak největší nepřátelé. Je to na rozvod. Někdo tady psal, že má každý pokoj zvlášť. My ho máme léta zvlášť. Nedávno mi řekl, že jsem málo aktivní, že On by si chtěl žít svůj život, podle sebe, že nechce skončit na gauči u TV jako ostatní. Mám nemocnou páteř, dřive jsme měli společné koníčky, teď když nemůžu moc chodit, tak by vše absolvoval sám. Celý život nepil, nekouřil, ukázkovej manžel a doma je z něho hovado co mě dusí, vyčítá, ignoruje mě, vysmívá se. Dnes jsem se zhroutila. Jediný řešení vidím jít od sebe, ale zase jsem slyšela zlomyslný smích, co bych sama dělala, že by si mě stejně nikdo ani nevšiml. Celý život jsem pro "rodinu", ano. je to moje vina-zapomněla jsem na sebe.
I u toho internetu nedělám nic smyslupného. Jen samé výčitky vůči mě. Všichni jsou okolo blbci, tupci, nikdo nic nevím, jen on tam byl 2x, někde i 3x.
Ale to bych tady mohla psát několik hodin.Ve svých skoro 57 letech jsem vyhaslá sopka. Nic mě nebaví, pořád myslím na to, jak on si žije a já si připadám jak odkopnutý pes, kterýho má za ty léta dost. Nevím jak to dopadne. Byl jste někdo v takové situaci? Co dělat? Děti o ničem nevědí, nechci je do našich problémů tahat. Dobrou noc.

....nechapu ,jak muzete...Tak to buďte rádi. U nás to bylo fajn, než manželovi přeskočila padesátka. To se z něj stal přes noc jiný, podstatně horší, člověk. Musel honem dohnat to, co mu asi chybělo. Myslel si, že když bude s dospívajícím synem poslouchat stejnou hudbu, že snad bude taky mladej. Všechno oblečení vyházel, nakoupil nový, značkový, ale hodící se pro mladý kluky. Nedal si vymluvit, že je to směšný, když si starej hraje na mladýho. Ještě čekám, kdy přijede na skejtu :-D. Prášky na tlak vyhodil a vysoký tlak léčí jeho prudkou ignorací.
Ráda bych zase toho fajn kluka, co jsem si brala, ale nějak k sobě nemůžeme (nebo jsme se tak vzdálili, že nehledáme) k sobě cestu. Přijde mi, že je za sklem, žije si svůj život a my jsme mu lhostejní. Už to trvá několik let a už nemám chuť dlouho čekat.
Smála jsem se řečem o chlapském přechodu a o zlomové padesátce, že chlapi propadnou panice, že o něco přicházejí, u nás je to tedy na 100 %.

my jsme spolu 44. rok. Máme společnou pokladnu, ale pokoj každý svůj. Asi už to spolu vydržíme napořád.

....nechapu ,jak muzete tvrdit,ze po 20 az 30 letech vam leze partner na nervy.Ja jsem se
svoji zenou pres 20 let a nevymenil bych ji
za zadnou na svete.Chapu ,ze po 20 letech uz
to neni takova laska ,jako na zacatku ,ale radi se mame porad a co rict ,take.Myslim,ze
vse se toci kolem respektu,kompromisu a vzajemne lasce,kdyz tohle funguje ,tak pak
nejsou problemy ,ktere popisujete.

Začínáte slepicovatět a o nic...kdybys občas umyl okna a donesl nákup, tak by byla energie i na něco jiného. S lety síly ubývají a tak někdy už na nic jiného nezbydou. Buď rád za to jídlo, že máš uvařeno!

Zvládáme to po 3O letech tak dobře, že se mi to až nechce věřit. Sex se odsunul na periférii, mě to ohromě vyhovuje a můj partner už má taky svoje potíže s erekcí. Jsem tak spokojená, jak niky. Problém je v to, že on si myslí, že bych měla mít sex a tak se snaží a vysiluje, výsledek je neurčitý a rozhodně to pro mě není v ničem přínosné. Myslíte, že to někdy pochopí, že žena může být spokojená bez sexu?

Celkem by to šlo, nebýt senilní staré tchýně (88), která bydlí s námi a snaží se manželku dirigovat jako malé děcko. I když ji pravidelně při takových zásazích posíláme do nejspodnější části zažívacího traktu, je to velmi únavné. Jenom se tomu zařehtá jak idiot a dál mele svou.

U nás by bylo vše celkem v pohodě, kromě sexu. Já bych jo, ale manžela to prý už nebaví.Takže co, když já bych alespoň jednou za měsíc a on možná dvakrát do roka.Nevěru zatím neumím,ale kdo ví.Stačilo by alespoň plácnutí, chycení kolem ramen atd. ale taky nic.

ale u nás je to v pohodě....Teda - u nás to není v pohodě. Se sexem je problém posledních dvacet let - prostě nebyl a není! A hádali jsme se tak dlouho až jsme šli od sebe, takže jsme sice manželé, ale každý zvlášť.
Manžel je ale "drahoušek", stihnul mě připravit o všechny peníze.
A i když vypadám pořád dobře, pro muže jsem prostě padesátka a ty oni nechtějí. Nebo nechci já je?
:-)

ale u nás je to v pohodě. Samozřejmě se chováme jinak než před dejme tomu 25 lety, ale k nežití? To tedy ne. Posledních asi 14 dnů je trochu problém se sexem, teď byla dokonce 3 dny pauza, asi ta horka nebo stres u manželky v práci.

U nás je každý den dnem potlačovaného boje.
Častěji se nesneseme než sneseme a já bych chtěla jen, aby mne nechal žít. A psychologové říkají, že zvláště stárnoucí muži jsou horší než ženy. Cítím to také a bojím se že už v klidu nedožiju.Píšu to jakoby energicky, ale faktem je, že
je mi z toho smutno, moc smutno. Takhle jsem si stárnutí nepředstavovala, opravdu ne. Trápím se a budoucnost vidím jen a jen neveselou.

Jak to zvládám? Jak se to vezme. Mám prima muže, stejné zájmy.....jen ten sex chybí. Nemoc je prevít a nevybírá si, jenže mě to chybí. Co s tím? Milenec by nebyl problém, jenže na to zatím nemám odvahu.

S marií nesouhlasím- v žádném případě si nepřipadám stará a opotřebovaná, právě naopak, cítím se v nejlepších letech.....a tak mě taky vidí muži.

A to zas my jsme s tou mojí stále v líbánkách! To je polib mě P...l a ty mě taky !

Přesně tak jak říkáte!...A jak to tedy řešit, když je to k nežití???
Určitě je nás víc v dlouhodobém mmanželství, které je funkční jen po materiální stránce. Žít vedle sebe jako brat a sestra? Rozvést se , je to poslední řešení, vidím to kolem sebe - padesátky se rozvedly a o chlapa nezavadí. Nikdo na ně nečeká, jsme staré opotřebované, taková je realita a tak nás padesátiletí muži vidí. Tak to radši zůstanu s tím svým. Každý máme svůj svět, jiné koníčky, hlavně se tolerujeme a respektujeme, nejsme na sebe hrubí, opravdu jako dva cizí lidé. :-(... asi to tak má být....

Na manželství po 20 , 30...Přesně tak jak říkáte! je to k nežití!!!!

jo, jenom jedte, manzilkove...Karlíku ty chudáčku ty by si neměl ani na třicítku.Tohle je zase výplod ženské zapšklé neschopné si chlapa udržet,a nebo puberťáka ne-li impotenta.

ubožáku ublíženej... co...Lído, kašli na něj. Je to zase pitomý provokatér, který chce rozbít další diskusi. Na žádného chlapa opravdu nemám náladu a tak radím IGNOROVAT !!!Přestane ho to bavit.