Manželství po 30 letech.Jak to vy zvládáte?????

jo, jenom jedte, manzilkove...ubožáku ublíženej... co bys s takovou 20 cítkou dělal? Akorát platil. Jinak jak jsem psala, jsi ubohý, nevážíš si ženy, jako takové, ale asi ti musely hodně ublžit, že jsi tak nenávistný a zapšklý. Na jednu stranu mi je tě líto, taky nevís kudy kam, možná máš větší starosti, než nmy ženy co si tady píšeme. A pokud budeš urážet , tak si urážej na jinej tématech.

Tak pojďte, pojedeme každý...jo, jenom jedte, manzilkove to bez vas urcite vydrzi, aspon si za tu dobu zaspasuji s dvacitkama nebo jinymi zenskymi, sluzky jim za tech par dnu chybet urcite nebudou a slepice taky ne, co okolo nich chodej jak okolo kralu
fakt si nevidite na konec nosu? musite zmenit samy sebe, to, ze odejdete na par dnu, nic ve vasem ubohem zivote nezmeni, hlavvne ne vase krale

Když se v myšlenkám vrátím k prvním letům manželství, nemohu pochopit, jak ta naše velká láska mohla pominout a dnes žijeme vedle sebe jako dva víceméně nepřátelé...

já bych byla pro...Tak pojďte, pojedeme každý rok, ve stejnou dobu na nějaké fajn místo a bude sranda. Mám kamarádku, která je na tom stejně. Nakonec nás bude plný hotel. Však oni to bez nás pánové vydrží.

Jani, fakt bys přežila,...No, když to vezmeš realisticky.
Nespíme spolu mnoho let. Nechce on. Chápu, že mi už není dvacet a tělo už nic moc. Třeba by mu to s jinou zase líbilo a byl by klid. Nechtěla bych vědět kdo to je, nepřistoupila bych na rozvod. Já už si nepřeji nic jiného, než aby se trochu zklidnil a nemusela jsem se bát, co si zase vymyslí, aby mohl ječet.
Ale je zajímavé, že v práci je poměrně klid. Dva profíci na svém místě. Jenže odchodem z práce, je vše ve starých kolejích.

Už jsem to psal v jiném tématu. Po 41 letech manželství se stále máme moc rádi,na potkání se "pusinkujeme" a já mamku pořád "ošahávám" Milujeme se jednou týdně. Obě dospělé dcery jsou dost daleko od našeho současného bydliště a tak na sebe máme dost času. Mají z nás obou legraci,pokud přijedou, protože jim připadáme jak zamilovaní puberťáci. Spíme spolu a usínáme tak, že se držíme za ruce.Netvrdím, že jsme neprošli krizí, bylo to hlavně v době, kdy dcera experimentovala s drogama a my jsme měli rozdílný názor, jak to řešit. Nakonec dopadlo všechno dobře, skoro jako v pohádce.Manželka byla moje první a také poslední žena.Vůbec toho nelituju. Zdůrazňuju, nejsem katolík, jenom věřím obyčejným lidským emocím.Mladší dcera tvrdí, že jsme oba případ pro Chocholouška, protože když manželku začne bolet levé koleno, tak mně do rána také.Když přestávala slyšet na pravé ucho, stejnou diagnozu potvrdila i moje doktorka.Z těch předchozích příspěvků je mně moc smutno. Protože jsem atheista, nevím, komu poděkovat za dar tak krásného života.Možná je to tím, že jsme oba vyrůstali v době, která měla jiné priority, než ta dnešní.Ale to je pouze moje domněnka.
Astrologové tvrdí, že soužití Štíra a Lva je nemožné. Nám to funguje 41 let, bez problémů. Všem vám, ostatním, přeju totéž.

Opět přesné. Poslední...Jani, fakt bys přežila, kdyby si našel jinou ženu?
Ty už nemáš zájem o sex? Nebo myslíš, že by se tím zklidnil?
Já kdybych to věděla, že má jinou, tak by asi vše pěkné skončilo - je to ztráta intimity. Ne že by toho ubylo, to asi ne :-) Jen bych se to nesměla dozvědět.

Napsala si to jako bych to...Jakobych to, co píšete četla o sobě a mém muži.Jistě je nás mnoho takových,lidé ale něbývají tak upřímní jako vy dvě a stydí se nebo předstírají, že "to jde"...
Já už nemůžu takhle dál a nevím ani jak, ale je to k nevydržení.A to jsem kdysi bývala rozhodná a se vším jsem si věděla rady... Ala.

Opět přesné. Poslední...já bych byla pro :-)
myslím, že by mě manžel na nějaký víkend s holkama pustil :-)

zapoměla jsem, že cokoliv...Opět přesné. Poslední hezká dovolená byla asi v Třeboni, před 3 roky. U mnohokrát jsem mu řekla, že si může najít nějakou bokovku, že to překousnu, ale hlavně ať se zklidní a nechá mě žít. Ne. Pořád zákopy a létající granáty. Chvíli je klid, potom nastane období války, zase je chvíli klid. A tak to jde léta. Neuděláme si pravidelné každoroční babské jízdy, abychom se trochu odreagovaly?

Napsala si to jako bych to...tak to asi fakt raději NE
proč žít s někým, kdo mi pořád bude nadávat, tak to raději rozdělíme, co jsme nashromáždili za ty roky a můžeme jít každý svou cestou.
Zatim (chci to raději zaklepat) tohle doma nemám. Ložnice stále společná-i s docela častým sexem, dovolené taky, po práci trávíme čas také každý svými zájmy, ale najdou se i společné, kdy jsme spolu.

Napsala si to jako bych to...zapoměla jsem, že cokoliv řekneme, svůj názor tak to bereme oba - útok na svoji osobu, jsme vztahovační, jsme pořád ve střehu, co ten druhý udělá, řekne, všechno je špatně, je to na nic, tak to nejde atd..pořád dokola .Díky toleranci jeden k druhému jsme dospěli až až sem do 30 letého manželství, vyhořelého, bez naděje vykřesat poslední jiskru. Je to vina nás obou ? Ani jeden nevíme co s tím? Rozebíráme stokrát už rozebrané a k ničemu to není.
Chtěla bych se radovat z obyčejných věcí, které denně prožíváme, ale to nejde, brzdí mě můj muž. pro něj jsou to nepodstatné věci.... děkuji Janě za reakci na můj příspěvek.

manželství po 30 letech?...Napsala si to jako bych to psala já.
Dva lidé, co si nemají co říci.
Oddělené ložnice.Žádný sex. Žádné dovolené. Každé slovo je bráno jako útok na vlastní osobu. Hádky, protože se ničím nezavděčím. Když ho ráno budím, vynadá mi. Když ho nevzbudím, zase mi vynadá. Nechápu, co se to s námi stalo a nevím, co s tím. Rozvod určitě ne, už kvůli synovi. Ale k žití to také není.
A to spolu navíc sdílíme stejné pracoviště.

manželství po 30 letech?...trochu smutné.
Ale jsou i páry, které žijí hezky - chodí spolu ven, jezdí na kolech, na výlety.
Samozřejmě po sobě netouží jako za mlada, ale je v tom krásné kamarádství, intimita - konečně sami doma bez dětí.
Opravdu asi v 60 letech hledat nového partnera - rozvádět se - není to pravé řešení.
Ale chtít něco změnit - to musí oba.

manželství po 30 letech? Dá se to vůbec nazvat manželství? Děti jsou dospělé, mají své životy. S manželem jsme sami, komunikujeme spolu jen co se týká domácnosti. Nemáme žádné společné koníčky, nemáme žádné společné přátelé, nehádáme se,vyhýbáme se abychom nebyli spolu snad ani hodinu, ´milence nemáme, jen o sebe ztrácíme zájem. Trvá to již dlouho,žijeme vedle sebe. Před sebbou máme dovolenou, kterou bude každý trávit sám po svém. Když si uvědomím ty léta co jsme spolu prožili ať již v dobrém či zlém, vždycky jsme to nějak ustáli, ale teď? Je to o přežívání vedle sebe. Už neumíme dávát ani brát. Nic nás nenebíjí. Prostě vyhoření. Rozvod v našich letech - je nám 60 považuje můj muž za blbost. V takovém věku se přece nebude rozvádět. Ale víme , že oba chceme ještě prožít něco pěkného, ale spolu už ne!! Nejde to!!! Byl někdo v takové situaci? Jak jste to řešili?