Mužnost

na popravě je cosi definitivního, svrchovaně vážného, co vybízí k ní odsouzeného muže, který umí čelit tvrdé nepřízni osudu, aby k danému aktu přistupoval s mimořádným respektem k jeho průvodním okolnostem. Ten, kdo místo toho třebas křičí profanity na vězeňský či vykonavatelský personál, respektive na jiné přihlížející (plus fotografující a filmující) osoby, nedosáhl ještě - a už nikdy nedosáhne - přiměřené osobnostní zralosti.

Dnes byl v Šírázu popraven vynikající mladý íránský zápasník Navid Afkari. Stalo se tak i přes apel Donalda Trumpa na ušetření života tohoto sportovního borce. Fotografii Navida Afkariho v zápasnickém úboru naleznete zde: https://tinyurl.com/y44xaz9r

Informace o popravě Konradina Hohenstaufského a Fridricha Badenského se jistě po řadě měsíců dostala i do Velkoknížectví vladimirského. Velkokníže Jaroslav o této popravě se svými družiníky jistě debatoval a analyzoval ji, aby posléze seznal, že má pro jeho velkoknížectví jen omezený význam. To ovšem neznamená, že danou informaci nemohli jeho nejvyšší duchovní zakomponovat mimo jiné například i do svých soukromých modliteb.

Nicméně jinou důstojnou smrtí pro jinošského kralevice či krále by jistě byla smrt při lovu.

Soudobé prameny, které vypovídají o okolnostech smrti kralevice Eduarda, budou zřejmě spolehlivější než prameny pozdější, ovlivněné yorkistickou ideologií. Jinošský kralevic Eduard tak velmi pravděpodobně zemřel v boji, než aby jej nějaká část vítězného Lancasterského voje chytila až těsně po něm, a neprodleně jej sťala během nějakých Eduardových nedůstojných suplik.¶ Bylo-li však tomu tak opravdu, pak se v případě Eduarda Westminsterského (nebo také Eduarda Lancasterského), prince waleského, jednalo o ještě důstojnější smrt, než jaké se dostalo o dvě staletí dříve Konradinu Hohenstaufskému, jenž utekl z bitvy, aby byl poté zajat, odsouzen k smrti a formálně popraven stětím hlavy, byť bez nedůstojných suplik.

Jinošský kralevic Eduard z Westminsteru (nebo také Eduard z Lancasteru), princ waleský, podle všech dochovaných soudobých pramenů padl přímo v bitvě u Tewkesbury. Jen pozdější prameny uvádějí, že bitvu přežil, a byl Yorskými chycen - a i přes svoje údajné supliky - popraven stětím hlavy na improvizovaném špalku, až bezprostředně po bitvě.¶ Mají-li ty starší - brzy po bitvě u Tewkesbury pořízené - prameny pravdu, a kralevic Eduard opravdu zahynul až přímo v bitvě, a nikoli až bezprostředně po ní, pak lze i říci, že zemřel daleko čestněji než jeho bitevní spoluvelitelé na lancasterské straně, Somerset a Wenlock. Zatímco stařičký Wenlock byl zabit Somersetem po zpackaném manévru, samotný Somerset, vrchní to velitel (!) následně z nedobojované bitvy utekl a nalezl útočiště v nedalekém tewkesburyském klášteře, kde jej do dvou dní vítězní Yorští objevili, a odkud jej násilně vyvedli, aby jej po zkráceném hrdelním soudu sťali u kříže v řečeném městysi Tewkesbury.

... to vše mi berete, můj vavřín i mou růži ....
Jen berte, jedno přec vždy zůstane tu muži,
co sebou odnesou, co večer vrátím Bohu,
až s dvorným pozdravem se vznesu nad oblohu ....
Co nemá trhliny, ni skvrny .... v triumf jistý
sebou to odnesu ... a to je ...
štít svůj čistý ....."

Jaký je pro statného, jinošského následníka trůnu čestnější způsob smrti, nežli položení života v krvavé bitvě za otcovské dědictví? Smrt při požárnickém vyprošťování dětí ohrožených uhořením? Smrt při záchraně tonoucího? Atentát při vojenské přehlídce? Asi těžko!