Existuje dnes panic po třicítce ?

Tady chcípl pes 

Jak dlouho musím vydržet bez soulože abych byl zase panic ?

Fhomas už máš někoho

Je těch kluků asi dost, protože můj současný přítel, když jsme se seznámili, byl také ještě v pětatřiceti panic, jsem jeho první holka, ale vše dohání. Když jsme se o tom bavili, tak říkal, že má spoustu kámošů u kterých ví, že ještě nesouložili. 

Nejsem panic jako takový, já jsem jednou v osmnácti a pak jednou v      sedmadvaceti souložil, ale vždy to bylo s vdanou holkou, která si potřebovala užít, že její manžel se kterým má tři děti ji pořádně neuspokojí. Já jsem jinak sám a táhne mi již na čtyřicítku a zatím jsem se s žádnou holkou neseznámil i když se snažím. Jsem nějak nesmělý a má strach to na nějakou holku vybalit, že bych s ní chtěl chodit, aby mi někam neposlala. 

Nevím, zda je to ostuda, že jsem ještě po třicítce stále ještě panic nebo hrdinství, protože někteří spolužáci jsou již i dvakrát rozvedení. 

Vím, že u kluků je panictví po třicítce již na zamyšlení, ale pořád mají ještě čas. Horší je to u nás holek. Mě je také již po třicítce a stále jsem neměla ještě kluka. S jedním jsem již chodila, ale jen jsme se vodili za ruce a k ničemu nedošlo jedině líbání. Ani jeden z nás nebyl tak smělý, aby to nějak dovedl dál, až jsme se rozešli. Teď již koketuji s jedním rozvedeným kolegou z práce, tak uvidím co ukáže čas, teď až bude příležitost, tak asi budu již více tlačit na pilu.

Já jsem na tom stejně. Bude mi už 33 a pořád jsem panic. Asi v tom vždy hráli roli jisté faktory z mé strany, například jsem měl nedostatek sebevědomí, různé psychické problémy, nemluvě o tom, že v kalhotách nemám sotva ani průměr. Takže jsem za ten život pár holek i odmítnul. Bylo to na prd, ale u jedné mě to fakt mrzelo, měl jsem jí hodně rád a jednu chvíli to vypadalo, že ona mě taky. Dávala mi ruku kolem krku a dokonce mi nabízela sex. Tak jsem jí taky odmítl. Na druhou stranu ona byla taková, že už těch chlapů měla možná víc jak třicet. Povídali se o ní věci. Ale asi mě fakt měla ráda, protože když se dozvěděla, že jsem řekl ne tak brečela. No to je fuk. To bylo před cca. 7 lety. Od té doby nic a nevím jestli se to dá nějak změnit. To bych musel za prostitutkou, ale to jsem nikdy nechtěl.

V době puberty jsem s několika děvčaty zažil poměr, ale pak se to nějak hrnulo a já stále neměl žádnou známost. Někdy jsem si za to částečně mohl i sám, že jsem se chtěl rovnat partě a alkoholu jsem měl trochu víc. Stále jen kamarádky a stále nic. Jelikož jsem z mládí poznal tu slast soulože a milování stále nic a to mi již táhlo na čtyřicet. Pak jsem se seznámil s jednou rozvedenou s většími dětmi se kterou jsme se navzájem na sobotu a neděli střídali. Vždy jsme skoro ten víkend prosouložili, pak jsme se opět rozešli a jsem stále sám. 

Než jsem začal hledat na seznamce, tak jsem byl panic skoro do čtyřiceti. Tam jsme byli podobné osudy a jen chci potvrdit, že ty slečny také na to čekaly. První setkání někde v kavárně, postupné tykání a za pár dní při druhém setkání jsme většinou skončili u mě v bytě nebo u slečny v bytě a jak jsem se prvně osmělil, tak jsem to setkání nějak vedl a stačilo málo naznačit a již jsme se svlékali a došlo na soulož. 

Nedovedu si to představit. Ve třiceti už jsem byl dávno ženatý a zplodil minimálně 4 děti, o kterých vím. Ženil jsem se ve 22 letech, abych unikl "fraucimoru", neboť jsem byl vyhledávaným milovníkem. Od šestnácti let, kdy to bylo poprvé, šířily mojí pověst ty, které mne důvěrně poznaly, dokud jsem se neusadil v trvalém manželství.