Sebevražda

Troska měla (či ještě...M,
nemuzu s tim souhlasit.
v pl jsem videla na spouste lidech,ze jim i pomohli a dneska ziji spokojenym zivotem.
u me je to vlastne hlavne tak,ze si nechci ani nechat pomoct,protoze nechci a nebudu zit,takze nechi,aby mi nekdy bylo jeste dobre.
neumim to popstat.

Ještě dodám, že "pomůže" jen to, nechat se zdopovat AD a podobnými léčivy, to ano, to pomůže i v bídném stavu, člověku se na chvíli "zatmí", ale to není řešení. Nacpeme se prášky a neřešíme problémy.A je-li problém v samotné existenci, pak se stejně nedá vyřešit.

Kdyz vas tady tak ctu,jak by...Troska měla (či ještě má) výbornou
psycholožku i terapeuty. A přesto jí nepomohli. To potvrzuje mé mínění, že
tomu, komu je skutečně a opravdově bídně,
nepomůže nikdo. I já to znám.

Nemusela jsem.
pokud ma...Já jsem se u psychologa objednala rovnou sama, nebylo třeba nikoho jiného. A nic jsem neplatila, pojišťovna to hradí.

Kdyz vas tady tak ctu,jak by jste chteli i potrebovali pomoc a nedostava se vam ji,az se stydim za to,ze ja mela fakt stesti na vybornou psychiatricku,psycholozku i terapeuty na krizovem centru.
skoda,ze takhle jak jsem to poznala ja,teda krome primare a doktora v jedne pl to nefunguje vsude.
to ze mi nepomohli neni jejich chyba,proste si uz pomoct neumim,ale vam bych fakt prala,aby se vam dostalo te pece z jejich strany o jakou stojite.

Zajímavé zkušenosti....Nemusela jsem.
pokud ma psycholog smlouvu s Tvou pojistovnou.
nekdy je co vim treba doporuceni psychiatra,ale to muze napsat i obvodni.
alespon u te me to tak bylo.
asi to bude ruzne,chce to zeptat se primo daneho psychologa

Zajímavé zkušenosti. Chtěl bych se zeptat, zda jste za návštěvy u psychologů museli něco platit.

Viděla jsem synova psychologa, jak je otrávený, že tam musí ještě později odpoledne sedět, zdálo se mi, že snad i usne,(starší pán) mnul si oči a prohrabával kštici a chvílemi byl i tak podrážděný, že jsem si říkala, že by sám nějakého toho psychologa potřeboval.
Nic jsme neřekli, ale přestali jsme tam chodit, protože to nebylo poprve.

Terezo, hezky jsi to napsala,...já se plácám po psychiatriích už přes dvacet let, psychology jsem asi po deseti vzdala. Nikdy mi žádný nepomohl, na všech bylo vidět, že to mají prostě jako svou práci a nemají nějaký větší zájem pacientovi pomoct, respektive je jim zcela lhostejný. A vykládat někomu svoje nejniternější pocity a trápení když vidím, že ho to vůbec nezajímá a když se ho na něco zeptám odpoví mi stylem, že to musím vědět já sama, že v tom mi nikdo neporadí, tak to je pro mě ztráta času. Fakt nemám náladu na jejich znuděné ksichty. Omlouvám se hrstce dobrých psychologů, kteří ještě nejsou profesionálně vyhořelí a snaží se pomoct.

Jill, víš že se nám v...Terezo, hezky jsi to napsala, je to těžké, já to mám podobné jako Jill a stalo se mi to vícekrát, že jedna psycholožka před časem na mě opravdu bezdůvodně řvala:,,Vypadněte." A opakovaně, že mě vyvedla z míry, já jak blbka neodešla, ale ona to myslela vážně, to jsem zjistila později, pak jsem od ní odešla sama, neměly jsme si vůbec co říct. Prostě silná antipatie.

Jaký je podle vás...Berto, já mám dáno skoro u všech - NEPSAT- já to nečtu mi říkají. Jen s jedním odborníkem to mám tak, že napsat můžu a reaguje jen 1x týdně. Jedna lékařka chce, abych psala, ale nikdy neraguje a já po měsíci nevím vůbec nic, co si myslí, jak to četla a mám stejně pocit, jako bych nic nepsala. Dorazí mě pak to, když se k tomu nevrátí a zeptá se mě klasicky, jak se teď cítím, to opravdu nesnáším, nechci stále říkat pravdu, že hrozně zle :-(

Šárko,
naprosto Tě...Pampeliško, i já se v Tvé reakci vidím, jen jsem to vše nepsala, přesně je to tak, jak jsou klidní a rozpitvávají naše emoce. Mně dost vadí, když moc mlčí a mám mluvit jen já. Taky jsem moc upřímná a vše říkám na rovinu, teď už tedy u někoho (z lékařů obecně)trochu opatrně.
Čtu Tě často, máme toho hrozně moc společného. Nevím, jak Ty, jestli se snažíš venku působit jako celkem spokojená žena ? Já ano, je to taková nastavená maska a doma jsem vyčerpaná, že nejraději nevycházím z bytu.

Milá Doro, veř mi, že...Ahoj,no kdyz to slysim,cekaji te deti,svatba...Kolem 15 let na me prichazely depres.stavy,chtela jsem umrit,kazdy den jsem prosila boha,abych umrela,nemela jsem silu si sama neco udelat,tu silu nemam ani ted,kdyz je mi 28.Nekdy si rikam,kdybych to udelala uz davno,nenabalilo by se na to tolik dalsich problemu a za ta leta mi nepomohlo vubec nic.Jen ted vim,ze si nesmim nic udelal,protoze mam na tomhle svete uzasny dite,ktrey nechci pripravit o mamu.vzdycky jsem se nenavidela,pripadam si jako zbytecna verbez,ani antidepresiva mi nepomohla.Kdyz mi bylo 21,potkala jsem sveho nynejsiho muze,par dalsich let jsem se citila super.Az to te doby,nez jsem zjistila nekonecne jeho zrad,ktere dela za mymi zady atd.Nenavidim ho a pripadam si na celem svete sama,v dohlednu je rozvod.Par mesicu po nasem nejvetsim konfliktu.kdy jsem se rozhodla,ze je konec tohoto vztahu,se do toho michat komplikace s mym synem,se kterym to bylo od narozeni velmi stresove.Diagnostikovan mu byl autismus a nejspis nebude nikdy zit normalni zivot.Takze to se mi mela asi prihodit,mit dite,ktere na me bude do mozna i smrti zavisle,a proto se nebudu moct nikdy zabit...

A doufám, že jsi se tu neobjevila za dotčené psychology, Terezko.
To už tu také někdy bylo...

Jill, víš že se nám v...Terezo, já vím, neměla jsem to psát, protože pár slovy se vypsat nic nedá a jen dlouhým popsáním celé situace bys pochopila, že takhle se psycholog nemůže chovat. Proto ta má frustrace.
Rozhodně to nebylo o nějakém jednom škaredém podívání se, já to cítila již nějakou dobu a snažila jsem se odkládat úsudek, dokud nedošlo k tomu, co mé pocity potvrdilo.
Jen jsem to napsala ve zkratce a vyznělo to asi tedy paranoidně.

Trosko, jak to myslíš, že by neměly být žádná pravidla, přece nemůžeš někomu volat o půlnoci.
Možná psychiatarovi, který píše léky jo, ale kdyby toto pravidlo měl terapeut, myslím, že by se brzy stal pacientem :)), představ si, že by k němu někdo chtěl mít řeč, ve 2 hod. v noci.

nemely by byt zadna pravidla.
svoji psychiatricce muzu napsat kdykoliv,cokoliv,skoda,ze takovy pristup nemaji vsichni.
neni hold psychiatr jako psychiatr a terapeut jako terapeut.

Jill, víš že se nám v životě opakují naše vzorce chování? To jak reagujeme v terapii, ukazuje kolikrát na to, kde nás bota tlačí.
Z toho co píšeš o jednom odseknutí, které tě natolik frustrovalo, že jsi odepsala terapeutku a zařadila do kategorie falešných, by ti mělo hodně o tobě říct.
Pravděpodobně se ti nestalo poprvé, že jsi někoho odsoudila jen proto, že se na tebe "škaredě" podíval. Měla by jsi být v této věci velkorysejší na lidi. Zamysli se na tím, jestli je rozumné na základě jedné zkušenosti, člověka takto vystřihnout.
Možná s tím máš nějaké zkušenosti, že se tak k tobě někdo takto choval, ale asi není dobré přebírat bez rozmyslu jakékoli způsoby, vím spousta se jich usadí do našeho podvědomí, aniž bychom si to přáli.
Je proto třeba čas od času provést čistku :)

Jaký je podle vás normální reakce na to, když napíšete nějaký doplňující mail, telefonát nebo SMS psychoterapeutovi? Máte daná v tomto směru nějaká pravidla?

Má psycholožka poslouchala...Jill,
to muselo být děsivé zjištění. Taky bych zdrhala. To pak má člověk důvěru v "odborníky" značně podlomenou. Našla jsi odvahu ještě někdy jít pro pomoc?

Mně jednou terapeut naštval, když mi při terapii začal klimbat, to se mě moc dotklo. A pak taky když jsem chtěla sdělit něco o tom, jak mi ublížili doktoři v jedné nemocnici (gynekologie), začal je hájit ještě dřív, než věděl o čem chci mluvit. Pochopila jsem, že jemu o tomhle nemá smysl mluvit. Tenkrát jsem na něj byla naštvaná mnoho, a sice jsem mu to pak řekla, ale už v klidu a velmi mírně, byla bych chtěla mu to říct hned a naplnou hubu. To jsem neuměla. Dnes už bych to dala.
Vím, že dělal hodně chyb, i když měl dlouhou praxi. Ale taky vím, že se mnou nebyla lehká práce. Hodně mě naučil i tím, jak chyboval, protože jsem se díky tomu dokázala na něj naštvat. A já mám se zlostí problém, vyjádřit ji. Takhle jsem s ní mohla pracovat.
Nyní už ho vidím reálněji, než dřív, ráda jsem si ho glorifikovala. Teď vím, že je člověk jako já, narcis jako já, , a že není lepší jen když má titul a praxi. Zároveň že je ve své práci fakt dobrej a má vhledy, které mě obohatily a přivedly na jinou cestu. Jsem ráda, že jsem ho potkala, a to především proto, že není dokonalý. A že jsem konečně schopna to vidět. A mít ho ráda i s tím.