Agorafobie

Járo...........nevím ,kdo jsi a je mi to celkem jedno,víš,kéž bych kecala,pak bych nechodila na rubriku agorafobii atd.,proč vůbec osočuješ lidi,které neznáš?Klidně si vymněním s tebou své problémy a uvidíme ,jak se s tím popereš,v tomhle je internet opravdu zrádný,bohužel,ale bohužel nekecám.A objeví-li se tu Lenka N.velmi rychle ti vysvětlí,že píšu bohužel pravdu,ale asi je lepší sem nepsat,jak je vidět.
Takže se tu mějte a Lenko N.,písnu,nebo zavolám.

Haninko, Haninko. Zase kecáš.

Ještě dodatek moje agorafobie začala silnou klaustrofobií,hořčík také doplnuju

Lenko nevím,která jsi ,psalo sem více Lenek,
a pokud šlo o mě ,ta narážka já si na žádnou doktorku nehrála a nehraju,je mi53,mám 3 děti,
v 25 letech jsem se stala učastníkem autonehody a odnesla to docela dost fyzicky ,zlomená páteř,uraz hlavy atd.a když jsem se fyzicky z toho dostala bum ho objevila se silná klaustrofobie-následek prý toho,že jsem nemohla z auta,no a tak začal boj,tenkrát se vůbec nevědělo,co nějaká agorafobie,klaustrof. atd.značí,kdo šel na psych.většinou nosil do práce razítka od jiných lékařů.A tak jsem se z toho dostala,AD v té době nebyla,psychoterapie také nic moc.A já v té době dvě malé děti učila jsem na SŠ a prožívala rozvod.No ale vyhrabala jsem se z toho,postupně sama.Pak to bylo x let docela fajn,pak jsem prožila takovou rod.tragédii a vše se vrátilo ve formě uzkosti a agorafobie,ale já se z toho zase dostala,pro mě byl velký pohon práce,
no a pak po letech klidu přišel přechod a zase problémy v rodině umrtí,a já zase začínala znova.Vím,že je to těžké,ano dnes už jsou AD,a bohužel tato fobie není vylečitelná uplně,pouze je schopná být x let v pozadí.Dnes funguju ,ale MHD ahlavně metro je průšvih,z metra mě odvezla rýchlá,a taková ta Tesca apod.,no ale nevzdávám to a nikdy mě nenapadlo to vzdát,štve mě,že jsem x let zvládala,lítala po světě,ted tohle ne,ale bez toho se žít dá.Takže moje rada nevzdávat to a pokud vás to potká mladé,honem s tím začněte něco dělat,jde to ovlivnit vůlí do určitého stadia,pak pomohou AD,terapie,to není z mé hlavy,aby mě tu Lenka nenapadala ,že jsem doktorka,možná ,kdyby si hrábla na dno jako já tohle by nepsala,ale to je jedno.A hlavně to nechce uspěchat.Všem držím palce.

A vyhrát!!!!!!!!!!!!!

A ještě něco,vy rozumní,berte zde ty příspěvky s rezervou,na této stránce je zvykem jen fňukat plakat někomu na rameni a nebo jsou tu i tací,kteří si hrají na doktorky...viz třeba Hanka atd...Vy rozumní,dejte se dohromady a nikdy nelámejte hůl nad sebou samými,jde to,fakt to jde,věřte mi pokud to čte někdo rozumný,ten ať přispěje do této diskuze,aby i jiní viděli,že jde zdárnou cestou jít.

Sice beze jména,ale díky za to,další človíček,který pochopil a zjistil,že s tímto lze bojovat a nebát se žít.Hořčík je základ a pak už jen ten pocit,který tak dobře známe,zahnat a zlikvidovat.Ne si tu psát,o tom,jak je tato nemoc hrozná a vsugerovávat si pocity ostatních!!!!!!!!Bojovat a vyhrát a sami.Nevím,kdo jsi,jež jsi mi odepsala,ale mluvíš mi ze srdce,žijem jen jednou a tak do toho,jde to!

Jo a jsem bez léků,jak píše Lenka,když cítím ,že se začínám zhoršovat ,nasadím si Hořčík.

Holky,souhlas ,hodně jsem se najedla AD ,než vlastně přišli na to ,co mi je. Dostane se z toho člověk sám ,ale musí chtít. Je to hnus,ale jde to ,zatnout zuby....Měla jsem perfektního psychologa a ten mi pomohl ,jeho věta byla: Nic není neřešitelné,jde to...Pořád jsem si to opakovala,a opravdu to funguje. Taky se mi to občas vrátí,ale nedám se vyplašit,rozdýchat a jít dál....Jinak se z toho člověk sesype. Loni jsem byla letecky na dovolené ,a to jsem rok před tím nemohla ani s košem....Držím všem pěstičky :-))

Renáto,sleduji tu diskuze o agorafobii,trpím jí už 18 let,zažila jsem se dost a hrábla si na dno.Ty jediná tady ze všech,jsi rozumná holka.Tato nemoc vznikla ze stresu,pokud jsi stresovaná,spálíš si hořčík,musíš ho tedy dodat,to je základ,beru magnosolv dle pocitu už řadu let,je to dokonalý lék na zvládnutí prvopočátečních stavů a pak mám léta jen lexaurin a amitriptylin.Dnes dělám vše,co chci,protože jsem si opravdu uvědomila,že jsme sami sobě lékařem a dá se i z té nejtěžší formy agory uniknout a vyzrát nad ní,já vyhrála,protože občas ten stav přijde a já dovedu během několika minut tento stav zvládnout a poručit si.Je to jen na nás a ty jdeš správnou cestou,gratuluji.

Ahoj,
s agorafobií jsem si vytrpěla svoje. Už v roce 2000 mě přepadla. Cítila jsem mdloby, byla spocená, přepadala mě panika, že pokud omdlím, tak mi nikdo nepomůže, však to znáte. Tyto stavy jsem měla pouze v tramvajích, proto jsem se postavila vždy ke dveřím - pro případ nejhoršího, nebo v obchoďácích,.... Ve škole to pak bylo v pohodě.
Když to trvalo už několik měsíců, tak jsem se svěřila psycholožce. Efekt nula. Pak jsem byla poslána na psychiatrii - byl mi předepsán Magnosolv. Bylo to pro mě překvapení, protože je to hořčík v prášku. Po dvou týdnech jsem měla na několik let klid.
Agora se mi připoměla loni v prosinci v Anglii. Pokud znáte Londýn, tak bez metra či busu se nikam nedopravíte. Pěšky je to nemožné. Stejně jsem měla v plánu se v lednu vrátit nazpět. A tak po návratu jsem si nechala opět předepsat magnosolv. Nezabral.
Navštívila jsem neurologa - ten mi předepsal 2 léky.
Protože jsem se přestěhovala do Prahy a hledala smluvní lékaře mé pojišťovny. Na té jsem objevila příběhy lidí, kteří trpěli pocity jako já.
Konečně jsem objevila název svého trápení: agorafobie.
Místo psychologického léčení jsem zvolila léčbu lékovou na psychiatrii.
Velice se mi osvědčila Asentra. Sice až po 3 měsících. Je ovšem dobré se proti tomu bránit správnými myšlenkami. Takže místo, abych se jí opět nechala ovládnout třeba jen, když jsem šla na vlak, uklidňovala jsem se - pojedeš vlakem, bude tam spousta lidí, kteří si tě nebudou všímat, nic se ti nestane, neplaš, atd. Ono to opravdu funguje. Chce to čas.
Výsledek je ten, že se cítím znovu normálně.
Držte se a bojujte.

ahoj,přeji Ti abys tyto úmorné stavy překonala ,vím o čem píšeš,také je mívám.Je to ochuzení z radování se ze života a nejhorší je,jak člověk je na to sám. držím palečky sima

hOLČIČKO MOC TI DRŽÍM PALCE

Ahoj, tak jak procitam Vase prispevky, tak se docela poznavam. Vzpominam si, ze jsem agorafobicke pocity a silenou paniku na ulicich, v dopravnich prostredcich a v obchodech mela, kdyz jsem se pristehovala do Prahy. Bylo to naprosto priserne. Dve krasna leta jsem prosedela doma, protoze jsem se bala jit ven. Kdyz jsem se rozhodla, ze treba pujdu do sve oblibene kavarny si cist, trvalo mi treba 2 hodiny se vypravit, nez jsem vybrala to spravne obleceni, abych nevypadala smesne. Ani nevim jak, ale proste jsem si na to zvykla. Ted Prahu zboznuju, uzivam si ji. Uz tam ale nebydlim. Prestehovala jsem se do zahranici, do mnohem vetsiho mesta nez je Praha. A tam to zacalo nanovo. Prvni tydny byl horor. Musela jsem si vybavit vsechny dulezite dokumenty atd. a bylo to priserne. Naprosto zdrcena z techto pocitu jsem podlehla smutku, ze si nedokazu uzit krasneho pocasi v novem svete. Nebyla jsem schopna sama jit ani si koupit cigarety do obchodu 30 metru od domu.
Nekdy je to lepsi, vetsinou se mistum, kde me to popada - avenue a obri nakupni centra - vyhybam. Bohuzel je tu ale ohromny provoz a prejit silnici se musi pres nekolik prechodu. Prala bych si jezdit na kole, coz tady provozuje dost lidi, ale mam strach. V takovem provozu, i kdyz tu jsou specialni stezky - ani bych nevedela kudy jet. Mhd jsem tu uz celkem zvladla, ale avenue mi nejde pokorit. Minuly tyden me vzal na nejvetsi tridu partner na veceri. Malem jsem omdlela, vsechno bylo dokonale, svicky, krasne obleceni lide, me se udelalo tak zle. Nastesti partner to pochopil.
Myslim, ze by hodne pomohlo mit psa. Kdyz se mnou je druha osoba, tak se citim lip nebo i uplne v pohode. Se psem by to bylo lepsi - precejen to neni uplna samota a navic clovek ma milou zodpovednost ke zvireti a prekona se jit ven, prekona se zkusit jit do velkeho parku v nedeli, ktery je k prasknuti napechovany lidmi. Bohuzel si pejska ted dovolit nemuzu, ale treba nekomu jinemu ten napad pomuze.
Agora je protivna a ubira nam chut k zivotu. Verim, ze se da prekonat. Me partner poradil, abych to proste zkousela dal, abych si z toho udelala denni rutinu, po jejimz zvladnuti se odmenim. Zkusim to a pak Vam napisu, jak jsem pokrocila.
Dekuji vsem za precteni meho prispevku a vsem preji co nejvice uspechu pri pokorovani mentalniho strasaka.

Martine nevím v jakém stadiu máš
agorafobii,zda hledáš psychiatra,mám sama agorafobii,jen radu po telefonu ti nikdo nedá,na internetu si o tom přečteš a to je tak vše.Ale bez psychyatra a terapie to např .u mě moc nejde.Mám psychiatra ,od 1.4.je na Praze 6,
je opravdu fajn.Chceš-li písni nějaký meil,dám ti kontakt.

Koukam skoro same zeny, to je naprosty utlak ;-) Muze mi, prosim, nekdo z vas doporucit kam se v praze obratit o pomoc s resenim agorafobie/socialni fobie? Zkousel jsem pres zdroje na internetu par telefonatu a moc prijemne mi z toho neni... prvni dotaz smeroval, jakou mam pojistovnu (trochu jsem si pripadal jako balik penez, ne jako clovek), druhy byl rychly: Nemam ted cas mam vazne jednani, coze?! poradit? kouknete se na internet, vazne ted nemohu. treti byl uz po pracovni dobe, ok, moje chyba, a byl jsem odeslan do vecnych lovist, po ctvrte dnes uz radeji ne, zkusim zvolit pro mne destruktivni cestu ;-)
Diky moc
Martin

Omlouvám se Zlati za to oslovení.Chybička se tam jaksi vloudila.

Ahoj Zlatok,bohužel každému sedí něco jiného.Já jak jsem psala beru Coaxil ten má výhodu žemám velmi malé minimum vedlejkších účinků a ktomu ten Neurol ale 1mg dvakrát denně.Coaxil beru třikrát denně a Neurol jsem si rozložila,ráno vemu celý a pak už ten druhý po půlkách a kupodivu to jde v pohodě.Ale teda musím se přiznat včerá jsem měla krizovku ale spíš to přičítám i počasí.Jelikož jsem se vůbec nerozčílila prostě nic co by mě vystresovalo.Opravdu Hani1 máš pravdu,chtělo by to lepší počasí.Ty výkyvy já osobně cítím,někdy míň a někdy víc.A Zlati i tobě hodně zdraví a všichni ti tu držíme palečky,opravdu vše cgce čas a hlavně trpělivost.Pa Lenka

děkuji Lence a Hance za podporu,jen k těm lékům:antidepr.beru nyní -Asentru.Měla jsem Ketilept ale po tom jsem pořád spala,tam ho mám vysazený.kromě toho neurolu 25.mg.ještě beru -QUESTAX,.Mám v hlavě samou chemii,tak někdy přemýšlím jak dlouho to ten organismus snese.mějte se obě moc hezky a i když vás osobně neznám-přeji vám hodně zdraví,jste moc fajn.někdy se tu juknu.pa-Zlata.

Také dělám EFT a vzhledem k tomu jak poctivě už bych měla agoru mít dávno zažehnanou,a nemám