Agorafobie

BÍT SE samozřejmě bít, v žádném případě s tím BÝT :-))) jsem v takové euforiI, že "i" sem "y" tam... SORRY

Dano, gratuluju! Ta podaná ruka je symbolická, jako z čítanky :-)

A tak to půjde, doslova půjde celý rok 2007. Znovu budeš objevovat ztracený svět i život.
Ani nevíš, jakou mi to udělalo radost :-)

To nebyl zázrak, to byl Tvůj překonaný strach, Tvoje síla, Tvoje chuť se s tím být, přetrhnout ten provaz. Tvpje velké vétězství..., jen tak dál :-) a nezapomeň: zasloužíš si odměnu, tak se honem odměň!

Pajko v roce 2006 za 5minut 12 se stal maly zazrak.Sli jsme se s mym pritelem podivat na ohnostrj,slibil mi ze pujdeme jen do vzdalenosti kam ja muzu.Vysli jsme z domu,on me vzal za ruku!coz neudelal strasne dlouho!a rekl mi pojd.A ja jsem sla,zmatena z toho ze me drzi za ruku a taky z toho ze uz jsem davno za svoji vymezenou hranici a stale jdu,nepotim se, neklepu se atd.Dosla jsem az k tomu ohnostroji a az tam jse si pripomela ze by mi vlastne melo byt zle a museli jsme se vratit.Jednalo se o pouhych 250m,ale pro me to bylo vitezstvi.PRVNI!!

jo a pokud to jen trochu jde, tak neber léky. Zvykneš si na ně a pak to bude ještě horší.

Dano, mě začala agora taky po "trávicích" problémech. Doktor mi řekl, že to tak má hodně lidí. Při záchvatu jsem měla mimo pocitu na omdlení i pocit, že se na místě vyseru z podoby. Vím, že to zní směšně, ale bylo to hrozný. No a právě doktor mi řekl ať to nechám zájít až do toho, že mě ten svěrač vážně povolí. Nepovolil :-) . Bylo to sice utrpení, ale vydržela jsem. Teď mne to občas taky přepadne, ale většinou jen tam kde je moc lidí a taky mám spíš problémy v zimním období, ale snažím se to zvládat. Zkus si najít doktora, kterej by do toho šel s tebou. Mě taky nabídl, že bude chodit do těch stresujících akcí se mnou a když to na mne příjde, tak z toho nějak vybruslíme spolu. Hlavně to prosím nevzdávej.

"popustíš" samozřejmě :-)

Mě se taky občas snaží převálcovat, ale přinutím se jít proti ní a opravdu jde to. Co by se Ti asi tak mohlo stát, když popustíž akční radius svého pohybu? Zkus si odpovědět a zjistíš, že vůbec nic, že to, co Tě spoutává je vlastní strach a ten nakonec překonáš a ještě zažiješ příjemný pocit, že jsi se překonala :-)

Nemam internet dlouho a teprve ted jsem se dostala hloubeji do teto stranky.Myslela jsem si pajo, ze jsi nejaky odbornik kdyz dokazes takto poradit ale zjistila jsem ze jsi vlastne obycejna zenska ktera uspesne?zije agorafobii a to zrejme uz hodne dlouho podobne jako ja.ale ja se ji podrizuji, posloucham ji a ustupuji ji a to uz nechci. po precteni prispevku tvych, AJI,Marie aEvi a ostatnich jsem se definitivne rozhodla vic bojovat,vidim ze to jde

Dano, agorafobie není nepřítel zvenčí. Je dost důležité, aby ji člověk přijal jako svoji slabost, něco, co lze změnit, s čím lze pracovat tak, aby život omezovalo co nejméně a to je v moci každého z nás. Většina z nás taky nemá a nemůže mít dost síly dostat se z agorafobie sám, proto by se měl přinejmenším poradit s odborníky. Není podstatné, je-li to psychiatr nebo psycholog, je potřeba pochopit cestu a způsob, jak na ni a jak naopak rozhodně ne. Jestli máš dobrého blízkého člověka, začni s expozicemi, vyjdi a uvidiš, že to prolomíš. Jestli máš možnost si pomoci z počátku léky, neváhej. Ustrašené tělo je větší zlo, než přiměřenou dávkou léku uklidněné a spokojené. Tak se vystavuješ dlouhodobému stresu, který škodí mnohem víc, než lék na míru. Opakovaně a dlouhodobě prožívaný strach může nakonec způsobit i organické poškození některého z orgánů, už proto by se člověk měl léčit, když pominu pocit šťastného plnohodnotného života, který je k nezaplacení. Přeju Ti, abys to zvládla a bylo zase dobře :-)

pajko, dekuji,jsi chytry a dobry clovek.

Dano, všichni jsme tu silné osobnosti, možná právě proto nás tyhle potvůrky tak ničí. Délku provazu určuješ jen a jen Ty sama. Nikdo jiný. Bylo by fajn to na někoho hodit, ale je to o nás a v nás. Naše úzkost, naše slabost, naše sílá a chuť vše změnit. Nechtěj se z toho provazu utrhnout. Popouštěj pomalounku, po krůčcích. Přidávej po desítkách metrů a zjistíš, že to půjde a vyjdeš ze své klece. Každý krok navíc chce sílu i odvahu, ale najednou se to změní a Ty si silně uvědomíš, že nic zvenčí, ale Ty sama si ubližuješ dobrovolným vězením. Vycházej, neboj se pomáhat si léky, ale nedopusť, abys agorafobii ustupovala, nemá nikdy dost a nakonec bys měla problém opustit ráno postel. Každý krok navíc si zaslouží odměnu a tak se odměňuj. Proč se bojíš vyjít? Čeho se bojíš? Přijde-li na Tebe nevolnost, sedneš si, zastavíš se anebo rozběhneš. Upadneš-li (na 99,9% se to nestane), někdo Tě zvedne. Pomoc je vždy na blízku, nic hrozného se nestane, když vyjdeš, naopak budeš na sebe hrdá a posílíš své sebevědomí i sebejistotu. Postupně zjistíš, že to jde, ale je to jen na Tobě. Máš-li blízkého člověka, který je ochoten Ti pomoci, měl by mít instrukce, jak nejlíp. Zkus oslovit a zasvětit svého přítele, možná vás to zase sblíží. Podívej se na ty stránky, je tam stručně vše podstatné. Měj se ráda a dopřávej si všeho, co Tvé psychice prospívá, tím ji posílíš, zmobilizuješ do boje. Přeju Ti hodně odvahy a trpělivosti, nepospíchej, ale neustupuj!

PAJKO,MUZES JESTE NAPSAT?POMOHLO MI TO

VIM,ZE TO SAMO NEPREJDE.TRPELA JSEM 23 LET BULIMII,DOSTALA JSE SE Z NI Z NI SAMA ZE DNE NA DEN,UZ 2ROKY JSEM V POHODE,AGROFOBIE JE NASLEDEK,KTERY MI ZUSTAL.SNAZIM SE ZIT NORMALNI ZIVOT ALE JE TO TAK TEZKE.JEDNODUCHE VECI JSOU PRO ME TAK SLOZITE.ZIJU UVAZANA NA KOLIKU A PROVAZ DOSAHUJE JEN DO URCITE VZDALENOSTI OD DOMOVA.ZTRACIM DLOUHOLETEHO PRITELE KTERY MOJE OMEZENI NECHAPE.JSEM SILNA OSOBNOST,V ZIVOTE JSEM PREKONALA DOST HROZNE VECI A NECHCI TUHLE KAMARADKU AGROFOBII.

Dano, myslím si, že bez léků alespoň v první fázi, to člověk sám těžko zvládne. Jenom se ještě víc vyčerpá a propadá se víc a víc do zoufalé beznaděje, nakonec se stejně začne léčit, jenom terapie je pak delší a těžší, protože v podvědomí je uhnízděno příliš mnoho negativních zážitků. Většině lidí pomůže i poznání toho, co se fyziologicky děje v organismu. Zkus si najít co nejvíc informací, třeba na www.lundbeck.cz do sekce pro veřejnost, čím se zabýváme, deprese a úzkost a to, co se píše o Panické poruše, můžeš klidně aplikovat na agorafobii, protože bývá jedním z příznaků PP. Léky člověka uklidní, ale je třeba přemoci strach a jít do boje se svou slabostí. Zkus si taky přehrát dokument o agorafobii na www.diagnozy.cz. Je potřeba, abys měla alespoň někoho, kdo by Ti byl oporou a silným partnerem, který Ti v první fázi pomůže, abys vycházela do míst, kam se bojíš. Samo to nepřejde, bohužel.

U PSYCHOLOGA JSEM BYLA NEKOLIKRAT,VYSLEDEK JE NULOVY.LEKY BRAT NEMUZU,TO JE DALSI FOBIE.PISTE PROSIM KDO VI JAK NA TO

Ahoj Jano, mám ten stejný problém.už asi rok.Až dnes jsem zjistila co mi to vlastně je.Strašně jsem se za svoje stavy, které jsem si nedokázal jakkoli logicky vysvětlit styděla.teď když vím o co jde tak hned jak to bude možné(po svátkách) navštívím psychologa a nechám se odborně léčit.Už ten pocit že to řeším mě uklidňuje.přála bych si žít zase normální život jako dřív.

Monco a jakou drsnejsi cestou a brala nebo beres nejake leky? Ale plne souhlasim s Tomasem..

Dano, já byla u psychologa. Sice na to šel trochu drsnější cestou, ale můžu říct, že jsem z 80% v pohodě.

tomasi a jak jses na tom ted?nemuzes mi poradit?nechci uz takhle zit a nevim kde zacit

Prožíval jsem to samý,ale doslova,je to o tom věřit si a bejt sám se sebou a v životě spokojenej.