Agorafobie

Pajko tvuj příspěvek je super já sama jsem měla takové stavy nejdříve poprvé v 18 ti letech.Zhroutila jsem se nemohla dýchat a bála se že když někde budu, vyskočím z oknaatd no šílený, pořád mě jakoby něco nutilo.Pak asi po třech týdnech nastaly situace, kdy jsem měla obrovské deprese a neměla vůli něco podnikat, chodit do práce, žít. Pak jsem brala nejdříve Neurol a pak lexaurin. Pomohl mi až po roce a díky mým rodičům a přítelovo podpoře jsem to zvládla. Druhý atak jsem měla po 3 letech v Zurichu kde se mi moc stýskalo po příteli..to byl ten kámen úrazu že jsem se trápila. Atak mě chytil v obchoďáku.Zažala se mi motat hlava viděla jsem rozmazaně bušilo mi srdce a cítila jsem že se jakoby udusím(ted už vím, že mám mít u sebe igelitovej nebo papírovej pytlík a přemoci to a dýchat v klidu..já vim, to se mi řekne...)po tomto jsem měla opět šílené stavy kdy jsem nemohla vůbec jen autobusem metrem ani autem apod. Pak to už došlo tak,že jsem skoro půl roku nedokázala pořádně vyjít ven a dokonce ani na balkon. Ostatní mi říkali, že jsem líná a podobný řeči a to asi znáte, ale já zkrátka před domem začala mít staženej krk atd...Pak jednoho dne se mi dostal do rukou časopis a tam jsem se dočetla o ,,nějakém,, Praškovi.Jeho knížka mi opravdu moc pomohla pochopit můj strach a díky ní, jsem dokázala překonat všecky ty ,,překážky,,.Dneska už neberu žádné prášky ani takový sebou,,CO KDYBY,,jen mám někdy stavy únavy a motá se mi hlava, ale už vím, že je to normální a tak to tak už neřeším..problémem bylo přestat se POZOROVAT!!Přeji hodně štěstí a brzy všichni napiště jak jste to zvladli....

www.lundbeck.cz, sekce pro veřejnost, deprese a úzkost, jinak nakladatelství Grada
www.grada.cz, např.: http://www.grada.cz/katalog/seznam/jak-se-zbavit-napeti-stresu-a-uzkosti/
Vše od Praška je dobré a k věci, taky na www.diagnozy.cz si můžeš přehrát pořad na téma agorafobie, tam o ní Dr.Praško hezky mluví. Vydal hodně knih, určitě jsou ještě po knihkupectvích, ale třeba Grada některé už nenabízí, nevím proč. Anebo zadat na netu heslo a odkazů vyběhne spousta.

Terapie probíhí tak, že je třeba začít s tzv.expozicemi, tzn.jít do situací, kterých se bojím. Nejdříve s doprovodem, později sám. Utvrzuje se tak vědomí, že mi vlastně nic nehrozí. Každý strach, který překonám, každé zvládnutí situace je třeba odměnit, tedy motivovat... Něco jako cvičení psa nebo drezura zvířat obecně, taková ke zdraví vedoucí autodrezúra :-) Existují techniky, které tlumí stracha ejho nepříjemné příznaky, např.dlouhé hluboké pomalé dýchání do břicha s předlouhými výdechy až na maximální výdech, přitom se počítá většinou na osm dob, mezitím 8 dob zatajení dechu. Ustrašený člověk má tendenci hyperventilovat, krásně to zahrála J.Foster v závěrečné vypjaté scéně Mlčení jehňátek. Taky sport, zdravě unavit tělo, láska samozřejmě, zejména její tělesné projevy, masáže, vodní, skotské střiky, uvolňování svalstva relaxační technikami, protože vystrašený člověk je téměř nonstop v křeči i svalové, ani si to neuvědomuje atd

pajko maš pravdu v tom že je potřeba natrénovat techniky a modely chování.Urcitě existuje k tomuto i odborná literatura.Mužeš mi něco doporučit?

Dano 2, agorafobii nevyléčí pouze léky. Ty jenom zaklidní vyděšenou psychiku. Pak je potřeba natrénovat techniky a modely chování, které vedou k potlačení úzkostných stavů. Bez toho se člověk neuzdraví.
Na rozdíl od Tebe se s tím peru 40 let. Pokud by se u mě projevila zhoubná nemoc, nenapadlo by mě, dávat ji do souvislosti s agorafobií, i když uznávám, že k pohodě, natož posílení imunitního systému rozhodně nepřispívá.
Přeju Ti, aby ses brzy uzdravila a šlo to hladce a rychle s minimem utrpení.

Ahoj.děvčata,moc vás nepotěším,ja se s tím peru už 15 let a žádná sláva.Celkem fungoval Xanax,taky Rivotril,ale žádné velké výkony v MHD nebyly.Po Cipralexu jsem měla závratě.Hlavně pozor na stres,a myslete taky na sebe.Mně to došlo dost daleko-rakovina.

Dano, hůř by To nemělo být, taky bych to nevydržela. Lékaře vyřeš hned. A ten L Tryptofan zkus, třeba pomůže. jenom toho nemixuj mov naráz.

no prave ze cipralex desne blbe,nikdy mi nebylo hur!Za lekarem zajdu ale asi do toho pujdu,mozna zafunguje placebo efekt.muj organismus 30let nedostal zadnou chemii v podobe leku tak se brani silenym zpusobem.ten snih venku me taky zabiji,nemohu ani tam kam jsem mohla na kole.citim se strasne bezmocna.obcas sem mrkni,zase se ozvu.pomaha mi tvuj zajem

Dano, nemám, ale naťukla jsem ho na netu a vypadá jako zázrak. Chce to asi zkusit, ale nevím, firmy chtějí prodat. Kdyby byl tak zázračný, bylo by možno ostatní léky škrtnout z jídelníčku. Každopádně bych se poradila s lékařem a vyzkoušela... Jak zvládáš?

PAJKO,mas nejake zkusenosti s pripravkem L TRYPTOFAN?

Já vím, že se mi nic nestane....ale když to na mě přijde a mám fakt moc velkou úzkost, tak se nedokážu uklidnit. Tlačí mě na hrudníku, klepou se mi nohy...já mám spíš pocit, že se třeba zblázním.
Do autobusu jsem si zatím sama netroufla....jezdím autem.Akorát jednou jsem musela jet ze školy asi 60km busem a sama.Měla jsem šílenej strach, myslela jsem , že ani nedojdu na autobusák.Vzala jsem si diskmena (to mi hodně pomáhá, když si pustim nějakou hudbu) nakoupila časopisy s křížovkama a vyrazila. Ty první minuty byly šílený, ale najednou to pominulo a já byla doma. Myslim, že když člověk musí a nemá nikoho kdo ho dovede někam, tak to zvládne.
Ted mám zas to dobrý období....ale jen díky tomu, že mě opustil přítel a já najednou byla sama.Takže jsem obvolala staré známé a vyrazila mezi lidi opila se, bavila se a bylo mi dobře....vim, že nemám úplně vyhráno, ale zvládám to.
Taky příští týden nastupuju do práce:) Mám z toho moc velkou radost a vůbec se nebojim, tak doufám, že to bude lepší a lepší:)

Báro,takhle docela v klidu asi 4 roky...Teď nedávno mě to chytlo v autobuse, bylo mi to jasný už dopředu, když jsem stála na zastávce. Ve vnitřku na mě přišly zase ty hnusný pocity, ale protože už to moc dobře znám, zvládla jsem to. A dojela jsem kam jsem potřebovala. Hlavní asi je, že když je mi blbě tak už nemám ten pocit ohrožení a vím, že se vlastně vůbec nic nestane. Hodně mi pomohlo naučit se správně dýchat, protože špatným dýcháním si můžeš záchvat ataky navodit sama. Držím Ti palce a napiš jak se Ti daří.

Italko a jak dlouho žiješ takhle v klidu?Protože já mám vždycky takový období....půl roku jsem v pohodě, prostě dojdu sama tam kam potřebuju, ale pak to zase třeba na rok přijde a jsem úplně ztracená...:(

Dano, tleskám :-) a držím pěsti. Cesta k úspěchu, kdyby to nebyla správná značka zlobila příliš vedlejšími přiznaky, změniš pod vedením odborníka. Ke každému z nás je klíč, nepřestaň ho hledat! Jsi šikulka a děláš pokroky. Byla jsem 14 dní v lázních, tak jsem sem zabrousila po dlouhatánské době a našla Tvůj vzkaz :-)

vzkaz pro paju.snad si na me jeste vzpomenes,hodne jsi mi pomohla.dnes jsem prekonala svoji dalsi fobii..snedla jsem prvni tabletku cipralexu.dalsi cesta k uspechu nebo do zahuby?

ahoj péťo, úplně tě chápu. já mám zase strach jezdit mhd a chodit kdekoliv kde není wc. jet autobusem který nemá wc ani náhodou úplný trauma. mě se stalo že jsem to prostě jednou nevydržela a podělala jsekm se v trolejbusu od tý doby mám fóbii . zatím jsem to zvlášť neřešila ale je tohrozně omezující. třeba teď chci jít dělat autoškolu a mám strach, protože budu v autě hodinu a nevím jestli to vydržím. Jsem fakt na hlavu. Nevím co s tím.....

Ahoj Jarro,s agorou jsem bojovala mnoho let a určitě si netroufám říct,že jsem zvítězila,ale asi to mám docela pod kontrolou,takže žiju normální život jako ostatní.Podle mého subjektivního názoru je nejdůležitější si uvědomit,že ty hnusné pocity,které máš,ti vlastně vůbec nijak neublíží,že se nic nestane.Ani neumřeš,ani se nezblázníš,jen je ti blbě.Já vím,že to zní hloupě.Nemysli si,já jsem měla hrozné stavy,nikomu bych to nepřála.Až jednou-souhra všelijakých náhod-a já si byla jistá,že to zvládnu.A taky že jo.Od té doby funguju normálně.Držím ti palce.Jo,a platit mi nic nemusíš :-)

a zkoušel jsi to nadoraz? Prostě do toho obchodu jít, odbýt si záchvat a čekat co to udělá? Mmch. to sportuješ doma?

Kdo mi pomůže,tomu klidně zaplatím....věřte mi,myslím to vážně.

Pocení, pocit na omdlení, propádání do země, strach z tunelů, letadel, dálky od domova. Beru Rivotril 4 roky, psychiatr je ve stereu, nec mi nepomohlo, sel jsem proti tomu a stále jdu sportem. Mám vymakaný tělo, fyzičku, hezký ksicht,ale nedokážu jít nakoupit do marketu dýl jak 10 minut. Jsem rád že pracuju a nejsem socka...existuje pomoc???Já uř nevěřím

Boxeři používájí proti soupeři velmi silné a posobě opakující se údery, na místo jakými je srdce. ptáte se proč na srdce ?velmi silný a opakující se údery po sobě ,pak vyvolají soupeři velmi silnou a v tempu srdce nebezpečnou arytmii.soupeř pak většinou prohraje na k.o..