Agorafobie

taky si myslim ze s kamaradkou nebo i s kamaradem bych to zvladla lip.jenomze jak najit nekoho s Krnova?Je li nekdo takovy at napise na 8.Adela"seznam.cz,budu rada

Ahoj :) určitě uvítám novou kamarádku se stejnými problémy :)

ahoj, já trpím agorafobií 4 roky. Dříve jsem byla taky společenský tvor, ale teď-to je hrůza někam jít. 2 roky chodím k psychiatričce, ale taky mi dost pomáhá přítel. Nejraději dělám věci sama, ať už je to nákup, procházka nebo kolo. Ale jít nakupovat třeba s kámoškou je horší a jít ve větším počtu lidí je nereálné. A jít třeba s partou lidí mého přítele do restaurace-to je vždycky hrozně těžké a psychicky náročné. Většinou se z toho nějak vykroutím. Takže jsem ráda, že si tady mohu o tom s vámi napísat.

Ahojky,dotoři moc nefungují.Hledám parťačku,parťáka z Prahy na procházky,výlety.ať se s tím popereme a pokecáme.Odpovězte,pošlu mail,dík.

Ahoj, chci se zeptat, zda někdo absoloval terapii. Můj doktor mi doporučil skupinovou terapii. Je to prý 2 měsíce, každý pracovní den. Pokud s tím máte někdo zkušenosti, prosím napište mi je. Ale rozhodně nechci ty, že to nepomohlo :) protože já věřím tomu, že mi to pomůže :) Všem přeju hodně síly, energie a nevzdávejte to!

Ahojky holky... já už agorafobií trpím rok a psychiatra jsem navštívila jednou... Řekl mi že je to kvuli zbytečnému stresu... já osobně se bojím jít mezi lidi a do mhd...Dřív to bylo strašné... jezdila jsem jenou autobusem a to jsem se učila o prázdninách jako debil jsem jezdila jen dvě zastavky u baraku a po pul roce jsem sama vlezla do metra... me se to zlepšilo, protože vím, že se nikdy nemuže nic stát. Zatmnění před očima, pocit uzkosti a nemoc dýchat... je to jen psychika a když jedu metrem tak poslouchám hudbu, docela to pomáhá... musíte maslet na neco jiného...než na agorafobii... jestli mužu něco doporučit tak je to Třezalka... je to přírodní antidepresivní prášek, na který si nevytvoříte závislost a posobí do 10 minut... Prodávají jí v Rosmanu za 150kč a je tam 90 přášku... Mě to pomohlo a o agorafobii skoro nevím...Držím vám palce...

Adélko je mi 39 let a nejhezčí roky mládí mi vzala agorafobie a celé roky jsem si myslela,že jsem v tom jediná na světě.Holky moc vám děkuju za to,že jste.Jenom ten kdo tím prošel ví o čem mluvím.Můj mail
m.branikova"seznam.cz

ahoj marie,jsem na tom podobně,na kole dojedu nakoupit a mužu se psem ale jak píšeš,né daleko.mužu vědět kolik máš let?

Holky léčim se 11 let,díky práškům už nechodím jen kolem baráku,ale skutečně každý metr byl horor.Do dneška nemůžu MHD,pouze autem,ale nakoupím a můžu se psem na procházku,ne daleko,co kdyby,ale alespoň tak.První záchvat byl březen 1990.

jmenuje se ten lek cipralex?

Takže jsme z agory venku, to co se vleklo asi 5-6 let se náhle začalo pozitivně měnit - syn pracuje, cestuje, jsme přestěhovaní na vesnici, vysoké domy, mosty, noční jízdy, supermarkety, studia atd. ani si už nepamatuji všechny ty blokace. Změny k lepšímu byly pravděpodobně způsobeny také jistým impulzem v rodině. Doposud lék 0-0-1 na název si nevzpomenu. Bylo nutné vyzkoušet několikery, bohužel ty začátky užívání, než si organizmus zvykne nejsou snadné. Maja

Nejlepsi je lecba sokem. Tez trpim agorou, pred tydnem jsem se rozhodla, ze nastoupim do prace (barmanka). A uz tyden jsem v pohode. Sice beru cipralex, ale jako by agora uplne zmizela. Skuste to taky a hlavne na ni nemyslete. Hodne stesti.

Nejlepsi je lecba sokem. Tez trpim agorou, pred tydnem jsem se rozhodla, ze nastoupim do prace (barmanka). A uz tyden jsem v pohode. Sice beru cipralex, ale jako by agora uplne zmizela. Skuste to taky a hlavne na ni nemyslete. Hodne stesti.

Dano, taky jsem si tím prošla. Musím poděkovat psychologovi a jeho přístupu. Kdyby ke mě nebyl tak tvrdej a nevnutil mi ať nad tím přemýšlím, tak taky dnes sedím doma. Možná k tomu přispělo i to, že žiju sama a není kdo by mi nakoupil apod... Je to jen o tom nebýt k sobě měkká a moc se tomu nepoddávat.
Do slova do písmene mi psycholog řekl " No a co, že omdlíte, že se zblázníte, že vám povolí svěrač? Však se proberete, oklepete a uvidíte, že příště to bude lepší. Chce to trénink a odměny." Měl pravdu. Netvrdím, že jsem z toho venku, ale už to neberu tak tragicky. Sice neustále nosím prášky na uklidnění s sebou /co kdyby náhodou/, ale musím sama sebe pochválit, že už si ani nepamatuju kdy jsem je vytáhla naposledy.
Takže hlavu vzhůru.

Dano, jenže jsou lidi, pro které je i těch 500 m horor a nadlidský výkon :(
Člověk buď může přistoupit na svůj strach anebo se mu postavit a pak už může jít až na konec na světa. Akorát nevím, kde to vlastně je :-)

vis moni pekne se to rika ale hur se to dela.5kroku dal je opravdu neskutecna hruza a vsechny poucky o dychani a klidu jsou najednou v cudu,a je pravda ze kazda stresova situace razem zborti vse co jsi dokazala,a monco ivana se na tu psychinu horko tezko dostane i kdyz k ni prijede lekar,jak zvladne prevoz,kdyz neni schopna skoro vyjit pred dum.ver mi ze o tom neco vim,nikdy bych k psychiatrovi nesla kdybych se neprestehovala 500m od jeho ordinace

Dano, fajn sice nebude, ale aspoň se dostane na psychinu kde už jí něco napíšou.
A taky mám stejnej názor jako pajka. Chce to každej den vylézt ven a jít třeba o 5 kroků dál. A odměnit se za to, žes to dokázala.

Díky za odpovědi.Pajko já vím jak na to už jsem to skoušela.Jo jde to,ale na to potřebuji mít klid.Jakmile přijde ňáká stresová situace tak vše co jsem dokázala je zase pryč.Pro Danu kontakt ivuska21"seznam.cz

p.S. Vhodný lék by Ti měl na počátku pomoci, ale pak je potřeba jít do každé expozice. Zajímá mě, co by se Ti mělo stát, když se rozejdeš a půjdeš a půjdeš? Co tam na Tebe tak strašného čeká? Krásná jarní příroda, slunečný svět plný barev, zvuků, vůní...

Ivano, pár metrů okolo baráku... Dokážeš každý den přidat nějaký metr navíc? jestli ano, pak dokážeš dojít až k tomu doktorovi. Na to není žádný lék. Jestli máš někoho blízkého, kdo je ochoten Ti pomoci, pak začni trénovat s ním. A pamatuj: každý metr navíc = zasloužená odměna, protože jen agorafobik ví, jak velký strach překonáváš a že je to výkon hodný nejen potlesku. Zázrak nečekej, máš ho v sobě. Zkus právě dnes udělat pár metrů navíc a já se s Tebou vsadím, že Tě to nezabije, ale naopak posílí: Jdi do toho!!! Je škoda prožít jedinečnost života jako vězeň svého strachu.