Hypochondrie

Je mi 44 a mam stejný problem jako vy.Během dne dokážu vystřídat tak deset,to si myslím ,že je ještě nemám všechny,ale stačí říct a mám je než by řekl švec.Pomoc potřebuji nutně a už to řeším. Rudolfína

Je mi 44 a mam stejný problem jako vy.Během dne dokážu vystřídat tak deset,to si myslím ,že je ještě nemám všechny,ale stačí říct a mám je než by řekl švec.Pomoc potřebuji nutně a už to řeším. Rudolfína

Jo,jo, nejlepčí je,že v...To jo Hypko,přijde mi,že mi je líp,když jsem si tu přečetla tuhle diskuzi.Je asi dobré o tom mluvit.

Jo,jo, nejlepčí je,že v tom nejsme sami.

Chybí vám trocha...ses-myslím,že máme dost existenčních starostí,ale někdy se to v mysli pohne někam jinam,bohužel je to dost nepříjemné ani na to člověk myslet nechce a stejně musí,ale je to docela hezký si tady o tom psát,třeba se tu vyléčíme sami ne? =o)

Chybí vám trocha běžných, existenčních starostí. pak byste nemysleli an nemoci.

No ono se říká,že hypochondři se dožijí vysokého věku a nakonec umřou tragicky,ale stejně jsme raploušci,že? Ale každý ujíždí na něčem,nebo má nějakou fobii,tak co.Já mám taky tolik let jako ty Jmesseri,ale to se právě začínají ty choroby probouzet,že?

Holky, já jsem chlap ale mám to jako vy a to je mi už 47. Žít se s tím dá, ale je to komplikace. Snažte se hodně si užívat, jde to . A netrapte se, smiřte se s tím. Jste zdravé.......

Holky,tak já jsem na tom...Ahoj Hypko,no nevím jestli se toho zbavíme,já musím jít k té doktorce a začít to řešit,protože mám pocit,že se z toho zblázním :-(

Holky,tak já jsem na tom stejně jako vy, takyy seděsně bojím rakoviny. Když se mi někde udělá be´dárek,tak už studuji inteernet,co by to mohlo být.No nevím,jestli se toho někdy zbavíme...

Ahoj,je mi 26,mám 2 a půl letého syna.Vždy jsem byla spokojená,ale poslední půlrok jsem se začala pozorovat no,řekla bych až moc.Poté ,co mamča prodělala rakovinu prsu,jsem až chorobně posedlá špatnýma myšlenkama.Když vidím,jak je můj syn na mě vázaný,mám obavy,že se se mnou něco stane.Někde mě bolí a hned hledám na internetu různé druhy rakoviny.Rakovina je prostě moje noční můra.Chci jít k obvodní doktorce,vše jí říct,myslím,že mě možná pošle k psychyatrovi,ráda tam půjdu,ale mám obavy,abych se z téhle situace dostala.

Dobrý den, reaguji také na Vaše příspěvky.
Nikdy jsem se nějak zvlášť nepozorovala, ale od incidentu, který se mi stal před půl rokem (a to byl první epileptický záchvat - zřejmě z alkoholu) své tělo vnímám uplne jinak, cokoliv si kdekoliv najdu na těle, hned mám strach, co to je:( Byla jsem na dvou sezeních u psychiatra, dal mi ty nejslabší antidepresiva:Coaxil Ale že by mi nějak pomohli..nedá se říct, kdokoliv začně mluvit o nějaké nemoci, začnu nad tím přemýšlet a už začnu mít taky takové přiznaky, mám panickou hrůzu z toho, že budu nějak vážně nemocná:( Nekdy mé myšlení je lepší, někdy horší, jistěže, když je celý den co dělat, nemám na to pomyšlení, pokud jsem sama..je to špatné. Říkám si, třeba je to blbost, anebo, třeba opravdu jsem si nahmatala něco a mužu mít rakovinu:(

no,vidíš,a hned je ti...Kdoví co by mi nakonec napsali, kdybych to zaplatila :-)

no,vidíš,a hned je ti lépe,co?

chcete vědět kdy umřete?...chtějí za to 2x99 Kč...n.a.s.r.a.t

chcete vědět kdy umřete? http://start.testinn.com

Lino,jako bych to psala já...já mám to podobný.Najdu si nákou nemoc,nebo bouličku, jdu s tím k doktorovi, udělaj mi vyšetření a pak jim stejně nevěřím a bojim se, že třeba to vyšetření spletli atd,atd. je to fakt na hlavu a děsně mne to vobtěžuje:(

Těžké rány osudu obvykle...Myslím si přesný opak.
Navíc ustrašený hypochondr neustále se sledující má mnohem vyšší riziko nějaké nemoci než člověk šťastný, to je vcelku dokázaný fakt.

Těžké rány osudu obvykle...to si zase nemyslim jelikoz zijeme pro to abychom se nejdele citili dobre a delat pro to maximum co zvladnem ano nekdy mivam taky pocit ze kdyz se budu bat tak jako kdyby neco prislo budu na to pripravena ale opak je pravdou clovek by mel posilovat telo,mysl,a dusi aby se lepe vyporadal z prekazkama a co kdyz nic zleho neprijde a my jako stare babicky ve cca 100 letech se zpetne otocime a koukneme zpetne na zivot ktery jsme prozili zbytecne jsme se stresovali necim co nenastalo a nebudememit sebekrasnejsi vzpominku na radost kteru jsme mohli prozivat to je proste co kdyz co kdyby...ja se snazim v sobe najit radost kdyz jsem nasla strach tak vim ze existuje cesta ke stesti a ja vim ze stesti mame kazdy v nitru ale nekdy je uzamcene a my k nemu musime najit ten zpravny klic strach je totiz prostor ktery jeste neobjevil lasku,strach je energie,ktera poskozuje,uzavira,skryva a omezuje a to prave to stesti,klid a radost. chci byt zase stastna a nikdy se nevzdam.

Těžké rány osudu obvykle přicházejí kdy je nejmíň čekáme. Takže je asi lepší si neustále prohmatávat na těle ''bouličky'' a bát se, než ve stavu euforie a štěstí dozvědět se, že mi nezbývá mnoho času.