Hypochondrie

Ahoj spoluhypochondři, dlouho jsem na doktorce nebyla. Radku, Ivčo, stalo se mi něco podobného. Známý umřel na jaře na rakovinu žaludku, zemřel tři týdny od stanovení diagnózy a dva měsíce od prvních příznaků. A mě teď od srpna bolí žaludek, mám ho pořád jako na vodě, občas mám i jiné zažívací potíže, mohla bych přísahat, že jsem si v břiše pohmatem našla několik boulí, načteno mám na atestaci z gastroenterologie. Tak nevím, jestli umírám, nebo jsem magor.

Milí hypochpndři,já to řeším tak:řeknu si,,zatím mi nic není,až to přijde,tak se tím začnu zabývat¨.Když mám jít někde na kontrolu,tak mám také hrůzné představy,jako že něco najdou atd.Ale faktem je,že řešit to až to bude aktuální.

Můj tatínek mi kdysi vyprávěl, jak jeho mladá kolegyně v práci byla operovaná na nádor na mozku.Do roka a do dne měl tatínek pocit těch samých potíží.Nakonec se 3 měsíce léčil nemocničně na psychiatrii na Karláku u Dr. Myslivečka. Tento příběh se udál cca v roce 1957, to bylo tatínkovi 30 let. Jeho kolegyně se po úspěšné operaci zotavila a tatínka už žádná další podobná epizoda nepotkala. Bohužel už táta není mezi námi,zemřel na mrtvici v 80ti letech.

Hctěl jsem se zeptat zda je opravdu možné myslet na určitou nemoc až si přivodíte typicke příznaky té nemoci-moje známá umřela měla nádor na mozku á já od té doby cca2 roky musím neustále myslet na to jak se to u ní projevovalo začala mě každý den bolet hlava,připadá mi že mam závrate y když jeto jen pocit ,žaludek věčně bolý,jak ráno vstanu už myslím na to jak mi bude zase špatně,je to jak na houpačce někdy dobré a pak zase děs ,před 4.roky jsem byl na vyšetření CT vše bylo O.K tak jsem přestal myslet na to že mi něco je ,ale ted se to zase vrátilo Děkuji za odpovědi

Sunny- měla jsem takové onemocnění, kterému jsem moc nerozuměla. Nejprve jsem dostala strach, že umřu, bála jsem se, ale zachovala rozum a uspořádala některé životní věci, finance a tak. Druhou fází bylo to, že jsem se bála, že umřu ve spánku, takže jsem nespala hrůzou a čekala, kdy to přijde, byla jsem tak vyčerpaná, že jsem si do třetice řekla, že se na všechno vyseru a budu žít. Moje nemoc se ukázala celkem ne moc dramatická a tak to bylo. Teď to dávám k dobru , ve společnosti se řežou smíchy , jen já vím, co to bylo za boj. Zdravím tě a rozumím.

Jsem na tom stejně, akorát ne s rakovinou střeva ale jazyka =((. Není mi ani 20 a už jsi vyčítám proč já jsem těch 3/4 roku kouřila na tý prokletý ZŠ. Opravdu mám z tohohle výčitky, že jsem byla tak blbá a nechala se překecat. Te´d se každou chvíli koukám do krku sleduju jazyk. Zrovna dneska jsem našla nějakou oteklinu na špičce jazyka, dokonce jsem už byla u Krčního lékaře, který byl tak hodný, že i přesto, že mi řekl, že mám krk v pořádku, pro moje uklidnění poslal na odběry krve, na ultrazvuk a udělal mi výtěr. No, výsledky přišly, samozřejmě v pořádku, prý to je alergie. No, pěkné, možná na 12 hodin mě to zklidnilo, ale teď jsem opět na vážkách, co když!!!!! vždyť jsem ani pořádně nezačala žít a mám hned umřít???

Ja mam pocit, ze to co si "najdem" sa u mna hned prejavi, ked si myslim, ze mam nejaky zapal vybehne mi teplota, ked si myslim, ze mam cosi ine hned mam vsetky priznaky...co proti tomu robit?:(

Miska- jak to dopadlo? Už na ty nemoci tak nemyslíš? Všechno to začíná v naší hlavě a tam to taky skončí. Já jsem byla taky tak trochu hypochondr. Mám ráda jasno a tak jsem obíhala doktory a nejhorší je, že tam pak musíš na kontroly a tak. Pak si nadáváš, že jsem se na to měla vykašlat. Choď k zubaři - tam se to samo nespraví a na gyndu, tam to nebolí, ani když začíná rakovina. Jinak na to kašli. Člověk je smrtelný. Pokud to nepůjde, psychiatr ti dá slabé léky, abys na to tak nemyslela. nejsou to oblbováky aníi návykové drogy, ale život se ti bude zdát lepší. Ahoj

pro Teri-díky já to zkusím

Miska- jdi k psychiatrovi, najde pro tebe vhodné léky a budeš mít po problému. Čím dřív, tím líp. Čeho se obáváš? Lidé se nestydí chodit k zubaři a k psychiatrovi ano? To, co máš, se dá úplně vyléčit.

Sestra volá,pane doktore,ten hypochondrický simulant na 8 zemřel! No tak,tentokrát to už opravdu přehnal.....:-))))

patrak-jaroslav"seznam.cz pismenka jsou mala pro pripad lepsi komunikace pres mejl

Ahojky ja uz u psychologa byl i u psychiatra ale nasledky dodnes zhorsily jeste muj stav.po psychotropnich antobiotikach tottiz strasne pribira na vaze coz mi znicilo postavu za 2 mesice jsem pribral 10 kilo :-(neni to to ze te ty leky vyleci tvoji hypochondrii spis je ti to vse po tech lekach jedno vis kdyztak se ozvi na mejl Patrak-jaroslav"seznam.cz je to na dlouho protoze jak ztloustnes po tech praskach tak tim nastavaj dalsi komplikace ze s obezitou vznikaji dalsi nemoci a v tvy hlave vznika dalsi gulas ted pouzivam NEUROL po nem bolistky a pichani trochu ustoupi ale neni to uplne doporucuji jinak se ozvi na mejl

Najděte si nějakou činnost a přestanete myslet na píčoviny.Nic ve zlém.

Ahoj všichni no tak se k vám taky přidávám u mě
to začalo asi nejvice před rokem kdy jsem skončila školu no a od te doby hruza jsem nezaměstnana a když mě někde jen pichne hned hledám jake nemoci je to přiznak a hned to na sobě pozoruju jestli tu nemoc mam no hrůza u mě to neni jen to že jsem hypochondr ale mám deprese,sociální fobii,bojim se jezdit autem prostě je toho hodně k psichiatrovi jsem se ještě nedostala taky se bojim.Je to děs ale nesmime se tomu poddat.

Hmm, tak jsem další:O( vždycky jsem se asi zřejmě trochu víc pozorovala, ale takový poslední dva roky už to hraničí ze vším. Prodělala jsem spoustu smrtících nemocí, zatím jenom v mý hlavě. Strašně mě to psychicky vyčerpává, vlastně už i fyzicky. Vím, že většína problémů pochází z mojí hlavy, doufám! Téměř pořád myslím na to co ve mě kde roste, nemůžu normálně žít. Na ulici koukám po lidech a závidím jim, že jsou zdraví. Mám panickou hrůzu zemřít mladá, stará ani tak ne. nechci v životě o nic přijít, chci si prožít všechno. teda v pohodě a ne takhle. A když vidím co se dneska všude děje, samá rakovina. Proč zrovna já, ale proč taky ne zrovna já, kdo jinej když ne ja???!!!nikomu to nepřeju. nejsem taková že bych pořád otravovala svojí doktorku, to bych se opravdu cítila jako blázen, jenže pak zase žiju v nejistotě- bez vyšetření. přemýšlím o psychologovi, jenže s tím nemám žádné zkušenosti. je mi 20 a stydím se to někomu říct. Nemůžu si říct rodičům jen tak o peníze na psychologa, když nemají o ničem tušení. Jsem už z toho bludnýho kruhu opravdu unavená!!!:O(

ahojky tak se nejspíš připojím k vám mam stejnou diagnozu už 10 let chvilku je klid a pak to zas příde,chodím k psychiatrovi ale ty léky mi nějak nezabírají.
jak se to vůbec stane že je někdo hypochondr?

Pro Adys: Jedninou radou je návštěva psychiatra a vzorná spolupráce. Já třeba vyzkoušela několik preparátů, než jsem se stabilizovala. Ale otěhotněla jsem, nyní mám roční holčičku a vzhledem k tomu, že kojím nemohu léky užívat. Už pomalu cítím, že je načase se vypravit k Chocholouškovi. Naneštěstí jsem totiž hypochondrii doplnila ještě obsesí, což je pro mne mnohem více zatěžující a místo hypochondrie jsem ještě nabalila nadměrné obavy, a to nejenom o zdraví svých dětí. Chce to taky zaměstnat, nebo%t pak nemáme čas myslet na kraviny. Pokud studuješ, hoď nějakou brigádku a tak.Uvidíš, že bude líp. U všech je to stejný, chvíli nahoře a pak chvíli dole.

Ahoj..mám stejné problémy jako Petruš (s tím rozdílem,že mně je 17)..jsem v pohodě,dokud se okolo mě neobjeví nějaká aktuální nemoc..např:teď meningokok.. okamžitě sednu k internetu a dohledávám všechny možné informace a hlavně příznaky,které pak samozřejmě téměř všechny "mám"..
Bojuji sama se sebou už asi 5 let..vždycky je období,kdy jsem relativně v pohodě,ale pak přijde období,kdy jsem opravdu na dně..připadám si jako blázen a proto se snažím mezi přáteli nedávat nic najevo..pokud si postěžuju doma,naši mi řeknou,že se moc pozoruju,proto raději mlčím a užírám se sama sebou..
Tisíckrát si sama sobě říkám,ať neblázním,že si všechno jen namlouvám a že stejně záleží na osudu,protože co se má stát,to se stane..atd. Jenže nepomáhá to.. =(
Pokud máte někdo nějakou radu nebo by chtěl jen tak pokecat můžete napsat na Bbeckyy"seznam.cz

Ahoj, jsem ve čtvrťáku, svůj problém s hypochondrií mi začal ve druháku..bylo to hrozné..až po roce jsem se rozhodla, že navštívím psychologa, ten mi řekl, že mi nepomůže a poslal mě k psychiatrovi, tomu jsem měla pouze ve zkratce říct co mi je, hned mi napsal léky..ty už beru přes rok..z toho nejhoršího jsem se dostala, ale poslední dobou se mi to nějak začíná vracet, nevím možná to je stresem ze školy, proč víc o sobě zase přemýšlím, nevím..ale chodila jsem na jogu a to je super odreagování, doporučuji..přeju všem hodně úspěchů, snad budete u psychiatra úspěšnější než já..