Přecitlivělost

Přecitlivělost psychická i...Taky s tim bojuju ve vztahu.po 20 let manzelstvi a po rozvodu mam pritelkyni ktera mi tvdi ze jsem ptecitlively.co s tim?????

No k doktorovi ho zatím...Zkus čaj ze šalvěje ;) ale pozor při častém používání se mi stávalo, že jsem byla jako na drogách :) Já to teda používám na úzkosti, ale na přecitlivělost by to taky mělo pomoci :)

No k doktorovi ho zatím posílat nechci. Ráda bych mu koupila nějaký prášky,ale formou vitamínu a ne žádný patáky.Teda jestli něco takovýho vůbec je.

ahoj manžel je poslední dobou pěkně přecitlivělej a podrážděnej a já už nevím co s ním.Díky za radu.

Ahoj, poslední dobou se mi stává že furt brečím a jsem nesvá a taková přešlá. Přijdu z práce/školy a do doby dokud neusnu jenom brečím a mám už takové ty stavy kde bych nejradeji přestala ale nejde to, bolí mě hlava, klepu se... Někdy tohle mám i přes 8 hodin.. Máte s tímto někdo zkušenosti? Nevím co s tím. Děkuju za ohlasy.

Klára M.

Ahoj.Musím říci,že mne velmi těší,že si vzájemně důvěřujeme;já tobě i ty mne.Za to děkuji i já tobě,jsem rád,když moje myšlenky padají na "úrodnou půdu".Setkání s někým,kdo má v hlavě mozek a nebojí se jej používat,mne vždy velice těší.Dokazuješ mi,že jsi nejen morální,ale i psychicky v pořádku-nemáš žádné komplexy,což je u lidí,kteří jsou ponižovaní,dost častý jev.A že o sobě občas pochybuješ?Občas o sobě pochybuje každý,na tom není nic zvláštního.Problém je,až když člověka jeho myšlení o sobě zahání do kouta,a tak se stává izolovaným od okolního světa.Ty máš ale zájmy a koníčky a tak myslím,že společensky se nijak neodděluješ. :)
Rodičům na vás zjevně hodně záleží,což není špatně.Ale to,že jsou k vám jako na cizí,to rozhodně dobře není.Ale se vším se dá dnes něco dělat.Beze všeho napiš kdykoliv zase,rád ti co nejdříve odpovím.Případně pomohu najít nějakou odbornou pomoc,kdyby atmosféra doma už prostě nešla vydržet..Já nicméně doufám,že do takového extrému to u vás nezajde...Vaše rodiče holt vyžadují respekt,tak se se sestrou podporujte,tátovi se pokud možno nevzpírejte,ať nemá důvod ke hněvu,snažte se podávat výsledky (já vím,že se snažíte...)...
Držím všechny palce,ať se daří a doma ať je pokud možno jen dobře. :)
:-J.

Ahoj Veroniko.Přijmeš,pokud...Ahoj, děkuji za tykání. Děkuji, tedˇ už vím, že jsem normální a když se rozbrečím nejsem zbabělec. Moc mi to pomohlo. Také mne velmi potěšilo, že jsi mi řekl, že jsem statečná. Tedˇ už vím, že nejsem takový nešika a budižkničemu, jak mi otec připomíná. Také je super, jak mi odpovídáš. Vždy je to něco jiného, vždy mě to potěší a dá mi to sebevědomí. Rodiče mě nechápou a já kromě své sestry se nemám komu svěřit, ale ty mě chápeš, odpovídáš mi a snažíš se mi pomoci. Vždycky mám hned více sebevědomí. Moc děkuju. Strašně mě potěšilo, že jsi mi řekl, že odvaha mi nechybí, moc děkuju, to je to, co potřebuju, aby mi někdo řekl, že jsem statečná. Nechci, aby to vypadalo, že se vnucuji, pokud už mi nechceš psát a unavuji tě můžeme to ukončit. Doufám však, že ne, protože mi strašně pomáháš. Děkuji moc!

Ahoj Veroniko.Přijmeš,pokud ti navrhnu vzájemné tykání?Děkuji. :)
Podle mého názoru jsi morální a slušná.A vzít na sebe vinu za někoho jiného je,řekl bych,celkem hrdinské.Jsem rád,že odvaha ti nechybí.Budeš jí v životě ještě mnohokrát potřebovat...Jak jsem již psal,rodiče nezměníš.Na lepší komunikaci mezi rodiči a jejich dětmi jsou specialisté,takže pokud by vaše společné žití mělo být o týrání,domácí šikaně,nepřiměřených,či bezdůvodných tělesných trestech,či přímo bití,tak ten můj návrh poradit se s někým z nich o tom,jak v takovém prostředí žít,nebyl zas tak od věci.To,jak závažné je to u vás doma,to nemohu posoudit.Ale můžeš to probrat buď s někým z těchto krizových center,nebo písemně či telefonem na lince důvěry,pokud by jsi potřebovala radu či psychickou pomoc.Oni vědí v takových případech,co a jak udělat..
Ptáš se také,zda je tvá přecitlivělost normální..Na to ti mohu s klidem odpovědět,že ano,je.Citlivost je povaha a případné slzy jsou úlevnou reakcí emocemi nabitého těla i mozku.Tak emoce vycházejí ven a snižují vnitřní napětí.
Různí lidé reagují na stresové podněty různě.Někdo si bere slova druhých tak moc osobně,že se až obviňuje a fyzicky trestá-sebepoškozuje.Je to také cesta z bolesti,ale špatná,a navíc návyková.To už je bohužel na psychologa.Ale pláč?To je krásná,spontánní a navíc logická reakce,jak jsem popsal výše.Pro mne je to navíc signál,že máš své city v pořádku,že nejsi cituplochá-tací lidé,to je skutečná pohroma;jak pro své vztahy,tak pro své příbuzné a známé..(i pro doktorku,kde svoji necitlivostí,patrně úmyslně,ubližují těm,co si sem přišli ulevit ve svém trápení,či přímo pro pomoc..).
Proto ti přeji,aby tvé city byly stálou součástí tvého Já,tedy Ega.Vím,že někdy je těžké se těm emocím ubránit,ale myslím si,že to za to stojí.Člověk bez citů totiž nemůže být skutečně zamilovaný,tím ani šťastný...aby toho byl schopen,musí jíst denně různé prášky,pro lepší náladu.Z toho vidíš,že normální je city mít a že tedy není důvod obávat se,že citlivost je nenormální - není;je to lidská,a myslím,že krásná přirozenost. :)
:-J.

Ahoj Veroniko.To,co...Dobrý den, cením si vaši snahu o pomoc, ale bohužel se domnívám, že nějaké středisko by tomu sotva pomohlo. Co by mi řekli? Musíš si o tom promluvit s rodiči, ale to je právě to co nemůžu. Omlouvám se, ale děkuji myslím, že to by nebylo řešení. Také se domnívám, že ta přecitlivělost, kterou jsme řešili již na začátku je právě z toho, jak se k nám rodiče neustále chovají. Někdy to vydržím a nerozbrečím se, ale někdy naopak ne. Chtěla bych být statečná, tak moc! Chci se vás zeptat, nedávno se setře úplně záhadně rozbil tablet. Já byla ve škole, mamka a sestra v práci a otec to podle mne neudělal. Sestra přišla z práci a místo v šuplíku, byl tablet na stole a k tomu rozbitý! Sestra tam měla práce na školu, svou knihu kterou hrozně dlouho psala, ale všechno bylo pryč. Jenže my jsme nevěděli, zda se to dá ještě spravit, ale sestra se bála, že jí bude otec nadávat, když mu ukáže rozbitý tablet a řekne, že to neudělala, tak jsem řekla, že jsem ho rozbila já, i když jsem to neudělala. Myslíte, že jsem byla statečná? Nechci být sobecká, nechci, abyste si myslel, že chci řešit jen sebe, ale přesto, byla jsem tehdy statečná? A myslíte, že když se rozbrečím, když mi otec nadává, jsem zbabělec? Děkuji za odpovědˇ.

A zdanlivě rodina vypadá v pohodě! O víkendech všichni na kole, na lyže, plavat, ....a děcko by si raději lehlo s knížkou doma....je mi 65 a co vidím za potrhlé aktivity za každou cenu, to je zvěrstvo!

Ahoj Veroniko.To,co píšeš,že se sestrou doma zažíváte je poměrně závažné.Rodiče na vás zjevně kladou vysoké nároky a neodpouštějí omyly ani chybky.
Pokud máš pocit,že se už takto nedá žít,pak bych ti poradil,aby jsi se obrátila na Dětské krizové centrum,nebo podobné zařízení na ochranu a pomoc pro děti a dospívající.Já bohužel nejsem ten,kdo by ti v této otázce dovedl pomoct jinak,než odkazem na specializovaná centra,kde pomáhají odborníci.Pokud chceš.napiš odkud jsi a já ti pomohu najít tu nejvhodnější pomoc ve vašem městě.Např.v Praze by to bylo asi výše zmíněné DKC,v jiných městech jsou pak další taková zařízení...Více ti z této pozice těžko někdo pomůže.Radou by snad mohlo být,odejít někam na internat,či na kolej,a tak se z vlivu autoritářských rodičů vymanit...
Myslím si,že by jsi ale raději zůstala se sestrou.Pak bude asi třeba vést nějaký dialog s rodiči...ale to už s tebou probere právě ten odborník,kterého bychom ti našly.Pokud tedy chceš?
Přeji pokud možno klidný večer.
:-J.

:) Tak to jsem moc...Dobrý den, snad si na mě ještě pamatujete. Obracím se na vás s žádostí o pomoc a opět se to týká mých rodičů, kteří mě a mé sestře neustále psychicky ubližují,ztrapňují nás a ponižují i před cizími lidmi na ulici. Cítím se unavená, bolí mě hlava a myslím si, že je to jejich přísnou výchovou, která na mě ani na moji sestru nebere žádné ohledy a nedává nám možnost svobodně se rozhodnout. Nedávno mi například rodiče zakázali studovat na střední škole, kterou jsem si vybrala, protože oni se mnou zkrátka mají jiné plány. Vůbec se nezajímají o to, co my chceme a plánují nám volný čas i život v budoucnosti. Jsem jedna z nejlepších žákyň třídy, ale oni mi nadávají, i když dostanu jednou za čas dvojku, což je pro ně špatná známka,takže celé dny sedím doma a učím se, aby mi nenadávali. Nemůžeme být ani nemocné nebo unavené, aby nám nenadávali, že nejsme normální, když chceme jít spát dříve nebo když nemůžeme jít do školy. Otec nám sprostě nadává a já si s tím nevím rady. Neustále na nás křičí kvůli maličkostem, jako že si vezmeme broskev ze stolu a ne z lednice, matka nám nadává, když zavřeme dveře do koupelny a otec, když je necháme otevřené. Opravdu nevím co mám dělat. Ve škole se cítím lépe než doma, kde cítím strach. Otec si myslí, že má ve všem pravdu a když se ukáže, že se mýlil, vynadá nám za to, jako kdybychom za to mohli my. O všem v našich životech rozhoduje, o všem chce všechno vědět, takže nemůžeme mít žádná tajemství. Sestra si například s někým psala, matka chtěla vědět s kým si píše a když jí to neřekla, tak to řekla otci a ten jí vynadal, že před nimi nemůže mít žádná tajemství.Prosím o radu.

:) Tak to jsem moc rad.Poteseni na moji strane Veroniko.
Vnimam,ze rada ctes.To je moc dobre. :) Jsem si jist,ze poté,co prectes jeste nekolik moudrych knizek,budes mit jasno v zivote (resp.v Sobe,protoze to ty jsi Zivot.)A to je do budoucna ten nejlepsi zaklad.
Hlavne prosim,zustan krehkou bytosti.Predevsim vam,zenam,citlive vnimani slusi,zeny bez citu jsou zeny bez moralky (ktere moralni muze spise odpuzuji,nez pritahuji...)
Mej se dobre,rodice at jsou tvoji oporou,o kterou se muzes vzdy oprit.Vim,nekdy je to s rodici tezke..ale tak uz to proste na Svete chodi,ze slunce na nebi obcas zakryji mraky.Ty ale vis,ze kazdy mrak jednou zmizi a pak nastane opet krasny den.Tak je to i s lidskou naladou-nekdy slunce,nekdy mrak...Na nas je,zachovat si svoji tvar,i kdyz zrovna letaji "hromy blesky"... Tak ahoj;doufam,ze se zase nekdy objevis a das nam vedet,jak se mas.. :)
:-J.

Rodice jsou proste rodice,s...Děkuji, pokud budu mít čas určitě se na ni podívám. Též děkuji, co jste pro mne všechno udělal, nevykašlal jste se na mne a ani vám SNAD nevadily mé dlouhé opakované otázky. Ty věci, co jste mi psal a to hlavně ze začátku mě opravdu povzbudily. Ta statečnost mne trápila dlouho a musí říct, že ani teď s tím nejsem plně vyrovnaná. Ale něco se změnilo a já s tím teď už tolik nebojuji. Uvědomila jsem si, že se musím naučit brát sama sebe. Teď se prosím neuražte, ale toto moudro mám z moudré knihy jménem Bible. Zkrátka děkuji vám za pomoc, radu, důvěru a že jste se mnou nejednal, jako s dítětem i když jste musel vědět, že jsem o dost mladší než vy. Děkuji moc vaše Veronika

Rodice jsou proste rodice,s tim nic nenadelas.. :)
Ctyri dohody jsou na netu zdarma k precteni.Uloz si tuto stránku:
svetlovodice.sweb.cz/citarna/dohody.htm
Precti si ji a dej pak treba vedet,jak na tebe zapusobila a zda ti neco dala.Ja sam si ji ctu opakovane,moudra je treba si pripominat. :)
Preji hezky den. :)

Takových motivačních knížek je hodně.Veroniko,pokud bys měla zájem,pak levně prodám tyto knížky,věřím,že by ti něco daly: Láska duše,Pozitivním myšlením k úspěchu,Moc v podvědomí.

Víš, jsme křesťané, takže motivací knížky jsem dosud nečetla. O čem přesně je? Chápu, že z nás chce něco mít, ale někdy to přehánějí. Jednou mamka řekla sestře, Až se ti bude líbit nějaký kluk, přívěs nám ho a uvidíme, třeba ti ho taťka schválí. Do všeho nám fušuji.

Ano,nebylo.Protoze tomu...Tu knihu jsem nečetla a ni o ní neslyšela

Ano,nebylo.Protoze tomu zabranila vase babicka.Nastesti...
Je dobre,ze se mate se sestrou rady,ze si pomahate a vse si uprimne ríkate.Drzim palce,aby jste byly vsichni za vsech okolnosti jedna velka rodina.. :)
Muzeme se tedy v klidu vratit k tematu motivacnich knizek :) Cetla jsi Ctyri dohody?Tuto moudrou knizku bych ti rad doporucil,bo myslim,ze by te svym obsahem zaujala...

Ano,diky za opravu,pochopil...Modřiny neměla, tak kruté to nebylo. Sestra si to určitě nevymyslela na ni se mohu spolehnout.