Přecitlivělost

Se brzo vdavam, mam hruzu z toho, ze budu celou dobu obradu brecet!

Jste debilky, budte rady, ze jste zdrave a mete, co jist.

Já sice nebrečím, ale zase kričím, jsem cholerik. Nedá se s tím nic dělat. Naštěstí žiju s flegmatikem. Udělejte to taky tak. Najděte si emocionalniho mrazíka a budete v pohodě. Ten to vyrovná. ;-)))))))

Kašle na to holky, chce to pohodu. Žádný deprese, vodu, les, kytaru, písničku a úsměv na tváři. Život je krásný.

Taky me to potkalo. Nedavno mi odmitli na technicke kontrole auto kvuli kravine (zakryta znacka drzakem na naves, kterej nesel oddelat) a ja jsem se u toho z bezmocnosti rozbrecela. Mela jsem chut jim sproste nadat, ale vedela jsem, ze by to bylo k nicemu, tak jsem mela na kahanku. A nastvana jsem byla tak, ze jsem to vykladala vsem, ktery jsem ten den potakala. Proste precitlivelost jako prase. Ted me napriklad vytocilo, ze jsem nebyla pozvana na narozeniny jednoho kamose. Asi me uz nepovazuje za kamaradku jako loni. Taky kravina. Ale me to naprosto rozhodnilo. Jak z toho ven. Jak srat na lidi, kteri nas nastvou a nezaslouzi si v tomto ohledu zadnou pozornost?

Můj případ, když se nedaří, tak jsem tak vyřízená, jako by se mi zbořil svět. Někdo se na mě špatně podívá a jsem hotová, něco řeknu já a přemýšlím, jestli to bylo správně. Minulý rok jsem měla konflikt a nebyla jsem třičtvrtě roku schopna se vzpamatovat,hrozně jsem za to na sebe naštvaná, chtěla bych být ranařka, co si z ničeho nic nedělá,co s tím, vyndat mozek z hlavy a dát tam jiný. Ach jo.

Doktorka me ucila, abych nedala pred lidmi najevo svoje city, ze toho zneuziji. Ale mam opacnou zkusenost. Kdyz na me nekdo pozna, ze jsem "namekko", pristupuje ke me citliveji. Neboj se toho:)

Taky jsem hypersenzitivni. Dokonce jsem se nekolik let lecila na psychiatrii leky, ktere tzv. "otupy hrany". Krome zavisloti (ach jo, darmo mluvit) si cim dal vic uvedomuji, ze je to vlastne dobre. Ukapne mi slza, kdyz to bylo s pritelem hezke:), i kdyz me nekdo serve... tato mince ma dve strany. A uvedomuji si stejne silne smutek jako radost. Vemte si, ze mate moznost se radovat "kvalitneji" nez jini, neni to fajn pocit?:)

Ahoj, mám podobný problém.. asi je to z velké části povahou a z části, jak byl ten člověk vychovávaný a taky jaký měl celkově život.. Je to asi hodně o sebedůvěře a o tom, naučit se být správně nad věcí v určitých věcech a situacích.. ale jak? o tom by se dalo hodně povídat.. mějte se hezky Niki

Ahoj holky,já jsem na tom také podobně. Jako malá jsem často dostávala hysterické záchvaty jen kvůli tomu, že na mě někdo zvýšil hlas, nebo se špatně podíval. Teď je mi 24, nepláču pokaždé, když se na mě někdo špatně podívá, ale také mívám slzy v očích při maličkostech. Příklad, vezmu si do náruče malé miminko a úplně bych plakala nad tím krásným tvorečkem.Myslím si, že se s tím prostě člověk narodí, nejde to podle mě nijak odstranit, leda tak učit se to maličko zmírňovat a házet za hlavu. Je to také danné povahou a rodinnými dispozicemi. Můj tatínek je třeba také tak citlivý. Nepláče sice, ale když mu řeknu, že ho mám ráda, má v očích slzy...Tak snad hlavu vzhůru a neplakat, nýbrž smát se na svět:-).Mějte se pěkně.S*

Holky,taky jsem přecitlivělá, je to určitě daný geneticky, moc se s tím dělat nedá. Pomáhá mít sebevědomí, pak vás jen tak něco nerozbrečí.

Mám s tím taky velké problémy a čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, jaké je to do života ohromné mínus. Každá maličkost mě rozbrečí, nemůžu si pomoct, někdo na mě jen zvýší hlas a já už mám v očích slzy.

Přecitlivělost psychická i emoční, pokud se to tak dá nazvat.Co s tím, Jak to řešit? Jáká je příčina? Mám k tomu člověk sklony už od narození? Jaká je pomoc?Prosím,pokud víte cokoliv dejte mi vědět. Děkuji.