Přecitlivělost

Ano,diky za opravu,pochopil jsem.Jste tedy kompletni rodina,to je fajn.Hodne deti vyrusta ve stridavé peci;to je problem dnesni doby,ktery neni na psychiku tech deti zrovna to nejlepsi.Vy jste rodina,a to je (nebo aspoň melo-by byt) fajn.
Vis,byt "prisny" a byt "kruty" je rozdil.Chapu,jestli z vas tata chce neco mit a proto je na vas dusledny.To se pochopit da.Ale to co jsi psala,ze vyletel na tvoji sestru a chtel ji bit,to uz by bylo přes caru.Kdyby totiz tvé sestre udelal treba modrinu,ve skole by se ptali,kde k ni prisla a ona by rekla pravdu,nejspis by k vam domu prisla socialka.Chci tedy verit,ze to tenkrat bylo jen jednou,ze snad mel jen nejaky spatny den.Nebo snad si to tva sestra jen vymyslela..?
:-J.

Otec mne a už mou sestru...Nebije jsem chtěla napsat

Veroniko.Cele jsem si to...Otec mne a už mou sestru nežije. Mne nikdy nebil, oni jsou hodní. Nechci říct jen to nejhorší. Ty hrozné věci se dějí, ale jsou to mí rodiče a já je mám ráda. Nejsou jen nejhorší. Ale někdy se mi chce vážně brečet, jak se k nám chovají. Mohli bychom si psát zde?

Veroniko.Cele jsem si to precetl a musim rict,ze tobe ani tvé sestre nezavidim.Mate,mirne receno otce despotu,to je pak tezke.Asi nejlepsi by bylo se pomalu připravovat na plnoletost a hned v 18ti odejit.Na internat,studentskou kolej,k babic'ce,kamkoliv.
No..a pokud mas do plnoletosti jeste daleko,snaz se hlavne neodmlouvat,abys nezadala otci pricinu k tomu,aby se hneval.
Pokud te otec bije.. - existuji instituce,ktere pomahají a ochranuji tyrane deti.Na tyto instituce se muzete se sestrou obratit.

Ahoj.Na to nereaguj,to je takovy opakujici se spam...Pani doktorka to odstrani.
Hned si prectu tvuj prispevek a odpovim.. :)

Jenom se nesvěřujte...Tomu nerozumím. Má to být na mě?

Kamkoli přijdeme, tak nás pořizují a ztrapňují. Když taťka rozlije polévku, všichni se smějí, když to udělám já strašně mne seřvou. Když mu to řeknu, řekne, no jasně. Když jsem doma, cítím se unaveně, ale ne fyzicky, spíš duševně. Když jsem u babičky, ve škole nebo s kamarádkou cítí se mnohem lépe. Když se nás někdo na něco zeptá, díváme se na taťku. Sestra se ho bojí na něco zeptat. Jednou, kdož se setrvá na návštěvě rozpovídala, smála se, taťka jí pak doma seřval ani nevím proč. Když zase sedíme jak zařezaný a jen posloucháme, doma nás seřve, že nic neříkám. Někdy mne to fakt popadne a rozbrečím se, protože už fakt nemůžu. Někdy je toho na mne moc.

Když vidí, že jsem smutná...Když byla sestra malá, hodně ji byli, aniž by věděla proč. Jednou mi sestra vyprávěla: byli jsme u babičky, já, taťka a mamka. Obědvali a povídali a najednou jsem řekla, ty vado, nebylo to žádné sprosté slovo, ale taťka vyskočila dal mi pohlavek. Já jsem se rozbrečela a babička si mne vzala na klín, ale taťka řekl vypadni do zadu! Já jsem brečela, ale šla jsem, tam jsem brečela ještě víc. Muselo to být hodně slyšet, protože jsem slyšela, jak se taťka zvedá a jde za mnou. Babička vyskočila a pádla za mnou, tam si mne schovala za zády a musela mne chránit, říkala nech ji už být! Tohle mi vyprávěla sestra. Když ji bili ani jí neřekli proč. Něco řekla a rodiče ji zmlátili, řekla to znovu a zase ji zmlátili, protože nevěděla, že to nemá říkat. Sestře je už dospělá a stále ji přikazuje, kam má jít, co má dělat. Nemáme svobodu v rozhodování

Povzbuzení je pro mne...Když vidí, že jsem smutná nebo mám špatnou náladu, nesnaží se nás rozveselit nebo povzbudit, ale škádlí nás a popichují, ale ne hezky a šetrně, ale zlé, abychom brečení a když začnu brečet, protože mám už stejně špatnou náladu, začnou mi nadávat, že už jsem přece velká a nemůžu se pokaždé rozbrečet. Když dostanu ve škole 3 a je to nejlepší známka, radostně přejdu domů a rodiče mne seřvou. Když dostanu jedničku, ale s chybami všimnou si všimnou jen těch chyb. Strašně přehánějí, řeknou, že v obchodě mají do 11 a už bude zavřeno, ikdyž je 10, tak nás vykopne z baráku ikdyž sestra není namalovaná já mám mastné vlasy, ještě je brzo a pod.

Ahoj, mám se komu svěřit....Povzbuzení je pro mne strašně důležité. Ubližuje nám, tak, že: nadávají nám za hlouposti, že jsme zavřeli v koupelně, nabrali jsme si málo rýže, nenávidím, když vidí, že jsem si nabrala jen 3 brambory, tak otec prostě vezme lžíci nabere mi a někdy mi nadává, když se tvářím kyselé a řeknu, že to nechci. Prohrabávají nám věci, skříně, šuplíky. Poslouchají za dveřmi, aby věděli, co si se sestrou povídáme a když něco mamka uslyší, běží za taťkem a řekne mu to. A pak nám jako vždy nadávají, ikdyž je to úplná hloupost, třeba jak nám nechutnal dnešní oběd.

Jo,tak to znam...Kolikrat se...Ahoj, mám se komu svěřit. O sedm let starší sestře a tobě

Jo,tak to znam...Kolikrat se mi stalo,ze jsem se nekomu rozepsal a z nejakého duvodu mi mobil znicehonic "sezral" skoro cely text..Potom to psat znovu je proste k nastvani... :)
Jestli chces,napis mi na mail: [email protected]
S precitlivosti se da vzdy neco delat,ale pokud ti ublizuji rodice,to je trochu vetsi problem.Napises mi vice?Jak konkrétne ti rodice ublizuji?Kolik je ti let?Mas komu se sverit?
Pokud budes chtit,pisni mi - pokusime se najit spolu nejake reseni...
Predem dekuji za duveru.Rad ti odepisu (co nejdrive).
:-J.

Co mám děla, když mne rodiče psychicky týrají? Omlouvám se, že se neustále na něco ptám.

Ahoj, pokud ti mohu tykatAhoj, chtěla jsem napsat mnohem víc, ale nějak se to tam nevešlo

Ahoj, pokud ti mohu tykat

"...JDE vsechno lip..." jsem chtel napsat... :)

Ahoj. :) Vypada to,ze statecnost je fenomen dnesni doby.Ale i statecny clovek by mel disponovat city.Bo,jinak by to nebyl clovek,ale jen naprogramovany stroj.Bo nejaky filmovy hrdina.Ale film neni totez,co realny zivot.Kazdy mame svoje mouchy;i ten herec muze byt ve svem soukromi slaboch,zcela jiste ale neni dokonaly,bo,to nejsme nikdo.
Dulezite je prijmout sebe sama takovou,jaka opravdu jsi.A mít se zdrave rada a neodsuzovat se.
Nebo se tedy zmenit k "obrazu svemu".To lze,pricemz v dospivani je prace na svem Já snazsi,nez v pozdejsim veku.Na netu jsou k dispozici ruzne motivacni knizky (treba Trénink emocí - ke stazeni zdarma),hodne napovi i
Ctyri dohody...Bo jsou dalsi moznosti,ruzne kurzy a terapie...
:)
Dekuji za prani Veroniko,tez preji vse dobre.Snaz se mit co nejcasteji usmev na rtu,uvidis,ze vse pujde snadneji.Ne nadarmo se rika,ze "s usmevem kde vsechno líp".Ono to tak opravdu je..
:-J.

I ja jsem toho nazoru,ze byt...Chtěla bych být statečná! To je můj sen.

Ahoj Veroniko.Chci ti rict,ze...Moc děkuji, opravdu mi to pomohlo. Ale víte, nevím jak to mám udělat v praktickém životě. Otec min za to někdy nadává a já se pak neovládnu a brečím ještě víc, i já sama bych chtěla být statečná. Statečnost to je můj sen. Někdy se ovládnu a nebrečím a někdy zase ne. Už nevím co dělat. Proto moc děkuji za odpověď a přeji vše dobré.

Ahoj Veroniko.Chci ti rict,ze je dobre,ze jsi citliva.Mit v sobe city je lepsi,nez nemit a byt citove prazdna.Cituplochy clovek,to je proste nestesti.Lasku dokazuje darky,rozchod prezije bez vetsi bolesti...Bez citu nelze mit hodnotny vztah,city ve vztahu,i v beznem zivote proste potrebujeme.Diky citum jsme naslouchajici,empaticti,vstricni,tolerantni...
Nestastny ten,kdo o sve city prisel.Mozna je usetren pripadnych porozchodovych bolesti,na druhou stranu nevi,co je "milovat ze srdce"...a to je bolest jak pro takto postizenou osobnost,tak pro jeji pripadny protejsek...
Proto,Veroniko,opravdu nechtej prijit o sve city,o svoji schopnost Empatie,s takovymi lidmi je bolest zit a vztah s nimi nema nikdy dlouhe trvani.
Pokud ti vadi,ze jsi citliva a vse te dojima,vyhybej se bezcitnym lidem,filmum plnym agrese,zprávam z "cerne kroniky" atp.Tak si zachovas a hlavne ochranis svoji cituplnou povahu,kterou se lidstvu snazi "nekdo" odstranit z hlav (nebudu zde rozebirat "proc by to kdo delal"..).
Zkratka,uchovej si sve city Veroniko.Je rozhodne lepsi byt precitlivela,nez cituplocha.Ver mi,ze vim,o cem zde pisu."Lasku" jedne citove prazdne osoby jsem jednou poznal - dekuji,ale uz nikdy znovu..!!
Mej se fajn. :)
:-J.