psychóza

Ke strachu: Pokud přijmeme, že vše je tak, jak být má, že ani vlas člověku nespadne bez toho, že by to bylo ve vůli Boží ... že podle našich činů si tvoříme svůj osud, takže i můžeme měnit to, co by nás jinak čekalo jako sklizeň dřívějších činů ... že vše, co se děje, je k našemu prospěchu - když je to bolestné, tak aby nás to postrčilo, něčemu naučilo, ...tak strach by měl zmizet. Někdo se bojí smrti své či blízkých (věštkyně, že?). Přijímáte, že smrtí nekončí bytí člověka? Že to je jen přechod? Přeji hodně radostí, lásky v srdci a štěstí! Hodně pozitivních emocí a strach postupně zmizí ...

jo je to tak, máme strach z toho, co neznáme a proto mnohdy raději setrváváme i v tom, co nám třeba nevyhovuje, ale známe to- tedy u mě to tak platí, jsem člověk, který nemá rád změny, mám ráda své zajeté rituály, známé věci, ale občas je z toho nutné vypadnout, je to vlastně dobrovolné vězení:o( taky n atom pracuju s většími nebo menšími úspěchy a ten strach znám ani nevím, z čeho přesně, není určitý, je takový všeobjímající všude kolem i ve mně.no nic.

asi je to strach mozno to ze dlho som v takej nepohode a zrazu sa ma nieco zmenit presne si to vyjadrila asi maas pravdu, no neviem co s tym strachom ci najprv robit male zmeny postupne a potom ak to bude potrebne nechat sa hospital. ked budem vediet co chcem a budem sa na to citit inak neviem raz sa viem uvolnit inokedy nie a som napata velmi...snad to bude lepsie dufam maj sa zatial pa

jak to všechno vnímáš, když vypneš mozek jaký z toho máš pocit a co by ten pocit mohlo zlepšit, tohle ti hlava nepoví?mám pocit, že příliš zabředáváš do myšlenek, až zbytečně asi by to opravdu chtělo se uvolnit, nedržet se tak zpátky a nesnažit se mít vše pod kontrolou.s přítelem je to těžké, občas si člověk neumí poradit ani sám se sebou, natož udržovat vztah, to znáš,že:O(hodně zálaží na druhé polovině, zda to vydržíjak jsem pochopila, chodíš stále k psychiatrovi a cítíš nějaké zlepšení? aspoň malinkaté?trochumi připadá, že chceš změnit nynější stav a zároveň se tomu tak trochu bráníš, asi je tu strach ze změny, možná se pletu, ale já většinou dlouho všechno rozebírám, když si nejsem jistá, když se mi vlastně do toho kroku nechce, ale vím, že by to bylo správné, jen to tak necítím, pak dumám a dumám a dny běží a nic se nemění:o(tak se drž, asi ti moc neradím, ale je to tak těžké vyjádřit se slovama, honí se mi hlavou všechno možné i nemožná a dát dohromady něco souvislého, co dává smysl je občas obtížné:o))motám se nyní v takovém tom kdyby, kdybych udělala to a ne tohle, jaké by to bylo...taky nic moc:o( je to nanic a stejně to dělám, je to jako rituál, který dá pocit něčeho známéhotak zatím pa

joj si super ze sa zaujimas:)to mas fajn ze len take rozhodnutia robis/zachod apod:))/ja take ze ci ist do nemocnice ci nie a to sa taha polroka takze si nemsylim ze mam casu na rozmyslanie, ten chalan co som spominala tak uz bolo fajn, a zase som sa oddialila od neho tym strachom vravel mi dnes sme si pisali ze som zablokovana a obmedzena hmm dost blbe ale co mam robit, ked tak to on citi tak to je uz stratene:( lebo ako som uz vravela stretla som fajn cloveka v nespravny cas ked vsetko sa mi straca/nadej, pokoj a pohoda../.Do stredy bolo dobre a v piatok som sedela doma a otec je nachladeny bol prave doma dost kasle a hned som si spomenula na vestkynu co povedala o nom:( a uz bolo zle nekontrolovat.strach nevedela som ho zastavit len som lezala aj dnes v depke az som z toho znechutena:( a nemam si nejak s nim/Slavom/co povedat lebo som smutna z toho to je to ze mna to na par dni prejde a potom zase pride ta prazdnota, normalne dokazem uverit jednej blbej vestkyni a motam sa v tom a viem mozno ze to tak nieje ved to ze neviem. Naraz tolko veci riesim ze neviem kedy a ci to vobec vyriesim- otec-ci to je pravda co poved.ta zena:(?, nemocnica-ist ci neist?ci dokazem samu seba presvedcit ze to potrebujem a ze inak to neviem, ci ist teraz lezat ci neskor ked budem o tom presvedcena a ci mi v tom psychiatr. pomoze v mojom rozhodnuti ci ma nebude zneistovat aj ona, a ci toto vsetko nebude mat vplyv na ten vztah ked uz aj tak ma/zly vplyv/a co skor ci sa venovat vztahu alebo to odsunut ze uz je to stratene, a venovat sa sebe a vahat dalej a prezivat no neviem fakt vela veci je to na mna a sype sa, ani pracu nemam ani peniaze:(( nema mi asi kto pomoct vyriesit problemy a uz vela pisem...:))tak sorry vdaka ze mas trpezlivost to citat:) pa dobru noc:)

co nového? jsem tak unavená, že se pomalu neudržím ani v sedě a když si lehnu, hned usnu, učím se a neleze to do hlavy, všechna rozhodnutí, která nyní dělám jsou asi tato-mám jít na záchod? mám se najíst?:o))však se nemusíš rozhodovat hned, neboj, vlak ti ještě neujíždí, znáš to, mají věčně zpoždění, takže bych se nebála, že nenastoupíš, hlavně jestli si máš s kým o všem promluvit, občas si vyčistit hlavu a netrápit se zbyečně tím, co v tuhle chvíli nemůžeš změnit, mnohdy čímse člověk vím snaží, tím je to horší, čeká příliš sám od sebe s pak pod tlakem svých vysokých nároků selže, aby si pak mohl říct, že nestojí za nic:O( jenže tak to není, takže se hlavně snaž trochu se uvolnit a odreagovat, udělat něco neobvyklého, co by tě dostalo ze stereotypu, možná pak přijde i nový ,,nápad" který je nyní někde blokovaný:o)klidně napiš víc

zvladla som nic:( neviem sa rozhodnut ci ist do nemocnice ci nie, lebo sa to vo mne zo dna na den meni tie nalady bojim sa ze nieco zmeskam ked sa nerozhodnem hned ze bude horsie:( stracam tak kontakt s realitou s ludmi okolo seba sa vzdialujem hmm ty mas co nove?

Ještě tu brouzdám, jen jsem si ani nevšimla, že jsi napsala, jsem tak trochu mimo:o))klidně mi napiš, jsem moc zvědavá, jak jsi vše nakonec vyřešila nebo zvládla.o)) pa pa

ahoj Dada po dlhsom case sa ozyvam ako a mas?co mas nove?mozno by som mala co pisat ale chcem vediet ci to citas este dlho som nevedela stranku otvorit pa

skusim uz nebudem vela pisat, uz to potom nebude spontanne ako vravel cize nechavam volny priebeh vztahu,dam vediet ked budem mat nieco nove zatial pa J:)

jestli není problém taky v tom, že e na ten vztah tolik soustředíš, vlastně se celý tvůj nynější svět točí jen kolem toho. nech tomu volný průběh a možná to tolik nepitvej zkus poslouchat srdce a ne rozum, nechtěj být s někým zakaždou cenu. buď je ti s ním dobře, nebo není. vím, že se to lehce napíše a něco udělat je mnohem mnohem těžší! ale asi nemá cenu se takhle trápit, pochybovat o sobě, o něm.Bere tě takovou jaká jsi? můžeš mu říct, co cítíš nebo se přetvařuješ, že je vše OK?někdy je lepší být sám, než vedle někoho, kdy se přetvařuješ a bojíš se říci pravdu o sobě, hrozně to vyčerpává, to mi věř! zkus se věnovat něčemu, co tě nenechá na to vše myslet, jsi ven, poslouchej hudbu, relaxuj, nevím, jen vypni mozek :o))zase někdy napiš D.

chce ma asi spoznat ako reagujem a co chcem vlastne ale uz dakedy mam chut povedat nech mi da pokoj a potom sa rozplacem ako dnes rano a potom zase v buse mi prislo luto mi isli slzy do oci som smutna z toho:(

ani nehovor uz mi ide na nervy je to taky vztah ze si domysli:)ale tiez som to chcela nic vazne a nebyt sam, ked kecame na nete uz druhykrat ma vytocil neviem sa s nim bavit ked som bola unho tak bolo fajn sa mi zapacil lebo mi rozumel, vlastne ja som nejak mimo nemam rada tazke rozhovory temy a ma to znechutilo uplne dnes sa mi ozaj vzdialuje uff:( ved to ze som ho spoznala v nepravy cas, a kym ja sa dam do pohody on mozno bude mat inu alebo ktovie som myslela ze mi s tym pomoze budeme spolu ale ja sa bojim bojim sa ze ma zneuzije, ja z neho neviem vyjst rano mi povie ze ma chut byt doma a na nic nema chut/sme kecali par hodin na nete/ a poobede mi povie ze prid ku mne,ze ma byt chut so mnou, a zacne pisat co by sme si dali robi mi chutky a potom povie sak aj tak neprides mas vyhovorky, ze niesom spontanna:( mozno je to tym ze mam so sebou problemy a tazko sa mi rozmysla a pise na tazke temy, mam chut len tak kecat a potom daco pride a ma to znechuti lebo neviem ci mu mozem verit najprv sa mi pacil taka platonika ale uz mi sibe z neho:(

hm, s chlapama to není jednoduché:o))ale jestli to má vyjít, tak ti to vyjde a ničím ho neodradíš:o))jak to nyní vůbec vypadá, už jsi o tom všem přemýšlela a rozhodla jsi něco?protože jak jsi sama psala tvý milý z tebe tu nepohodu cítí a dokud nebudeš v pohodě, nebudou ani tvé vztahy takové jaké by jsi si přála:o))držím ti palečky. d.

tak to mas potom tiez tazke:(, ale aspon ked nemas priatela nemas starosti o starost menej ked sa toho bojis, ale ja som zavadila prave teraz ked sa citim najhorsie o mileho a inteligentneho chalana a uz myslim ze sa dost vzdialuje mrzi ma to dlho som nikoho nemala a zase opakujem tie iste chyby mam strach ze muz bude taky trosku/trosku viac:)/despota ako mam svojho otca keby sa to tam vyriesilo tak nemam ani problemy a ten chalan to urcite citi odo mna tu nepohodu viem, a bojim sa to ukoncit lebo pozname sa kratko a mam ho rada a zase kvoli svojej povahe to skoncim a keby som bola v pohode viem ze snim by som bola stastna a spokojna lebo mame vela spolocneho/je strelec ja vodnar/a do takeho podobneho chalana som bola davnejsie zalubena a nevyslo to mam same blbe skusenosti s muzmi aj chcem byt s niekym a potom si ho odradim znechutim...papa

hm, neříkej, že nemáš čas, je mi taky26, studuju, žiju s matkou( nemám příjem) a jsem bez přítele,vinou svých psychických zábran, prostě nesnesu jakýkoli dotyk nebo jen přiblížení osoby, o které vím, že na mě chce sáhnout jinak než kamarádsky,otec je alkoholik a já mám v paměti úplné propasti ne jen mezery, co se dětství týká a dost se bojím je všechny zase zaplnit:o)) pracuju na tom již 5let a zlepšení nic moc nebo spíš mi nyní připadá prioritní dodělat školu. takže, nevím, jestli tě to uklidnilo.taky mám pocit, že mě tlačí čas, ale čím víc na to člověk myslí v o to větším stresu pak je a není schopen fungovat, prostě nyní je čas na to se zastavit, promyslet si to a pěkně s rozvahou, abys potom mohla dohnat ,,ztracený" časopatruj se a nech všemu trochu volný průběh, nemusíš mít všechno pod kontrolou:o))pa D.

ja si myslim ze nemam casu, chcem vela veci naraz, mam 26r, ziadneho priatela, len kamosa takeho blizkeho ktoreho som mozno znechutila a neda sa to vratit ten fajn pocit ake to bolo na zaciatku uz zacinam o vsetkom aj o tom vztahu pochybovat ci sa zalubim paci sa mi ale tym negativnym sirenim okolo seba sa mi vzdialil zo srdiecka:)je to smutne ze si tak odhanam svojim spravanim cloveka mileho a na ktoreho som sa vzdy tesila no tych par tyzdnov co sa pozname:) J:)

máš pravdu, nejdříve si to musíš srovnat ty sama v sobě v hlavě i ,,srdci" zjistit, co doopravdy cítíš a co doopravdy chceš:o)) určitě to zvládneš, chce to trochu času, do ničehose zbytečně nehoň, nic ti neuteče:o)) opatruj se D,

je to pravda ano;)pacil sa mi prispevok bol fajn, dufam ze je to tak a pojdem si trosku polezat ale asi musim samu presvedcit ze to potrebujem a to neviem dokedy sa v tom budem motat tapat:(pa J.

máš to hodně těžké, rohodovat se, když za tebou nikdo příliš přesvědčivě nestojí a když se ani ty necítíš dobře. Z toho, co píšeš, už máš vážně dost,v tomto by ti asi rodina ani kamarádi příliš nepomohli, vypovídat se je pěkné, ale taky to chce nějaký pán, jak to zvládat i do budoucnosti, ne jen v danou chvíli, kdy je ti těžko, na pychiatrii neleží jen ,,blázni", ale lidé, kteří se dostali do těžkých životních situací a jsou tam vlastně jen na intenzivní psychoterapii na otevřeném oddělení, kdy mohou kdykoli na vycházky, naučí se, jak se proti tomu, co je trápí postavit, naučí se rozluštit podstatu problémů...i to, jak se vypořádat s nepřijmutím od okolí, nevím, jak to je s nemosnicí u Vás, le asi bych to hodně zvažovala, což ostatní nevidí, že jde v první řadě o tebe? taky bys asi měla brát v potaz hlavně sebe, jen když budeš v pohodě ty, budou moci být v pohodě i blízcí:o))pa pa D.