smrt blízkého člověka

Honzo, tak tohle jste určitě nechtěl. Pokud jsem vás dobře pochopila, chtěl jste si jen ulevit přes písmenka od svého trápení.
Ale tohle, to je docela podpásovka. Kdokoliv si vás teď může vyhledat! Tak to jsou moje ,,bludy" nic. Pokud si budete chtít psát, uveďte email (třeba si vytvořte nový), ráda vám odpovím. Pokud o to stojíte. Není mi lhostejné čím procházíte. Já vám neublížím, což se o druhých nedá říct. Mám pocit, že vás v tom nemám nechat samého. Nehledejte v tom něco jiného, je to jen lidské pochopení.

Tedy paní doktorko,mluvíte...Chtěl jsem napsat stejnou poznámku. :-)

Dobrý den, už téměř půl...Tedy paní doktorko,mluvíte zrovna tak, jako ti psychologové, co o nich Honza psal s despektem!

Dobrý den, už téměř půl roku se snažím pomáhat zde na webu Doktorka.cz, jsem psycholog s 30 letou praxí, váš příběh je z hlediska pocitů velice, ale opravdu velice silný, za celou svou kariéru jsem se s žádným podobným ještě nesetkala, váš příběh je velice neobvyklý a nejsou na něj vůbec žádné ,,poučky,, ale dám vám pár rad jako člověk.
1. je velice dobře, že jste si poschovával veškeré věci, jen ty vám mohou vaše syny opět přiblížit, v žádném případě se jich nezbavujte
2. K Facebooku, ten byste si číst neměl, jen vás to může přivést na špatné myšlenky, dovíte se zde spoustu nepěkných věcí, chápu že už nic nového nepřibývá, ale nějaký negativní příspěvek od vašeho syna pár dnů před smrtí, kdy jste mu třeba něco zakázal, vás může dovést k vyčítání. Měl byste si pamatovat pouze věci co se stali přímo vám, ne to co o nich vědí jejich přátelé.
3.Po návratu domů jste se nezbláznil, ale byla to pro vás šokující změna, po dvou měsících v jiném prostředí, kde jste pod vlivem silných léků, která vás tvrdě vrátila do reality, každý si tímto musí projít, je to stádium uvědomování které u vás nastalo s dvouměsíčním zpožděním
4.Rozhodně nemějte strach z myšlenek, že se vám vaše halucinace vrátí, mohu vám ujistit že nikoliv, byly to pouze vaše představy z toho hrozného šoku, to je úplně normální, nebyli to žádní duchové, ale čistě klam vašeho mozku.
5.Různé záseky při vyslovení jmen Štěpán a Martin ve vás způsobuje malá komunikace, snažte se mluvit o nich s kýmkoliv to je možné. Kupte si třeba 2 ještěrky, nebo podobná zvířata jedno pojmenujte Štěpán a druhé Martin, pokud je pro vás těžké mluvit o vašich synech mluvte o svých ještěrkách, například zdělte své mamce, či kamarádovi : dnes jsem koupil Štěpánovi novou misku na jídlo, nebo dnes jsem Martinovi vyčistil akvárko, tyto jména máte silně v paměti zafixována pod vzpomínkami která vám zbůsobují trauma, jsem si jistá že při vyslovení těchto jmen se vám vybaví váš syn při nějaké vaší pěkné vzpomínce, která vás může snadno rozhodit. Proto radím mluvte o svých synech i s laiky, kteří vás vyslechnou, udělejte si přehled jejich dobrých, špatných vlastností, vysvětlete jim, který z nich byl více chápající, vedoucí, kamarádský... nezpomeňte i na záporné vlastnosti, ty jsou také důležité.
6. Cítím z vás velkou sílu, typla bych vás na berana či býka, a máte velkou chuť do života, to je veliké plus.
7.K místu nehody : to je také úplně normální, strach ve vás vyvolávají vzpomínky na utrpení a bolest, a také vás mohou doprovázet různé myšlenky na mrtvá těla protože jste své syny musel identifikovat, proto máte uvnitř duše představy že tam opět budou, a vaše tělo vám jasně říká že už to nechce prožít znovu. Moje doporučení zní: projděte tou ulicí ale jděte po druhé straně, nekoukejte se na druhou stranu, dělejte to každý měsíc, a třeba po týdnu se jen na pár sekund ohlédněte, a až budete připravený, zkuste projít kolem toho místa
8.Hřbitov: zde děláte velikou chybu, nechcete přejít do fáze vyrovnání, musíte sem zajít, pokud možno co nejdříve.
9.Stach z výročí : popovídejte si o tom s někým, nebuďte sám, jeďte třeba tam kde vám je nejlépe.
10. Vyčítání : nemáte co si vyčítat vy jste tuto situaci nemohl ovlivnit, je to vina pouze toho řidiče, nikoho jiného.
To je vše, velice vás obdivuji jak to snášíte, přetvářku na pracovišti bohužel musíte podstoupit, to je koneckonců i naše poslání, opravdu vám přeji abyste se zotavil co nejdříve a jsem i velice ráda že vás vidím psát o věcech které málokdo pošle ven, a ještě něco vůbec se nezabývete něčím co o vás psali v deníku, netrapte se tím, kdo o vás cokoliv napsal. S pozdravem MUDr. Daniela Kuldová

Honzo, chtěla jsem vám jen...Je to diskuze a jsou lidé, co mají i jiný názor. Tak to v životě chodí. Není třeba to brát osobně.

Honzo, chtěla jsem vám jen ulevit v bolesti.
Smrtí nic nekončí. Ale když to tak vadí,když píši o tom co jsem zažila, přeji vám hodně štěstí a sil. Nebudu vás mými bludy (jak to bylo nazváno) tedy obtěžovat. Myslela jsem to upřímně.

Honzo, po takové tragické...Olino, to bohužel nejsou bludy a skutečné zážitky. Až jednou ty bludy zažiješ sama, pak vzpomeň. Já píši jen to co jsem zažila, nikomu to nevnucuji. Pěkný den

Dobrý den na tuto stránku jsem trefila úplně omylem protože byla v naposledy okomentovaných, když jsem hledala odpovědi na můj dotaz v tématu jak připravit dítě do přípravné třídy. Já vím úplně přesně, kdo jste, vaše příjmení má 6 písmen a začína na C. Bydlíte v Ostravě Hrabůvce. A četla jsem o vás v Ostravském deníku. Věděla jsem že jste přišel o děti. Navštívila jsem vás se svým synem 23.3. protože mi vás doporučila kamarádka, to ona mi o vás řekla co se vám stalo a také že jste nejlepší, musela jsem si kvůli vám zpřeházet směny, protože jste na ambulanci jen třikrát týdně Po, St, Pá od 7.00 do 15.00, jiné dny se staráte o pacienty v nemocnici. A byla jsem opravdu spokojena, nemáte absolutně nejmenší důvod chodit na nějaké psychotesty, na mě jste působil úplně normálně a určil jste přesnou diagnozu, která jiným lékařům trvala půl roku, než přišli na to že problém není v průduškách ale v hrtanu. Teď už chápu vaše jednání, že jsem vás asi rozhodila mou odpovědí na dotaz jak se syn jmenuje, řekla jsem Štěpán, a vy jste se úplně tak jakoby zamyslel podíval jste se na podlahu a proklepal si ruce a začal jste něco psát. Sestra se vás zeptala ,,v pořádku?,, a vy ,,jo v pohodě,, a já si řekla co se mu stalo? Velic mě mrzí co se vám stalo strašně mě to vzalo, nevěděla jsem že to tak těžce nesete, Vím že to je asi pro vás trapné ale pamatujete na dvojčata Elišku a Evu ? je taky zrazilo v Ostravě, tuším že v Kunčicích auto a také zemřeli. Strašně moc Vám přeju aby jste byl takový i doma, vím že v práci se musíte velmi přemáhat ale opravdu buďte takový i doma a netrapte se jste super.

Oprava: Nebe zástupně našim prosbám naslouchá, byť neodpovídá.
Ahoj, drž se, nic jiného nezbývá.

Víte, já bych si asi tyto...Honzo, po takové tragické události je člověk tak mimo, že vidí a slyší a cítí jinak,
dělá to ten nesnesitelný psychický tlak, v podstatě jsou to halucinace a ty to víš.
Tak i když Jana dle toho, jak píše, je jistě hodná a citlivá žena, špatně se mi čtou ty bludy, jako je záhrobí atd. kterými tě chce povzbudit. I já bych si strašně přála věřit a být jista, že po smrti bude jinak. Kéž by bylo. Ale rozum nejde znásilnit. Tak když se člověk probírá zpátky do "života", po nejtěžších chvílích, už z toho zbývá jen touha, kéž by existovalo to, o čem Jana píše, ale rozum ví, že tomu tak není. Ale pomůže-li to trochu, proč vlastně ne? Závidím jí a všem věřícím.
Sama se i někdy pomodlím, ale bez důvěry.
Je to spíše tím, že člověk už neví, kam se obrátit s bolestí.Tak uleví i tyto milé modlitbičky, jakoby krásné básničky říkané do éteru. Vždyť přemíra citu jiné po nějaké době obtěžuje, není kam se s ní uchýlit. Nebe zástupně našim prosbám, byť neodpovídá.

Chodím tam dobrovolně,...Honzíku, vy tomu nemůžete věřit už kvůli své profesi. Přestože vás to tak láká, věřit tomu co jsem tu už psala. Nechci vás nějak rozhodit, kvůli povinnosti k vaší profesi.
Asi tak, když někde někdo umřel, vždy sem tam měla nepříjemný pocit, nepohodu dokonce i tíseň. To místo zanechá stopu.
Obdivuji vás, že jste schopen po takové hrůze, vykonávat své povolání.
Kdyby jste na něco nevěřil, nebudete se tomu místu vyhýbat, tak by se zachoval realista.

Chodím tam dobrovolně, abych se přesvědčil že vím co dělám, ono když se vám rozklepe ruka při operaci hlasivek nebo při vyšetřování uší, očí, tak to by nedopadlo v žádném případě dobře. Prověřuje se zde způsobilost k práci, schopnost přemýšlet a soustředit se, logika, a taky to dělám pro sebe, cítím se potom lépe. Děkuji, napíšu. Ještě jsem se chtěl zeptat co si myslíte o tom že obcházím místo nehody, nekoukám se tam, radši si zajdu 100 metrů než abych prošel tou ulicí, kde se to stalo.

Víte, já bych si asi tyto...Cože? Na psychotesty, a proč tak často?
Aha, pak ano, myslela jsem to dobře.
Ale vám to vaše profese zakazuje.
Přeji vám hodně sil, aby jste zašel na hřbitov. Věřím, že to zvládnete.
Pak napište. A jinak přeji plno sil.

To nebyla halucinace, to bylo...Víte, já bych si asi tyto věci neměl ani připouštět, to by nebylo dobré v mé profesi, tím však nechci říci že to neexistuje. A taky zde hraje roli jedna věc, mě toto věření na něco, co není stoprocentní odnaučili. Nyní chodím čtvrtletně na psychotesty, které kdyby dopadly špatně, tak to by byl můj lékařský konec.
Děkuji za vaši radu, na hřbitov skusím zajít v následujících dnech, uvidím jak se rozhodnu, každopádně napíšu co a jak.

Víte, já bych si asi tyto věci neměl ani připouštět, to by nebylo dobré v mé profesi, tím však nechci říci že to neexistuje. A taky zde hraje roli jedna věc, mě toto věření na něco, co není stoprocentní odnaučili. Nyní chodím čtvrtletně na psychotesty, které kdyby dopadly špatně, tak to by byl můj lékařský konec.
Děkuji za vaši radu, na hřbitov skusím zajít v následujících dnech, uvidím jak se rozhodnu, každopádně napíšu co a jak.

To mě se stávalo také, ale...To nebyla halucinace, to bylo opravdové.
Průvan (zavřená okna), klepání na okno (v druhém patře), padaly věci, otevíraly dveře a jiné hrůzy. A neděje se to jen mě, ale i zbytku rodiny, jen každému jinak. Kdyby to byla jen fantazie to by bylo fajn, ale bohužel není. A takových lidí je hodně a docela je to děsilo. To nejsou stavy, to je kontakt se záhrobím.
Já chápu, jste realista a těžko si připouštíte, že něco takové existuje. Ale mnoho realistů, když něco takového zažili, bylo překvapeno a už si nedovolili pochybovat. Vy máte v sobě blok a ten musíte uvolnit. Škoda, že vás nemůžu doprovodit na hrob. A nejen to, mně by stačilo vstoupit do vašeho bytu, a řekla bych vám jestli tam jsou, ikdyž v jiné podobě. Nemusíte tomu věřit, ale tak to je.

Teď to byl rok od úmrtí....To mě se stávalo také, ale už je to dávno pryč, proto jsem byl také 2 měsíce mimo domov v té léčebně. Vyléčili to, ale také jsem byl plně přesvědčený že vedle mě někdo je, nebo jsem začal mluvit normální dialog, víte já si tajty věci přesně nepamatuju, mám jen takové tušení co se mnou ty dva měsíce bylo, ale vše si nepamatuju, protože tam vás úplně předávkujou a máte pocit že vám je fajn,a jste mimo realitu, nic neřešíte. Doufám že už se mi tyto stavy nevrátí. Ale určitě něco takového podle mě existuje, jen tomu ti co tajtím neprošli nevěří. Mám už ujednanou dovolenou od 18.6. na tři týdny, protože to nebudu schopen přemýšlet nebo jednat, natož vyšetřovat.

Na hřbitově je zvláštní atmosféra, klidná a tajemná. Když zapálíte svíčku jako by jste přivolal duši zemřelého.

Co je bolest, člověk nejlépe pochopí na vlastní bolesti ať duševní nebo tělesné.
Na vašem místě bych nechodila k psychiatrovi, nepomůže vám. Měla jsem dost těžký život, i když nejsem stará, ale zažila jsem dost. Tak vím co říkám.
Já se o úmrtí dověděla zvláštním způsobem, byla noc a měla jsem pocit, že mi někdo stojí za zády (ale v okně, ve tmě). Skutečně v tu dobu umřel.
V den úmrtí, jsem si přesně vybavila tu noc, a přiznám se, že jsem se obávala, že se to stane zas, někdo za mými zády.
Honzo, běžte na hrob, udělejte to i kvůli sobě, běžte s někým komu věříte. nezůstávejte s tím sám.

Teď to byl rok od úmrtí. Ne to mě nenapadlo, že se to stane celé znovu. Ale jsem vzpomínala na ten celý rok a to co tomu předcházelo. A spíš jsem očekávala, jakým způsobem mi dá zemřelý vědět, jsem tu jen mě nevidíš. A dal vědět. Klepání na sklo v druhém patře (v den úmrtí), spadla váza z květinami, studený průvan kolem páteře (všude zavřená okna).
Je to asi zvláštní, ale nemám jen silnou intuici, ale i telepatii. A dost přesně odhaduji děje filmů, pomyslím si tak to dopadne, a dopadne.
Mám za vyzkoušené na několika zemřelých, že smrtí to nekončí.