Zenaty milenec

Ono to fakt není vůbec jednoduchý. Svého ženatého milence moc moc miluju už 8. rok. Když to začalo, tak to byl takový malý flirtík a já byla taky vdaná. Jenže z mého manžela se stal násilník a hulvát, tedy ne pod vlivem mé nevěry, on měl jinou mnohem dříve, jen mu už nestálo za to se přetvařovat a vyšla napovrch jeho pravá povaha. Výsledek-skvost, rozvod, okradl mě o co šlo včetně osobních věcí, byt si nechal. Já vím, řeknete, proč jsem si to nechala líbit, ale kdo tím prošel, výhružky, bití, ví, že jediné, co chcete, je být pryč za každou cenu. Navíc se uměl parádně přetvařovat, s VŠ vzděláním a skvělým vystupováním. Dnes jsem sama, beznadějně miluju svého milence, který si mezitím pořídil další dítě (s manželkou), žijí zcela nerušeným životem, když se mu zachce, odskočí se odreagovat ke mě a přitom mi vykládá, že se zracinalizoval a po těch letech jsem mu už vlastně jedno. A já se z toho nedokážu vymanit. Teď mám před sebou státnici, spoustu starostí, nemám téměř z čeho žít, bydlím v malinkém bytě u majitele. Prostě, vyhlídky žádné. Nemám sílu něco změnit.

Jano, znám rodiny, které dávají dítěti takové zázemí a vzor, že jejich rozpad by snad byl pro děti lepší. Být svědkem hádek a ponižování, bát se špatné nálady rodičů - to musí být parádní základ do života. A ani jeden z rodičů není alkoholik či gambler. Ale v takovém případě milenec/milenka nic moc neřeší, možná manželská poradna.

Davide, znám několik žen, po kterých šílí svobodní chlapi a ony dávají dlouhodobě přednost neplnohodnotnému a neperspektivnímu vztahu se ženatým milencem. Není to totiž o tom že ženatý muž je něco míň než svobodný, ale zkrátka došlo k zamilování do muže s prstenem na prsteníčku. Z rozumového pohledu je to jasné - ruce pryč od ženáče. Ale city jsou city:o)

Abby a kdo řekl tobě,že rodina není pro děti to nej? A ty argumenty? : matka alkoholička a otec násilník,takovejch moc není,viď. Většinou se jedná o naprosto normálně fungující manželství

Ženský co si neuměj sehnat svýho chlapa, tak maj nízký sebevědomí a berou všechno.Stačí,když s nimi ženáč trochu zaflirtuje a je jejich.Mám spoustu kámošů a dost se o tom bavíme,někdy je to fakt sranda,jak málo těm potřebným stačí:).Pak už jen udržovat správnou hladinu jejich žhavosti.Na ženu,která je sama a chlápek jí říká,jak jí miluje to zabýrá 110%.Toť můj příspěvek čus

Pravidlo na Srpen: milujte jen ty, co milují vásChodit s ženatým mužem vždycky znamená smířit se s tím, že vás podvádí. A to je příliš velká oběť.

Vážení, je tu veliký ohlas a tak se přidám. Přiznám se, že jsem nečetla všechno.Nejvíc mě překvapil MAREK. Negativně mě překvapil.Já jsem osoba věrná. Už 7 let a fakt nikdy nic. Děsně by mě mrzelo, kdyby mě můj přítel podvedl. Možná bych to raději fakt nechtěla vědět. Kdyby to byl jen takový úlet, který by náš vztah nepoznamenal.Ale kdo ví, co mě v životě čeká. Nikdy neříkej nikdy. Doufám, že ho nikdy nepodvedu a že on nepodvede mě ( jestli už nepodvedl).A k TÉMATU: Objevuje se tu kritika, na "kurvy" co se tahají z ženáčama. Ale ti ženáči do toho mají taky co mluvit,ne? Spíš ti ženáči jsou ti horší. Protože oni mají tu zodpovědnost. Když ženáč nebude chtít, tal milenka neudělá nic.

Já se taky zamilovala do ženáče :o) - je to už přes rok. Navíc o 15 let staršího.Vždycky jserm to odsuzovala a teď v tom lítám taky :o))))

Pekny nazor babicky. Ale realne ve svete nejsou vztahy naprogramovane tak,ze jen 2 lide patri k sobe a nikdy nikdo jiny.Asi by to ani poctem nevychazelo.Bud by prebyvali chlapi,nebo zeny.A osud je osud.

Docela rozumnej názor.Konečně.

Moje babička říkala, že jak se začne se ženáčem, jsou okamžitě nešťastný dvě ženský najednou. Možná i nejen ony.Martino, určitě máš na víc, než se tahat se ženáčem po garsonkách, ne?Nemáš třeba nervy, že to praskne?Neodsuzuju, jenom říkám svůj názor.

To BB. Nechapes,jak se obcas dokazou chovat zhrzene manzelky. Dokazou si i svym chovanim postvat proti sobe vlastni deti. Kdo nezazil,nevi. Je to dvojsecne.

Ty jsi asi taky pěkný kvítí.Je pravda,že život máme jen jeden,ale pojmout to tak,čím víc toho urvu,tím líp,je trapné.

Chtěla jsem říct,že manželka mého milence není chudinka,které by někdo bral rodinu.Ona si ji bere svým chováním.

Byla jsem ta vdaná,pracující,doma druhou šichtu,děti v pubertě a přesto jsem měla energii na to,odstartovat nový a hlavně mimomanželský vztah.Nemyslím,že by vdané ženy neměly sílu a chuť být milovaná a milovat,práce sem,práce tam,tohle se z člověka nikdy nevytratí.Bohužel vztah po 16letech není jako na začátku a dost často skončil svatbou dřív,než se prověřil.Jsme všichni jen lidi.Někdy to prostě nevyjde.Proč tolik odsouzení?Lidský život je příliš dlouhý na jeden vztah.K čemu je vztah,věrný,když se to dva k sobě chovají hezky jen před ostatními lidmi a doma ji on vypleská,trápí ji zákazy,žárlivostí?Takových vztahů znám dost.Jsou si věrni,ano,už skoro 20 let,no a co,že ji občas jednu flákne,že ona se upnula k alkoholu,jsou spokojeni.On má "šťastnou" rodinu,ona majetek,alkohol...Nechte každého jít svou cestou.Rozvracení rodiny? KDo vám řekl,že ta rodina je pro děti zrovna to nej???Co když se těší,až jim bude 18 a odstěhujou se někam daleko,aby měli klid od rodičů????

Olino diky, kdo to nezazil, tak se mu lehce soudi a odsoudi. Neni to vubec jednoduche.

Tohle je těžké téma. Příští rok mě čekají Kristova léta. S manželem jsme byli spolu 12 let, 13. rok se nekonal. Před čtyřmi lety, než se nám narodil syn (mně a manželovi), jsem poznala muže s velkým M. Je ženatý, starší než můj otec, moudrý, milý s chybami jako každý člověk. Miluju ho. Opustila jsem manžela a 12-ti letou dceru, synek zůstal se mnou. Tomu všemu předcházelo trápení s tím, že manžel byl málo doma a nynější přítel mi byl oporou ve chvílích, kdy ten, kdo tam měl být byl pryč.Píšu to proto, že vím.Každý soudný člověk by mě měl odsoudit. Jenže já ho miluju takového jaký je. Miluju ženatého chlapa a vím, že se kvůli mě jen těžko rozvede. A tak těm, které jsou v podobné situaci přeju hodně štěstí a rozvahy při rozhodování. Život je jen jeden.

Nikdy jsem nebyla v situaci,ze bych mela zenateho milence.A popravde doufam,ze se do te situace nikdy nedostanu,nebot takove zeny povazuji za spinu a je mi skutecne lito manzelek.V zivote bych nechtela byt na jejich mistech a proto zenatym chlapum nedavam zadnou sanci.A vysvetleni,ze za to nemuzete,ze jste se zamilovaly do zenatych.Blbost,copak jste nevedeli,ze ma rodinu?

Slowly to vystihla přesně.Jakmile spolu začnete žít objeví se problémy a stereotyp.Milenecká romantika se vytratí a pak je jen krůček k tomu,aby se ten váš zase trochu porozhlédl někde jince,aby rozvířil stojatou vodu.Už to přeci zkusil,ne?A proto vykašlete se na taková dobrodružsví a nerozbíjejte dětem jejich domov.

Nedá mi to, abych se nepřidala s vlastní zkušeností