Jednoho sobotního dne, kdy podzimní slunce pozlatilo střechy Starého Města pražského a nazlátle obarvilo okna všech domů, se dostavil do nemocnice muž středního věku. Ne že by neměl nic jiného na práci, ale bylo mu ouha, bolelo ho ucho. Ale to v tuto chvíli věděl jen on a jeho rodina. Byla sobota, a tak vyrazil do věhlasné nemocnice s věhlasným jménem s věhlasnou péčí o naše blízké. Vešel do budovy sice zvenčí již poznamenané zubem času. vevnitř však vybavené přístroji na světové úrovni a mozkovým trustem, jenž by mohl aspirovat i na Nobelovu cenu, až... až na jednu drobnost, ale pěkně postupně.